Ustanovení § 59 odst. 1 TrŘ vymezuje formy, jimiž lze učinit podání. Jen k podáním učiněným zákonem předepsanou formou je nezbytné přihlížet při řešení otázky důvodnosti omluvy nepřítomnosti svědka na procesním úkonu, k němuž byl řádně předvolán. Z pohledu řešení otázky důvodnosti uložení pořádkové pokuty podle § 66 odst. 1 TrŘ je zcela irelevantní tvrzení, že se svědkovi nepodařilo předat orgánu činnému v trestním řízení informace o příčinách své nepřítomnosti jiným způsobem (např. telefonem).

Usnesením předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 27.6.2003, č.j. 28 T 18/2000-4291, byla dle § 66 odst. 1 tr. ř. svědkovi D.Č. uložena pořádková pokuta ve výši 5.000,- Kč proto, že tento se bez omluvy nedostavil jakožto předvolaný svědek k hlavnímu líčení dne 23.6.2003, ač předvolání převzal dne 29.5.2003. Svědek D.Č. proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě (§ 143 odst. 1 tr. ř.) stížnost jakožto osoba oprávněná dle § 142 odst. 1 tr.ř. V odůvodnění stížnosti uvedl, že mu na poslední chvíli vznikly překážky, které mu bránily, aby se dostavil jako svědek k hlavnímu líčení. Nepodařilo se mu oznámit tuto skutečnost soudu, neboť na předvolání nebylo uvedeno číslo telefonu ani e-mailová adresa soudu. Když telefonní číslo zjistil a zatelefonoval na soud, spojovatelka jej nedokázala spojit, neboť neměla k dispozici seznam soudců pobočky a nevěděla, kdo zastupuje předsedu senátu v době jeho nepřítomnosti. Když telefonoval jiný den, bylo mu řečeno, že na pobočce pracují jen do 14.00 hod. a nikdo není přítomen. Nemohl se tedy omluvit. Proto požadoval zrušení napadeného usnesení. Vrchní soud v Olomouci přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k následujícím závěrům: V řízení, které vydání napadeného usnesení předcházelo, nebylo shledáno takové porušení ustanovení o řízení, které by mohlo způsobit nesprávnost jeho výroku. Ze spisu vyplývá správnost všech údajů, uvedených soudem prvního stupně v napadeném usnesení. Svědek předvolání k hlavnímu líčení na den 23.6.2003 převzal dne 29.5.2003. V předvolání byl upozorněn na svoji zákonnou povinnost dostavit se k soudu a vypovídat jako svědek a na hrozbu případné sankce v podobě pořádkové pokuty, pokud by tak bez dostatečné omluvy neučinil. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 23.6.2003, jakož i z tvrzení svědka, vyplývá, že svědek se k němu bez omluvy nedostavil. Z obsahu spisu je dále patrno, že jeden z obžalovaných na výslechu svědka trvá (č.l. 4216). Dle § 97 tr. ř. je každý povinen se na předvolání dostavit a vypovídat jako svědek. Toto obecné ustanovení platí i pro předvolání k hlavnímu líčení. Výslech svědka D.Č. je s ohledem na postoj jednoho z obžalovaných nezbytný, přičemž se jedná o svědectví ve složité a náročné vazební trestní věci, kdy je krajským soudem prováděno velké množství důkazů, včetně výslechu mnoha svědků a ve které je krajský soud povinen konat řízení přednostně s co největším urychlením (§ 71 odst. 1 tr. ř.). V daném případě nutno konstatovat, že svědek svoji povinnost dostavit se k soudu bez omluvy nesplnil, a to přesto, že na tuto povinnost byl výslovně upozorněn, a to včetně možnosti uložení pořádkové pokuty pro případ jejího nesplnění. Stěžovatelem uváděné stížnostní důvody nerespektování této povinnosti nebylo možno akceptovat jako podklad pro zrušení napadeného usnesení. Předně je třeba zdůraznit, že svědek ani ve své stížnosti neuvedl, jaké konkrétní vážné důvody mu bránily v účasti u hlavního líčení, tudíž i ve fázi stížnostního řízení bylo nutno považovat jeho nedostavení se k hlavnímu líčení za nedůvodné a ani dodatečně nijak neomluvené. Stesky na obtíže spojené se snahou realizovat omluvu telefonicky či v elektronické podobě (e-mailem) nebyly proto shledány pro rozhodnutí relevantní, navíc je třeba poukázat na skutečnost, že podání k soudu dle § 59 odst. 1 tr. ř. lze učinit písemně, ústně do protokolu, telegraficky, telefaxem nebo dálnopisem, v elektronické podobě pak jen elektronicky podepsané (s údaji o certifikaci). V praxi bývají sice neformálně akceptovány i případné telefonické omluvy svědků, avšak tato skutečnost je bez významu, pokud se svědkovi nepodařilo dosáhnout spojení s předsedou senátu, ať již proto, že se o ně snažil v době jeho nepřítomnosti, nedostupnosti po telefonu, mimo pracovní dobu či z jakýchkoli jiných důvodů. Z uvedených důvodů dospěl vrchní soud k závěru, že předsedou senátu zvolený postup dle § 66 odst. 1 tr. ř. byl zákonný. Výše pokuty vzhledem k uvedeným skutečnostem rozhodně není nepřiměřená, když tato byla uložena v rámci zákonného rozsahu do 50.000,- Kč v jeho desetině. Proto byla stížnost svědka D.Č. dle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.