Spáchá-li obviněný trestný čin poté, co byl za jiný trestný čin vyhlášen odsuzující rozsudek, jedná za podmínek recidivy, resp. mnohosti sui generis ve vztahu ke všem trestným činům, spáchaným před tímto okamžikem. Tím je vyloučeno uložení souhrnného trestu za tento trestný čin a trestný(é) čin(y) spáchaný(é) před vyhlášením prvního odsuzujícího rozsudku. To platí i za situace, že ohledně trestného činu, stran něhož byl vyhlášen první odsuzující rozsudek, platí fikce neodsouzení.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9.10.2002, č.j. 39 T 11/97 – 692, byl obžalovaný RSDr. F.M. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák. (bod I/1 – 16 výroku rozsudku) a trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zák. (bod II/17 výroku rozsudku). Těchto se měl dopustit tak, že I. 1. dne 13.7.1993 v K. na ulici V. 374, pod záminkou půjčky s termínem splatnosti 15.8.1993, vylákal od jednatele obchodní společnosti C. L., spol. s r.o., ing. P.V. 275.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použít a použil pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě, čímž způsobil obchodní společnosti C. L. spol. s r.o., Ch., J. č. 504, škodu ve výši 275.000,- Kč, 2. téhož dne na témže místě a pod stejnou zmínkou vylákal od jednatele obchodní společnosti C. C., spol. s r.o., ing. M.P. 275.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použít a použil pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě do 15.8.1993, čímž způsobil obchodní společnosti C. C., spol. s r.o., Ch., J. č. 504, škodu ve výši 275.000,- Kč, 3. dne 30.7.1993 v K. na ulici C. 1153, pod záminkou půjčky s termínem splatnosti do 30 dnů a se slíbenou provizí ve výši 70.000,- Kč, vylákal od společníků obchodní společnosti G., s.r.o., 200.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použít a použil pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě, přičemž pro případ nedodržení termínu splatnosti se zavázal ve prospěch uvedené obchodní společnosti zřídit zástavní právo k rodinnému domu v B. č.p. 203, za jehož spoluvlastníka se vydával, přestože je dům ve vlastnictví jeho manželky D.M., kterou navíc o tomto neinformoval. Po četných urgencích v průběhu roku 1994 vrátil 100.000,- Kč, 4. dne 2.9. ve V. č.p. 14, pod záminkou půjčky s termínem splatnosti do 30 dnů a se slíbenou provizí ve výši 150.000,- Kč, vylákal od jednatele obchodní společnosti A., spol. s r.o. ing. F.J. 300.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použit a použil pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě, přičemž pro případ nedodržení termínu splatnosti se zavázal bezplatně převést na obchodní společnost A., spol. s r.o. rodinný dům v B. č.p. 203 manželky D.M., který vydával za svůj majetek, čímž způsobil obchodní společnosti K., spol. s r.o., které byla dne 22.6.1994 postoupena tato peněžitá pohledávka obchodní společností A., spol. s r.o., škodu ve výši 300.000,- Kč, 5. dne 7.9.1993 v K. čp. 260, pod záminkou půjčky s termínem splatnosti do 6.10.1993 a se slíbenou provizí ve výši 50.000,- Kč vylákal od P.P. 200.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použít a použil pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě, čímž způsobil P.P. škodu ve výši 200.000,- Kč, 6. dne 9.9.1993 v S., pod záminkou půjčky s termínem splatnosti do 30 dnů a se slíbenou provizí ve výši 100.000,- Kč, vylákal od J.H. 300.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použít pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě, přičemž pro případ nedodržení termínu splatnosti se zavázal bezplatně převést na věřitele rodinný dům v B. číslo 203 manželky D.M., který vydával za svůj majetek, čímž způsobil J.H. škodu ve výši 300.000,- Kč, 7. dne 6.10.1993 v L., čp. 180, pod záminkou půjčky s termínem splatnosti do měsíce a se slíbenou provizí ve výši 80.000,- Kč vylákal od J.S. 300.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použít a použil pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě, přičemž pro případ nedodržení termínu splatnosti se zavázal bezplatně převést na věřitele rodinný dům v B. číslo 203 manželky D.M., který vydával za svůj majetek, čímž způsobil J.S. škodu ve výši 300.000,- Kč, 8. dne 9.11.1993 v H. na nám. M. 207, pod záminkou půjčky s termínem splatnosti do týdne, vylákal od Z.Z. 60.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použít a použil pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě, čímž způsobil firmě Z.Z. škodu ve výši 60.000,- Kč, 9. dne 17.3.1994 v K. na ulici K. 3637, pod záminkou půjčky s termínem splatnosti 17.4.1994, vylákal od Z.Z. 400.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použít a použil pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě. Po četných urgencích dosud vrátil 300.000,- Kč a to až v období od prosince 1994 do prosince 1995 (bod II/1 výroku obžaloby), 10. dne 18.3.1994 v K. na ulici H. 2787, pod záminkou půjčky s termínem splatnosti 1.4.1994 vylákal od J.J. 200.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použít a použil pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě (bod II/2 obžaloby), 11. přesně nezjištěného dne počátkem měsíce dubna 1994 v B. č. 381, pod záminkou půjčky s termínem splatnosti do 5 dnů, vylákal od A.S. 25.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použít a použil pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě. Po četných urgencích zapůjčené peníze vrátil až na přelomu února a března 1996 (bod II/3), 12. dne 23.8.1994 v U. H., N. N. 135, pod záminkou půjčky s termínem splatnosti do 24.8.1994 a se slíbenou provizí ve výši 150.000,- Kč, vylákal od J.D. 150.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použít a použil pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě, čím způsobil J.D. škodu ve výši 150.000,- Kč (bod III/1 obžaloby), 13. dne 9.9.1994 ve Z., pod záminkou půjčky s termínem splatnosti do 15.9.1994 a se slíbenou provizí ve výši 60.000,- Kč, vylákal od V.V. 200.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použít a použil pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě, přičemž pro případ nedodržení termínu splatnosti zplnomocnil věřitele k provedení převodu vlastnických práv k rodinnému domu v B. č. 203, patřící jeho manželce D.M., který vydával za svůj majetek, čímž způsobil uvedenému poškozenému ve výši 200.000,- Kč (bod III/2 výroku obžaloby), 14. dne 14.9.1994 ve Z. na ulici Š. 150, pod záminkou půjčky s termínem splatnosti do jednoho týdne a se slíbenou provizí ve výši 50.000,- Kč, vylákal od společníka obchodní společnosti L., v.o.s. ing. P.H. 200.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použít a použil pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě, čímž způsobil obchodní společnosti L., v.o.s. škodu ve výši 200.000,- Kč (bod III/3 výroku obžaloby), 15. dne 11.10.1994 v T. č.p. 118, pod záminkou půjčky s termínem splatnosti do dvou dnů vylákal od F.Č. 100.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použít a použil pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě (III/4 výroku obžaloby), 16. ve dnech 10.1., 11.1. a 12.1.1995 v K. na ulici K. 3047, pod záminkou půjčky s termínem splatnosti do 13.1.1995 a se slíbenou provizí ve výši 1.600,- Kč, postupně vylákal od ing. J. a J. L. celkem 200.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použít a použil pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě (bod III/5 výroku obžaloby), přičemž útoky v bodě 1 – 16 způsobil škodu ve výši 3.385.000,- Kč, II. 17. dne 22.3.1995 v B. č. 312, pod záminkou půjčky s termínem splatnosti do 28.3.1995 a se slíbenou provizí ve výši 20.000,- Kč, vylákal od A.K. 35.000,- Kč, ač věděl, že zapůjčené peníze, které hodlal použít a použil pro svoji podnikatelskou činnost, vzhledem ke své finanční situaci nebude schopen vrátit ve smluvené lhůtě (bod III/6 výroku obžaloby). Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 15.4.2002, č.j. 3 T 319/2001 – 92, byl odsouzen podle § 250 odst. 3 za použití § 35 odst. 2 tr.zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 a 1/2 (tří a půl) roku. Podle § 39a odst. 3 tr.zák. byl obžalovaný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 35 odst. 2 věta druhá tr.ř. byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 15.4.2002, č.j. 3 T 319/2001 – 92, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. byl obžalovaný RSDr. F.M. povinen nahradit škodu poškozeným: 1. G. s.r.o., K., C. 1153, IČ:, ve výši 100.000,- Kč (bod I/3) 2. K., spol. s r.o. B., Š. č. 31, IČ:, ve výši 300.000,- Kč s 16 % úroků od 3.10.1993 (bod I/4) 3. P.P., K. 260, okres U. H., ve výši 200.000,- Kč (bod I/5) 4. J.H., V. T. 53, okres K., ve výši 300.000,- Kč (bod I/6) 5. J.S., Z. – L. č. 180, ve výši 300.000,- Kč s 16 % úroků od 7.10.1993 (bod I/7) 6. Z.Z., H., V. 105, ve výši 60.000,- Kč (I/8) 7. Z.Z., K., T. č. 3637, ve výši 220.000,- Kč (bod II/1) 8. J.J., bytem P., T. 28, ve výši 200.000,- Kč (bod II/2) 9. A.S., B. č. 381, okr. U. H., ve výši 200.000,- Kč (bod II/3) 10. J.D., U. H. – J., N. N. 135, ve výši 150.000,- Kč (bod III/1) 11. V.V., L., P. 321, okres Z., ve výši 200.000,- Kč (bod III/2) 12. L., v.o.s., Z., Š. 150, IČ:, ve výši 200.000,- Kč (bod III/3) 13. F.Č., T. 118, okres U. H., ve výši 70.000,- Kč (bod III/4). Podle § 229 odst. 2 tr.ř. byli odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních tito poškození: 1. K., spol. s r.o. B., Š. č. 31, IČ:, 2. J.S., Z. – L. č. 180, 3. J.D., U. H. – J., N. n. 135, 4. F.Č., T. 118, okres U. H. Proti tomuto rozsudku podal odvolání obžalovaný RSDr. F.M. Odvolání obžalovaného bylo podáno včas, tj. před skončením osmidenní lhůty od doručení rozsudku (§ 248 odst. 1 tr.ř.), oprávněnou osobou (§ 246 odst. 1 písm. b) tr.ř.), splňovalo zákonem předepsané obsahové náležitosti (§ 249 odst. 1 tr.ř.) a Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací (§ 252 tr.ř.) neshledal ani jiný důvod k jeho zamítnutí či odmítnutí podle § 253 tr.ř. Obžalovaný RSDr. F.M. směřoval své odvolání proti výroku o vině i trestu. Namítal, že soud prvního stupně nezohlednil skutečnost, že s některými poškozenými uzavřel dohodu o zprostředkování obchodu (bod 1), zajistil jim odběr dřeva (bod 2), škodu uhradil částečně (bod 3,4,5) nebo zcela (bod 9,11,16,17), případně na základě podepsané směnky uhradil více, než si půjčil (bod 7). Soud nezohlednil ani to, že jednání pod bodem 8 se vůbec nedopustil a že v případě popsaném pod bodem 6 si půjčil částku nižší, než uvádí poškozený. Domnívá se, že se vždy jednalo o občanskoprávní spory, neboť v době, kdy si finanční částky půjčoval, byl přesvědčen o tom, že při uskutečněných obchodech veškeré peníze ve lhůtách vrátí. Nebyla tedy naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu. Soud prvního stupně provedl neúplné dokazování, když zamítl návrh obžalovaného na výslech svědka MVDr. Ž., což se pak odrazilo i ve výši trestu. Tento svědek by měl potvrdit, že na náhradě škody bylo v bodě 7 zaplaceno víc, než byla skutečná škoda. Obžalovaný se tedy i u veřejného zasedání domáhal doplnění dokazování výslechem tohoto svědka. Zásadně se domáhal zrušení napadeného rozsudku a zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr.ř. Pokud by však odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, dospěl k závěru o jeho vině, domáhal se alespoň zrušení výroku o trestu a uložení trestu odnětí svobody v trvání tří roků s podmíněným odkladem na dobu pěti let. U veřejného zasedání obžalovaný v plném rozsahu setrval na tomto odvolání. Státní zástupce u veřejného zasedání navrhl odvolání obžalovaného jako nedůvodné zamítnout. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal proto vrchní soud podle § 254 odst. 1 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání a správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to jak z hlediska vytýkaných vad, tak z hlediska vad, které sice odvoláním vytýkány nebyly, avšak měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Jelikož odvolání směřovalo proti výrokům o vině i trestu, bylo povinností odvolacího soudu přezkoumat všechny výroky napadeného rozsudku. Po provedeném přezkumu odvolací soudu dospěl k závěru, že napadený rozsudek trpí dílčími vadami, a to v podobě nepřesností ve vymezení subjektivní stránky jednání obžalovaného ve výrokové části rozsudku, v porušení zákona při ukládání trestu a v nesprávném rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného. Z těchto důvodů musel být napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr.ř. z podnětu podaného odvolání ve výrocích o vině, trestu i náhradě škody zrušen. Jelikož bylo nutno ve věci učinit rozhodnutí nové, rozhodl odvolací soud za podmínek § 259 odst. 3 tr.ř. novým rozsudkem, neboť toto rozhodnutí bylo možno učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku zásadně správně zjištěn. K přezkumné činnosti odvolacího soudu a novému rozhodnutí ve věci je třeba uvést následující. V řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, nebylo shledáno takových podstatných vad, které by mohly mít vliv na správnost a zákonnost výroků napadeného rozsudku, zejména nebyla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby. Ani odvoláním obžalovaného takové vady vytýkány nebyly. Nebyl tedy shledán důvod k uplatnění zrušovacího důvodu podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. O správnosti skutkových zjištění nalézacího soudu nevznikly pochybnosti, k objasnění věci nebylo nutno důkazy opakovat, ani provádět důkazy další. Nalézací soud ve věci provedl úplné dokazování, nezbytné ke splnění povinnosti vyplývající z ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř., tedy zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je pro rozhodnutí nezbytný. Ve vztahu k návrhu obžalovaného na doplnění dokazování výslechem svědka MVDr. Ž. je nutno konstatovat, že tento svědek by, i dle vyjádření samotného obžalovaného, mohl podat výpověď toliko ke způsobu náhrady škody, nikoli ke skutkovému stavu věci, o němž nevznikly důvodné pochybnosti. Proto nebylo namístě dokazování před odvolacím soudem doplňovat a nebyl shledán důvod pro zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. c) tr.ř. Napadený rozsudek z formálního hlediska nevykazoval podstatných vad, neboť jeho výrok, z hlediska zákonem požadovaných formálních náležitostí, splňoval požadavky § 120 tr.ř. a odůvodnění splňovalo požadavky § 125 tr.ř. Ve výrokové části napadeného rozsudku však nalézací soud nesprávně vyjádřil subjektivní stránku jednání obžalovaného ve formě nepřímého úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák., ke které však správně dospěl a v odůvodnění napadeného rozsudku (str. 16 – 19) ji zcela výstižně popsal. Toto pochybení nalézacího soudu však mohlo být soudem odvolacím napraveno zrušením napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. a vyhlášením nového rozhodnutí, učiněného na základě skutkových a právních závěrů, zjištěných již soudem nalézacím a správně popsaných v odůvodnění napadeného rozsudku. Provedené důkazy, na nichž bylo vybudováno rozhodnutí o vině, byly soudem prvního stupně vyhodnoceny v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. při zvážení všech okolností případu jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu. Bylo důsledně dbáno, aby byly stejně pečlivě objasněny okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obžalovaného, přičemž nalézacímu soudu nelze vytknout, že by jeho hodnocení důkazů bylo v rozporu se zákonem nebo, že by odporovalo zákonům formální logiky. Nebylo zjištěno, že by soud hodnotil důkazy tendenčně v neprospěch obžalovaného. Hodnocení důkazů ze strany nalézacího soudu bylo proto odvolacím soudem v zásadě respektováno jako výsadní právo soudu prvého stupně. Odvolací námitky obžalovaného byly již součástí jeho obhajoby v řízení před soudem prvého stupně a tento se s nimi v napadeném rozsudku vypořádal. Jak již konstatoval nalézací soud, z výpovědí svědků a listinných důkazů vyplynula jak výše, tak právní důvod poskytnutých finančních prostředků a v tomto směru nebyly shledány jakékoliv okolnosti, které by výpovědi svědků – poškozených znevěrohodňovaly. Naopak nelze uvěřit tomu, že by si obžalovaný v případě vrácení tak vysokých částek, o nichž sám hovoří, nenechal vystavit potvrzení o jejich zaplacení a nelze tedy uvěřit jeho obhajobě, že některé dluhy již vyrovnal, pokud toto samí poškození popírají. Nelze ani opominout to, že pokud obžalovaný přece jen nějaké částky vrátil, pak k tomu došlo až dlouho (několik let) po uplynutí lhůt splatnosti a tedy zcela nepochybně až po důsledných urgencích ze strany samotných poškozených. Obžalovaný se trestné činnosti dopouštěl způsobem, který byl a stále je charakteristický pro tento druh trestné činnosti. Pod vidinou úspěšné podnikatelské činnosti, pro niž ale neměl vytvořeny základní existenční podmínky, zejména finanční základ, si „půjčoval“ statisícové částky a v době, kdy zjistil, že nenastává efekt, který nereálně očekával, půjčoval si další a další peníze, a to se stále zkracujícími se lhůtami splatnosti, které nebylo možno fakticky dodržet. Takovéto jednání pachatele nelze hodnotit jinak, než jako trestný čin podvodu. Obžalovaný RSDr. F.M. ke škodě cizího majetku (fyzických a právnických osob, uvedených ve výroku tohoto rozsudku), sebe obohatil (neoprávněně rozmnožil svůj majetek) tím, že uvedl někoho (fyzické a právnické osoby uvedené ve výroku tohoto rozsudku) v omyl (předstíral možnosti a vůli dostát ve lhůtě i později svým závazkům) a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu (přesahující téměř sedmkrát hranici škody značné, tj. 500.000,- Kč - bod I. výroku rozsudku), a to škodu nikoli malou (tj. škodu přesahující částku 25.000,- Kč - bod II. výroku rozsudku). Obžalovaný jako finančně nesolventní osoba spoléhal na nejisté okolnosti, které měly nastat v jeho podnikatelské činnosti, ale které byly, s ohledem na všechny okolnosti případu a osobu obžalovaného, zcela nereálné. Nalézací soud tedy správně jednání obžalovaného RSDr. F.M. kvalifikoval jako dva trestné činy podvodu, jednak podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák., jednak podle § 250 odst. 1, odst. 2 tr.zák., a to i s ohledem na ustanovení § 12 odst. 11 tr.ř. (obžalovaný pokračoval v jednání, pro které byl stíhán, i poté, co mu bylo sděleno obvinění). Nalézací soud však pochybil, pokud ve výrokové části napadeného rozsudku neuvedl znění zákona, podle kterého jednání obžalovaného kvalifikoval, byť z užité právní kvalifikace toto vyplývá. Je zřejmé, že novela trestního zákona, provedená zákonem č. 265/2001 Sb., účinná od 1.1.2002, je pro obžalovaného příznivější, a proto s ohledem na ustanovení § 16 tr.zák., je nutno jednání obžalovaného posoudit dle této novely. I toto pochybení však mohl napravit a napravil odvolací soud. Závažného pochybení a porušení ustanovení trestního zákona se však nalézací soud dopustil při ukládání trestu. Nalézací soud na stranách 20 a 21 napadeného rozsudku správně konstatuje, že k odsouzení z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7.5.1998, sp.zn. 1 T 73/98, nelze ze zákona přihlížet jako k okolnosti přitěžující ve smyslu § 34 písm. j) tr.zák. a že ve vztahu k tomuto rozsudku již nelze uložit souhrnný trest (§ 35 odst. 3 tr.zák.). Ale toto odsouzení tvoří i nadále překážku (časovou hranici) pro posouzení nyní projednávané trestné činnosti jako sbíhající se s trestnou činností, za kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 15.4.2002, sp.zn. 3 T 319/2001 (§ 35 odst. 2 tr.ř.). Za nyní projednávanou trestnou činnost a trestnou činnost, za kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti, bylo nutno obžalovanému uložit dva samostatné tresty, když se nejedná o souběh trestné činnosti, ale recidivu. I toto pochybení nalézacího soudu napravil v rámci své rozhodovací činnosti odvolací soud. Tento soud se v plném rozsahu ztotožnil s vyhodnocením jak polehčujících, tak přitěžujících okolností, jak ho provedl nalézací soud. Navíc je však nutno, s ohledem na nové vyhodnocení zákonných podmínek pro uložení trestu, odsouzení z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti, vyhodnotit jako okolnost přitěžující – speciální recidivu. Obžalovaný se v době, kdy měl několikamilionové dluhy a byl stíhán pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost, dopustil další majetkové trestné činnosti. Odvolací soud se zcela ztotožnil s názorem soudu prvého stupně, že obžalovanému RSDr. F.M. nelze uložit, v rámci trestní sazby od 2 do 8 let, jiný trest, než trest nepodmíněný, byť ještě v dolní polovině této trestní sazby. V tomto směru nelze ani přehlédnout to, že pokud by byla trestná činnost obžalovaného soudem projednána bezprostředně poté, co se ji dopustil a co byla na něj podána obžaloba (a to až do 31.12.2001), byl by ohrožen trestní sazbou od 5 do 12 let a uložení podmíněného trestu odnětí svobody by prakticky nepřicházelo v úvahu. Odvolací soud však musel při novém ukládání trestu zohlednit i to, že nyní je obžalovanému ukládán trest toliko za 2 trestné činy, na rozdíl od trestu ukládaného soudem nalézacím, kdy byl ukládán trest za tři trestné činy. Za přiměřený a odpovídající všem okolnostem případu, jakož i osobě obžalovaného, považuje odvolací soud trest odnětí svobody v trvání tří roků a tří měsíců. I odvolací soud je toho názoru, že náprava obžalovaného ve věznici s dozorem bude lépe a zejména dostatečně zaručena. Shora popsaná pochybení nalézacího soudu, spočívajících v porušení ustanovení trestního zákona, vedla ke zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. d) tr.ř. Odvolací soud je toho názoru, že u obžalovaného byly také splněny zákonné podmínky také pro uložení trestu zákazu činnosti, když obžalovaný se trestné činnosti dopustil v souvislosti se svou podnikatelskou činností. Nalézacímu soudu je nutno vytknout, že se touto otázkou vůbec nezabýval a nijak nezdůvodnil, proč tento trest neuložil, byť ve výrokové části svého rozsudku konstatuje úzkou vázanost trestné činnosti obžalovaného s jeho podnikatelskými aktivitami. S ohledem na zákaz reformace in peius nemohl však odvolací soud tento nedostatek napravit. Vrchní soud musel napadený rozsudek zrušit také podle § 258 odst. 1 písm. f) tr.ř., neboť nalézací soud se dopustil pochybení i ve výrocích o náhradě škody, učiněných podle § 228 odst. 1 tr.ř. a § 229 odst. 2 tr.ř. Poškozeným J.S. a společnosti K. s r.o. nalézací soud přiznal 16 % úroky ode dne 7.10.1993, resp. 3.10.1993. Tyto úroky však ve výrokové části rozsudku dostatečně nespecifikoval, tedy neuvedl, že se jedná o úroky z prodlení. Poškozený P.P. se v rámci trestního řízení připojil s nárokem na náhradu škody ve výši 250.000,- Kč. Nalézací soud správně uložil obžalovanému povinnost nahradit poškozenému škodu toliko ve výši 200.000,- Kč (pouze tato škoda byla jednoznačně prokázána), avšak zároveň bylo nutno rozhodnout i o zbytku nároku, a to výrokem dle § 229 odst. 2 tr.ř. Nalézací soud uložil obžalovanému povinnost nahradit škodu také poškozenému A.S. Tento poškozený se však s nárokem na náhradu škody v rámci trestního řízení nepřipojil a o jeho nároku proto nemohlo být vůbec rozhodováno, nehledě na to, že poškozený již ve svém prvním výslechu uvedl, že obžalovaný škodu v celkové výši 25.000,- Kč (tedy nikoli 200.000,- Kč, jak uvedl ve výroku nalézací soud) sice dlouho po uplynutí lhůty splatnosti, ale přece jen zaplatil a o zaplacení poškozený předložil písemný doklad. Odvolací soud tedy v nově vyhlášeném rozhodnutí musel napravit i tato zjevná pochybení soudu nalézacího.