Proti výroku o ponechání obviněného ve vazbě, obsaženém v usnesení stížnostního soudu rozhodujícího o opravném prostředku proti rozhodnutí o vazbě, je stížnost k nadřízenému soudu přípustná.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo podle § 149 odst. 1 tr. ř. zrušeno usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. 11. 2002, čj. 1 T 152/2002 – 1781, kterým byli výše jmenovaní obžalovaní propuštěni z vazby na svobodu. Současně Krajský soud v Brně svým usnesením rozhodl podle § 71 odst. 4, odst. 6, odst. 7 tr. ř. o ponechání obžalovaných O., T. a U. ve vazbě z důvodů, specifikovaných v ustanovení § 67 písm. a), c) tr. ř. Současně byla podle § 72 odst. 3 tr. ř. zamítnuta žádost obžalovaných T. a U. o propuštění z vazby na svobodu. Proti té části výroku, kterým bylo rozhodnuto o ponechání obžalovaných ve vazbě a zamítnutí žádosti obžalovaného T. a U. o propuštění z vazby na svobodu, si podali ve lhůtě, vymezené v ustanovení § 143 odst. 1 tr. ř., stížnost obžalovaní T.O., M.T. i R.U. Obžalovaný T.O. v písemně vyhotovené stížnosti namítá, že v jeho případě nejsou dány důvody vazby, specifikované v ustanovení § 67 písm. a), c) tr. ř. a tím není dán ani důvod pro postup dle § 71 odst. 4, odst. 6, odst. 7 tr. ř. V dalších pasážích podané stížnosti se stěžovatel k otázkám existence či neexistence vazebních důvodů blíže nevyjadřuje a podanou stížnost zaměřuje především do výhrad stran skutkových zjištění, obsažených v podané obžalobě Městského zastupitelství v Brně. Stejným způsobem pojal stížnost proti napadenému usnesení i obžalovaný R.U., který úvodem své stížnosti odmítá názor, obsažený v napadeném usnesení, stran existence vazebních důvodů a v dalším zaměřuje obsah své stížnosti proti skutkovým zjištěním, obsaženým v podané obžalobě Městského zastupitelství v Brně. Obžalovaný M.T. v odůvodnění podané stížnosti konstatuje, že je přesvědčen o tom, že s ohledem na radikální změnu důkazní situace a tomu odpovídající výši způsobené škody, nejsou dány důvody vazby dle § 67 písm. a), c) tr. ř. Na základě podaných stížností obžalovaných přezkoumal Vrchní soud v Olomouci správnost výroků napadeného usnesení, proti kterým mohli stěžovatelé podat stížnost a řízení, předcházející napadenému usnesení a dospěl přitom k následujícím závěrům. Předně je nutno konstatovat, že i nadále, jak to správně rozvádí v odůvodnění svého usnesení Krajský soud v Brně, je proti všem obžalovaným vedeno trestní stíhání pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. Na této věci nemůže měnit nic ani ta skutečnost, že rozsudkem Městského soudu v Brně, který byl vyhlášen dne 12. 11. 2002, byl obžalovaný O. uznán vinným toliko trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., obžalovaný T. trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a porušováním domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zák. a obžalovaný U. trestnými činy podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., poněvadž citovaný rozsudek nenabyl dosud právní moci a v dané trestní věci je podáno odvolání státního zástupce, kterým se domáhá, aby jednání obžalovaných bylo posouzeno v souladu s právní kvalifikací, uplatněnou v podané obžalobě. Od tohoto stanoviska je potom nutno odvíjet i další úvahy, stran délky trvání vazebních lhůt, vymezených v ustanovení § 71 odst. 8 tr. ř. S ohledem na fakt, že trestní stíhání je i nadále vedeno pro trestný čin, o kterém je příslušný v prvém stupni konat řízení senát (okresního nebo krajského soudu), činí celková doba vazby v trestním řízení, kterou není možno přesáhnout, dva roky (§ 71 odst. 8 písm. b/ tr. ř.). Z tohoto pohledu je potom nutno považovat stanovisko soudu prvého stupně o tom, že úvahy o délce trvání vazební lhůty, je nutno odvíjet z právní kvalifikace, uplatněné v dosud nepravomocném rozsudku za nesprávné, nemající oporu v zákoně. S ohledem na předchozí stanovisko bylo tedy nutno, aby se vrchní soud zabýval otázkou existence vazebních důvodů na straně všech obžalovaných. I v tomto směru se stížnostní soud plně ztotožnil se stanoviskem, uplatněným v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně. Jelikož bylo v minulosti opakovaně v dané trestní věci rozhodováno o další existenci vazby obžalovaných a vrchní soud se s argumentací, uplatněnou v předchozích rozhodnutí, plně ztotožnil, je možno na předchozí rozhodnutí Městského soudu v Brně, stran vazebních důvodů obžalovaných, v plném směru odkázat. Z výše uvedených důvodů není možno Krajskému soudu v Brně vytknout, pokud žádosti obžalovaného T. a U. o propuštění z vazby zamítl. Po zvážení všech výše uvedených skutečností proto rozhodl vrchní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení a stížnosti obžalovaných jako bezdůvodné v celém rozsahu zamítl.