Výkladem ustanovení čl. I., § 48 zákona směnečného a šekového lze dospět k závěru, že úroky uvedené na směnce splatné na viděnou a na určitý čas po viděné lze požadovat pouze do splatnosti směnky (ust. § 48 odst. 1, bod 1 ZSŠ) a od splatnosti při nezaplacení směnky lze požadovat směnečné úroky v zákonné výši (§ 48 odst. 1, bod 2 ZSŠ).

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvého stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 20.000,- Kč s úrokem ve výši 18,25 z této částky od 9. 6. 2000 do 16. 7. 2001 a z částky 10.000,- Kč od 17. 7. 2001 do 13. 8. 2001 a s 6% úrokem z částky 10.000,- Kč od 17. 7. 2001 do 13. 8. 2001 a z částky 20.000,- Kč od 14. 8. 2001 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v části v níž bylo požadováno zaplacení úroků ve výši 18,25% z částky 10.000,- Kč od 17. 7. 2001 do 13. 8. 2001 a z částky 20.000,- Kč od 14. 8. 2001 do zaplacení zamítl (výrok II.), uložil žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 9.075,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.) a dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 66,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V důvodech svého rozhodnutí soud prvého stupně uvádí, že po provedeném řízení a vyhodnocení důkazů dospěl k závěru, že žalobní nároky jsou důvodné, protože se opírají o platné směnky, nelze však přiznat v celém rozsahu požadované příslušenství. Smyslem ustanovení článku I., § 5 zákona směnečného a šekového, je určení výše směnečné sumy v případě, že není předem jasné, kdy dojde k předložení směnky. Zatímco v případech kdy splatnost směnky je určena již na směnečné listině ke konkrétnímu datu, lze obvykle k tomuto datu určit i výši směnečné sumy, pokud však splatnost takto určena není, tj. v případě vistasměnek a lhůtních vistasměnek může být směnečná suma určena nominální částkou uvedenou na směnce a výší úrokové sazby. Oprávněný ze směnky potom při splatnosti může žádat částku ve výši směnečné sumy zvýšené o úroky uvedené na směnce za dobu od vystavení směnky (případně jiného data následujícího po vystavení směnky na směnce uvedeného) do splatnosti směnky a od splatnosti směnky směnečné úroky ve výši uvedené v článku I., § 48 zákona směnečného a šekového. Pokud by byl připuštěn jiný výklad, zejména, že oprávněný může žádat po splatnosti směnky jak úroky uvedené na směnečné listině, tak směnečné úroky, směnky obsahující úrokovou sazbu by byly zcela bezdůvodně privilegovány oproti ostatním směnkám, protože by oprávněný ze směnky mohl žádat více, než umožňuje ustanovení článku I., § 48 zákona směnečného a šekového. Soud proto v souladu se svým právním názorem přiznal žalobci z každé směnky úroky ve výši uvedené na směnečných listinách od vystavení směnky do splatnosti a směnečné úroky od splatnosti směnek do zaplacení a v části v níž byly požadovány úroky uvedené na směnečných listinách za dobu po splatnosti směnek žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku, podle svého obsahu proti výroku v odst. II., podal žalobce včasné odvolání, namítaje, že soud při rozhodování o úrocích nesprávně interpretoval ust. § 5 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového. Žalobce tvrdí, že dle názoru soudu může oprávněný z lhůtní vistasměnky s úrokovou doložkou požadovat pouze částku ve výši směnečné sumy zvýšené o úroky uvedené na směnce za dobu od vystavení směnky do splatnosti směnky a od splatnosti směnky směnečné úroky dle článku I., § 48 zákona směnečného a šekového. Žalobce namítá, že ze zákona směnečného a šekového nic takového nevyplývá. Dle ust. článku I., § 5 zákona směnečného a šekového jde o možnost zúrokovat směnečnou sumu, zatímco článek I., § 48 zákona směnečného a šekového řeší postižní nároky, přičemž majitel směnky má právo žádat směnečný peníz s úroky (byly-li sjednány) a dále 6% úrok ode dne splatnosti. Poukazuje na to, že odborná literatura zaujímá stanovisko, že doba úročení vistasměnky nebo lhůtní vistasměnky se počítá do zaplacení a poukazuje na rozdílnou rozhodovací praxi v této otázce ostatními soudci soudu prvého stupně. Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek v zamítavé části změnil tak, že jeho nároku na zaplacení úroku ve výši 18,25% ze zažalované částky od splatnosti směnek do zaplacení bude vyhověno. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvého stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v rozsahu podaného odvolání, tj. pouze ve výroku, kterým byla žaloba žalobce částečně zamítnuta a v navazujícím výroku o nákladech řízení (§ 206, § 212 a § 212 a/ o.s.ř.) bez nařízeného odvolacího jednání za souhlasu účastníků (§ 214 odst. 3 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení směnečné pohledávky 10.000,- Kč spolu s úrokem 18,25% uvedeným na směnce za dobu od 9. 6. 2000 do zaplacení a dále s úrokem 6% z částky 10.000,- Kč od 14. 8. 2001 do zaplacení a dále směnečné provize ve výši 33,33 Kč. Usnesením ze dne 26. 10. 2001 soud prvého stupně spojil do společného řízení věc sp. zn. 23 Cm 104/2001, v níž se žalobce proti stejnému žalovanému domáhá rovněž zaplacení směnečné pohledávky ve výši 10.000,- Kč spolu s úrokem 18,25% uvedeným na směnce za dobu od 9. 6. 2000 do zaplacení a dále s 6% úrokem z částky 10.000,- Kč od 17. 7. 2001 do zaplacení a směnečné provize 33,33 Kč. Soud prvého stupně provedl důkaz žalovanými směnkami a poté již rozhodl ve věci nyní napadeným rozsudkem s odůvodněním jak výše uvedeno. Odvolací soud se ztotožňuje s právními závěry soudu prvního stupně, na které též v plném rozsahu odkazuje. Podle ustanovení článku I., § 5, zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, ve směnce splatné na viděnou nebo na určitý čas po viděné, může výstavce ustanovit zúrokování směnečné sumy. V jiné směnce platí tato doložka za nepsanou. Úrokovou míru je nutno udat ve směnce; chybí-li tento údaj, platí úroková doložka za nepsanou. Úrok běží od data vystavení směnky, pokud není určen den jiný. Podle ustanovení článku I., § 48, odst. 1, zákona směnečného a šekového majitel může postihem žádat: 1) směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány; 2) 6% úrok ode dne splatnosti; 3) útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty; 4) odměnu ve výši 1/3% směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši. Nelze přisvědčit odvolateli, že ze zákona směnečného a šekového nevyplývá, že oprávněný z lhůtní vistasměnky s úrokovou doložkou může požadovat pouze částku ve výši směnečné sumy zvýšenou o úroky uvedené na směnce za dobu od vystavení směnky do splatnosti směnky a od splatnosti směnky pak může požadovat směnečné úroky. I když v zákoně směnečném a šekovém výslovně není uvedeno do kdy lze požadovat úroky ze směnky vyplývající, odvolací soud, stejně tak jako soud prvého stupně, dospívá k závěru, že výkladem ustanovení článku I., § 48 zákona směnečného a šekového, lze dospět k závěru, že úroky uvedené na směnce lze požadovat pouze do splatnosti směnky (ust. § 48 odst. 1 bod 1 zákona směnečného a šekového) a od splatnosti při nezaplacení směnky, kdy původní směnečný závazek je nahrazen závazkem postižním, pak lze požadovat směnečné úroky v zákonné výši (ust. § 48 odst. 1 bod 2 zákona směnečného a šekového). Přijetí opačného názoru, který zastává žalobce, tedy, že po splatnosti směnky lze požadovat jak úroky uvedené na směnečné jistině, tak také směnečné úroky, by znamenalo bezdůvodné zvýhodňování úročených směnek oproti ostatním směnkám. Odvolací soud nepopírá, že v odborné literatuře se objevuje názor podporující stanovisko žalobce, odvolací soud však s tímto názorem nesouhlasí a naopak v otázce doby ukončení úročení směnky se plně ztotožňuje s právním názorem soudu prvého stupně. Z těchto důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně v odvoláním napadené části jako věcně správný potvrdil, včetně věcně správného výroku o nákladech řízení podle § 219 o.s.ř. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobce nebyl se svým odvoláním procesně úspěšný, žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, a proto odvolací soud o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.