V kompetenci soudu je, aby v rámci extradičního řízení posoudil, zda neexistují právní překážky bránící vydání osoby, která se ve správním řízení domáhá právního postavení azylanta. Respekt a ochrana základních práv jsou definičními znaky materiálně chápaného právního státu, proto v případě, že vedle sebe existuje smluvní závazek chránící základní práva a smluvní závazek, který směřuje k ohrožení téhož práva, musí závazek první převážit.

Pokud probíhá v případě S.K. současně i řízení o udělení azylu, nebrání samotné zahájení tohoto řízení příslušnému soudu, aby rozhodoval o přípustnosti vydání. Je plně v kompetenci soudu, aby v rámci extradičního řízení posoudil, zda neexistují právní překážky bránící vydání osoby, která se ve správním řízení domáhá právního postavení azylanta. V takovéto situaci musí soud posuzovat splnění právních podmínek pro rozhodnutí o přípustnosti vydání také z hlediska dodržení mezinárodněprávních závazků České republiky. V tomto směru bude třeba uvážit závazky plynoucí pro Českou republiku z Úmluvy o právním postavení uprchlíků (uveřejněná pod č. 208/1993 Sb.) a z Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (uveřejněná pod č. 143/1988 Sb.). Jestliže soud činí rozhodnutí o přípustnosti vydání, pak je současně jeho povinností, aby v tomto řízení zcela samostatně posoudil existenci případných výše uvedených překážek, které brání vydání osoby cizímu státu z důvodů respektování mezinárodněprávních závazků České republiky. Při tomto nemusí soud vyčkávat pravomocného ukončení řízení o udělení azylu. Na druhé straně si však soud musí opatřit náležité podklady (zprávy nevládních institucí, zastupitelského úřadu, popřípadě spis o azylovém řízení) k posouzení splnění právních podmínek přípustnosti vydání i ze shora naznačených hledisek (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. Rt 42/2002). V daném případě sama S.K. poukazuje na to, že v případě vydání jí hrozí mučení nebo nelidské zacházení a nemá zajištěn spravedlivý proces. V rámci zkoumání existence případných překážek bránících vydání osoby cizímu státu je nutné, aby se soud prvního stupně zabýval vedle závazků plynoucích z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod i závazky plynoucími z Úmluvy proti mučení a jinému krutému nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání. Její čl. 3 odst. 1 stanoví, že žádný smluvní stát nevypoví, nevrátí či nevydá osobu jinému státu, jsou-li vážné důvody se domnívat, že by jí v něm hrozilo nebezpečí mučení. Pro účely stanovení toho, zda takovéto důvody existují, je třeba brát v úvahu veškeré související okolnosti, a to v odůvodněných případech včetně existence trvalého, hrubého, zřejmého nebo masového porušování lidských práv v daném státě. Zákaz mučení je rovněž zakotven v čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod i čl. 7 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Respekt a ochrana základních práv jsou definičními znaky materiálně chápaného právního státu, proto v případě, že vedle sebe existuje smluvní závazek chránící základní práva a smluvní závazek, který směřuje k ohrožení téhož práva, musí závazek první převážit (viz. rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 15.4.2003, sp. zn. I. ÚS 752/02). Stav lidských práv v Ruské federaci, jejíž občankou je S.K., je možné objektivizovat vyžádáním zprávy od subjektů zabývajících se jejich monitorováním. Jedná se především o Úřad Vysokého Komisaře OSN pro uprchlíky v Praze a Český helsinský výbor. Shora nastíněnými okolnostmi se soud prvního stupně při svém rozhodování o přípustnosti vydání S.K. nijak důsledněji nezabýval. V tomto směru argumentuje pouze tím, že nebyly předloženy žádné skutečnosti, které by mohly odůvodňovat závěr o tom, že by pro K. nebyl zajištěn řádný proces. Případnou hrozbou nebezpečí mučení a nelidského zacházení se soud prvního stupně nezabýval vůbec. Obavy tohoto charakteru sice vyslovila K. až v rámci své stížnosti proti napadenému usnesení, ale i těmito okolnostmi se měl soud prvního stupně zabývat v rámci svého rozhodování. Po vrácení věci soudu prvního stupně bude tedy třeba doplnit dokazování o aktuální zprávy ohledně stavu lidských práv v Ruské federaci, které si k tomuto účelu vyžádá nalézací soud od Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Praze a Českého helsinského výboru. Kromě toho se bude muset zabývat i obsahem azylového spisu S.K. Následně při novém rozhodování o návrhu státního zástupce o přípustnosti vydání S.K. k trestnímu stíhání do Ruské federace se bude muset soud prvního stupně zabývat i zjištěními vyplývajícími z těchto důkazů.