Při rozhodování o vzetí osoby do vydávací vazby neposuzuje soud důvodnost trestního stíhání této osoby v domovském státě z hlediska dostatečnosti dosud obstaraných důkazů. Posuzuje pouze existenci vazebního důvodu podle § 381 odst. 1 TrŘ a existenci dalších podmínek odůvodňujících vydání rozhodnutí o vzetí osoby do vydávací vazby, jimiž jsou žádost o předběžnou vazbu a splnění podmínek vyplývajících z mezinárodních smluv či zákona pro vzetí osoby do předběžné vydávací vazby.

Usnesením předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.1.2003, sp.zn. 3 Nt 354/2003-17 byl dle § 381 odst. 1 tr. ř. občan Ukrajiny I.P. vzat do vydávací vazby. Proti tomuto usnesení podal I.P. stížnost jako oprávněná osoba dle § 142 odst. 1 tr. ř. a v zákonné lhůtě dle § 143 odst. 1 tr. ř. Svoji stížnost odůvodnil do protokolu prohlášením, že nic neudělal. Vrchní soud v Olomouci přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k následujícím závěrům: V řízení předcházejícím napadenému usnesení nebylo shledáno žádné podstatné pochybení, které by mohlo mít za následek nesprávnost jeho výroku, zejména byly dodrženy předepsané postupy a lhůty pro zadržení a rozhodnutí o vazbě, stanovené v § 379 odst. 4 tr. ř. (48 hodin pro podání návrhu na vzetí do vazby) a v § 77 odst. 2 tr. ř. (24 hodin pro rozhodnutí soudu). I.P. byl dle spisového materiálu zadržen 20.1.2003 v 11.20 hod. a soudu předán s návrhem na vzetí do vazby 21.1.2003 v 15.00 hod. Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě, který byl příslušným k rozhodnutí o návrhu na vzetí do vazby, o vazbě rozhodl 22.1.2003 mezi 12.00-12.30 hod. (§ 380 odst. 1, § 381 odst. 1 tr. ř.). Taktéž nebyla zkrácena jeho práva na obhajobu (§ 76 odst. 6, § 381 odst. 3 tr. ř.) nebo na používání mateřského či zvoleného jazyka (§ 2 odst. 14 tr. ř.). I.P. byl vzat do předběžné vydávací vazby důvodně a v souladu se zákonem, jakož i mezinárodními smlouvami, kterými je upraveno vydávání osob mezi Českou republikou a Ukrajinou (vyhl. č. 95/1983 Sb.o Smlouvě mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci, sdělení FMZV č. 549/92 Sb. o Evropské úmluvě o vydávání) a které mají před zákonnou úpravou přednost (§ 375 odst. 1 tr.ř.). Jde o cizince bez stálého pobytu na území České republiky, který je v Ukrajině stíhán pro závažnou trestnou činnost, přičemž tamní soud v Užhorodu byl nucen k zajištění jeho osoby pro trestní řízení vydat již dne 3.8.2001 zatykač. Žádost o předběžnou vazbu byla české straně poslána prostřednictvím Interpolu a v této se uvádí, že je k dispozici příkaz k zatčení ukrajinského soudu, míní se zaslat žádost o vydání, je v ní obsaženo označení trestných činů, pro které bude vydání žádáno a kdy a kde měly být tyto spáchány (čl. 72 odst. 1 vyhl. č. 95/1983 Sb., čl. 16 odst. 1. až 3. sdělení č. 549/1992 Sb., § 381 odst. 1 tr. ř.). Výše uvedené skutečnosti odůvodňují obavu z útěku osoby, u níž lze očekávat z ukrajinské strany podání žádosti o vydání, přičemž negativním rozhodnutím o návrhu na vzetí do předběžné vazby by byla přinejmenším ohrožena realizace očekávaného vydávacího řízení a v důsledku toho i dosažení jeho účelu (§ 381 odst. 1 tr. ř.). K námitce stěžovatele, že trestnou činnost nespáchal, je třeba uvést, že předmětem tohoto řízení nebylo a nemohlo být posouzení jeho viny či dostatečnosti důkazů. Pro vzetí do předběžné vydávací vazby postačuje z tohoto úhlu pohledu pouze existence vazebního důvodu dle § 381 odst. 1 tr. ř. a žádosti o předběžnou vazbu obsahující náležitosti dle čl. 16 odst. 2. až 3. sdělení č. 549/1992 Sb., tj. v konkrétním případě odkazující na vydání příkazu k zatčení ukrajinským soudem. České soudní orgány nejsou oprávněny v řízení souvisejícím s vydáním do ciziny zkoumat odůvodněnost a důkazní podloženost trestního stíhání osoby, o jejíž vydání jde. Za předmět dokazování v dané věci tedy krajský soud důvodně považoval pouze zjištění, zda jsou splněny podmínky, vyplývající z mezinárodních smluv či zákona, pro vzetí do předběžné vydávací vazby a správně dospěl k závěru, že tyto splněny jsou. Z uvedených důvodů byla podaná stížnost jako nedůvodná dle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.