V rozsahu, ve kterém může požadovat kupující náhradu z odpovědnosti za vady, nemůže tuto náhradu požadovat z titulu náhrady škody.

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 114.740,50 Kč s 18% úrokem z prodlení od 16.1.1998 do zaplacení a na nákladech řízení 16.636,- Kč k rukám zástupce žalobce, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Dle odůvodnění soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou splněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu, a proto žalobě vyhověl. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Své odvolání odůvodnil odkazem na ust. § 205 odst. 2 písm. e), g) a f) o.s.ř. Nesprávnost skutkových zjištění spatřuje ve skutečnosti, že soud prvního stupně nepřihlédl k jeho tvrzení, že mu žalobce nepodal zprávu o vadách věci včas a svým jednáním mu zabránil dobrovolně vady odstranit. Nesouhlasí rovněž se závěry znaleckého posudku, neboť nezohledňují homologaci technického řešení, ve kterém znalec spatřuje příčinu závady na vozidle. Na základě nesprávného skutkového zjištění pak dle názoru žalovaného dospěl soud prvního stupně i k nesprávnému právnímu posouzení. Žalovaný s odkazem na ust. § 428 ObchZ poukazuje na uplatněnou námitku neoznámení vady bez zbytečného odkladu a vyjadřuje názor, že již z tohoto důvodu měla být žaloba zamítnuta. Domáhá se proto změny napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby. Žalobce se k podanému odvolání nevyjádřil. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou u Krajského obchodního soudu v Brně dne 11.3.1998 se žalobce domáhá proti žalovanému zaplacení zažalované částky jako náhrady škody, která mu vznikla zaplacením ceny odtahu a opravy vozidla M. B. dne 21.2.1997 a 11.3.1997. Tvrdil, že je nájemcem tohoto vozidla na základě smlouvy o nepřímém finančním leasingu uzavřené dne 22.6.1995 mezi ním a společností S. M. s.r.o. jako pronajímatelem. Této smlouvě předcházela smlouva o budoucí smlouvě o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci, v níž bylo dohodnuto, že společnost S. M. s.r.o. koupí předmětné vozidlo od žalovaného. Kupní smlouvu s žalovaným společnost S. M. s.r.o. uzavřela dne 22.6.1995 a tentýž den uzavřela s žalobcem smlouvu o finančním leasingu tohoto vozidla. Ve smlouvě bylo dohodnuto, že veškeré smluvní a zákonné nároky související s dodávkou pronajaté techniky uplatňuje u dodavatele nájemce nikoli pronajímatel. Vozidlo předal žalovaný přímo žalobci předávacím protokolem ze dne 16.8.1995. Koncem února 1997 došlo na vozidle k technické závadě, v důsledku níž se předmětné vozidlo stalo nepojízdným. Bylo odtaženo do specializovaného servisu H. M. a.s. v Brně, kde byla zjištěna závada na řemenici klikové hřídele a následně znalec zjistil, že před předáním vozidla žalobci byla na vozidle provedena úprava, a to bez homologace a bez vědomí a souhlasu výrobce, která zapříčinila vážnou konstrukční vadu. Žalobce zaplatil za odtažení vozidla 2.800,- Kč dne 21.2.1997 a za vlastní opravu vozidla 114.770,- Kč dne 11.3.1997. Žalobce dále tvrdil, že s požadavkem na náhradu takto vzniklé škody se obrátil na žalovaného, který však na návrh smíru nereagoval. Soud prvního stupně ve věci vydal platební rozkaz, který však byl zrušen v důsledku včasného odporu žalovaného. V odporu se žalovaný vyjádřil k věci a proti tvrzení žalobce namítal, že vozidlo včetně nástavby a speciální technologie (tj. chladírenské zařízení) mělo v době výroby, montáže a předání uživateli veškeré homologační, technické a právní ověření. Uvedl, že v případě potřeby tyto podklady soudu předloží. Dále namítal, že při vzniku technické závady neměl možnost k odstranění mimogaranční závady včetně následků, ačkoli provozoval stejný značkový servis jako konkurenční servis, v němž žalobce nechal vozidlo opravit. To mu mimo jiné znemožnilo přenést právní zátěž na původce závady – montážní firmu P–s. Soud prvního stupně poté ve věci provedl žalobcem předložené listinné důkazy a rozhodl nyní napadeným rozsudkem. Skutková tvrzení žalobce vzal za prokázaná a svůj závěr o vadách vozidla opřel o znalecký posudek č. 1272 – 25/97 ze dne 13.3.1997. S odkazem na ust. § 420 odst. 1 ObčZ pak dovodil, že žalobci vznikla tvrzená škoda, která je v příčinné souvislosti s dodáním vozidla s vadou, čímž žalovaný porušil povinnost dodat zboží v jakosti a provedení, jež se hodí pro účel, k němuž se zboží zpravidla užívá. Odvolací soud tyto závěry soudu prvního stupně nesdílí. Především soud prvního stupně nesprávně hodnotil důkaz, který se v konkrétní věci jeví jako zásadní, a to důkaz posudkem ing. E. P. Tento důkaz však v žádném případě není důkazem znaleckým posudkem, nýbrž důkazem listinou. Již samotné nesprávné hodnocení důkazů mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Za zásadní však odvolací soud považuje skutečnosti, že soud prvního stupně se nijak nevypořádal se souběhem odpovědnostních nároků, tj. nároku z odpovědnosti za škodu a nároku z odpovědnosti za vady, ač z odporu podaného žalovaným je zřejmé, že to bylo namítáno. Žalobce výslovně svůj nárok uplatňuje z titulu odpovědnosti za škodu, což odůvodňuje tím, že vada se objevila až po záruční době. Soud prvního stupně zcela pominul námitku žalovaného, že vada na vozidle mu nebyla včas oznámena (ve smyslu ust. § 428 ObchZ) a právo kupujícího z vad zboží nemůže být v soudním řízení přiznáno. Obecně pak platí, že kupující zásadně nemůže požadovat náhradu v rozsahu, v jakém mohl dosáhnout uspokojení uplatněním práva z odpovědnosti za vady, z žádného jiného právního titulu, tedy ani z titulu náhrady škody (§ 440 ObchZ). Soud prvního stupně se z tohoto pohledu oprávněností a povahou uplatněných nároků vůbec nezabýval. Poněvadž odvolací soud je soudem zásadně přezkumným a nemůže činnost soudu prvního stupně nahrazovat, nezbylo, než napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. V dalším řízení soud prvého stupně především provede důkazy, které žalovaný o technickém stavu vozidla navrhoval už v podaném odporu a poté zjištěný skutkový stav posoudí z hlediska shora uvedených zákonných ustanovení. V novém rozhodnutí soud prvního stupně nově rozhodne i o nákladech řízení.