POZN: NS ČR 29 0do 1280/2005 "Akcionář investičního fondu, který nesouhlasí s rozhodnutím valné hromady o přeměně fondu na jiný podnikatelský subjekt, má právo požádat fond o odkup svých akcií ve lhůtě do šesti měsíců ode dne konání valné hromady, jinak toto právo zaniká (§ 35i odst. 2 ZISIF). Uplatněné a neprekludované právo na odkup akcií se promlčí v souladu s ust. § 397 ObchZ v obecné čtyřleté promlčecí lhůtě, zákon žádnou jinou propadnou či promlčecí lhůtu k realizaci práva na odkup akcií nestanoví".

Krajský soud svým rozsudkem žalobě žalobců a), b), c), d), f), g), h), i), j), k), m), n) a p) vyhověl, řízení o žalobě žalobkyně o) zastavil, žaloby dalších žalobců zamítl a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobkyni o). Ve vztahu k vyhovujícím výrokům dospěl soud prvního stupně k závěru, že tito žalobci po přeměně žalovaného z původního investičního fondu na akciovou společnost v souladu s ust. § 35i odst. 2 zákona č. 248/1992 Sb. ve stanovené lhůtě požádali o výkup svých akcií, přičemž žalovaný v rozporu s právní úpravou jejich žádosti nevyhověl. Podle názoru soudu prvního stupně ust. § 35i odst. 3 cit. zákona neobsahuje žádnou skrytou prekluzivní lhůtu pro uzavření smluv o prodeji akcií akcionářů nesouhlasících s přeměnou investičního fondu na jiný podnikatelský subjekt. Žalovaný včasným odvoláním napadl vyhovující výroky a související výrok o nákladech řízení a vytýkal soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž proti zjištěnému skutkovému stavu nevznesl žádné námitky. Odvolatel zejména nesouhlasil s právním závěrem soudu prvního stupně, že úkony účastníků při prodeji cenných papírů lze analogicky posoudit podle ust. § 289 a násl. ObchZ. Podle názoru odvolatele jde o kogentní ustanovení při povinném dodržení písemné formy a dalších náležitostí a jeho aplikace per analogiam je „přinejmenším pochybná a každopádně hrubě násilná“. Navíc soud prvního stupně odkazuje na analogické užití institutu upraveného v ust. § 289 a násl. ObchZ, ale posléze již vychází pouze z ust. § 292 odst. 3 ObchZ a přehlíží, že žalovaný své povinnosti vyplývající mu z ust. § 35i cit. zákona splnil tím, že žadatelům předložil návrhy smlouvy, avšak ti je ve lhůtě dané v ust. § 43b odst. 1 písm. a), b) OZ neakceptovali a závazek žalovaného proto zanikl splněním. Zaniklý závazek již nelze nastolovat znovu.Žalovaný dále namítal, že lhůtou k aceptaci offerty může být v posuzované věci buď lhůta uvedená v ust. § 35i odst. 2 cit. zákona, případně je nutno takovou lhůtu vymezit a vycházet z lhůty „přiměřené“. Skutečnost, že žalobci návrhy smluv neakceptovali v žádné ze zmíněných lhůt, nemůže jít k tíži žalovaného jako offerenta, ale zásadně k tíži žalobců. Odvolatel zdůraznil, že všichni žadatelé, kteří jeho návrh smlouvy o akceptovali, byli ve smyslu zákona též řádně a včas uspokojeni. Žalovaný pro správný výklad ust. § 35i cit. zákona akcentoval znění odst. 2 i odst. 3, které upravují šestiměsíční lhůtu k uplatnění práva a k odkupu akcií a jednoměsíční lhůtu k odprodeji vykoupených akcií, resp. ke snížení základního kapitálu. Právní úprava tak předpokládá dva úkony, jednak uplatnění práva na odkoupení akcií a realizaci tohoto odkoupení. Po splnění zákonem předepsaných náležitostí je proto nutné učinit úkony v obou stanovených lhůtách, přičemž jednoměsíční lhůtu k odkoupení akcií považuje za prekluzivní v případech, kdy k odkoupení akcií nedošlo pro pasivitu oprávněných akcionářů. Žalovaný má zato, že právo žalobců na odkoupení akcií zaniklo a z těchto důvodů navrhl v napadené části prvostupňový rozsudek změnit a žaloby zamítnout. Žalobci a), b), c), d), f), g), h), i), j), k), m), n) a p) s odvoláním žalovaného nesouhlasili a právní výklad ust. § 35i cit. zákona považovali za účelově zkreslený. Poukazovali na skutečnost, že šestiměsíční lhůta není lhůtou k odkupu akcií, jak vadně argumentoval žalovaný, nýbrž lhůtou k uplatnění práva a také lhůta uvedená v ust. § 35i odst. 3 cit. zákona nijak nezakazuje následné odkupování akcií ze strany holdingu. Pro realizaci práva na odkoupení akcií, tedy pro uzavření smlouvy, zákon lhůtu nestanoví a platí proto obecná promlčecí lhůta. Byť se tedy žalobci neztotožňují s právním názorem soudu prvního stupně o možnosti analogického použití ust. § 289 a násl. ObchZ, souhlasí s tím, že svou jedinou povinnost uplatnit právo na odkoupení akcií ve stanovené lhůtě splnili a navrhli proto v napadené části prvostupňový rozsudek potvrdit. Odvolací soud po zjištění, že odvolání splňuje obecné náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o.s.ř. ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř.) a je podle obsahu odůvodněno relevantním odvolacím důvodem uvedeným v ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, i jemu přecházející řízení a v souladu s ust. § 214 odst. 3 o.s.ř. tak učinil bez nařízení odvolacího jednání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je stanovení povinnosti žalovanému uzavřít smlouvu o převodu cenných papírů na základě nesouhlasu žalobců s transformací žalovaného podle rozhodnutí ze dne 23.12.1997 a na základě jejich žádosti z června 1998, je třeba projednávanou věc i v současné době posuzovat podle zákona č. 228/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění po novele provedené zákonem č. 151/1996 Sb., tj. ve znění účinném do 31.3.1998 (dále jen ZISIF). Podle § 35i odst. 2 ZISIF akcionář investičního fondu, který s rozhodnutím valné hromady o přeměně na jiný podnikatelský subjekt nesouhlasí, má právo, aby od něho dosavadní investiční fond odkoupil jeho akcie za částku odpovídající výši čistého obchodního jmění investičního fondu připadajícího na odkoupené akcie. Toto právo musí akcionář uplatnit do šesti měsíců ode dne konání valné hromady. Podle § 35i odst. 3 ZISIF do jednoho měsíce po uplynutí lhůty podle odstavce 2 musí investiční fond prodat akcie odkoupené podle odstavce 2 nebo snížit své základní jmění o částku odpovídající jmenovité hodnotě těchto akcií a neprodleně podat návrh na zápis do obchodního rejstříku. Akcionář investičního fondu, který nesouhlasí s rozhodnutím valné hromady o přeměně fondu na jiný podnikatelský subjekt, má právo požádat fond o odkup svých akcií ve lhůtě do šesti měsíců ode dne konání valné hromady, jinak toto právo zaniká (§ 35i odst. 2 ZISIF). Uplatněné a neprekludované právo na odkup akcií se promlčí v souladu s ust. § 397 ObchZ v obecné čtyřleté promlčecí lhůtě; zákon žádnou jinou propadnou či promlčecí lhůtu k realizaci práva na odkup akcií nestanoví. Přestože ZISIF trpí řadou legislativních nedostatků, je nezbytné jeho ustanovení vykládat za použití všech dostupných výkladových postupů, přičemž vůli zákonodárce, případně jeho zásadní chyby, nelze nahrazovat použitím nepřípustných analogií. Při zkoumání lhůt k realizaci uplatněného práva na odkup akcií je proto nutné vycházet toliko a pouze ze zákonných ustanovení ZISIF a nestanoví-li zákon takovou lhůtu, nelze postupovat analogicky podle jiných právních předpisů, ať již občanského nebo obchodního zákoníku. K výkladu ust. § 35i odst. 2 a 3 ZISIF proto nebylo nutné analogicky postupovat podle ust. § 289 a násl. ObchZ, ba ani podle ust. § 34 a násl. OZ. Odvolací soud zcela souhlasí se soudem prvního stupně v závěru, že nestanoví-li ZISIF lhůtu ke splnění povinnosti uzavřít smlouvu o prodeji akcií, pak tento nedostatek nelze ničím napravit a právo na uzavření takové smlouvy se jako běžné právo vymahatelné u soudu promlčí v obecné promlčecí čtyřleté lhůtě stanovené v ust. § 397 ObchZ. Žalobci ovšem svá práva uplatnili před uplynutím promlčecí lhůty a jejich žaloba je zcela důvodná. Obrana žalovaného spočívající v argumentaci, že žalovaný své povinnosti vůči žalobcům splnil tím, že jim zaslal návrh smlouvy o odkupu akcií, neobstojí, neboť smluvní offertou povinnost uzavřít smlouvu splněna nebyla; počínání účastníků v procesu jednání o uzavření takové smlouvy ovšem může mít vliv na rozhodnutí o nákladech soudního řízení. Z těchto důvodů byl rozsudek krajského soudu v napadené části ve věci samé podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen. Při rozhodnutí o nákladech soudního řízení se soud prvního stupně zabýval také okolnosti, které provázely jednání o uzavření smluv o odkupu akcií a lze souhlasit, že nebyly zjištěny žádné skutkové okolnosti, které by odůvodňovali jiný postup než podle procesního výsledku soudního řízení ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud prvního stupně správně stanovil jednotlivé položky nákladů řízení, tedy paušální odměnu 6.200,- Kč, soudní poplatek 1.000,- Kč a 4x režijní paušál po 75,- Kč, tj. 300,- Kč, avšak početní chybou stanovil náklady každého z žalobců částkou 7.400,- Kč, místo správné částky 7.500,- Kč. Z těchto důvodů byl nákladový výrok podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změněn a žalobcům přiznány náklady prvostupňového řízení ve správné výši. V řízení před odvolacím soudem byli žalobci zcela úspěšní a přísluší jim i náhrada nákladů odvolacího řízení, které sestávají u každého z žalobců z poloviny paušální odměny 3.100,- Kč a 1x režijní paušál 75,- Kč (zástupce v řízení učinil toliko jeden úkon právní služby). Z těchto důvodů odvolací soud zavázal žalovaného povinností zaplatit každému z žalobců na odvolacích nákladech 3.175,- Kč (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.).