"Vyvstane-li v rámci nařízené exekuce, k jejímuž provedení byl pověřen soudní exekutor, potřeba podání žaloby, činí tak exekutor vlastním jménem, nikoli jménem státu. Oprávnění jednat jménem státu přísluší vykonavateli podle § 59b odst. 2 vyhl. č. 37/1992 Sb., neboť soud je organizační složkou státu (§ 3 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.) a vykonavatel jako zaměstnanec soudu činí právní úkony jménem státu v rozsahu stanoveném vnitřním organizačním předpisem (vyhl. č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy). Soudní exekutor však není zaměstnancem soudu ani organizační složkou státu, proto není oprávněn činit právní úkony jménem státu".

Soud prvního stupně v záhlaví označeným usnesením odmítl podání žalobce ze dne 22. 8. 2003, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění konstatoval, že ani přes výzvu soudu žalobce neodstranil vady žaloby spočívající v rozporu mezi označením žalobce v záhlaví a skutkovými tvrzeními v žalobě. Zdůraznil, že pokud v záhlaví žaloby je označen jako žalobce Česká republika, jejímž jménem jedná soudní exekutor Mgr. Ing. R. O., nelze dovodit, že by pohledávka, která má být předmětem tohoto řízení byla pohledávkou státu nebo, že by soudní exekutor byl osobou oprávněnou jednat jménem státu. Proti tomuto usnesení podal žalobce včas odvolání, v němž namítl, že postavení soudního exekutora v sobě slučuje postavení vykonavatele, vyšší soudního úředníka i soudce současně, a z tohoto hlediska na jednání soudního exekutora dopadá stejná logika, jako na jednání uvedených soudních zaměstnanců, a je-li proto v zákoně uvedeno, že kroky těchto zaměstnanců se činí jménem státu, může tak činit i soudní exekutor. V této souvislosti poukázal na ust. § 28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád), dle něhož se úkony exekutora považují za úkony soudu, když navíc dle § 52 exekučního řádu, nestanoví-li zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Vzhledem k tomu, že povinný má vydaným exekučním příkazem vyloučenu jakoukoli dispozici se směnkou, jímž je vlastníkem, může činit potřebné úkony před soudem, pouze soudní exekutor, a to jménem České republiky, neboť nemůže tak činit vlastním jménem, když se nejedná o jeho nárok, ale nárok povinného, který slouží k vymáhání pohledávky ve prospěch oprávněného, prostřednictvím autority státu, kterou v řízení exekutor zastupuje na základě pravomocí mu svěřených. V rozporu s touto skutečností není ani fakt, že plnění se směnky je exekutorem vymáháno na jeho vlastní účet, což je zdůvodněno tím, že exekutor aplikuje současně několik způsobů vymáhání pohledávky a je nutné, aby měl v každém okamžiku přehled o tom, kolik ještě zbývá k vymožení. Navrhl, aby usnesení soudu prvního stupně bylo v celém rozsahu zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející (§ 206, § 212 a § 212a o.s.ř.) a bez jednání ve věci (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, doručeným soudu prvního stupně 21. 8. 2003, domáhá se žalobce označený jako: Česká republika, soudní exekutor Mgr. Ing. R. O., Exekutorský úřad Olomouc, Pavelčákova 14, proti žalovaným zaplacení směnečné pohledávky 13.060,90,- Kč. Ve skutkových tvrzeních uvedl, že jako soudní exekutor Exekutorského úřadu v Olomouci, byl usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 12. 2. 2002, č.j. 15 Nc 4117/2002-6, kterým soud současně nařídil výkon pravomocného a vykonatelného rozhodnutí, pověřen provedením exekuce proti povinnému N. P., s.r.o., Vítězná 585/4, Litovel, IČ: 25848003. V rámci mobiliární exekuce zajistil žalobce platnou směnku, vystavenou žalovanými ve prospěch povinného na částku 154.029,- Kč. Z textu směnky i vyjádření povinného vyplývá, že dosud na směnku nebylo uhrazeno 34.929,- Kč, z této částky žalobce uplatňuje pouze 13.060,90 Kč, odpovídající současnému nedoplatku na nákladech exekuce s tím, že nežádá směnečnou odměnu ani směnečný úrok. Soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 8. 2003, které bylo doručeno dne 27. 8. 2003, žalobce vyzval v souladu s ust. § 43 odst. 1 o.s.ř., aby ve lhůtě 5-ti dnů opravil své podání ze dne 2. 8. 2003, buď v označení žalobce v záhlaví nebo ve skutkových tvrzeních tak, aby z nich obou bylo jednoznačně zřejmé, zda žalobcem je Česká republika nebo soudní exekutor. Současně žalobce poučil, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě řádně opraveno a nebude možné pro tento nedostatek pokračovat v řízení, soud podání, kterým se zahajuje řízení, dle ust. § 43 odst. 2 o.s.ř., odmítne. Žalobce na výzvu nereagoval a na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným usnesením. Dle skutkových tvrzení v žalobě je předmětem řízení pohledávka povinného N. P. s.r.o. z titulu směnky, jejíž částečné zaplacení je žalováno v rámci nařízené exekuce, k jejímuž provedení byl Okresním soudem v Olomouci pověřen soudní exekutor Mgr.Ing. R. O. (§ 28, § 44 odst. 2 exekučního řádu). Podle ust. § 52 odst.1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Dle odst. 2 téhož ustanovení, nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony,které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci. Podle ust. § 67 exekučního řádu jde-li o vkladní listy, akcie, směnky, šeky nebo jiné listinné cenné papíry anebo o jiné listiny, jejichž předložení je třeba k uplatnění práva, exekutor podle povahy cenného papíru nebo listiny buď vyzve toho, kdo má plnit, aby odpovídající plnění odevzdal exekutorovi, přičemž postupuje přiměřeně podle ustanovení o exekuci přikázáním pohledávky, nebo se postará o jejich zpeněžení převodem na třetí osobu. Podle ust. § 69 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí. Podle ust. § 265 o.s.ř., upravujícím postup po nařízení výkonu rozhodnutí, odst. 3, je-li třeba, aby vykonavatel v souvislosti s úkony provedení výkonu rozhodnutí podal žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení u soudu nebo jiného orgánu, učiní tak jménem státu. Podle § 59b odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, je-li nutno právo uplatnit návrhem u soudu nebo jiného orgánu, učiní tak vykonavatel jménem státu. Za stát jedná před soudem nebo jiným orgánem vykonavatel; je přitom vázán pokyny soudce. Pokud odvolatel dovozuje správnost označení žalobce v žalobě z ustanovení občanského soudního řádu, vztahujících se k činnosti vykonavatele, jak byly výše citovány, je třeba zdůraznit, že exekuční řád v ustanoveních, týkajících se provádění exekuce odkazuje na občanský soudní řád pouze přiměřeně, tedy postrádá-li vlastní úpravu za předpokladu, že ustanovení občanského soudního řádu lze na činnost soudního exekutora aplikovat.V této souvislosti odvolací soud poukazuje především na zákonnou úpravu jednání státu před soudem, a to jak v ust. § 21a o.s.ř., dle kterého za stát před soudem vystupuje organizační složka státu příslušná podle zvláštního předpisu, kterými jsou zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Organizační složky státu jsou vyjmenovány v ust. § 3 odst. 1 z.č. 219/2000 Sb., a patří mezi ně i soudy; oprávnění činit jménem státu právní úkony upravuje ust. § 7 téhož zákona, z jehož dikce zcela nepochybně vyplývá, že jménem státu činí právní úkony vedoucí organizační složky, jím pověřený jiný vedoucí zaměstnanec, případně další zaměstnanci v rozsahu stanoveném vnitřním předpisem organizační složky. Vnitřním předpisem soudů je vyhl.č. 37/1992 Sb. o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy a Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3.12.2001, č.j. 505/2001-Org, kterou se vydává Vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy. S odkazem na výše uvedené lze proto uzavřít, že oprávnění vykonavatele podat žalobu jménem státu v souvislosti s úkony při provádění výkonu rozhodnutí, nařízeného soudem (§ 265 odst. 3 o.s.ř.), souvisí se skutečností, že se jedná o zaměstnance soudu, tedy organizační složky státu, oprávněné činit jménem státu právní úkony a z vnitřních předpisů soudu. Pokud proto v rámci nařízené exekuce, k jejímuž provedení byl pověřen soudní exekutor, vyvstane potřeba podání žaloby, činí tak exekutor vlastním jménem. Tato skutečnost je zohledněna i ve vyhlášce č. 330/2001 Sb. o odměně a náhradách soudního exekutora, a to v § 13 odst.1, dle kterého náhrada hotových výdajů zahrnuje mimo jiné i soudní poplatky, cestovné apod. Vzhledem k tomu, že žalobce ani přes výzvu a poučení, kterého se mu ze strany soudu prvního stupně dostalo, vady žaloby, spočívající v označení žalobce, neodstranil, neučinil tak ani v odvolacím řízení, odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, jako věcně správné, potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Žalobce nebyl v odvolacím řízení úspěšný,žalovaným, dle obsahu spisu, náklady v odvolacím řízení nevznikly, proto odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, jak je uvedeno ve výroku usnesení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř.).