Spáchal-li český občan trestný čin zpronevěry podle § 248 TrZ na území cizího státu, posuzuje se jeho jednání, v důsledku uplatnění principu personality (§ 18 TrZ), podle českého trestního zákona. Ustanovení § 89 odst. 12 TrZ o stanovení výše škody je pak třeba vyložit tak, že lze-li zjistit cenu, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu (tj. na území státu, resp. té jeho části, kde ke spáchání činu došlo) obvykle prodává, poté je škodou ve smyslu zákonného znaku skutkové podstaty částka tímto způsobem vypočtená.

Napadeným rozsudkem byl obžalovaný D.D. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.zák., kterého se měl dopustit tím, že poté, co na podkladě objednávky, adresované firmě A. T., s.r.o., Z., zprostředkované firmou V.B., V.H. T., H., převzal jako autodopravce v celním skladu společnosti A. L. CZ, a.s., P. v J. u Ch. zásilku 191 kusů pneumatik zn. Michelin, kterou měl vlastním kamionem zn. Liaz s návěsem řízeným L.T., dopravit dne 6.3.2001 společnosti M. H. P. G., Derecske-D.I., 2600 Vac v Maďarsku, již od 5.3.2001 obžalovaný D.D. nejprve telefonicky a poté obžalovaný D.D. společně s obžalovaným L.C. osobně jednali na území Slovenské republiky s dosud neustanovenou osobou jménem „J.“ s cílem předat mu za úplatu náklad přepravovaných pneumatik, dne 7.3.2001 řidič L.T. podle instrukcí obžalovaných D.D. a L.C. odstavil kamion na parkovišti u celnice na okraji N., klíče od vozidla předal obžalovanému D.D., který je předal dosud nezjištěným osobám, aby mohly z kamionu vyložit přepravovaný náklad pneumatik, následně dne 12.3.2001 v motorestu u silnice mezi N. a Z. M. předal „J.“ obžalovanému L.C. finanční částku 550.000,- slovenských korun (Sk), kterou si obžalovaní D.D. a L.C. rozdělili a použili pro vlastní potřebu a shora popsaným jednáním způsobili vlastníku pneumatik, společnosti M. R.m.b.H., W.10, A-1231 W., Rakousko, škodu ve výši 3.811.333,80 Kč. Rozsudek soudu I. stupně dne 13.5.2003 nabyl právní moci vůči L.C., ohledně obžalovaného D.D. právní moci nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obžalovaného a Krajského státního zástupce v Ostravě. Obžalovaný D.D. ve zdůvodnění odvolání, vypracovaného jeho obhájcem Mgr. J.Č., uvádí, že nesouhlasí s výrokem o vině i trestu, když k podstatné části skutkových zjištění nemá žádných připomínek. Jednání, jež je mu vytýkáno, lituje, toto doznal a bezpochyby jeho doznání zásadním způsobem napomohlo k objasnění celkové situace a následně k jednoznačnému výroku soudu I. stupně. Domnívá se, že výrok soudu nelze akceptovat jako celostně správný, a to výlučně z toho důvodu, že dle jeho názoru není možné za stávající důkazní situace učinit naprosto jednoznačný závěr o rozsahu skutečné škody způsobené jeho jednáním poškozenému subjektu. Samotný poškozený se se svým nárokem na náhradu škody k řízení nepřipojil. Za této situace tedy bylo fakticky vycházeno z prodejní ceny předmětného zboží na území Slovenské republiky doložené poškozeným. Listinný materiál dodaný společností M. R.m.b.H., nepovažuje za podklad dostatečný pro takto zásadní závěr soudu. Domnívá se, že je nezbytné přibrat za účelem určení skutečně způsobené škody znalce a poté je možné rovněž činit konkrétní závěr stran skutečné společenské nebezpečnosti jeho jednání a následně rozhodnout o přiléhavém trestu. Závěrem navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen podle § 258 odst. 1 písm. c) tr.ř. a věc vrácena krajskému soudu za účelem doplnění dokazování za použití § 259 odst. 1 tr.ř. in vent. U veřejného zasedání před odvolacím soudem obžalovaný prostřednictvím svého obhájce uvedl, že navrhuje, aby byla změněna výše způsobené škody, a to na částku 1.123.986,20 Kč. Uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný s ohledem na skutečnou společenskou nebezpečnost vytýkaného jednání. Učinil úplné a kajícné doznání, kterým přispěl k objasnění trestné činnosti. Již proto je potřeba hodnotit uložený trest jako poměrně přísný. Obžalovaný se v minulosti z uložených trestů osvědčil, výchovného účelu bylo již dosaženo. V průběhu výkonu vazby měl dostatek času vyhodnotit své jednání a dospět k závěru, že není možné dopouštět se protiprávních jednání. V průběhu dvou let od propuštění z vazby vede obžalovaný řádný život a není proti němu negativních poznatků. Žije v druhovském poměru, řádným způsobem plní vyživovací povinnost a přímý výkon trestu by byl kontraproduktivní ve vztahu k rodinným vazbám obžalovaného. Poukázal na to, že uložený trest je trestem souhrnným k trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 380 hodin. V mezidobí od podání odvolání byla značná část trestu obecně prospěšných prací vykonána. Obžalovaný k dnešnímu datu vykonal 350 hodin. Závěrem navrhl postup podle § 258 odst. 1 písm. c) tr.ř. ve smyslu písemně podaného odvolání. Krajský státní zástupce v Ostravě podal odvolání v neprospěch obžalovaného D.D. do výroku o trestu. Státní zástupce namítá, že uložený trest odnětí svobody plně neodpovídá všem zákonným hlediskům trestního zákona. V této souvislosti považuje za nezbytné poukázat na samotnou osobu obžalovaného. Předmětná věc není prvním trestním stíháním vedeným proti obžalovanému D. Podle opisu z evidence rejstříku trestů byl obžalovaný již celkem třikrát odsouzen pro majetkovou trestnou činnost. Nyní projednávané trestné činnosti se dopustil v průběhu zkušební doby z předchozího odsouzení Okresním soudem ve Frýdku-Místku ze dne 11.4.2000, sp.zn. 4 T 8/2000. Z této skutečnosti lze tedy dovodit, že uložený podmíněný trest odnětí svobody by žádným způsobem nesplnil svůj účel – individuální prevenci a represi. Další skutečností, kterou je nutno zohlednit při ukládání trestu, je výše způsobené škody činící 3.811.333,80 Kč, čímž výrazným způsobem přesáhla polovinu rozmezí stanoveném v odst. 3 § 248 tr.zák. Závěrem navrhl, aby napadený rozsudek byl podle § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř. ve vztahu k obžalovanému D. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr.ř. nově uložen souhrnný trest odnětí svobody při polovině trestní sazby zakotvené v odst. 3 § 248 tr.zák., pro jehož výkon bude zařazen do příslušného typu věznice. Dále navrhl uložit peněžitý trest a trest zákazu činnosti stejného druhu a výměry, jako byl uložen napadeným rozsudkem. Intervenující státní zástupce u veřejného zasedání uvedl, že v napadeném rozsudku nebyla výše škody správně ustálena, jelikož nelze vycházet z tržní ceny zpronevěřených pneumatik na území Slovenské republiky. V tomto směru bylo nesprávně aplikováno ustanovení § 89 odst. 12 věta první tr.zák., neboť pneumatiky nebyly určeny k prodeji ve Slovenské republice a do tržního prostředí Slovenské republiky se dostaly mimo jakékoliv záměry poškozeného. Šlo o nové pneumatiky a je nutno vycházet z ceny vyčíslené prodejcem M. Rakousko ve smyslu § 89 odst. 12 věta druhá tr.zák. Pro toto vyčíslení je ve spise dostatek podkladů, jedná se o písemné doklady a o škodě hovoří i jednotliví svědci. Škoda, dle výše prodejní ceny, pro příjemce M. Maďarsko činí 32.237,49 EUR, což je v přepočtu podle kursu 1.123.986,20 Kč. Pokud je v odvolání hovořeno o potřebě znaleckého vyčíslení výše škody, je to nadbytečné, jde o nové pneumatiky a cenu může vyčíslit nejlépe prodejce. K popisu skutku ve výroku napadeného rozsudku namítl, že by v něm mělo být uvedeno datum převzetí pneumatik, to je dne 2.3.2001. Počátek trestněprávního jednání obžalovaného je třeba upřesnit. Z usnesení Okresního soudu ve Frýdku–Místku, sp.zn. 4 T 8/2000, je zřejmé, že odsouzení obžalovaného ještě není zahlazeno, ale nařízen byl výkon trestu. Pokud obžalovaný spáchal trestný čin v době podmíněného odsouzení, jedná se o přitěžující okolnost. Nejsou splněny podmínky § 58 odst. 1 tr.zák. Domnívá se, že doznání obžalovaného nebylo kajícné, nic jiného mu na základě ostatních důkazů nezbylo a jeho trestná činnost byla na jejich základě objasněna, jeho doznání nemělo na otázku dokazování zásadní vliv. Závěrem navrhl napadený rozsudek zrušit podle § 258 odst.1 písm. b), d), e) tr.ř. a nově rozhodnout podle § 259 odst. 3 tr.ř. tak, že se upraví doba počátku páchání trestné činnosti, upraví výše škody a obžalovanému se uloží nepodmíněný trest odnětí svobody v rozsahu, jak učinil krajský soud. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu ve smyslu ustanovení § 252 tr.ř. Bylo zjištěno, že odvolání byla podána oprávněnými osobami dle § 246 odst. 1 písm. a), b) tr.ř., v zákonné lhůtě dle § 248 odst. 1 tr.ř., přičemž podaná odvolání splňují i náležitosti ustanovení § 249 odst. 1, odst. 2 tr.ř. Proto soud neshledal podmínek pro rozhodnutí o zamítnutí, či odmítnutí odvolání dle § 253 tr.ř. Za tohoto stavu věci Vrchní soud v Olomouci podle § 254 odst. 1 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo z hlediska vytýkaných vad, když k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlížel jen pokud měly vliv na správnost výroku, proti nimž bylo odvolání podáno a dospěl k následujícím závěrům. Řízení, předcházející napadenému rozsudku, není zatíženo procesními vadami, které by měly za důsledek porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby. Bylo ověřeno, že k porušení zásady obžalovací nedošlo, neboť obžaloba byla podána pro skutek, pro který bylo odvolateli sděleno obvinění. Rovněž bylo respektováno právo obžalovaného na obhajobu, neboť tento byl poučen o podmínkách nutné obhajoby, vyplývající z kvalifikace činu, kladeného mu za vinu, obhájce měl možnost účastnit se prováděných procesních úkonů. Obžalovaný se mohl k obvinění vyjádřit, jak ve stádiu přípravného řízení, tak i v řízení soudním. Řízení před soudem I. stupně dostatečně respektovalo zásadu ústnosti (§ 2 odst. 11 tr.ř.) a bezprostřednosti (§ 2 odst. 12, § 220 odst. 1 tr.ř.) provádění důkazů, když svědci, jejichž osobní výslech před soudem byl nezbytný pro náležité objasnění věci, byli soudem osobně slyšeni. Ostatní důkazy, které byly opatřeny a procesní formou provedeny ve stádiu přípravného řízení, byly provedeny v souladu s požadavky zákona. Lze proto konstatovat, že z pohledu procesního nezjistil odvolací soud žádná pochybení, která by z hlediska provedených důkazů, o nichž se napadené rozhodnutí opírá, odůvodňovala zrušení rozsudku z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Z ústavního principu nezávislosti soudní moci vyplývá zásada volného hodnocení důkazů. Tento princip je třeba vztáhnout i k postupu soudu, při kterém váží, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit. Rozsah nezbytného dokazování je odvoditelný z povinností, uložené orgánům činným v trestním řízení v ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř., tj. z povinnosti zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně své povinnosti dostál. Trestné jednání obžalovaného je třeba považovat za do té míry objasněné důkazy, které nalézací soud provedl, že u skutkových zjištění tohoto soudu důvodné pochybnosti nevznikají. Skutková zjištění soudu I. stupně jsou založena na procesně účinných důkazech a na jejich následném vyhodnocení, které splňuje požadavky § 2 odst. 6 tr.ř. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že hodnocení důkazů nalézacím soudem je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podstatou obhajoby obžalovaného a vyjádření intervenujícího státního zástupce u veřejného zasedání je nesouhlas s výší vyčíslené škody, jež je kladena obžalovanému v napadeném rozsudku za vinu. Odvolací soud se neztotožnil s těmito námitkami, a to z následujících důvodů. Obžalovaní D.D. i L.C. (vůči němuž rozsudek nabyl právní moci dne 13.5.2003), se k vytýkanému jednání, jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení, plně doznali. Vina obžalovaného D. a již odsouzeného L.C. je prokázána nejen jejich doznáními, ale též výpověďmi svědků L.T., J.Z., ing. J.G. a listinnými důkazy, jež byly nalézacím soudem v hlavním líčení provedeny a jsou rozvedeny na str. 8 napadeného rozsudku. Nalézací soud při stanovení výše způsobené škody vycházel z ustanovení § 89 odst. 12 tr.zák., dle něhož při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav. V dané trestní věci k dokonání činu (které se vyznačuje naplněním všech znaků skutkové podstaty) došlo dne 7.3.2001 na území Slovenské republiky, kdy řidič L.T. podle instrukcí obžalovaného D.D. a již odsouzeného L.C. odstavil kamion na parkovišti u celnice na okraji Nitry, klíče od vozidla předal obžalovanému D., který je předal dosud nezjištěným osobám, aby mohly z kamionu vyložit přepravovaný náklad 191 ks pneumatik, což se uskutečnilo. Obžalovaný D.D. tedy dne 7.3.2001 si přisvojil 191 kusů pneumatik, neboť s nimi naložil v rozporu s účelem, k němuž mu byly dány do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření, znemožnil vlastníku pneumatik navrátit je jejich původnímu určení (dopravit je společnosti M. H. P. G., Derecske-D.I.Vac v Maďarsku) a získat za ně částku 32.247,49 EUR, a přitom sobě a již odsouzenému L.C. opatřil prospěch, který převzal dne 12.3.2001. Zákonodárce v § 89 odst. 12 tr.zák. jasně stanoví, že věta druhá tohoto ustanovení trestního zákona se užije pouze v případě, kdy nelze výši škody podle věty první zjistit. Protože z vyžádaných zpráv od firmy M. Slovensko lze určit výši škody podle věty první § 89 odst. 12 tr.zák., dle nichž prodejní cena přepravovaných pneumatik na území Slovenské republiky ke dni 2.3.2001 činila 4.795.035,30 Sk, s ohledem na v době činu platný kurzovní lístek, kdy 100 Sk se rovnalo částce 79,485 Kč, měly pneumatiky místní a časovou hodnotu ve výši 3.811.333,80 Kč, nelze postupovat při stanovení výše způsobené škody podle věty druhé § 89 odst. 12 tr.zák., neboť tento postup by odporoval ustanovení trestního zákona. Pro správnost závěru nalézacího soudu je dále nutno upozornit na vyčíslení hodnoty předmětných pneumatik společností M. Česká republika s.r.o., a to na částku 3.713.091,23 Kč, tudíž hodnota pneumatik v ČR a SR je přibližně stejná. Navíc obžalovaný podniká v oboru silniční automobilové dopravy a je nepochybně seznámen s cenou pneumatik na českém trhu. Proto je nezbytné a zákonné při stanovení výše škody vycházet z první věty § 89 odst. 12 tr.zák., tedy z ceny, za kterou se pneumatiky v době a v místě činu obvykle prodávaly a nikoliv z částky 1.123.986,20 Kč (což činí 32.247,49 EUR), jak požaduje obžalovaný a intervenující státní zástupce. Je pravdou, že prodejní cena předmětných 191 ks pneumatik zn. M. vyčíslená společností M. R.m.b.H., W. 10, A-1231 W., Rakousko pro M. H. P. G., Derecske-D.I., 2600 Vac v Maďarsku činila 32.247,49 EUR. Nalézací soud měl proto v popisu skutku ve výroku napadeného rozsudku vyjádřit, že hodnota pneumatik zn. Michelin činila 3.811.333,80 Kč. Přičemž poškozené společnosti M. Rakousko nemohla vzniknout škoda v této výši, když sama vyčíslila jí způsobenou škodu částkou 32.247,49 EUR (oč se její majetek zmenšil), což představuje prodejní cenu pro firmu M. Rakousko, tedy cenu pro velkoodběratele. Tato částka by byla základem pro adhézní řízení, nikoli však pro výpočet výše způsobené škody. Odvolací soud přisvědčil intervenujícímu státnímu zástupci, že ve výroku napadeného rozsudku by mělo být uvedeno datum 2.3.2001, kdy obžalovaný D.D. převzal jako autodopravce v celním skladu společnosti A. L. CZ, a.s., P. v J. u Ch., zásilku předmětných 191 ks pneumatik zn. M. Datum 2.3.2001 vyplývá nejen z výpovědi samotného obžalovaného D.D., ale též z listinných důkazů, zejména těch, jež jsou uvedeny na č.l. 117 (objednávka přepravy ze dne 1.3.2001), 118 a 120 (doklady CMR) spisu. Protože se jedná pouze o nepatrné pochybení nalézacího soudu, odvolací soud dospěl k závěru, že není nezbytné v průběhu veřejného zasedání doplňovat dokazování a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr.ř. (výše uvedené důkazy znovu provést) skutková zjištění krajského soudu doplnit. Z výroku napadeného rozsudku (ze skutkové věty) je nepochybné, že obžalovaný nejprve převzal předmětné pneumatiky a až poté vešel do kontaktu s osobou jménem „J.“ a pojal úmysl spáchat daný trestný čin. Lze proto konstatovat, že na základě provedeného dokazování, kdy nalézací soud postupoval důsledně v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 tr.ř. nepochybil, když uznal obžalovaného vinným skutkem, jenž je uveden ve výroku napadeného rozsudku, neboť o těchto skutkových zjištěních nevyvstávají důvodné pochybnosti. Obžalovaný D.D. jednáním zde popsaným naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.zák., neboť nebylo prokázáno, že by již při převzetí objednávky a naložení pneumatik k přepravě jednal v úmyslu nesplnit přijatý závazek. Z doznání obžalovaného D.D. a již odsouzeného L.C. a rovněž z výpovědi řidiče L.T. bylo prokázáno, že teprve poté, co se kamion naložený pneumatikami vydal na cestu směrem přes Slovensko do Maďarska, přijal obžalovaný D.D. nabídku doposud neztotožněné osoby vystupující pod jménem „J.“, prodat náklad pneumatik. Dne 7.3.2001 obžalovaný D.D. jednal s věcmi, které mu byly svěřeny, jako by to nebyly věci cizí. Jejich přisvojením způsobil výše uvedenou škodu, jež ve smyslu ustanovení § 89 odst. 11 tr.zák. představuje škodu značnou, jíž se rozumí škoda dosahující nejméně částky 500.000,- Kč a nedosahující částky 5.000.000,- Kč. Obžalovaný D.D. jednal v úmyslu přímém dle § 4 písm. a) tr.zák., neboť z jeho doznání vyplývá, že si chtěl přisvojit pneumatiky, které mu byly svěřeny a způsobit na cizím majetku škodu, přičemž dle ustanovení § 6 písm. a) tr.zák. k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby (způsobení značné škody) se přihlédne, jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že tento zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné, což trestní zákon v ustanovení § 248 odst. 3 písm. c) tr.zák. nevyžaduje. Obžalovaný si musel být alespoň rámcově vědom hodnoty 191 ks pneumatik, jež se staly předmětem jeho protiprávního útoku, neboť je sám autodopravcem a tudíž jsou mu nepochybně známy ceny pneumatik. Nalézacím soudem byly správně shledány podmínky pro aplikaci ustanovení § 88 odst. 1 tr.zák. Mezi okolnosti, které zvyšují podstatnou měrou typovou společenskou nebezpečnost jednání, popsaného v základní skutkové podstatě daného trestného činu tak, že ve svém důsledku dochází ke zvýšení typové nebezpečnosti jednání obžalovaného, patří mimo výše způsobené škody, jež více než sedmkrát převyšuje spodní hranici škody značné, dále způsob spáchání daného trestného činu, zejména promyšlenost jednání obžalovaného D.D. a již odsouzeného L.C. Konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného tak není určován pouze jednou okolností (výší škody), nýbrž i další okolností, jež společně podstatně zvyšují stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného D.D. Opravnému prostředku obžalovaného D.D. nebylo možno přisvědčit ani v části, v níž napadl výrok o trestu. Obžalovanému byl nalézacím soudem uložen trest odnětí svobody v trvání 3 roků, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle § 60a odst. 1 tr.zák. za podmínek uvedených v § 58 odst. 1 tr.zák. podmíněně odložen a podle § 60a odst. 2 tr.zák. stanovena zkušební doba s dohledem v trvání 5 roků. Není možno učinit závěr ve světle zjištění k osobě obžalovaného a k okolnostem celého případu, že by trest obžalovanému uložený, byl trestem nepřiměřeně přísným, naopak odvolací soud dospěl k závěru, že uložený trest je nepřiměřeně mírným, jedná se o trest, který svým druhem a výměrou sice formálně neporušil ustanovení trestního zákona, ale v konkrétním případě neodpovídá hlediskům rozhodným pro ukládání trestu. V souladu s ustanovením § 263 odst. 6 tr.ř. doplnil odvolací soud dokazování, a to listinami, jež dokládají předchozí odsouzení obžalovaného D.D. Podle § 213 odst. 1 tr.ř. byl konstatován podstatný obsah spisu Okresního soudu v Novém Jičíně, sp.zn. 1 T 46/96. Z něj bylo zjištěno, že rozsudkem tohoto soudu ze dne 15.7.1996, č.j. 1 T 46/96-476 byl obžalovaný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr.zák. ve znění zákona č. 152/95 Sb. Za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Současně mu byl uložen peněžitý trest ve výši 25.000,- Kč. S ohledem na jeho osvědčení, nelze k tomuto odsouzení přihlížet. Další odsouzení obžalovaného bylo trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku-Místku, č.j. 4 T 8/2000-40 ze dne 11.4.2000, jenž nabyl právní moci dne 18.5.2000. Z něj bylo zjištěno, že obžalovaný D.D. byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr.zák., za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, přičemž jeho výkon byl podmíněně odložen na dobu 2 roků a současně mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 5.000,- Kč. Usnesením tohoto soudu ze dne 2.6.2003, sp.zn. 4 T 8/2000 bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 tr.zák. o nařízení výkonu trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců z výše uvedeného trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr.zák. zařazen do věznice s dozorem. Ze spisu sp.zn. 4 T 104/2002 stejného soudu bylo zjištěno, že již v průběhu měsíce listopadu 2000 se dopustil trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zák., přičemž rozsudek byl vyhlášen dne 18.11.2002 pod č.j. 4 T 104/2002-246, jež nabyl právní moci dne 11.2.2003 a obžalovaný D.D. byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 380 hod. Z výše uvedeného je tudíž zřejmé, že vytýkané trestné činnosti se dopustil v době podmíněného odsouzení z trestního příkazu Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11.4.2000, č.j. 4 T 8/2000-40, proto odvolací soud s ohledem na recidivu obžalovaného shledává u něj přitěžující okolnost ve smyslu ustanovení § 34 písm. j) tr.zák., tedy, že byl již pro trestný čin odsouzen, současně k tíži obžalovaného byla vyhodnocena okolnost dle § 34 písm. f) tr.zák., tedy, že trestným činem způsobil vyšší škodu, neboť způsobená škoda více než sedmkrát překročila spodní hranici škody značné, jež činí dle § 89 odst. 11 tr.zák. nejméně 500.000,- Kč. Dále mu přitěžuje okolnost dle § 34 písm. i) tr.zák. Obžalovanému D. byl ukládán souhrnný trest (§ 35 odst. 2 tr.zák.) podle zásad uvedených v § 35 odst. 1 tr.zák., neboť se předmětné trestné činnosti dopustil dříve, než byl vyhlášen odsuzující rozsudek Okresním soudem ve Frýdku-Místku, č.j. 4 T 104/2002-246 za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zák. Obžalovaný předložil u Vrchního soudu v Olomouci v rámci veřejného zasedání listinný důkaz – harmonogram prací v rámci výkonu obecně prospěšných prací a tímto listinným důkazem bylo dokazování ve smyslu ust. § 263 odst. 6 tr.ř. doplněno. Z něj bylo zjištěno, že obžalovaný již vykonal 346 hodin z uložených 380 hodin. Odvolací soud při ukládání nového trestu odnětí svobody k této významné skutečnosti přihlédl a to tak, že i jen započaté 2 hod. vykonaného trestu obecně prospěšných prací počítal za 1 den trestu odnětí svobody (rozhodoval podle analogie § 45a odst. 4 tr.zák., § 38 odst. 2, odst. 3 tr.zák., přičemž analogie ve prospěch obžalovaného je přípustná). Tudíž obžalovaný v podstatě vykonal již v přepočtu 173 dní odnětí svobody. Odvolací soud po zhodnocení všech skutečností dané trestní věci s přihlédnutím k ustanovení § 23 odst. 1, § 31 odst. 1 tr.zák dospěl k závěru, že na obžalovaného je nutno působit trestem odnětí svobody, tedy trestem, jež svou povahou je nejpřísnějším druhem právní sankce, přičemž pouze tento druh trestu odpovídá konkrétnímu stupni společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného, jež nelze vyhodnotit jako mimořádné vybočení z jinak řádného způsobu vedení života. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že dosavadní odsouzení obžalovaného k trestům odnětí svobody s podmíněným odkladem neměla na něj dostatečný účinek a vliv, těmito tresty tedy nebylo dosaženo účelu trestu ve smyslu ustanovení § 23 odst. 1 tr.zák., a proto vrchní soud musel přistoupit k dočasnému omezení svobody volného pohybu a pobytu obžalovaného D.D. nuceným pobytem ve věznici. Obžalovanému s ohledem na výše uvedené skutečnosti byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců. Pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, neboť obžalovaný byl odsouzen za úmyslné trestné činy a nejsou splněny podmínky pro umístění do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou a rovněž nejsou splněny podmínky pro využití moderačního ustanovení uvedeného v § 39a odst. 3 tr.zák. Odvolací soud současně podle druhé věty § 35 odst. 2 tr.zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18.11.2002, č.j. 2 T 104/2002-246, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále odvolací soud uložil obžalovanému D.D. peněžitý trest a trest zákazu činnosti, a to ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu, jak to učinil soud I. stupně. Peněžitý trest ve výměře 150.000,- Kč tak odpovídá osobním a majetkovým poměrům obžalovaného D.D., který, dle svého vyjádření, má měsíční příjem ve výši 30.000,- Kč až 40.000,- Kč, přičemž bylo prokázáno, že touto úmyslnou trestnou činností získal majetkový prospěch, konkrétně 280.000,- Sk a pro případ, že by peněžitý trest nezaplatil, byl mu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců. Je nutno přisvědčit krajskému soudu, že obžalovaný D.D. se předmětné trestné činnosti dopustil v souvislosti se svou podnikatelskou činností, zneužil svého postavení podnikatele a proto je nezbytné, s ohledem na individuální a generální prevenci, uložit mu trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti v oboru silniční automobilové dopravy, a to na dobu 5 let. V přezkoumávaném rozsudku shledal odvolací soud vadu dle § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř. spočívající v uložení nepřiměřeně mírného trestu odnětí svobody. Odvolací soud proto rozhodl o částečném zrušení napadeného rozsudku ve výroku o trestu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno výše.