Přihlásit se
ECLIECLI:CZ:VSOL:2004:2.CMO.548.2002.1
Datum rozhodnutí27.04.2004
SoudVSOL
Spisová značka2 Cmo 548/2002
Zdrojnsoud.cz
Typ rozhodnutíRozsudek
KategorieB
HesloAkcie

Právní věta

"1. Osobou oprávněnou domáhat se zpětného odkupu akcií podle § 35i odst. 2 zák. č. 248/1992 Sb. ve znění novely provedené zák. č. 151/1996 Sb. je pouze ten akcionář, který jím byl ke dni rozhodnutí valné hromady o transformaci, nesouhlasil s transformací v prekluzivní šestiměsíční lhůtě a oprávnění ke zpětnému odkupu se vztahuje pouze na ty akcie, které vlastnil k tomuto rozhodnému dni. Právo na zpětný odkup není převoditelné s akcií a v případě prodeje akcie oprávněnou osobou jiné osobě zaniká. 2. Výzva k odkupu akcií, kterou akcionář vyjadřuje podle § 35i odst. 2 zák. č. 248/1992 Sb. ve znění novely provedené zákonem č. 151/1996 Sb. svůj nesouhlas s transformací, je hmotněprávním úkonem, a proto je řádně uplatněna nikoliv jejím předáním k poštovní přepravě, nýbrž okamžikem doručení adresátovi. 3. Promlčecí lhůta k uplatnění nároku na uložení povinnosti uzavřít smlouvu o úplatném převodu akcií u soudu podle § 35i odst. 2 zák. č. 248/1992 Sb. ve znění novely provedené zák. č. 151/1996 Sb. je podle ustanovení § 397 ObchZ čtyřletá".

Odůvodnění

Krajský soud svým rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému uzavřít s ním smlouvu o úplatném převodu 473 ks akcií původně I. f. Z, a.s. (nyní žalovaného), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 20.325,- Kč a „Českému státu“ 4.000,- Kč jako nedoplatek na soudním poplatku. Po provedeném řízení dospěl k závěru, že na žalobce, který po rozhodnutí valné hromady akcionářů žalovaného ze dne 24.6.1996 o přeměně investičního fondu na obchodní společnost skoupil od ostatních akcionářů dalších 473 ks sporných akcií, právo na odkoupení těchto akcií dosavadním investičním fondem (žalovaným) podle ust. § 35i odst. 2 zákona č. 248/1992 Sb. (ve znění novely provedené zákonem č. 151/1996 Sb. účinném od 1.7.1996 do 31.3.1998 o investičních společnostech a investičních fondech) nepřešlo. Právo odkupu akcií investičním fondem se totiž vztahovalo pouze na ty akcionáře, kteří jimi byli ke dni rozhodnutí valné hromady o přeměně investičního fondu na jiný podnikatelský subjekt, a pouze na ty akcie fondu, které k tomuto dni vlastnili. Tyto podmínky žalobce nejenže nesplnil, ale navíc uplatnil svůj nárok u soudu po uplynutí jednoroční promlčecí lhůty podle ust. § 292 odst. 2 ObchZ. Výzvu k uzavření smlouvy o odkupu sporných akcií odeslal žalovanému dne 19.12.1996 a žalobu podal u soudu až dne 15.1.1998, tedy opožděně. Soud prvního stupně proto posoudil námitku promlčení vznesenou žalovaným jako důvodnou. Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce včasné odvolání, ve kterém soudu prvního stupně vytýkal, že věc nesprávně právně posoudil. Především namítal, že právo na povinný odkup akcií podle § 35i zákona č. 248/1992 Sb. je právem spojeným s akcií podle § 156a odst. 1 ObcZ, a proto převodem sporných 473 ks akcií (byť i po rozhodnutí valné hromady o transformaci) přešlo na žalobce i toto právo. Následnou výzvou k odkupu akcií v zákonné šestiměsíční lhůtě žalovanému vyjádřil žalobce relevantním způsobem svůj nesouhlas s rozhodnutím valné hromady a využil tak svého práva na povinný odkup akcií. Odmítnutí tohoto nároku by bylo v rozporu se zásadou vyjádřenou v ust. § 156a odst. 1 ObchZ, podle níž se převodem akcie převádí všechna práva s ní spojená. Žalobce dále brojil proti závěru soudu prvního stupně, že došlo k promlčení uplatněného nároku. Soudu vytýkal, že na sporný nárok nesprávně aplikoval ust. § 292 odst. 2 ObchZ. Namítal, že v řízení nejde o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí, nýbrž o povinnost uzavřít smlouvu o odkupu akcií, a proto se na uplatněný nárok vztahuje obecná čtyřletá promlčecí lhůta podle § 397 ObcZ. Námitka promlčení nebyla proto žalovaným vznesena důvodně. Žalobce se proto domáhal, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Ztotožnil se se závěrem soudu, že na žalobce právo na uzavření smlouvy o odkupu akcií nepřešlo. Navíc doplnil, že právo na odkup akcií podle § 35i odst. 2 zákona č. 248/1992 Sb. ve znění novel není převoditelné s akciemi, a pokud akcionář, jemuž takovéto oprávnění svědčilo, prodal po rozhodnutí valné hromady své akcie jiné osobě, toto právo okamžikem převodu zaniklo.Žalovaný dále zdůraznil, že žalobce ani neprokázal doručení výzvy k odkupu akcií žalovanému v prekluzivní lhůtě do 1.1.1997. Žalobce pouze doložil předání dopisu k poštovní přepravě dne 19.12.1996, což ale není důkazem o doručení dopisu žalovanému. Žalovaný současně popřel, že mu výzva byla doručena do 1.1.1997. Odvolací soud po zjištění, že odvolání obsahuje relevantní odvolací důvod uvedený v ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení (§ 206, § 212 a § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Podle ust. § 35i odst. 2 zákona č. 248/1992 Sb. o investičních společnostech a investičních fondech ve znění novely provedené zákonem č. 151/1996 Sb. (dále jen ZISIF) akcionář investičního fondu, který s rozhodnutím valné hromady o přeměně na jiný podnikatelský subjekt nesouhlasí, má právo, aby od něho dosavadní investiční fond odkoupil jeho akcie za částku odpovídající výši čistého obchodního jmění investičního fondu připadajícího na odkoupené akcie. Toto právo musí akcionář uplatnit do 6 měsíců ode dne konání valné hromady. Podle ustanovení článku II., bod 8. ZISIF ustanovení § 35i, s výjimkou druhé věty, odst. 1 se vztahují i na investiční fondy, které na základě rozhodnutí valné hromady změnily předmět své činnosti, ale ke dni účinnosti tohoto zákona nebyla tato změna zapsána do obchodního rejstříku. V těchto případech je prvním dnem lhůty uvedené v § 35i odst. 2 den nabytí účinnosti tohoto zákona (1.7.1996). Podle ust. § 1 odst. 4 ZISIF na investiční společnost a investiční fond se použijí ustanovení obchodního zákoníku, pokud tento zákon nestanoví jinak. Odvolací soud zcela souhlasí se soudem prvního stupně, že na žalobce právo na odkoupení sporných 473 ks akcií žalovaným nepřešlo. Ani odvolací soud nemá pochyb o tom, že podle ust. § 1 odst. 4 ZISIF je zákon o investičních společnostech a investičních fondech ve vztahu k obchodnímu zákoníku č. 513/1991 Sb. ve znění novel zákonem speciálním. Ustanovení obchodního zákoníku lze proto použít pouze tehdy, nestanoví-li ZISIF jinak. Způsob a důsledky přeměny investičního fondu na jiný podnikatelský subjekt (běžnou obchodní společnost podle obchodního zákoníku) upravuje právě ust. § 35i ZISIF. Transformace je situací zcela výjimečnou a má zásadní dopad na činnost dosavadního investičního fondu jak dovnitř (tj. ve vztahu ke změněnému předmětu podnikání, k jeho orgánům), tak i ve vztahu k dosavadním akcionářům. Zákonodárce si byl mimořádností této situace vědom, a proto právě s ohledem na ochranu zájmů dosavadních akcionářů vtělil do ust. § 35i odst. 2 ZISIF oprávnění pro akcionáře, kteří s takovou transformací nebudou souhlasit, domáhat se práva odkupu akcií transformovaného subjektu. Logickým a gramatickým výkladem tohoto ustanovení je, že oprávněnou osobou ke zpětnému odkupu akcií je pouze ten akcionář, který jím byl ke dni rozhodnutí valné hromady o transformaci, se kterou nesouhlasil a že oprávnění ke zpětnému odkupu se vztahuje pouze na ty akcie, které vlastnil k tomuto rozhodnému dni. Z toho nelze než dovodit, že nárok na zpětný odkup akcií je nárokem, který se vztahuje k osobě akcionáře, a nikoliv nárok – právo, které se vztahuje k akcii. Ust. § 156a odst. 1 ObchZ nelze proto na daný případ použít. Právo na zpětný odkup není převoditelné s akcií a v případě prodeje akcie oprávněnou osobou jiné osobě toto právo zaniká, neboť nemůže samostatně existovat. V projednávané věci sám žalobce potvrdil (a v řízení bylo navíc prokázáno), že všech 473 ks sporných akcií nabyl až po rozhodnutí valné hromady o transformaci. S ohledem na shora uvedené je proto zcela správný závěr soudu prvního stupně, že na žalobce právo k odkupu akcií nepřešlo, a proto mu k uplatněnému nároku nesvědčí právo aktivní legitimace. Pokud žalobce ve svém odvolání dále tvrdil, že o rozhodnutí valné hromady o transformaci „nemusel vědět“, není tato námitka důvodná, neboť před tímto rozhodnutím ze stejného titulu uplatnil právo na odkup jiných 290 ks akcií, které žalovaný odkoupil. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl dále odvolací soud k závěru, že žalobce ani neprokázal, že uplatnil výzvu k odkupu akcií v zákonné prekluzivní lhůtě. I když valná hromada investičního fondu rozhodla o transformaci dne 24.6.1996, počala šestiměsíční prekluzivní lhůta podle § 35i odst. 2 a podle článku II., bod 8. ZISIF běžet od účinnosti novely zákona č. 151/1996 Sb., tj. od 1.7.1996 a skončila dnem 31.12.1996. Výzva k odkupu akcií, kterou akcionář vyjadřuje svůj nesouhlas s transformací, je hmotněprávním úkonem, a proto je řádně uplatněna nikoliv jejím předáním na poštu k poštovní přepravě, nýbrž okamžikem doručení adresátovi. Žalobce, který v průběhu řízení předložil pouze doklad o předání listovní zásilky dne 19.12.1996 na poštu, zůstal procesně nečinný a žádný důkaz o okamžiku doručení výzvy žalovanému soudu nepředložil ani nenavrhl. Žalovaný popřel, že by mu byla taková výzva doručena do 1.1.1997. Žalobce tak neprokázal, že uplatnil svůj nárok v zákonné šestiměsíční preklusivní lhůtě. I z toho důvodu nebylo možno žalobnímu návrhu vyhovět. Závěrem odvolací soud pro úplnost konstatuje, že v daném řízení nešlo o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o smlouvě budoucí, a proto běh promlčecí lhůty nebylo možno posoudit podle ust. § 292 ObchZ, nýbrž podle § 397 ObchZ. Pouze tato námitka byla vznesena žalobcem důvodně, což ovšem nemá pro výsledek řízení žádný význam. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. Žalovaný byl i v odvolacím řízení v plném rozsahu procesně úspěšný a byly mu proto přiznány náklady odvolacího řízení v plné výši 4.290,- Kč (paušální odměna podle § 7 písm. e) vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 6.200,- Kč, snížená podle § 18 odst. 1 o 50%, neboť žalovaný učinil pouze jediný úkon právní služby, tj. 3.100,- Kč, režijní paušál á 75,- Kč a náhrada cestovného ve výši 1.115,- Kč, když se žalovaný dalších nevyúčtovaných nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal).

Hlavní stránka · Zásady ochrany osobních údajů · Smluvní podmínky