Soud, jemuž věc byla přikázána, event. jehož příslušnost byla určena rozhodnutím nadřízeného soudu, činí své úkony pouze vůči tomu státnímu zastupitelství, u něhož toto státní zastupitelství působí, a nikoliv vůči tomu státnímu zastupitelství, které podalo u jiného soudu obžalobu.

Napadeným usnesením bylo podle § 231 odst. 1 tr.ř. zastaveno trestní stíhání obžalovaných R.J., T.B., V.S., J.M., P.S. a R.Š. pro skutky popsané ve výrokové části tohoto usnesení, když soud prvního stupně dospěl k závěru, že pro uvedené skutky není třeba obžalované nadále stíhat, když k dosažení účelu trestního řízení postačí stíhání jmenovaných pro další rozsáhlou majetkovou trestnou činnost a dovodil tak existenci důvodů uvedených v ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr.ř. Proti tomuto usnesení podal stížnost Krajský státní zástupce v Ostravě, když má za to, že soud prvního stupně pochybil jednak z formálních důvodů, pokud ve výroku napadeného usnesení chybí odkazy na příslušná zákonná ustanovení trestního řádu, jednak i z toho důvodu, že se stěžovatel domnívá, že nemůže obstát argumentace soudu prvního stupně v souvislosti s tresty, které mohly být za trestnou činnost, pro kterou bylo zastaveno trestní stíhání, uloženy, když stěžovatel má za to, že nejsou splněny podmínky ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr.ř. pro zastavení trestního stíhání pro neúčelnost. Navrhl proto, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V rámci podané stížnosti pak také státní zástupce zpochybnil dosavadní příslušnost k zastupování podané obžaloby. Ve věci pak podal stížnost i Krajský státní zástupce v Brně, který zastává stanovisko, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze akceptovat, přičemž argumentuje obdobně jako stěžovatel shora a rovněž tento stěžovatel vznáší určité pochybnosti o příslušnosti Krajského státního zástupce v Ostravě. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu stížnostnímu podle § 146 odst. 2 písm. c) tr.ř. Tento soud musel v první řadě řešit otázku oprávněnosti stěžovatelů podat opravný prostředek a zabývat se tak otázkou příslušnosti konkrétního státního zástupce k zastupování obžaloby v řízení před soudem. Je faktem, že původně ve věci činnému Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě byla věc odňata a přikázána Krajskému státnímu zastupitelství v Brně, kdy šlo o stádium přípravného řízení trestního (usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 24.5.1996, sp.zn. VZt 198/96). Státní zastupitelství v Brně pak ve věci konalo další dozor nad přípravným řízením a úkony mu náležející, přičemž také podalo u Krajského soudu v Brně obžalobu. V této fázi řízení tedy nemůže být pochyb o tom, že příslušné k zastupování věci před soudem je Krajské státní zastupitelství v Brně. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.6.1998 byla trestní věc, tehdy obviněných R.J. a spol., podle § 25 tr.ř. odňata Krajskému soudu v Brně a přikázána Krajskému soudu v Ostravě (sp.zn. 1 Ntd 10/98 Vrchního soudu v Olomouci). Dle názoru stížnostního soudu se tak celá věc dostala z hlediska státního zástupce do další fáze řízení, kdy je třeba dodržet zásadu, že dojde-li po podání obžaloby k odnětí a přikázání věci jinému soudu, než u kterého byla obžaloba podána, mění se příslušnost státního zastupitelství pro řízení před soudem tak, aby byla dodržena zásada, že státní zastupitelství je příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto zastupitelství působí. Soud, jemuž věc byla přikázána, pak činí své úkony vůči pouze tomu státnímu zastupitelství, které působí v jeho sídle a obvodu a nikoli vůči tomu státnímu zastupitelství, které podalo u jiného soudu obžalobu. Tuto situaci je třeba akceptovat i v tomto konkrétním případě, když navíc po podání obžaloby, resp. přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě, nedošlo ze strany státních zástupců KSZ v Ostravě k případnému vyloučení ve věci či jinému postupu, jehož výsledkem by byl závěr, že ve věci nemohou být činní státní zástupci KSZ v Ostravě. Vrchní soud v Olomouci tedy uzavírá, že příslušným v této věci je Krajské státní zastupitelství v Ostravě a toto je tedy oprávněnou osobou k podání stížnosti ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 tr.ř. Proto také bylo o stížnosti podané nepříslušným státním zástupcem KSZ v Brně rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 písm. b) tr.ř. Protože oprávněná osoba podala svůj opravný prostředek, který zákon připouští v zákonné lhůtě podle § 143 odst. 1 tr.ř., přezkoumal stížnostní soud podle § 147 odst. 1 tr.ř. správnost všech výroků napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že stížnost je důvodná. Především je třeba konstatovat nesoulad samotného výroku napadeného usnesení s výrokem uvedeným v protokolu o neveřejném zasedání na č.l. 8068 spisu. Je však třeba považovat za důvodné zejména námitky uvedené v podaném opravném prostředku, týkající se neúplnosti výroku napadeného usnesení, když v něm chybí odkazy na příslušná zákonná ustanovení, především ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr.ř. Za důvodné však považuje stížnostní soud i další námitky rozebrané v podané stížnosti, především pokud jde o neexistenci podmínek pro zastavení trestního stíhání pro neúčelnost s ohledem na rozsah trestné činnosti, stupeň její společenské nebezpečnosti i způsobenou škodu. Je třeba zmínit především rozsah a četnost protiprávních útoků, jimiž měla být způsobena škoda takřka 30 milionů korun a nelze akceptovat názor soudu prvního stupně, že vedle další trestné činnosti obžalovaných se způsobenou škodou výrazně vyšší, je možné považovat hrozící trest za trestnou činnost, které se napadené usnesení dotýká, za bezúčelný. Pokud jde o argumentaci, že zastaveno bylo trestní stíhání týkající se toliko pokusu trestných činů, je třeba v tomto případě mít za to, že s ohledem na výše uvedené je společenská nebezpečnost jednání obžalovaných vysoká a i pokus trestného činu je tak bezvýjimečně trestný podle sazby za dokonaný trestný čin. Obdobně vrchní soud akceptuje námitky státního zástupce, týkající se vlivu postupu soudu prvního stupně na rychlost řízení, byť není tato skutečnost s ohledem na ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr.ř. rozhodující. Z tohoto pohledu nemůže tedy napadené usnesení obstát a Vrchní soud v Olomouci tedy ke stížnosti příslušného státního zástupce, byť ten svoji příslušnost zpochybňuje, ač po přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě byl po delší dobu činný, rozhodl, jak je ve výroku pod bodem I. shora uvedeno.