"Ujednání o smluvní pokutě formou konkrétní procentní části ze sjednané ceny díla za každý den prodlení je dostatečně konkrétním způsobem určení výše smluvní pokuty, které zcela odpovídá zákonným kritériím vymezeným v ust. § 544 obč. zák. Z pouhé výše smluvní pokuty nelze učinit závěr, zda ujednání odporuje zásadám poctivého obchodního styku a dobrým mravům ve smyslu ust. § 39 obč. zák. a § 265 obch. zák. Posouzení této otázky závisí na konkrétních okolnostech, za kterých došlo ke sjednání kontraktu a smluvní pokuty, na charakteru zajišťované povinnosti i na důsledcích porušení zajišťované smluvní povinnosti."

Krajský obchodní soud svým rozsudkem řízení po částečném omezení žaloby ohledně částky 1.575,- Kč zastavil, zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci 18.565,- Kč a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. Při svém rozhodnutí vycházel zejména ze smlouvy o dílo č. 18/A/94 uzavřené mezi objednateli P. spol. s r.o., Brno a T. Brno spol. s r.o. a žalobcem – znaleckým ústavem – jako zhotovitelem dne 27. 7. 1994, v níž bylo dohodnut předmět díla, kterým bylo tržní ocenění třetinového podílu na nemovitostech, doba k provedení díla do 26. 8. 1994 a cena díla včetně její splatnosti. Dále si účastníci smluvního vztahu smluvili smluvní pokutu ve výši 10% z dlužné částky za každý i započatý týden prodlení pro případ prodlení odběratelů se zaplacením ceny díla. Krajský obchodní soud posoudil ujednání o majetkové sankci pro případ prodlení jako dohodu účastníků o smluvní pokutě, která byla sjednána platně, neboť v souladu s ust. § 544 odst. 2 ObčZ byl jasně a dostatečně určitě stanoven způsob určení výše smluvní pokuty, smluvní pokuta neodporuje ani zásadám poctivého obchodního styku a dobrým mravům, neboť účastníci si v rámci povolené smluvní volnosti sjednali majetkovou sankci a žalovaný mohl včasným zaplacením nepříznivým důsledkům této dohody předejít. Krajský obchodní soud se po zjištění prodlení žalovaného s úhradou jak zálohy, tak konečné ceny díla, zabýval se otázkou, zda v daném případě lze použít moderačního práva ve smyslu ust. § 301 ObchZ. Soud prvního stupně konstatuje, že mezi účastníky došlo k dohodě o vysoké smluvní pokutě (v přepočtu 1,4% z dlužné částky za každý den prodlení), která však není nijak extrémní. Smluvní pokuta měla zajišťovat povinnost zaplatit cenu díla dodaného zhotovitelem, tedy zajišťovat plnění základní povinnosti objednatele, přičemž porušením platební povinnosti se druhá strana může dostat do vážných ekonomických potíží. Platební nekázeň je velmi rozšířeným jevem a z těchto důvodů oprávněné osoby důvodně vyžadují výraznější zajištění platebních povinností ze strany dlužníků. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro snížení sjednané smluvní pokuty. Žalovaný včasným odvoláním napadl rozsudek krajského obchodního soudu toliko v odst. II. a III. výroku, kterými bylo rozhodnuto o povinnosti zaplatit částku 18.565,- Kč a náklady řízení, a vytýkal soudu prvního stupně, že věc nesprávně právně posoudil. Odvolatel setrvával na svém názoru, že výše smluvní pokuty odporuje zásadám poctivého obchodního styku a dobrým mravům a její ujednání je pro rozpor s dobrými mravy podle ust. § 39 ObčZ neplatné, případně se jedná o výkon práva, který nepožívá právní ochrany podle ust. § 265 ObchZ. V této souvislosti odkazoval na judikaturu krajského soudu v Hradci Králové a Nejvyššího soudu v Brně. Dále žalovaný nesouhlasil s názorem, že ust. § 3 odst. 1 a § 39 ObčZ týkající se neplatnosti úkonu, který se příčí dobrým mravům, je v obchodněprávních vztazích nepoužitelné, neboť takový závěr nemá zákonnou oporu. Žalovaný naopak tvrdí, že přiměřenost sjednané smluvní pokuty je nutno posuzovat podle okolností konkrétního případu, přičemž v dané věci soud prvního stupně neodůvodnil, proč výši smluvní pokuty považuje za přiměřenou. Dále žalovaný setrval na námitce, že smluvní pokuta sjednaná podle ust. § 544 ObčZ musí být vždy stanovena tak, aby její výše byla zjistitelná ke dni porušení smluvní pokuty, což však určení formou procenta z dlužné částky za každý den prodlení neumožňuje. Z těchto důvodů je rovněž sjednaná smluvní pokuta neplatná podle ust. § 39 ObčZ. Z uvedených důvodů navrhl žalovaný napadený rozsudek v odst. II. a III. výroku změnit a žalobu zamítnout. Žalovaný ve svém vyjádření s odvoláním nesouhlasil a zdůraznil, že smluvní pokuta byla sjednána konsensem obou smluvních stran na základě jejich svobodného rozhodnutí v rámci smluvní volnosti v obchodních vztazích. Žalobce nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že zajišťovaná povinnost nebyla takové výše, aby mohla výrazně způsobit potíže v ekonomickém postavení žalobce. Předmět podnikání žalobce totiž předurčuje k fakturaci pouze tisícových částek, avšak od mnoha klientů. Z těchto důvodů žalobci nezbývá jiná možnost, než od klientů vyžadovat platební kázeň a také ji zajišťovat. Ve vztahu k určení výše smluvní pokuty žalobce odkazoval na judikáty Nejvyššího soudu v Brně a neztotožnil se s názorem žalovaného, že určení výše smluvní pokuty procentní částkou za každý den prodlení činí ujednání o smluvní pokutě neplatným. Žalobce proto požadoval napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 15 zák. č. 30/2000 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, novely o.s.ř. účinné od 1. 1. 2001, se odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (to je podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001, dále jen o.s.ř.). Odvolání směřuje proti rozsudku krajského obchodního soudu vydaného před zmíněnou novelou občanského soudního řádu a z těchto důvodů odvolací soud provedl odvolací řízení podle dosavadních procesních předpisů. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud postupem podle ust. § 206 a § 212 o.s.ř. rozsudek krajského obchodního soudu toliko v odvoláním napadené části a řízení jemu předcházející, při nedostatku dalších důkazních návrhů vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který v odvolacím řízení není nijak zpochybňován a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Podle ust. § 544 odst. 1 ObčZ sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením na povinnosti nevznikne škoda. Podle ust. § 544 odst. 2 ObčZ, smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Soud prvního stupně zcela správně posoudil ujednání účastníků o majetkové sankci pro případ prodlení se zaplacením sjednané ceny jako ujednání o smluvní pokutě a tento závěr není v odvolacím řízení nijak zpochybňován. Krajský obchodní soud se také velmi důsledně a podrobně zabýval platností sjednané smluvní pokuty ze všech hledisek namítaných žalovanou společností a s jeho závěry odvolací soud zcela souhlasí. Žalovaný se mýlí ve svém právním názoru, že způsob určení výše smluvní pokuty není dostatečně určitý a že tato skutečnost způsobuje neplatnost smluvní pokuty, neboť tento závěr je zcela v rozporu s ust. § 544 odst. 2 ObčZ. Citované zákonné ustanovení totiž umožňuje určit smluvní pokutu v konkrétní výši anebo stanovit způsob jejího určení. Ujednání o smluvní pokutě formou konkrétní procentní částky za každý den prodlení je dostatečně konkrétním způsobem určení výše smluvní pokuty, které zcela odpovídá zákonným kritériím uvedeným v ust. § 544 odst. 2 ObčZ. Krajský obchodní soud se také správně zabýval otázkou, zda výše smluvní pokuty neodporuje zásadám poctivého obchodního styku a dobrým mravům ve smyslu ust. § 39 ObčZ a § 265 ObchZ. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že posouzení této otázky závisí na konkrétních okolnostech projednávané věci, zejména na okolnostech, za kterých došlo ke sjednání kontraktu a smluvní pokuty, na charakteru zajišťované povinnosti i na důsledcích porušení zajišťované smluvní povinnosti. Žalovaný proto zcela nesprávně poukazuje na judikát Nejvyššího soudu v Brně č.j. 33 Cdo 237/98-103 ze dne 15. 12. 1998 toliko v dílčím právním závěru, že pokuta ve výši 1% za každý den prodlení se příčí dobrým mravům a namítá, že v projednávané věci byla smluvní pokuta sjednána ještě vyšší. Takové paušální hodnocení ovšem nemůže obstát, ale naopak je třeba vyzdvihnout hodnocení soudu prvního stupně, který zcela správně poukazuje jednak na smluvní volnost obou účastníků závazkového vztahu, kteří ve smlouvě o dílo smluvní pokutu ve výši 10% z dlužné částky za každý započatý týden prodlení s e zaplacením ceny díla dohodli, přičemž šlo o zajištění primární povinnosti, kterou je povinnost žalovaného zaplatit sjednanou cenu dodaného díla. Žalobce také správně poukazuje na skutečnost, že jeho předmět podnikání, jímž je podle obchodního rejstříku kromě jiného tržní oceňování nemovitostí, umožňuje ve smluvních vztazích kontrakty v řádu tisícových částek, což ovšem předpokládá spolupráci s mnoha klienty a platební nekázeň obecně by znamenala značné ekonomické potíže společnosti. Význam zajišťované povinnosti byl proto pro žalobce zcela zásadního charakteru a naopak žalovaný v řízení nepředložil žádné argumenty, které mu bránily či znemožňovaly plnit řádně sjednanou zálohu, tak vyúčtovanou konečnou cenu díla. Za tohoto stavu nemůže být sjednaná výše smluvní pokuty v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a s dobrými mravy v obchodních vztazích a ze stejných důvodů také soud prvního stupně správně nepřikročil k moderaci výše smluvní pokuty ve smyslu ust. § 301 ObchZ. Z těchto důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, to je v odst. II. a III. výroku, podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen. Nákladový výrok se opírá o ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně neúspěšný žalovaný byl proto zavázán k úhradě nákladů odvolacího řízení žalobci. Náklady odvolacího řízení žalující strany spočívají v nákladech právního zastoupení advokáta za jeden úkon právní služby po 1.225,- Kč a 1x režijní paušál po 75,- Kč (§ 7, § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb.), to je celkem 1.300,- Kč.