I. Uplatňuje-li práva k věci, která byla podle § 78 vydána nebo podle § 79 odňata, více osob a existuje-li pochybnost o tom, komu má být vydána, musí orgán činný v trestním řízení postupovat podle § 80 odst. 1 věty třetí TrŘ, tj. rozhodnout o uložení věci do úschovy. II. Při určení soudu, do jehož úschovy se věc ukládá, se postupuje dle analogie § 88 odst. 1 písm. f) OSŘ.

Napadeným usnesením rozhodl Krajský soud v Ostravě dle § 80 odst. 1 tr. ř. o vydání obrazu autora V.Š. pod názvem „Slovensko 1937“, jenž se t.č. nachází v depozitu státního zastupitelství Krajského státního zastupitelství v Ostravě, JUDr. PhDr. J.B. s odůvodněním, že v rámci provedeného dokazování v trestní věci obžalovaného M.M., stíhaného pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 4 tr. zák., jehož se měl mj. dle obžaloby dopustit i ve vztahu k tomuto obrazu, bylo nepochybně prokázáno, že předmětný obraz byl v rámci restitučního řízení vydán oprávněnému poškozenému JUDr. PhDr. B. Dle názoru soudu prvého stupně o vlastnictví JUDr. B. k obrazu nebyly zjištěny žádné pochybnosti, když bylo prokázáno, že obžalovaný M.M. obraz převzal společně s dalšími obrazy po předchozí dohodě od poškozeného, za účelem jeho prodeje, avšak peníze za prodaný obraz poškozenému nepředal a samotný obraz později nevrátil. Obžalovaný pak měl disponovat obrazem, jenž získal do své moci trestnou činností. S poukazem na obsah výpovědí svědků R., Mgr. A. a Dr. R. i nespecifikované listinné důkazy konstatoval, že svědek J.R., jenž v souladu s ustanovením § 78 tr. ř. vydal předmětný obraz orgánům činným v přípravném řízení a v rámci výslechu u hlavního líčení nepotvrdil podání žaloby osobou, uplatňující své vlastnické právo k předmětnému obrazu. Z těchto důvodů pak nalézací soud dospěl k závěru, že nejsou pochybnosti o vlastnictví obrazu poškozeným JUDr. B. Usnesení napadl řádně a včas podanou stížností J.R., přičemž tomuto vytkl, že vycházelo z chybně zjištěného skutkového stavu ve vztahu k vlastnictví předmětného obrazu. Poukazoval na skutečnost, že obraz je majetkem JUDr. I.R., bytem Rakousko Y. 1, od něhož obraz převzal, na základě smlouvy o zprostředkování aukčního prodeje. Na žádost tento 28. 4. 1998 vydal policejním orgánům Policie ČR, Místní oddělení Praha 1 a v průběhu řízení několikrát žádal o jeho vrácení, přičemž orgány činnými v trestním řízení mu nebylo vyhověno a poukazoval na doloženou smlouvu o zprostředkování aukčního prodeje tohoto obrazu z 11. 3. 1998. Namítl, že dosud provedeným řízením nebylo vyvráceno, že vlastníkem obrazu je JUDr. I.R., který mu obraz svěřil do aukce a namítal, že předmětný obraz měl být vrácen tomu, kdo jej pro účely trestního řízení vydal, tedy buď přímo vlastníku JUDr. I.R., či jemu, který jej fyzicky předával a měl k tomuto právo držby z titulu převzetí obrazu do aukčního prodeje. Za této situace navrhl, aby stížnostní soud napadené usnesení změnil tak, že předmětný obraz se vydává JUDr. I.R., případně jemu samotnému. Z podnětu podané stížnosti přezkoumal Vrchní soud v Olomouci, jako soud stížnostní, z hlediska ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř., zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení, jakož i správnost postupu řízení, které jeho vydání předcházelo a shledal, byť částečně z jiných, než namítaných důvodů, podanou stížnost důvodnou. V prvé řadě je třeba konstatovat, že ustanovení § 80 odst. 1 tr. ř. upravuje postup orgánů činných v trestním řízení v souvislosti s vydanými či odňatými věcmi v rámci trestního řízení dle § 78, 79 tr. ř. tak, že není-li věci, která byla podle § 78 tr. ř. vydána nebo podle § 79 tr. ř. odňata, k dalšímu řízení už třeba, a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržena, bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o soudním prodeji zabavených movitých věcí. S ohledem na to, že z obsahu spisu vyplývá, že osobou, která vydala předmětný obraz orgánům činným v trestním řízení, byl právě stěžovatel, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 tr. ř. je nutno považovat J.R. za osobu, jíž se usnesení přímo dotýká, a proto je oprávněný k podání stížnosti do výše uvedeného usnesení. Z obsahu spisu dále vyplývají následující skutečnosti. V průběhu trestního řízení dne 28. 4. 1998 J.R., v souladu s ustanovením § 78 tr. ř., vydal obraz Václava Špály Krajina ze Slovenska 1937 (č. l. 24), jenž je dále zadokumentován i na fotografii v souvislosti se znaleckým posudkem (č. l. 96). Z výpovědi svědka J.R., Mgr. H.A. a Dr. I.R. (č. l. 189, 141 a 148) vyplývá, že obraz měl být obžalovaným v nezjištěné době v průběhu r. 1992, prostřednictvím J.R. a H.A., prodán rakouskému státnímu příslušníku Dr. I.R., přičemž neměl být nikdy vyvezen z území České republiky. Dne 11. 3. 1998 došlo k uzavření smlouvy o zprostředkování aukčního prodeje (č. l. 261), na základě níž Dr. I.R. svěřil zprostředkovateli společnosti A. C. Brno, s. r. o., zastoupené J.R., několik obrazů, mezi nimiž i předmětný obraz Václava Špály k prodeji v aukci. V souvislosti s touto aukcí pak byl obraz při policejním šetření objeven J.R. vydán. Z obsahu vyjádření jednotlivých výše uvedených svědků je zřejmé, že fakticky není k dispozici žádný konkrétní doklad, potvrzující průběh prodeje obrazu Dr. I.R., když ze zprávy A. C. Brno, s. r. o. (č. l. 612) vyplývá, že jednotlivé smlouvy a doklady této firmy do r. 1996 byly skartovány. Z obsahu jednotlivých shromážděných důkazních prostředků, zejména výpovědi poškozeného JUDr. B., dohody o vydání věci Slovenskou národní galerií jednotlivých uměleckých předmětů JUDr. B. (č. l. 326, 328), je zřejmé, že v rámci restitučního řízení byl obraz vydán dne 4. 6. 1992 poškozenému JUDr. J.B. a tento jej společně s dalšími pak svěřil obžalovanému k zajištění jeho prodeje. Nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pod čj. 30 T 17/2000 – 704, ze dne 10. 9. 2002, byl obžalovaný M.M. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., jehož se měl dopustit v souvislosti s převzetím obrazů od JUDr. J.B., jejíž část měl poskytnout jako zástavu za úvěr a další obrazy (66 kusů), mezi nimiž je uveden i předmětný obraz Václava Špály „Slovensko 1937,“ pak měl prodat či jiným nezjištěným způsobem s tímto naložit a z dohodnuté kupní ceny obrazů ve výši nejméně 2.560.000,- Kč, měl předat JUDr. B. po částech toliko 1.050.000,- Kč a zbytek finanční hotovosti si měl ponechat pro svoji potřebu. V průběhu trestního řízení jak J.R. (č. l. 263), tak poškozený JUDr. J.B., prostřednictvím zmocněnce JUDr. B.L. (č. l. 297) a naposledy dne 30. 12. 2000 (č. l. 489), požádali o vydání tohoto obrazu, jenž byl po dobu trestního řízení předán do depozita Krajského státního zastupitelství v Ostravě (č. l. 476) s ohledem na skutečnost, že byli zjištěni dvě osoby uplatňující své právo k obrazu a nebylo možno rozhodnout o vrácení věci. Z obsahu ustanovení § 80 tr. ř. je zřejmé, že věc, jež byla vydána, či odňata, které k dalšímu řízení již není třeba, když současně je zřejmé, že nebylo rozhodnuto soudem prvého stupně o propadnutí věci ani zabrání věci, se vrátí tomu, kdo ji vydal (případně komu byla odňata). V případě, že uplatňuje právo k věci jiná osoba, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Právem takovéto osoby na věc je nutno rozumět nejenom právo vlastnické, ale i zástavní, půjčitele či vypůjčitele i právo oprávněného držitele (viz komentář trestního řádu str. 494 Beck 4. vydání). Jestliže právo k věci uplatňuje více osob, je nezbytné v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 tr. ř., jako předběžnou otázku vyřešit, zda osoba, která uplatňuje právo na vydání věci, toto právo skutečně má a zda o právu na věc není pochyb. Jestliže tuto otázku nelze jednoznačně vyřešit, je nezbytné postupovat dle § 80 odst. 1 věta třetí tr. ř. stanovící, že při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Z citované zákonné úpravy jsou tedy patrné tři různé alternativy, jak je možné rozhodnout o věci vydané nebo odňaté podle § 78a § 79 tr. ř., pokud ji k dalšímu řízení už není třeba a nepřichází v úvahu její propadnutí či zabrání. Vzájemný vztah těchto alternativ je takový, že se postupně vylučují. Podle názoru Vrchního soudu v Olomouci, podpořeného rozsáhlou judikaturou a četnou trestně právní teorií (viz rozhodnutí Sr 77/2000, Ús 130/1998, Ús 54/99, komentář trestního řádu), nelze rozhodnout o vydání věci jedné osobě, ač právo vůči věci uplatňuje i osoba další a orgán činný v trestním řízení nemůže sám postupem § 80 odst. 1 tr. ř. odstraňovat existující pochybnosti o právu na věc a provádět dokazování, zaměřené jen na tuto otázku, jestliže takovéto pochybnosti nemají právní význam z hlediska trestní odpovědnosti obžalovaného a jejich objasňování by přesahovalo potřeby trestního stíhání. V konkrétním případě je zřejmé, že v podstatné míře právě skutečnost objasnění dohody mezi poškozenými JUDr. J.B. a obžalovaným M. o prodeji obrazu a uskutečnění tohoto prodeje a případného nesplnění závazku z dohody vyplývající, od níž se může odvíjet rozhodnutí o právu k obrazu, je předmětem důkazního řízení. Ze samotného obsahu odůvodnění usnesení, tak i z dosud nepravomocného rozsudku, jenž byl napadnut odvoláním, směřujícím ve prospěch obžalovaného, je ovšem zřejmé, že průběh prodeje obrazů, včetně obrazu Václava Špály „Slovensko 1937“, zejména s ohledem na absenci výpovědi obžalovaného, jenž byl až doposud stíhán jako uprchlý a nedostatky v dalším dokazování, nebyl spolehlivě objasněn (zejména v té skutečnosti, zda předmětem trestního jednání měly být obrazy či finanční prostředky za něž byly dále prodány). Za takové situace je nutno mít významné pochybnosti o jednoznačném prokázaném právu osob, jež požadují vydaní věci a uplatňované právo J.R. nebylo možno pominout. Z těchto důvodů bylo nutno shledat rozhodnutí soudu prvého stupně nesprávným, a proto bylo napadené usnesení z podnětu podané stížnosti dle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušeno a současně sám rozhodl v souladu s ustanovením § 80 odst. 1 věta třetí tr. ř. tak, že obraz Václava Špály „Slovensko 1937“, specifikovaný ve výroku usnesení, se ukládá do soudní úschovy Okresního soudu v Ostravě. Současně se osoby, jež na věc činí nárok, upozorňují, aby uplatnily toto právo v řízení ve věcech občanskoprávních. Při samotném rozhodnutí o stanovení příslušného soudu, u něhož bude věc uložena do úschovy, je nutno vycházet jak z ustanovení § 352 obč. soudního řádu a stran příslušnosti pak zejména z ustanovení § 9 a ustanovení § 84 a násl. obč. soudního řádu. Podle § 9 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy. Je tedy zřejmé, že věcně příslušný je soud na úrovni soudu okresního. V dané věci nebyl podán návrh účastníka, nelze vycházet z ustanovení § 84 o. s. ř. při stanovení místní příslušnosti obecného soudu. Taktéž další ustanovení obč. soudního řádu jednoznačně místní příslušnost v daném případě nestanoví, a proto je nutno vycházet z ustanovení § 88 odst. 1 písm. 1) o. s. ř., jež stanoví, že na místo obecného soudu, je k řízení příslušný soud, v jehož obvodu je místo plnění, jde-li o řízení o úschovách; jsou-li místa plnění v obvodu několika soudů, je k řízení o úschovách příslušný soud, který nejdříve zahájí řízení. Místem plnění pak je nutno rozumět podle povahy věci místo, kde byla věc vydána nebo odňata, případně i takové místo, kde se v době, jež předchází podání návrhu na úschovu, případně samotné rozhodnutí o uložení věci do úschovy podle § 80 odst. 1 tr. ř., nachází (ve shodě s tímto názorem je i publikované výkladové stanovisko NSS ČR č. 7/95). Za takovéto situace proto Vrchní soud v Olomouci stanovil za analogického použití ustanovení § 88 odst. 1 písm. f) o.s.ř. mezi, na výběr možnými, místně příslušnými soudy; Okresní soud v Ostravě, v jehož obvodu se v současné době předmětný obraz v depozitu Krajského státního zastupitelství v Ostravě nachází, zejména s ohledem na skutečnost, že se jedná o hodnotné umělecké dílo a lze předpokládat, že manipulace s touto věcí a zajištění jejího bezpečí bude jednodušší . Dále je třeba upozornit, že další způsob nakládání s věcí, svěřené do úschovy, upravuje ustanovení § 105 – 109 jednacího řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy (vyhl. č. 37/1992 Sb.) a ustanovení § 221 a násl. kancelářského řádu a připouští i možnost movitou věc, jež se nehodí k úschově v kovové skříni soudu ani k úschově u banky, její převzetí a uložení u schovatele (v úvahu přichází patrně některé muzeum či galerie, u nichž by bylo bezpečí obrazu zajištěno). S ohledem na tyto skutečnosti proto Vrchní soud v Olomouci rozhodl tak, jak je ve výroku usnesení uvedeno.