Omezení možnosti obhájce dát se zastoupit koncipientem, upravené ustanovením § 35 odst. 1 věty druhé TrŘ, se vztahuje na celé řízení provedené v prvním stupni před krajským soudem, tj. i na řízení vykonávací a i na řízení podle § 151 odst. 2, 3 TrŘ. Pokud proti usnesení krajského soudu o výši odměny a hotových výdajů ustanoveného obhájce podá stížnost koncipient ustanoveného obhájce, jde o stížnost podanou osobou neoprávněnou ve smyslu § 148 odst. 1 písm. b) TrŘ.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.8.2003, č.j. 49 T 7/2002-590, bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 2, odst. 3 tr.ř. tak, že se obhájci odsouzeného M.K. JUDr. J.Š. přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 32.610,50 Kč. Proti tomuto usnesení byla podána písemná stížnost na hlavičkovém papíru advokáta JUDr. J.Š., přičemž v závěru této stížnosti byla osoba stěžovatele označena jménem obhájce JUDr. J.Š. vypsaným strojem s tím, že v jeho zastoupení tuto stížnost podává JUDr. F.N., který je na stížnosti osobně podepsán. Dotazem na JUDr. J.Š. pak bylo vrchním soudem zjištěno, že JUDr. F.N. je advokátním koncipientem advokáta JUDr. J.Š. a z připojené plné moci k zastoupení obhájce dle § 35 odst. 1 tr.ř. datované 5.2.2003 pak bylo zjištěno, že JUDr. J.Š. pověřil ke svému zastupování advokátní koncipienty své kanceláře, a to JUDr. F.N. a Mgr. J.C. Podpis JUDr. F.N. na této plné moci je pak shodný s podpisem stěžovatele, který obsahuje výše zmíněná stížnost proti napadenému usnesení. JUDr. J.Š. dále upřesnil, že u předmětné stížnosti zřejmě došlo nedopatřením k tomu, že u uvedení jména JUDr. N. nebylo uvedeno, jak obvykle „za správnost“, ale „v.z.“, když obvyklou praxí je, že podání zpracované koncipientem je mu předloženo a poté s jeho parafou je vypraveno k expedici, kde osoba, jež podání vypracovala (tedy příslušný koncipient), je uvedena pod doložkou „za správnost vyhotovení“. Vrchní soud v Olomouci z předloženého spisového materiálu a po přezkoumání věci dospěl k následujícím závěrům. Podle § 35 odst. 1 tr.ř. obhájcem v trestní řízení může být jen advokát. Pro jednotlivé úkony trestního řízení, s výjimkou řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem a Nejvyšším soudem, se obhájce může dát zastoupit koncipientem. Podle § 12 odst. 10 tr.ř. se trestním řízením rozumí řízení podle tohoto zákona (tedy dle zákona č. 141 z roku 1961 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků). Ze znění a použité terminologie hlavy osmé trestního řádu pojednávající o nákladech trestního řízení, zejména ustanovení § 151, je pak zřejmé, že řízení o výši odměny a náhradě hotových výdajů, jež je vedeno k návrhu obhájce, je trestním řízením ve smyslu citovaného ustanovení § 12 odst. 10 tr.ř. Proto i v tomto řízení se uplatní ustanovení § 35 odst. 1 tr.ř., a to včetně věty druhé. Pokud tedy je pro řízení dle § 151 tr.ř. dána příslušnost krajského soudu jako soudu prvého stupně, pak platí omezení, spočívající v tom, že v takovém řízení se obhájce nemůže dát zastoupit koncipientem. V daném konkrétním případě je evidentní, že stížnost proti napadenému usnesení podal v zastoupení advokáta JUDr. J.Š. jeho koncipient JUDr. F.N., a to v rozporu s ustanovením § 35 odst. 1 tr.ř. Nic na tom nemůže změnit skutečnost, že stížnost byla podána na hlavičkovém papíru advokáta JUDr. J.Š., stejně jako jeho vysvětlení o záměně podpisových zkratek, neboť jak z formulace podpisové doložky (použití zkratky v.z., tedy v zastoupení), tak i z vlastnoručního podpisu osoby podávající tuto stížnost je zřejmé, že stížnost podává JUDr. F.N., byť na základě zmocnění advokáta JUDr. J.Š. Nelze přijmout vysvětlení obhájce JUDr. J.Š., neboť podaná stížnost není jím osobně ani parafována. Podle § 142 odst. 1 tr.ř., pokud nestanoví zákon něco jiného, může stížnost podat osoba, které se usnesení přímo dotýká, nebo která k usnesení dala podnět svým návrhem, k němuž ji zákon opravňuje. V daném případě se usnesení nijak nedotýká osoby advokátního koncipienta JUDr. F.N. a tohoto rovněž nelze považovat za osobu, která k usnesení dala podnět svým návrhem (byť jak vrchní soud zjistil rovněž nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů souvisejících s obhajobou odsouzeného M.K., uplatnil on, a to rovněž v rozporu s ustanovením § 35 odst. 1 tr.ř.), neboť pokud se ve smyslu § 35 odst. 1 tr.ř. nemůže v určitém řízení obhájce nechat zastoupit koncipientem, pak tento koncipient není ve smyslu § 142 odst. 1 tr.ř. osobou, kterou by zákon opravňoval k podání návrhu, na základě kterého by soud mohl ve smyslu § 151 odst. 2, odst. 3 tr.ř. rozhodovat o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného obhájce. Vrchní soud tedy uzavírá, že plná moc udělená advokátem JUDr. J.Š. k zastoupení u jednotlivých úkonů trestního řízení koncipientovi JUDr. F.N. je účinná sice vůči orgánům trestního řízení v této věci, ovšem s výjimkou úkonů trestního řízení, jež jsou vedeny před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem a Nejvyšším soudem. Pokud tedy stížnost byla podána koncipientem JUDr. F.N., zastupujícím obhájce JUDr. J.Š., proti usnesení, jež jako soud prvního stupně vydal Krajský soud v Ostravě, pak jde o stížnost podanou osobou neoprávněnou ve smyslu § 148 odst. 1 písm. b) tr.ř. a jako takovou ji musel vrchní soud z formálních důvodů zamítnout, když z jejího podnětu nebyl oprávněn napadené usnesení vůbec meritorně přezkoumávat (a případně napravovat pochybení soudu prvého stupně spočívajícího v tom, že bylo rozhodováno o nároku, jež uplatnila osoba neoprávněná).