Provádění vyšetřovacích úkonů a obstarávání podkladů pro znalecké zhodnocení svěřuje trestní řád zejména orgánům činným v trestním řízení, když současně připouští i aktivitu dalších procesních stran (zejm. poškozeného a zúčastněné osoby) v procesu dokazování. Ostatním osobám, např. konzultantovi, jehož odborné pomoci mohou orgány činné v trestním řízení využívat od 1.1.2002, taková oprávnění nepřísluší. Vystupoval-li v trestním řízení před 1.1.2002 „poradce vyšetřovatele“, výsledky jehož činnosti se následně staly podkladem při zpracování znaleckého posudku, došlo k nezákonnému ovlivnění dokazování, které má za následek procesní nevyužitelnost zpracovaného znaleckého posudku. Je-li zákonem, případně mezinárodní smlouvou, upraven proces obstarání důkazu, poté je procesní využitelnost důkazu v řízení soudním podmíněna splněním zákonných či smluvních podmínek jeho opatření. Obejití ustanovení o mezinárodní právní pomoci vyšetřovatelem formou přímého vyžádání listin u subjektu se sídlem na území cizího státu, navíc pod pohrůžkou nepříznivých následků v případě nesplnění výzvy, způsobuje absolutní neúčinnost takto opatřeného důkazu.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25.10.2002, č.j. 1 T 17/2000-6265, byla podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. vrácena státnímu zástupci k došetření trestní věc obviněných ing. S.P., CSc., ing. arch. M.G., ing. F.Š., ing. J.K., ing. J.F., L.G., ing. P.K. a K.Z., vedená u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 1 T 17/2000. V odůvodnění napadeného usnesení Krajský soud v Brně konstatoval, že Krajský státní zástupce v Brně podal dne 6.10.2000 pod č.j. 1 KZv 166/96-149 ke Krajskému soudu v Brně obžalobu na obviněné uvedené ve výroku napadeného usnesení pro trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr.zák., zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 148 odst. 1, odst. 3 tr.zák., zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence podle § 125 odst. 1 tr.zák. a porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1, odst. 2 tr.zák., jichž se měli dopustit tím, že v období od 21.7.1992 až do konce roku 1995 celkem v 66 případech měli odebírat zboží či objednávat různé služby od různých subjektů na území České i Slovenské republiky, a to pod hlavičkou společnosti A., a.s. B., přičemž měli být srozuměni s tím, že své závazky neuhradí, a dále pak jako statutární zástupci společnosti A., a.s. B., měli od poloviny roku 1992 (dílem od počátku roku 1994) vést účetní systém této společnosti v rozporu s právními předpisy, čímž mělo dojít ke zkrácení odvodu daně ze zisku, daně z objemu mezd a daně z příjmu právnických osob a daně z přidané hodnoty v celkové výši 14.307.729,- Kč. Při přezkumu podané obžaloby v souladu s ustanovením § 185 odst. 1 tr.ř. dospěl předseda senátu Krajského soudu v Brně k závěru, že je nutno ji předběžně projednat v zasedání senátu ve smyslu ustanovení § 186 písm. e), f) tr.ř., neboť přípravné řízení nebylo provedeno podle zákona, když v tomto byly závažným způsobem porušeny procesní předpisy, zejména ustanovení zajišťující právo obhajoby a takové porušení procesních předpisů nelze napravit v řízení před soudem a současně pak s ohledem na nezákonnost procesu nebyly ve věci v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možno ve věci rozhodnout. Krajský soud v Brně především poukázal na to, že všichni obvinění jsou stíháni pro majetkovou trestnou činnost související s provozem společnosti A., a.s. B. S ohledem na charakter žalované trestné činnosti je zřejmé, že důkazní podstata dosavadního trestního řízení záleží zejména v závěrech znaleckého posudku (č.l. 854-867) a jeho doplňku (č.l. 862-882), v němž se odborným způsobem hodnotí otázky, na jejichž způsobu zodpovězení je přímo závislá vina či nevina obviněných, když znalecký posudek řeší jednak otázku schopnosti obviněných jako zástupců společnosti A., a.s. B., hradit řádně a včas své nasmlouvané závazky a rovněž pak otázku, zda došlo v důsledku jednání obviněných ke krácení daní, ke zkreslování údajů hospodářské a obchodní evidence či k porušování závazných pravidel hospodářského styku. Přitom byly jako podklady pro zpracování posudku znalci předloženy důkazy, jež nebyly provedeny v souladu s trestním řádem, neboť jsou dílem „poradce vyšetřovatele“ V.B., jehož účinkování nebylo v tomto trestním řízení shledáno zákonným. K řešení úkolů trestního řízení je totiž trestním řádem vymezen subjekt k tomu oprávněný a současně povinný a jimiž se zabývaly orgány činné v trestním řízení, přičemž úprava jejich popisu při řešení těchto úkolů je vymezena jako účel trestního řádu v § 1 téhož předpisu. Ustanovení § 12 odst. 1 tr.ř. pak vymezuje orgány činné v trestním řízení jako soud, státního zástupce a policejní orgán (v době provádění úkonů pak náležel mezi tyto subjekty i vyšetřovatel). Takový subjekt osoba V.B. nepředstavuje a nepředstavuje ani žádnou z pomocných osob upravených v § 27-29 tr.ř., které se dílčím a přísně vymezeným způsobem podílejí na trestním řízení a konečně pak nepředstavuje ani osobu znalce ve smyslu § 105 a násl. tr.ř., případně jeho konzultanta ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících. Veškeré účinkování tohoto poradce vyšetřovatele v této trestní věci není na základě zákona a výsledky jeho účinkování v této kauze není jako řádně provedené důkazy možno použít. Vyšetřovatel měl tedy v dané fázi trestního řízení s ohledem na charakter věci přibrat znalce z odpovídajícího oboru a za pomoci jím zpracovaných podkladů měl v případě odůvodněnosti zahájit trestní stíhání. Tak se ovšem nestalo a odborné otázky v tomto případě řešil poradce V.B., který měl takto neoprávněný přístup k materiálům souvisejícím s trestním stíháním a jak je z obsahu spisu patrno, byl do jeho počítače proveden přesun dat z disket obsahujících účetnictví společnosti A., a.s. B., když tyto byly jako důkazní prostředek řádně zajištěny prostřednictvím vydání věci podle § 78 tr.ř. Z tohoto zdroje V.B. vyhotovil obsáhlý materiál nadepsaný jako rozbor příčin hospodářského zhroucení podniku A., a.s. B., a další dodatky a doplnění této své úvahy, které jsou součástí trestního spisu a se kterými později ustanovený znalec pracoval jako s plnohodnotnými podklady pro vytvoření znaleckého posudku. Účinkování poradce V.B. v této věci se pokusil vyšetřovatel dne 29.1.1997 svojí žádostí o zpracování odborného vyjádření zprocesnit formou odborného vyjádření (č.l. 994-1343), avšak ani touto formou zpracované výsledky činnosti poradce V.B. není možno označit za důkaz provedený v souladu s trestním řádem, neboť svým odborným charakterem a rozsahem nesplňuje zpracování odpovědí na položené otázky formou odborného vyjádření, smysl ustanovení § 105 odst. 1 tr.ř., když zcela adekvátní v dané situaci bylo řešit zodpovězení těchto odborných otázek prostřednictvím přibrání znalce z odpovídajícího oboru. V kontextu výše uvedeného soudu neshledává nezbytným hodnotit další kroky vyšetřovatele ve věci, konkrétně přibrání znalce ing. J.K. k zodpovězení korektnosti či nekorektnosti postupu přenosu dat z archivních disket společnosti A, a.s. B., do počítače poradce V.B., neboť konstatování znalce v rámci vypracovaného znaleckého posudku (č.l. 836-838) ztrácí význam za situace, kdy nové znalecké zkoumání účetnictví společnosti A., a.s. B., které bude dle názoru soudu ve věci nezbytné provést, bude vycházet přísně z podkladů získaných zákonným způsobem, mezi něž jakékoliv výsledky práce poradce V.B. nepatří a bude třeba vycházet přímo z obsahu předmětných disket a nikoliv z jeho přenosu na jiné médium, navíc pak neprocesním způsobem. Dalším neprocesním důkazem je sdělení rakouské společnosti M.u.H. W. Ges. m. b. H. I.-H.-E., T. ze dne 20.1.1997 (č.l. 213) a ze dne 15.10.1996 (č.l. 221), a to včetně příloh, neboť tyto důkazy byly získání v rozporu s Evropskou úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních, registrovanou pod č. 550/1992 Sb. a smlouvou mezi Českou republikou a Rakouskou republikou ze dne 26.8.1985 pod č. 90/1985 Sb. a navíc pak formu žádosti vyšetřovatele o zaslání sdělení (č.l. 204-206) lze označit přinejmenším za nevhodnou, když tento podmiňuje získání požadovaných materiálů „zařízením či nezařízením hospodářského šetření u jmenované rakouské společnosti podle toho, jak se oslovená společnost zachová“ a takto získaný důkaz nelze označit za zákonný. Krajský soud v Brně dále namítl, že výslechy svědků, které jsou ve spisovém materiálu obsaženy v rozmezí č.l. 633-5839, nejsou doloženy doklady o řádném a včasném uvědomění obhajoby o konání těchto výslechů a není tak na jisto postavena procesní použitelnost těchto důkazů v řízení před soudem a v případě svědků JUDr. M.Z., JUDr. V.Š., Mgr. M.T. a Mgr. R.H. absentují ve smyslu ustanovení § 99 odst. 2 tr.ř. doklady o jejich zproštění povinnosti mlčenlivosti příslušným subjektem upravené zákonem o advokacii. V případě obviněného ing. J.K. pak na rozdíl od ostatních obviněných i obhájců chybí doklad o uvědomění jmenovaného o možnosti seznámení se spisem a vzhledem k tomu, že chybí i případný souhlas obviněného se zkrácením zákonem stanovené lhůty ve smyslu ustanovení § 166 odst. 1 tr.ř., nelze tak ověřit, zda byla lhůta v tomto případě zachována. Dále Krajský soud v Brně konstatoval, že přestože procesní pochybení shora uváděná jsou zásadního charakteru, a to zejména v případě zcela neprocesním způsobem zpracovaného znaleckého posudku, který tvoří „páteř obžaloby“, nebyla by pro zvolený postup soudu, tedy vrácení státnímu zástupci k došetření, splněna zákonná podmínka § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř., spočívající v nemožnosti nápravy takovýchto závažných procesních vad přípravného řízení v řízení před soudem či nemožnosti rozhodnutí ve věci v hlavním líčení vzhledem k nedostatečnému objasnění základních skutkových okolností, přičemž v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možností opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi, neboť výše vytčené vady by v zásadě mohl soud odstranit vlastní činností, případně vyžádáním chybějících dokladů, kdy by k uvedeným nedostatkům nepřistupovala závažná procesní vada přípravného řízení, kterou nelze napravit v řízení před soudem a kterou je neumožnění obviněnému ing. S.P., CSc. a jeho obhájci v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování v rozporu s ustanovením § 166 odst. 1 tr.ř., když časový prostor obviněnému a jeho obhájci popsanému úkonu vyčleněn vyšetřovatelem nebyl soudem za dostatečný shledáván. K odstranění závažných procesních vad přípravného řízení tak soud prvního stupně vyžaduje vypracovat nový znalecký posudek na základě důkazů získaných procesním způsobem a bez užití jakýchkoliv materiálů zpracovávaných v minulosti osobou V.B., opětovně zajistit důkaz týkající se rakouské společnosti M.u.H. W., požadovaným způsobem doplnit výpovědi svědků doklady o seznámení obhájců s termíny nařízených výslechů a v případě jmenovaných čtyř svědků zajistit nezbytné zproštění povinnosti mlčenlivosti těchto příslušným subjektem, dodat do spisu doklad o včasném uvědomění obviněného ing. J.K. o možnosti seznámit se s výsledky vyšetřování, případně do spisu založit jeho souhlas se zkrácením zákonem stanovené lhůty, existuje-li takový a nakonec bude třeba poskytnout obviněnému ing. S.P., CSc. a jeho obhájci dostatečný prostor k realizaci jeho práva ve smyslu § 166 odst. 1 tr.ř. a zákonným způsobem se vypořádat s důkazy, které přes nedostatečné seznámení se spisovým materiálem jmenovaný obviněný ke spisu zaslal a které jsou samostatnou přílohou spisového materiálu. K těmto materiálům rovněž přihlédne soudní znalec při zpracovávání výše uvedeného znaleckého posudku, případně požádá orgán činný v trestním řízení o zajištění dalších podkladů, které ke zpracování zadaných otázek bude potřebovat. Proti tomuto usnesení podal stížnost státní zástupce, který namítl, že odborné vyjádření bylo vypracováno v souladu s trestním řádem. Postavení V.B. neshledává nezákonným, neboť odborné znalosti V.B. opravňovaly vypracovat požadované odborné vyjádření a z těchto důvodů považuje podklady předložené znalci k vypracování znaleckého posudku jako opatřené v souladu se zákonem. Je pouze otázkou posouzení, zda v konkrétním případě postačí odborné vyjádření či znalecký posudek. Pokud jde o samotné znalecké závěry, je věcí znalce, zda shledal předložené materiály dostačujícími a s těmito se ztotožnil. Pokud jde o přílohu č. 7 znaleckého posudku, a to úřední záznam o podání vysvětlení ing. F.S., je pravdou, že nejde o důkaz v trestním řízení, avšak sama tato skutečnost nezakládá nepoužitelnost znaleckého posudku v plném rozsahu a je otázkou, do jaké míry znalec z obsahu tohoto záznamu čerpal. Pokud jde o námitky soudu týkající se použitelnosti výslechu svědků pro postup dle § 213 odst. 3 písm. a) tr.ř., sděluje, že s výjimkou svědka Mgr. T. byli tito svědci obžalobou navrženi k osobnímu slyšení, při němž by tento procesní nedostatek mohl být zhojen. Pokud soud prvního stupně namítá, že v případě obviněného S.P. nebyla poskytnuta dostatečná lhůta pro seznámení se se spisovým materiálem, nelze vycházet pouze z času, který obviněný a jeho obhájce strávil prostudováním spisového materiálu, ale je třeba vzít v úvahu i celkově poskytnutou lhůtu, kterou obviněný ani jeho obhájce k prostudování spisu nevyužili. Pokud jde o výhrady týkající se seznámení se spisem obviněného ing. K., pak poukázal na protokol o seznámení ze dne 29.9.1999, 19.1.2000 a 3.2.2000. Spisový materiál obsahuje kopie doručenek předvolání k seznámení, a to s datem doručení dne 26.1.2000 (č.l. 6151), 10.2.2000 (č.l. 6153), 10.2.2000 (č.l. 6154). Z úředního záznamu policejního orgánu ze dne 3.12.1999 bylo zjištěno, že obviněný se k seznámení v termínu dne 3.12.1999 bez omluvy nedostavil. S ohledem na skutečnosti uvedené shora navrhl, aby soud druhého stupně napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně zrušil a tomuto uložil o věci znovu jednat a rozhodnout. Vrchní soud v Olomouci přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr.ř. správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž mohl stěžovatel podat opravný prostředek, jakož i řízení předcházející napadenému usnesení a poté stížnosti státního zástupce nepřisvědčil, byť je osobou, jíž zákon přiznává oprávnění napadnout shora citované usnesení stížností (§ 142 odst. 1 tr.ř.), byl jím podán opravný prostředek proti rozhodnutí, u kterého to zákon připouští (§ 188 odst. 3 tr.ř.) a stížnost byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení § 143 odst. 1 tr.ř., když napadené usnesení státní zástupce obdržel dne 30.10.2002 a stížnost byla podána Krajskému soudu v Brně dne 1.11.2002 a následně byla tato stížnost odůvodněna dne 19.11.2002, a to na výzvu soudu prvního stupně. Vrchní soud v Olomouci při přezkumu řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení zjistil, že ze strany soudu prvního stupně bylo postupováno podle příslušných ustanovení trestního řádu, upravujících předběžné projednání obžaloby hlavy 12 části třetí tř.ř. Toto řízení není zatíženo žádnými vadami, které by měly za následek zrušení napadeného usnesení. Předseda senátu soudu prvního stupně nařídil předběžné projednání obžaloby z důvodů popsaných v ustanovení § 186 písm. e), f) tr.ř., a to po přezkoumání podané obžaloby podle jejího obsahu a podle obsahu spisu v souladu s ustanovením § 185 odst. 1 tr.ř., a taktéž v souladu s ustanovením § 187 odst. 1 tr.ř. nařídil předběžné projednání obžaloby v neveřejném zasedání, když nepovažoval za potřebné nařídit o předběžném projednání obžaloby zasedání veřejné. V rámci neveřejného zasedání pak o předběžném projednání obžaloby rozhodoval k tomu příslušný senát Krajského soudu v Brně. Po přezkoumání napadeného usnesení, stížnosti státního zástupce, jakož i veškerého spisového materiálu v dané trestní věci a existence podmínek pro rozhodnutí soudu o vrácení věci státnímu zástupci k došetření ve smyslu ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř., dospěl Vrchní soud v Olomouci k závěru, že stížnost státního zástupce není důvodná. Naopak shledal, že soud prvního stupně postupoval zcela v souladu se zákonem, pokud věc vrátil státnímu zástupci k došetření, neboť je toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem a k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout, a v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení (§ 188 odst. 1 písm. e/ tr.ř.). Vrchní soud v Olomouci se naprosto ztotožnil se závěry soudu prvního stupně stran nezákonnosti působení V.B. v tomto trestním řízení. Soud prvního stupně velice zevrubně, logickým a přesvědčivým způsobem i s odkazy na příslušná ustanovení trestního řádu v napadeném usnesení rozebral důvody, pro které nemůže být v předmětné trestní věci použit jako důkaz ve smyslu ustanovení § 89 tr.ř. znalecký posudek z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence, zpracovaný znalcem J.N. a v návaznosti na to i materiály, obstarané v průběhu přípravného řízení trestního právě „poradcem“ V.B. a v souladu se zákonem dospěl ke správným závěrům, že se při rozhodování v dané trestní věci nelze opřít ani o žádný podklad zpracovaný V.B., prezentovaným na stranách 2-4 napadeného usnesení, a proto na ně Vrchní soud v Olomouci pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. Pouze pro úplnost dodává, že z živnostenských listů (č.l. 1366-1368 spisu) vyplývá, že V.B. je soukromým podnikatelem s předmětem podnikání poradenství v oblasti organizace a ekonomie podniku, automatizované zpracování dat účetních evidencí a ekonomických rozborů a poradenství v oblasti účetních evidencí. Živnostenská oprávnění v uvedených oborech činnosti ho však v žádném případě nemohou opravňovat k jakémukoliv vstupu jeho osoby do trestního řízení, k jakýmkoliv zásahům do probíhajícího trestního řízení či vyjadřováním k obsahu získaných důkazů či podkladů pro zahájení trestního stíhání. Přesto tak V.B. činil, jak je to patrno ze zpráv zažurnalizovaných na č.l. 1384-1405 spisu (a to i před zahájením trestního stíhání obviněných). Stejně tak je to zřejmé i z příloh znaleckého posudku zpracovaného znalcem J.N. Vady tohoto posudku zmíněné v napadeném usnesení nebylo možno v žádném případě napravit ani přibráním znalce ing. J.K. Samotný přenos dat z archivních disket společnosti A., a.s. B., jako jednoho z podkladů pro vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomiky, je totiž úkol pro samotného znalce z oboru ekonomiky, odvětví účetní evidence. Lze tak uzavřít, že V.B. nezákonným způsobem ovlivňoval postup orgánů činných v trestním řízení v dané trestní věci a vyšetřovatel postupoval v rozporu s ustanovením § 105 odst. 1 tr.ř., když v souladu se zákonem nepřibral pro objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení znalce s ohledem na složitost posuzované otázky. Je s podivem, že takovýmto způsobem nepostupoval státní zástupce, který podle § 174 odst. 1 tr.ř. vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení, zejména za situace, kdy vady zmiňovaného znaleckého posudku byly namítány již v průběhu přípravného řízení trestního (např. č.l. 935-937 spisu a další). Pokud se pak týká znalce ing. J.K., nemohl Vrchní soud v Olomouci odhlédnout i od té skutečnosti, že podle odborného vyjádření ze dne 15.3.1996 byl v této trestní věci činný ještě před zahájením trestního stíhání postupem uvedeným v ustanovení § 160 tr.ř., a to v souvislosti s činností V.B. v dané trestní věci, takže lze mít pochybnosti o objektivnosti jím zpracovaných důkazů. Ustanovení § 89 odst. 3 tr.ř. přímo stanoví, že důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být použit v trestním řízení s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila. Na základě tohoto citovaného ustanovení trestního řádu je zcela zjevné, že v dané trestní věci nelze použít zprávy rakouské společnosti M.u.H. W. Ges. m. b. H. I.-H.-E., T., zažurnalizované na č.l. 210 a násl. spisu. Nejenže v daném případě byly ze strany orgánů přípravného řízení trestního obejity mezinárodní smlouvy o právní pomoci ve věcech trestních, včetně Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, když vyšetřovatel chtěl přímým stykem se zahraniční obchodní činností „vyřadit dlouhotrvající a únavné i byrokratické jednání úřadů obou států“ (viz č.l. 204), čímž narušil mezinárodní suverenitu zahraničního subjektu, ale navíc požádal tuto zahraniční obchodní společnost o podání zpráv, vztahujících se k předmětné trestní věci pod pohrůžkou „zařízení hospodářského šetření u této firmy s tím, že existuje možnost tento vydaný požadavek odvolat, když potřebné podklady tato společnost předá sama“ (viz č.l. 205 spisu). Je proto nutno, aby orgány přípravného řízení trestního v souladu s trestním řádem, jakož i v souladu s mezinárodními smlouvami, upravující vzájemnou pomoc ve věcech trestních, obstaraly tento důkaz týkající se obchodní činnosti a.s. A. B. a rakouské společnosti M.u.H. W. Pokud se pak týká dokladů, z nichž by bylo zřejmé vyrozumívání obhájců o jednotlivých úkonech trestního řízení v dané trestní věci, je nutno poukázat na tu skutečnost, že je nutno obstarat je k tomu, aby soud mohl postupovat v souladu s ustanovením § 211 odst. 3 tr.ř. v případech, kdy se svědci budou v podstatných bodech odchylovat od svých dřívějších výpovědí, když jednou z podmínek takového postupu soudu je ve smyslu ustanovení § 211 odst. 3 písm. a) tr.ř. i skutečnost, že obhájci nebo obvinění měli možnost se tohoto dřívějšího výslechu zúčastnit a klást vyslýchanému otázky. Na tomto závěru nemění nic ani ta skutečnost, že všichni svědci jsou navrženi k osobním výslechům, jak na to poukazuje stížnost státního zástupce. Vrchní soud v Olomouci se pouze neztotožnil s nutností opětovného slyšení svědků JUDr. M.Z., JUDr. V.Š., Mgr. M.T. a Mgr. R.H., a to po zproštění povinnosti mlčenlivosti, neboť má za to, že k řádnému objasnění věci v rozsahu stanoveném v ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř. není těchto důkazů třeba, neboť se jedná o právní zástupce poškozených společností, kteří se v rámci svých výpovědí vyjadřovali pouze k vymáhání pohledávek vůči firmě A., a.s. B. Navíc se jedná o vadu přípravného řízení trestního, kterou může soud prvního stupně bez jakýchkoliv problémů odstranit sám v řízení před soudem. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, kdy se Vrchní soud v Olomouci naprosto ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně stran nutnosti vrátit věc státnímu zástupci k došetření ve smyslu ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř., je bezpředmětné zabývat se případným porušením práva na obhajobu obviněných ing. J.K. a ing. S.P., CSc., při skončení vyšetřování ve smyslu ustanovení § 166 odst. 1 tr.ř. Je však nutno striktně dodržel citované ustanovení § 166 odst. 1 tr.ř., podle něhož, uzná-li policejní orgán vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému a obhájci v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto možnost upozorní obviněného a jeho obhájce nejméně tři dny předem. Uvedenou lhůtu lze se souhlasem obviněného a obhájce zkrátit. Nepovažuje-li policejní orgán navrhované doplnění za nutné, odmítne je. O těchto úkonech učiní policejní orgán záznam ve spise a o odmítnutí návrhu na doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného nebo obhájce. V případě obviněného ing. J.K. bude tedy stejně jako u ostatních obviněných nutno doložit i příslušnými doklady zachování lhůty k provedení tohoto úkonu trestního řízení obsažené v ustanovení § 166 odst. 1 tr.ř., příp. zákonným způsobem doložit souhlas obviněných a jejich obhájců se zkrácením uvedené lhůty. V případě obviněného ing. S.P., CSc., stejně jako ostatním obviněným a jejich obhájcům, bude nutno poskytnout jim dostatečný prostor k realizaci jejich obhajovacích práv a s ohledem na rozsáhlost spisového materiálu jim poskytnout přiměřenou dobu prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Zejména v případě obviněného ing. S.P., CSc., pak orgány přípravného řízení trestního po obstarání zpráv o jeho zdravotním stavu a jeho majetkových poměrech zváží i případný postup podle § 53 odst. 1 tr.ř. při tomto úkonu trestního řízení (§ 166 odst. 1 tr.ř.). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Vrchní soud v Olomouci stížnosti státního zástupce nevyhověl a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř. ji jako nedůvodnou zamítl. Orgány přípravného řízení trestního budou po vrácení věci státnímu zástupci k došetření postupovat v intencích napadeného usnesení, a to zejména ve světle pokynů soudu prvního stupně, blíže rozvedených na stranách 6-7 napadeného usnesení.