Pokud žalobce vzal zpět žalobu s odůvodněním, že jeho hmotněprávní nástupce, jemuž pohledávku postoupil, nemíní v řízení pokračovat, pak z procesního hlediska žalobce zavinil zastavení řízení a je povinen žalovanému zaplatit náklady řízení.

Usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz vydaný Krajským soudem v Ostravě ze dne 4. 4. 2002, č.j. 1 Sm 14/2002-19 a řízení zastavil (výrok I.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 35.880,- Kč (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že ozrušení vydaného směnečného platebního rozkazu a zastavení řízení rozhodl vdůsledku zpětvzetí žaloby podle ust. § 96 odst. 1 o.s.ř. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. a v této souvislosti uvedl, že zastavení řízení zavinil žalobce, neboť důvodem zpětvzetí žaloby nebylo chování žalovaného ve smyslu ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Proti tomuto usnesení, a to výlučně proti výroku II. o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně včas odvolání, ve kterém zdůrazňovala, že žaloba na vydání směnečného platebního rozkazu byla podána důvodně a k jejímu zpětvzetí došlo pouze proto, že nový nabyvatel směnečných pohledávek neměl zájem do tohoto řízení vstoupit. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalovaný se k podanému odvolání žalobkyně nevyjádřil. Odvolací soud podle ust. § 212, § 212a o.s.ř., ve znění účinném od 1. 1. 2001, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, to je ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je nedůvodné. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, doručeným soudu dne 18. 6. 2001, se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení směnečné pohledávky ve výši 281.655,- Kč s postižními právy, a to na základě směnky vystavené dne 27. 7. 1998 na částku 281.655,- Kč, jejíž splatnost byla stanovena na den 10. 8. 1998. Proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2002, č.j. 1 Sm 14/2002-19 podal žalovaný včas námitky s odůvodněním, že směnečná pohledávka byla žalovaným v plné výši dne 4. 8. 1998 uhrazena. Ještě předtím, než soud prvního stupně k projednání této námitky nařídil jednání, vzala žalobkyně podáním, doručeným soudu dne 8. 7. 2002, žalobu zpět s odůvodněním, že žalobce postoupil žalovanou pohledávku v souladu s rozhodnutím věřitelského výboru třetí straně, která nemá zájem na pokračování v řízení. Nato soud prvního stupně rozhodl odvoláním napadeným usnesením. Podle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Odvolací soud obecně konstatuje, že zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, to je podle procesního výsledku, a nikoliv podle hmotného práva, neboť pak by se jednalo o posouzení důvodnosti nároku ve věci samé, takže by po zastavení řízení soud dále zkoumal důvodnost nároku ve věci samé. Proto vezme-li žalobce žalobu zpět, z procesního hlediska zásadně platí (nejde-li o případ podle ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.), že zavinil zastavení řízení. Pouze v ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. je zvláště upraven jeden případ, kdy důvodem zastavení řízení je sice zpětvzetí žaloby a přesto žalobce zastavení řízení nezavinil. Toto ustanovení je třeba považovat za výjimku z ust. § 146 odst. 2 věta první o.s.ř., takže ho lze aplikovat pouze za situace předpokládané v tomto ustanovení, t.j. vezme-li žalobce zpět žalobu, která byla podána důvodně, pro chování žalovaného; tak je tomu zejména v případě, že žalovaný po zahájení řízení žalobce uspokojil. Je třeba zdůraznit, že důvodnost podání žaloby je zde třeba uvažovat výlučně procesně, to je z hlediska výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce. V posuzované věci je důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby, ovšem o případ dle ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. se nejedná, neboť jak bylo výše uvedeno, pouze důvodnost podání žaloby může mít za následek, že žalobce zpětvzetím žaloby nezavinil zastavení řízení. Důvodnost podání žaloby je třeba posuzovat výlučně v závislosti na chování žalovaného k požadavkům žalobce, přičemž žalovaný byl v tomto směru zcela pasivní a žádnou příčinu ke zpětvzetí žaloby žalobci nezavdal. Bylo-li důvodem pro zpětvzetí žaloby převod žalované směnečné pohledávky na osobu, která nemá zájem do tohoto řízení vstoupit, nejedná se o případ zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby, která byla v závislosti na chování žalovaného podána důvodně a tudíž zastavení řízení z procesního hlediska ve smyslu ust. § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. zavinil žalobce. Je třeba zdůraznit, že v ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. se promítá zásada odpovědnosti za výsledek řízení, což znamená, že žalobce zpětvzetím žaloby vždy (s výjimkou případu dle ust. § 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř. – zpětvzetí žaloby, kterou lze – z hlediska výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce -považovat za důvodnou) zaviní, že řízení muselo být zastaveno a je zcela nerozhodné, jaké jiné důvody, které nespočívají v chování žalovaného, žalobce ke zpětvzetí žaloby vedly. Pro úplnost odvolací soud dodává, že se nejedná o případ, kdy pro náhradu nákladů řízení není rozhodující výsledek řízení, a kdy ani účastníci na jejich náhradu nemají nárok, a tudíž nelze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnit ust. § 146 odst. l písm. c) o.s.ř. Tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně) náhradu nákladů řízení, které v řízení na uplatňování nebo bránění svého práva účelně vynaložili. Povinnost nahradit náklady řízení se může v konkrétním případě jevit jako nepřiměřená tvrdost, a proto ust. § 150 o.s.ř. umožňuje soudu, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznal. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodného zvláštního zřetele, soud přihlíží v prvé řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutné také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikaci ust. § 150 o.s.ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Poté, co odvolací soud dospěl k jednoznačnému závěru o tom, že zastavení řízení zavinil žalobce, a tudíž právo na náhradu nákladů řízení má žalovaný, zabýval se rovněž otázkou použití ust. § 150 o.s.ř., a při posouzení všech okolností konkrétní věci dospěl k závěru, že použití tohoto ustanovení není namístě. Vycházel přitom zejména z okolnosti, že k převodu žalované směnečné pohledávky došlo za situace, kdy žalovaný v námitkách proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu namítá, že byla zaplacena ještě před podáním návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu a zpětvzetím žaloby mu bylo znemožněno tuto námitku prokázat a rozhodnout o důvodnosti uplatněné pohledávky. Odvolací soud při svých úvahách rovněž zohledňoval skutečnost, že žalobcem je správkyně konkursní podstaty, takže případné placení nákladů řízení se dotkne konkursní podstaty úpadce, a v této souvislosti dospěl k závěru, že nelze paušálně na úkor prosperujícího podnikatele zvýhodňovat subjekt, který je v důsledku neúspěšného podnikání v konkursu. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobce převedl žalovanou směnečnou pohledávku na subjekt, který nemá zájem pokračovat v tomto řízení. Z tohoto důvodu nepodal ani návrh podle ust. § 107a o.s.ř., takže si musel být vědom toho, že důvodnost podání žaloby bude posuzována pouze z procesního hlediska, a tudíž k jeho tíži. Jakékoliv úvahy o tom, že postoupením žalované pohledávky žalobce realizoval právo na její zaplacení jiným způsobem, jsou úvahami vycházejícími z předpokladu, že žaloba byla z hlediska hmotněprávního podána důvodně, což nelze při rozhodování o nákladech řízení v případě zastavení řízení zohledňovat. Při přezkoumávání přiznané výše náhrady nákladů řízení odvolací soud zjistil, že byla vypočtena v souladu s ust. § 3 odst. l vyhl. č. 484/2000 Sb., jakož i s ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadené části, to je ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, jako věcně správné, dle ust. § 119 o.s.ř. potvrdil. Žalovanému podle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly, a proto i když měl v odvolacím řízení úspěch, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. l, § 224 odst. 1 o.s.ř.).