Konkrétní stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je třeba určit komplexním vyhodnocením skutečností vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 4 TrZ. Samotné zjištění, že střelnou zbraň (pistoli) neoprávněně přechovávala osoba, která je držitelem zbrojního průkazu, nutně neznamená, že není dán nezbytný stupeň společenské nebezpečnosti vyžadovaný zněním § 3 odst. 2 TrZ a že nejsou podmínky k posouzení takového jednání jako trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 TrZ pro nedostatek materiální stránky trestného činu. Závěr o vyšším než nepatrném stupni společenské nebezpečnosti může v takovém případě vyplývat z konkrétních zjištění o neoprávněně držené zbrani a její snazší zneužitelnosti (např. zbraň bez označení výrobním číslem) či o osobě pachatele (např. pracovník ve zbrojařském průmyslu). Zabrání věci přichází v úvahu jen tehdy, je-li dotyčná věc ke spáchanému trestnému činu v některém ze vztahů uvedených v § 55 odst. 1 písm. a) až d) TrŘ. Tento vztah musí být (v konkrétnosti k jednotlivým zabíraným věcem) vyjádřen popisem skutku ve výrokové části rozsudku a následně v jeho odůvodnění i přesvědčivě odůvodněn.

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19.12.2003, č.j. 48 T 5/2001-1267, byl obžalovaný A.Z. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, odst. 2 tr.zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr.zák. Ing. J.Ž. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr.zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr.zák. Za to byl obžalovanému A.Z. uložen podle § 247 odst. 2 tr.zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. za použití § 35 odst. 1 tr.zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1 tr.zák., § 59 odst. 1 tr.zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků. Obžalovanému ing. J.Ž. byl uložen podle § 247 odst. 1 tr.zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb. za použití § 35 odst. 1 tr.zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1 tr.zák., § 59 odst. 1 tr.zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.zák. bylo zabráno 14 kusů nábojů do signální pistole, 1 kus sáčku střel zn. Magnum 357, 440 kusů střeliva zn. Magnum 357, 89 kusů střeliva zn. Auto 45, 31 kusů střeliva zn. REM222, 494 kusů střeliva zn Luger 9 mm, 11 kusů střeliva ráže 6,35 mm, 71 kusů střeliva ráže 7,35 mm, 20 kusů nábojů 7x64, 20 kusů nábojů zn. Hornet 22, 50 kusů nábojů zn. Shorety Y, 450 kusů nábojů zn. Long Rifle 22 SB Standard, 300 kusů nábojů zn. Long Rifle 22 SV Club, 149 kusů nábojů zn. Magnum 357, 19 kusů nábojů ráže 6,5x55 SE, 14 kusů brokové munice ráže 12 mm, 18 kusů nábojů zn. WIN 308, 20 kusů nábojů zn. WIN 243, 9 kusů nábojů zn. Luger 9 mm s ocelovou špicí, 1 kus náboje zn. Luger s brokovou náplní, 2034 kusů nábojů zn. Luger 9 mm s ocelovou špicí, 18 kusů nábojů zn. Magnum 357, 21 kusů nábojů ráže 9 mm, 3 kusy zásobníků na dvacet nábojů, jeden kus zásobníku na 15 nábojů i s náboji, jeden kus pouzdro na pistoli kožené černé, jeden kus pouzdra na revolver kožené černé, 200 kusů nábojů zn. Long Rifle 22, 427 kusů nábojů zn. SUBSONIC 22, 50 kusů nábojů zn. ELEY a SHORTY 22, 3 kusy nábojů ráže 9 mm, 1 kus náboje ráže 7,62 mm, 1 kus slepý náboj do kulometu. Podle § 229 odst. 1 tr.zák. byla poškozená Č. Z., a.s., U. B., se sídlem U. B., S. Č. 1283, s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Trestné činnosti se obžalovaný A.Z. podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustil tím, že v blíže nezjištěné době od počátku roku 1995 do 14.5.1999 v U. B. přesně nezjištěným způsobem odcizil z objektu firmy Č. z., a.s., U. B., 10 kusů samonabíjecích pistolí kompletovaných ze součástek pistole českého výrobce Č. z., a.s., U. B., typ CZ 75B, ráže 9 mm Luger, opakovací malorážku českého výrobce Č. z., a.s., U. B., ráže .22 Long Rifle, jednorannou vojenskou signální pistoli ráže 26,5 mm, výrobní číslo 1283 v celkové hodnotě 92.293,- Kč, čímž způsobil poškozené firmě Č. z., a.s., U. B., se sídlem U. B., S. Č. 1283, škodu ve výši nejméně 92.293,- Kč, přičemž uvedené zbraně přechovával společně s větším množstvím různého střeliva neoprávněně v místě svého bydliště a ve svém osobním automobilu. Obžalovaný ing. J.Ž. se dle nalézacího soudu trestné činnosti dopustil tím, že v blíže nezjištěné době od počátku roku 1995 do 14.5.1999 v U. B. přesně nezjištěným způsobem odcizil z objektu firmy Č. z., a.s., U. B., samonabíjecí pistoli složenou ze součástek pistole českého výrobce Č. z., a.s., U. B., typ CZ 83, ráže 7,6 Browning a 5 kusů opakovacích malorážek českého výrobce Č. z., a.s., U. B., ráže .22 Long Rifle v celkové hodnotě 17.568,- Kč, čímž způsobil poškozené firmě Č. z., a.s., U. B., se sídlem U. B., S. Č. 1283, škodu ve výši nejméně 17.568,- Kč, přičemž uvedené zbraně přechovával neoprávněně v místě svého bydliště a ve svém osobním automobilu. Obžalovaný A.Z. zaměřil svůj opravný prostředek pouze do výroku o zabrání věci dle § 73 odst. 1 písm. c) tr.zák., a to vůči všem předmětům zde uvedeným, s výjimkou 1 kusu zásobníku na 15 nábojů i s náboji, 1 ks náboje ráže 7,62 mm a 1 ks náboje do kulometu. Obžalovaný Z. namítá, že předmětné věci nabyl zcela legálně a protože byl držitelem zbrojního průkazu pro skupiny B, C, G, mohl střelivo vlastnit. V současné době je nezaměstnaný a má možnost předmětné věci prodat majiteli střelnice. Dále namítá, že náboje a pouzdra nebyly užity ke spáchání trestného činu, nebyly k tomu ani určeny, nebyly získány ani jako odměna za trestný čin, a to ani z části. Vytýká soudu, že nerozhodl o vrácení jím legálně držených zbraní. Dále namítal, že do současné doby nebyla projednána jeho stížnost proti usnesení vyšetřovatele ze dne 19.10.1999, jíž bylo rozhodnuto o vrácení věci Č. z., a.s. Závěrem navrhl, aby odvolací soud zrušil pouze rozsudek soudu I. stupně ve výroku o zabrání věci. V rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem obžalovaný A.Z. uvedl, že mu byly odebrány tři zbraně, které měl legálně koupeny. Udělal si puškařský průkaz, chtěl získat koncesi, měl sportovní střelbu, vlastnil zbrojní průkaz pro skupiny B,C,G. Náboje řádně koupil, většina nábojů byly přebité náboje. Dokázal, že chodil po burzách na Slovensku, dával si i inzeráty a skupoval frézky, na které měl doklad. Na závěr uvedl, že lituje toho, co se stalo, co udělal a věří, že se to už nestane. Obžalovaný ing. J.Ž. ve svém opravném prostředku, jež byl vypracován jeho obhájcem JUDr. J.Š., namítá nesprávnost výroku o vině, jež byl vydán v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Uvedl, že žádné zbraně na svém pracovišti u svého tehdejšího zaměstnavatele Č. z., a.s., U. B. neodcizil. Nález pistole typ CZ 83, ráže 7,65 Browning v jeho bytě při domovní prohlídce dne 14.5.1999 i způsob jejího nabytí orgánům činným v trestním řízení řádně vysvětlil. Pistoli koupil na burze v obci Nivnice, okres Uherské Hradiště, za částku 4.000,- Kč od jemu neznámého muže. 5 ks malorážek, které byly zajištěny dne 14.5.1999 při domovní prohlídce v jeho sklepních prostorách, zabalené v černém igelitu, si u něj uložil obžalovaný A.Z., který tuto skutečnost potvrdil ihned po svém zadržení orgány PČR při svém prvním výslechu. Z uvedeného je zřejmé, že na této verzi obhajoby neměl jakýkoliv časový prostor se se spoluobžalovaným domlouvat. Balík s údajnými pažbami si u něj ukládal A.Z. 14.5.1999 kolem 05.30 hod., když šel do zaměstnání, když on tomuto pouze zapůjčil klíče od sklepní kóje. Předmětný balík byl tedy v jeho sklepních prostorách uložen zhruba od 05.30 do 09.00 hod., kdy byla započata domovní prohlídka, která byla ukončena v 11.00 hod. Dále podotkl, že v jeho motorovém vozidle žádné zbraně nebyly nikdy nalezeny, přesto však ve výroku rozsudku je uvedeno, že „přičemž uvedené zbraně přechovával neoprávněně v místě svého bydliště a ve svém osobním automobilu“. Ve vozidle byly nalezeny pouze 3 ks výstružníků, které měl řádně na své jméno zapůjčeny od svého zaměstnavatele, což se potvrdilo v průběhu vyšetřování přímo v jedné ze zpráv jeho dřívějšího zaměstnavatele, která je založena ve spisovém materiálu. V předmětné době byl držitelem zbrojního průkazu na kulové zbraně a měl povolení k držení 1 ks krátké kulové zbraně. Zbrojní průkaz mu byl v průběhu vyšetřování celého případu odňat orgány PČR Uherské Hradiště. S ohledem na výše uvedené skutečnosti se domnívá, že v jeho jednání nebyla naplněna jak subjektivní, tak objektivní stránka obou trestných činů, kterými byl uznán vinným. Žádným konkrétním důkazem nebyl prokázán jeho úmysl na dřívějším pracovišti cokoliv odcizit a rovněž tak nebylo prokázáno, že by zde něco konkrétního odcizil. Z toho důvodu se domnívá, že z hlediska zavinění nebylo v jeho chování a jednání nic z toho, co je mu kladeno za vinu v rozsudku, prokázáno. Taktéž nebyla prokázána přímá a příčinná souvislost mezi jeho údajným jednáním a vzniklým následkem, tj. škodou, která měla vzniknout na majetku Č. z., a.s., U. B. Proto se domnívá, že v jeho jednání nebyla naplněna ani objektivní stránka trestných činů, kladených mu za vinu. Podle komentáře k trestnímu zákonu se mohl jako držitel zbrojního průkazu na krátkou kulovou zbraň přechováváním 1 ks pistole dopustit maximálně přestupku, který je již od 14.5.2000 promlčen. Závěrem navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr.ř. zrušil a podle § 259 odst. 1 tr.ř. věc vrátil soudu I. stupně k novému jednání a rozhodnutí. U veřejného zasedání před odvolacím soudem ing. J.Ž. uvedl, že pokud by telefonní odposlechy byly využity v plném rozsahu, tak z nich musí být zjištěno, že 14.5.1999, tzn. ten den, kdy si obžalovaný Z. uložil pytel se zbraněmi k němu do sklepa, mu před tím telefonoval. Z toho vyplývá, že malorážky nemohl odcizit. Dále uvedl, že pokud by bylo prokázáno, že se dopustil protiprávního jednání ve vztahu k té pistoli, kterou nelegálně držel, tak samotné držení jedné pistole není trestným činem, ale jde o přestupek, v tomto případě o přestupek již promlčený. Pokud jde o další věci, které jsou mu kladeny za vinu, že měl něco odcizit, tak nic takového nebylo prokázáno a rovněž nebylo prokázáno, že by věděl, co je obsahem toho pytle, který si k němu obžalovaný Z. schoval do sklepa. Proto navrhl zproštění. Intervenující státní zástupce u veřejného zasedání před odvolacím soudem uvedl, že nalézací soud nedostál své povinnosti uvedené v ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř. Krajský soud opomněl, že ve vztahu k zabraným věcem je nutno vyřešit otázku, zda jde o věci, ke kterým je návaznost na ustanovení § 55 odst. 1 tr.zák., přičemž se ztotožnil s odvoláním obžalovaného Z. Ve vztahu ke všem zabraným věcem není možno vztáhnout ustanovení § 55 odst. 1 tr.zák. Naopak má nalézací soud pravdu v tom, že by se zřejmě vztahovalo toto rozhodnutí o zabrání věci k 14-ti kusům nábojů do signální pistole, kterou obžalovaný Z. měl odcizit. Nalézací soud odkazuje na to, že jde o větší množství různého střeliva, které neoprávněně v místě bydliště a ve svém automobilu obžalovaný Z. přechovával. Které je to větší množství střeliva nekonkretizuje. Toto střelivo mělo být konkretizováno ve výroku o vině a teprve v návaznosti na výrok o vině by mohl event. nalézací soud rozhodovat o zabrání těchto věcí podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.zák. Odvolání obžalovaného Z. směřuje do rozhodnutí o zabrání věci, nicméně tento výrok o zabrání věci by měl nalézt původ v rozhodnutí o vině. V tomto směru také shledává pochybení ve výroku o vině v tom, že obžalovanému Z. je kladeno za vinu, že měl odcizit v U. B. z firmy ČZ U. B. také signální pistoli ráže 26,5 mm, která je ruské výroby a je vyloučeno, aby byla předmětem výroby v U. B. a i odborné vyjádření ČZ U. B. k této zbrani nezaujímá žádné stanovisko, protože tam zřejmě odcizena nebyla, ale nepochybně byla držena neoprávněně. Je pravdou, že obžalovaný Z. byl držitelem zbrojního průkazu pro zbrojní pas třech skupin a je otázkou, zda se k těmto zbraním všechno střelivo, které je předmětem rozhodnutí podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.zák., vztahuje. Závěrem uvedl, že pokud by soud měl rozhodovat o zabrání všech věcí z hlediska obecného zájmu podle § 73 odst. 1 písm. c) tr.zák., tak mělo být rozhodnuto i ohledně nábojů do pistole ráže 9 mm v plastovém kelímku, které byly nalezeny při domovní prohlídce v bydlišti K., dále ohledně elektrické rozbušky s časovým zpožděním, která rovněž podléhá režimu zákona o zbraních a střelivu. Dále intervenující státní zástupce namítl, že je nepřezkoumatelná ta část výroku o vině, která klade obžalovanému Z. za vinu, že neoprávněně přechovával větší množství různého střeliva ve svém bydlišti a ve svém automobilu, tzn. chybí konkretizace, které střelivo měl neoprávněně přechovávat. K odvolání obžalovaného ing. Ž. intervenující státní zástupce uvedl, že nalézací soud vychází z toho, že nebyl proveden jediný důkaz svědčící o tom, že ing. Ž. si zbraně opatřil legálním způsobem, přičemž úkolem soudu bylo provést důkaz, který by vyzněl v neprospěch obžalovaného a ze kterého by se mohlo jednoznačně vyjít při stanovení viny. Takový důkaz v současném stádiu řízení proveden nebyl, ačkoliv takové důkazy by se nabízely provést. Závěr o vině je tak předčasný. K ustálení skutkového děje navrhuje provést vyhotovení plánku, kde by bylo zachyceno místo bydliště obžalovaného, Č. z. U. B., a.s. se zadní bránou, zachycení místa, kde byl zajištěn policejními orgány obžalovaný Z. Dále navrhl, aby byli vyslechnuti jako svědci policisté, kteří dne 14.5. provedli zajištění obžalovaných, ve vztahu k obžalovanému Z. to byl major M., ve vztahu k obžalovanému ing. Ž., poručík N. Dále navrhl zjistit, zda byla v období od začátku roku 1999 do 14.5.1999 v Nivnici pořádána burza a zda policejní orgány zachytily vědomost, že na této burze je možno zakoupit i střelnou zbraň. Závěrem navrhl, aby pro neustálený skutkový děj byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci, jako soudu odvolacímu, ve smyslu ustanovení § 252 tr.ř. Jak již bylo konstatováno výše, napadený rozsudek je v právní moci ohledně F.K. a B.K., neboť žádná z oprávněných osob uvedených v § 247 tr.ř. nepodala ohledně těchto, dříve obžalovaných, opravný prostředek. Bylo zjištěno, že odvolání obžalovaného A.Z. a ing. J.Ž. byla podána oprávněnými osobami dle § 246 odst. 1 písm. b) tr.ř., přičemž podaná odvolání splňují i náležitosti ustanovení § 249 odst. 1 tr.ř. Proto soud II. stupně neshledal podmínek pro rozhodnutí o zamítnutí či odmítnutí odvolání dle § 253 tr.ř. Protože byla odvoláním napadena část rozsudku týkající se jen dvou ze čtyř sob, o nichž bylo rozhodnuto tímto rozsudkem, přezkoumal odvolací soud jen tu část rozsudku a předcházející řízení, která se týkala obžalovaného ing. Ž. a obžalovaného Z. (§ 254 odst. 4 tr.ř.). Podle § 254 odst. 1 tr.ř. odvolací soud tak přezkoumal zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž byla podána odvolání i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlížel, jen pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána odvolání. Po provedeném přezkumu dospěl odvolací soud k závěru, že k porušení zásady obžalovací nedošlo, neboť obžaloba byla podána pro skutky, pro které bylo obžalovaným sděleno obvinění. Rovněž bylo respektováno právo obžalovaných na obhajobu, neboť tito byli poučeni o podmínkách nutné obhajoby, vyplývajících z kvalifikace činu kladeného jim za vinu. Obhájci měli možnost zúčastnit se prováděných procesních úkonů. Obžalovaní se mohli k obvinění vyjádřit, jak ve stádiu přípravného řízení, tak v řízení soudním. Řízení před soudem I. stupně dostatečně respektovalo zásadu ústnosti (§ 2 odst. 11 tr.ř.) a bezprostřednosti (§ 2 odst. 12 tr.ř., § 220 odst. 1 tr.ř.) prováděných důkazů, když svědci, jejichž osobní výslech před soudem byl nezbytný pro náležité objasnění věci, byli soudem osobně slyšeni a rovněž tak znalci, jež vypracovali znalecké posudky. Odvolací soud však shledal, že napadený rozsudek trpí vadami, jak bude rozvedeno níže, a to ve vztahu k oběma obžalovaným, byť u každého z nich se jedná o vady rozdílného charakteru. Ve vztahu k obžalovanému ing. J.Ž. byl z podnětu jím podaného odvolání přezkoumáván výrok o vině, výrok o trestu, jakož i výrok o náhradě škody. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně nedostál svým povinnostem uloženým mu v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr.ř., v důsledku těchto pochybení jsou jeho skutková zjištění nejasná, nevypořádal se se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, dále bylo shledáno porušení ustanovení trestního zákona pramenící z nesprávného skutkového základu, jenž měl původ v chybách řízení. Tato zjištěná pochybení soudu I. stupně pak vedla odvolací soud k rozhodnutí, kterým byl napadený rozsudek, ve vztahu k tomuto obžalovanému, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr.ř. zrušen v celém rozsahu, tedy ve výroku o vině, trestu a náhradě škody. Odvolací soud mohl ve vztahu k tomuto obžalovanému přitom sám ve věci nově rozhodnout, když pro tento postup byly splněny podmínky ustanovení § 259 odst. 3 tr.ř. Nové rozhodnutí mohlo být učiněno na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a na základě důkazů, provedených před odvolacím soudem, změněn. Doplnění dokazování, které provedl odvolací soud v rámci veřejného zasedání, bylo znovuprovedením důkazů, které již provedl v rámci hlavního líčení soud I. stupně, avšak výsledky tohoto dokazování nenašly odraz v jeho skutkových zjištěních, neboť jím ustálený skutkový stav uvedený ve výroku napadeného rozsudku vzbuzuje důvodné pochybnosti. Odvolací soud důkazy, jež provedl ve veřejném zasedání hodnotil v návaznosti na důkazy provedené soudem I. stupně v hlavním líčení. Přitom byl vázán hodnocením těchto důkazů soudem I. stupně s výjimkou těch důkazů, které sám ve veřejném zasedání provedl (§ 263 odst. 7 tr.ř.). Protože odvolací soud je podle § 263 odst. 6 tr.ř. vázán povinností, pokud nejde o rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování, které by znamenalo nahrazovat činnost soudu I. stupně, provést důkazy potřebné pro rozhodnutí o odvolání, doplnil dokazování zopakováním důkazů, jež byly již před soudem I. stupně provedeny, a to výslechem obžalovaného ing. J.Ž., obžalovaného A.Z. Skutková zjištění, vyjádřená ve výrokové části rozsudku ohledně obžalovaného ing. J.Ž., jsou výsledkem vyhodnocení důkazů, které krajský soud uvádí v odůvodnění svého rozhodnutí na str. 36. Vyšel-li nalézací soud při jejich tvorbě z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, pochybil, neboť odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačního provozu na telefonní stanici č. 0603/303302 majitele obžalovaného ing. J.Ž. bylo provedeno na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27.4.1999 podle § 36 odst. 3 zákona č. 17/1994 Sb. o Policii ČR. Odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně považuje dané záznamy za nepoužitelné, a to z následujících důvodů. Především je třeba zdůraznit, že v zákoně č. 265/2001 Sb., jež nabyl účinnosti dne 1.1.2002, byl zrušen oddíl čtvrtý zákona č. 17/1994 Sb. o Polici ČR ve znění novel, který upravoval oprávnění k používání operativně pátracích prostředků a operativní techniky, mezi něž byl zařazen i odposlech a záznam telekomunikačního provozu. Od 1.1.2002 lze odposlech a záznam telekomunikačního provozu uskutečnit pouze na základě hlavy čtvrté, oddílu šestého trestního řádu (88 tr.ř.). Předmětné odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačního provozu majitele obžalovaného ing. J.Ž. bylo provedeno na základě zákona o Polici ČR účinného do 31.12.2001, jež řadil odposlech mezi tzv. „operativní techniku“ a připouštěl jej při odhalování zvlášť závažných úmyslných trestných činů nebo jiných úmyslných trestných činů, k jejichž stíhání zavazovala vyhlášená mezinárodní smlouva a při zjišťování jejich pachatelů. Zákon stanovil ještě další podmínky, a to když odhalování trestných činů jiným způsobem je neúčinné nebo podstatně ztížené, přičemž použití operativní techniky je přípustné pouze na nezbytně nutnou dobu. Podle § 37 odst. 1 Zákona o Policii ČR s účinností do 31.12.2001 nesměly tyto prostředky, které byly výslovně označeny jako operativně pátrací, sledovat jiný zájem než získání informací důležitých k odhalení a k objasnění trestných činů. Tím byly dány dle odvolacího soudu též meze využití získaných poznatků. Nejde o procesní prostředek, ale o operativně pátrací metodu podle mimo procesního předpisu. Z toho vyplývá, že šlo o prostředky použitelné pouze pro pátrací potřeby policie, nikoliv o důkazy v trestním řízení. I když odposlech podle zákona o policii povoloval příslušný soudce krajského soudu, byly zde i stejné záruky dodržení zákonnosti a oba dva druhy odposlechu byly upraveny právními normami, je nutno uvést, že všechny tyto skutečnosti, které byly pro oba druhy odposlechů totožné, nijak nemění charakter odposlechů, prováděných podle zákona o policii, tedy to, že jde o operativně pátrací metodu. § 36 odst. 1 zákona o Policii ČR stanovil, že operativní techniku bylo možno používat jen v případech, kdy odhalování trestných činů uvedených v § 33 tohoto zákona je jiným způsobem neúčinné nebo podstatně stížené, a to pouze na dobu nezbytně nutnou. Činnost policejních orgánů byla z tohoto hlediska převážně předstižná, neboť se týkala především stádia před zahájením trestního řízení. Teprve v případě, byla-li zjištěna existence zvlášť závažného trestného činu, náležela věc do kompetence vyšetřovatele a ten byl povinen provádět dokazování výlučně podle trestního řádu a nemohl tedy pokračovat v odposlechu podle zákona o policii. Jako důkazy mohou být v trestním řízení použity jen poznatky, získané procesním dokazováním, tedy činností vyšetřovatele dle trestního řádu. Za důkaz proto nemohou sloužit poznatky opatřené operativně pátrací činností, které mají pouze orientační význam pro zaměření pátrání k vytčení a prověrce verzí a eventuelně pro přípravu a provádění procesních úkonů. Nelze rovněž přehlédnout, že specifičnost použití operativní techniky při odposlouchávání a zaznamenávání telekomunikačního provozu byla zřejmá z ustanovení § 36 odst. 11 Zákona o Policii ČR, dle kterého služby uvedené v odst. 7 (služba kriminální policie, služba policie pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti a útvar inspekce) bez odkladu měly informovat krajského státního zástupce působícího u krajského soudu, jehož soudce vydal povolení k použití operativní techniky, o tom, že takové povolení bylo vydáno, o prodloužení doby jeho trvání, o odnětí povolení a o ukončení použití operativní techniky podle odst. 3, odst. 5-8. O použití operativní techniky a o odvolání souhlasu podle odst. 10 informoval krajského státního zástupce, v jehož obvodu k použití operativní techniky došlo. Z uvedeného je zřejmé, že krajský státní zástupce byl o použití operativní techniky toliko uvědomen bez toho, že by měl oprávnění, které jinak v trestním řádu vykonává státní zástupce v rámci dozoru dle § 174 a násl. tr.ř. Rovněž z toho důvodu nepochybně zákonodárce pojal do zákona o policii ustanovení § 36a, dle kterého kontrolu použití operativní techniky vykonávala poslanecká sněmovna, čímž byl rovněž nepochybně nahrazen dozor státního zástupce, uplatňovaný v rámci trestního řízení. Přinejmenším tato odlišnost znamenala, že v době před zahájením trestního stíhání bylo použití operativní techniky kontrolováno zcela odlišným způsobem, než v době po zahájení trestního stíhání. Odvolací soud tedy uzavírá, že podle jeho názoru (shodný názor vyjádřil i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí Rt 55/2001) nelze odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, provedené podle zákona č. 17/1994 Sb. o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, použít jako důkaz v trestním řízení a pokud tak soud I. stupně učinil, vybudoval svá skutková zjištění a závěry v tomto směru na procesně nepoužitelném důkazu. Prokázat vinu obžalovaného je možné pouze na základě nepochybně zjištěných skutečností a za použití procesních prostředků, které trestní řád umožňuje. Soudu I. stupně je nutno vytknout i to, že při zjišťování skutkového stavu dané trestní věci vychází z výpovědi obžalovaného ing. Ž. učiněné dne 14.5.1999 (první výslech), avšak bez přítomnosti obhájce. Dne 14.5.1999 bylo rozhodnuto o vzetí obžalovaného ing. Ž. do vazby z důvodů uvedených v § 67 odst. 1 písm. a), b) tr.ř. (důvod nutné obhajoby dle § 36 odst. 1 písm. a/ tr.ř.). Tohoto dne byla ustanovena obhájkyní JUDr. H.S., avšak předmětného výslechu se nezúčastnila, neboť nebyla k zastižení. Protože obžalovanému bylo sděleno obvinění dne 14.5.1999 pro trestné činy dle § 185 odst. 2 písm. a), b), odst. 4 písm. a), b) tr.zák. a § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr.zák., spáchané formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr.zák., byl dán důvod nutné obhajoby i dle § 36 odst. 3 tr.ř. Rovněž lze označit za nestandardní postup soudu I. stupně, když protokoly o výpovědi obžalovaného ing. Ž. i ostatních spoluobžalovaných, učiněných před soudem při rozhodování o uvalení vazby, přečetl podle § 213 odst. 1 tr.ř. Z hodnotících úvah nalézacího soudu uvedených na str. 36 rozsudku vyplývá, že krajský soud dospěl k závěru, že vina obžalovaného ing. J.Ž. je dále prokázána protokolem o provedení domovní prohlídky a jiných prostor ze dne 14.5.1999, videozáznamem pořízeným při této prohlídce, fotodokumentací, odborným vyjádřením z oboru kriminalistiky, odvětví balistická a pyrotechnická expertiza, znaleckým posudkem ing. O.H., zpráv poškozené spol. Č. z., a.s., U. B. K těmto důkazům z hlediska procesní využitelnosti odvolací soud nemá žádných připomínek. Soud druhého stupně se však neztotožnil s tvrzením soudu I. stupně, že v průběhu dokazování nebyl proveden jediný důkaz svědčící pro závěr, že by si obžalovaný ing. Ž. uvedené zbraně opatřil legálním způsobem a je zřejmé, že k držení těchto zbraní neměl příslušné povolení. Odvolací soud tak postupoval v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 tr.ř., kde je upravena zásada zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a zásada vyhledávací. Podstatou vyhledávací zásady je to, že odpovědnost za zjištění skutkového stavu nesou orgány činné v trestním řízení a v konečném důsledku soud, i když zejména po novelizaci zákonem č. 265/2001 Sb. významnou roli při dokazování v řízení před soudem hrají strany. Pokud má být tedy rozhodnuto o vině, musí shromážděné důkazy k takovému rozhodnutí postačovat. Jestliže nepostačují a není možno opatřit důkazy další, které by pochybnosti vyvrátily, je nutno obžalovaného zprostit obžaloby. Protože vina obžalovaného musí být prokázána na základě důkazů, provedených v souladu s trestním řádem a v dané trestní věci obžalovaného ing. J.Ž. z pomyslného řetězce usvědčujících důkazů vypadl jeden z přímých důkazů – odposlech a záznam telekomunikačního provozu, odvolací soud na základě doplnění dokazování – výslechem obžalovaného ing. Ž. a obžalovaného Z., nově zhodnotil důkazy přímo před ním provedené a důkazy provedené před soudem I. stupně po jejich vzájemném skloubení a provázání při respektování ustanovení § 263 odst. 7 tr.ř., což umožnilo, aby ve věci rozhodl odlišně sám, aniž by věc vracel soudu I. stupně. Obžalovaný ing. J.Ž. v rámci svého výslechu u veřejného zasedání před odvolacím soudem uvedl, že samonabíjecí pistoli typ CZ 83, ráže 7,65 Browning měl koupit na burze v Nivnici asi v měsíci únoru roku 1999. Popřel, že 5 ks opakovacích malorážek českého výrobce Č. z., a.s., U. B., ráže 22 Long Rifle přechovával ve svých sklepních prostorách a že by tyto odcizil z firmy Č. z., a.s., U. B.. Tyto zbraně měly být uloženy do sklepní kóje spoluobžalovaným A.Z. v den konání domovní prohlídky 14.5.1999 v 05.30 hod. Obžalovanému ing. Ž. však nebylo známo, že obžalovaný Z. ukládá do sklepa předmětné zbraně, nýbrž mu mělo být řečeno, že se jedná o pažby. Obžalovaný A.Z. u veřejného zasedání před odvolacím soudem v rámci svého výslechu uvedl, že den před 14.5. telefonoval obžalovanému ing. Ž., že si u něj ve sklepě uschová pytel. Ráno 14.5. si od ing. Ž. půjčil klíče od sklepa a malorážky v zavázaném pytli tam zanesl, přičemž do půl hodiny byl zadržen PČR. Malorážky nebyly jeho. O úschovu jej požádal česko-německy mluvící člověk. Po zhodnocení procesně využitelných důkazů způsobem výše naznačeným dospěl odvolací soud k závěru, že souhrn důkazů netvoří logickou a ničím nenarušenou soustavu vzájemně se doplňujících důkazů, která ve svém celku nejen spolehlivě prokazuje všechny okolnosti zažalovaného skutku, nýbrž ani skutku uvedeného v napadeném rozsudku. Provedenými důkazy není bez důvodných pochybností prokázáno, že obžalovaný ing. J.Ž. odcizil z objektu firmy Č. z., a.s., U. B. samonabíjecí pistoli složenou ze součástek pistole českého výrobce Č. z., a.s., U. B., typ CZ 83, ráže 7,65 Browning a 5 ks opakovacích malorážek českého výrobce Č. z., a.s., U. B. ráže 22 Long Rifle, v čemž byl soudem I. stupně spatřován trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr.zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Na vinu obžalovaného tímto trestným činem není možno usuzovat z toho, že obžalovaný ing. Ž. byl zaměstnán na důležitých výrobních střediscích Č. z., a.s., U. B., včetně režimových a jako vedoucí výrobních kontrol v letech 1993-1997 měl přístup do všech výrobních prostor společnosti. Provedeným dokazováním nebyla vyvrácena obhajoba obžalovaného, že 5 ks opakovacích malorážek českého výrobce Č. z., a.s., U. B. ráže 22 Long Rifle bylo uloženo v jeho sklepní kóji spoluobžalovaným A.Z. Jak obžalovaný Ž., tak spoluobžalovaný Z., již od počátku trestního stíhání trvají na této verzi obhajoby a vrchní soud tak musel z části přisvědčit odvolání obžalovaného ing. J.Ž. a akceptovat jím uplatněné námitky ohledně neodcizení zbraní z Č. z., a.s., U. B., jež byly u něj nalezeny a zajištěny při domovní prohlídce dne 14.5.1999 a dále popření přechovávání střelných zbraní – 5 ks opakovacích malorážek českého výrobce Č. z., a.s., U. B., ráže 22 Long Rifle. Odvolací soud na základě doplnění dokazování – výslechem obžalovaného ing. Ž. a obžalovaného Z., nově zhodnotil důkazy přímo před ním provedené a důkazy provedené před soudem I. stupně po jejich vzájemném skloubení a provázání při respektování ustanovení § 263 odst. 7 tr.ř., přičemž dospěl k závěru, že provedeným dokazováním bez důvodných pochybností bylo prokázáno pouze to, že obžalovaný ing. J.Ž. nejméně v době od měsíce února 1999 do 14.5.1999 blíže nezjištěným způsobem získal a neoprávněně přechovával v místě svého trvalého bydliště samonabíjecí pistoli složenou ze součástek pistole českého výrobce Č. z., a.s., U. B., typ CZ 83 ráže 7,65 Browning. Obžalovaný ing. J.Ž. tak naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty pouze trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr.zák. Odvolací soud nepřisvědčil námitce obžalovaného ing. J.Ž., že přechováváním 1 ks pistole, s ohledem na to, že byl držitelem zbrojního průkazu na krátkou kulovou zbraň, se nedopustil trestného činu, nýbrž nanejvýš přestupku, který je již od 14.5.1999 promlčen. Skutkovou podstatu trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr.zák. naplní ten, kdo bez povolení vyrobí nebo opatří sobě nebo jinému střelnou zbraň a nebo ji přechovává. Dle § 3 odst. 2 tr.zák., aby se jednalo o trestný čin, musí být stupeň nebezpečnosti činu pro společnost vyšší než nepatrný. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou (§ 3 odst. 4 tr.zák.). Při hodnocení konkrétního stupně společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného ing. Ž. tak není možno přihlédnout jen k těm okolnostem, které uvádí ve svém opravném prostředku. Je nutné zhodnotit i jiné okolnosti dané trestní věci, a to následující. Z odborného vyjádření Policie ČR, správy Jihomoravského kraje, odboru kriminalistické techniky a expertíz, kriminální policie Brno vyplývá, že samonabíjecí pistole české výroby CZ 83, ráže 7,65 Browning byla bez výrobního čísla a bez označení zkušební značkou. Zbraň je nestandardního provedení, výřezy na závěru pro hmatníky pojistky jsou upravovány pilováním. Funkční mechanismus zbraně je kompletní a je schopen činnosti. Zbraň v předloženém stavu byla schopná střelby, což bylo prakticky ověřeno. Obžalovaný byl držitelem zbrojního průkazu pro skupiny E, G s platností do 25.9.2001 (v rámci daného trestního stíhání mu byl zbrojní průkaz dne 18.5.1999 zajištěn), musel si být tedy vědom své povinnosti uvedené v ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 288/1995 Sb., a to povinnosti podat žádost o zaregistrování zbraně do 5-ti dnů od jejího nabytí, aby nedocházelo k neoprávněnému přechovávání zbraně podléhající registračnímu režimu zákona o střelných zbraních a střelivu. Obžalovaný ing. J.Ž. v letech 1993 až 1997 pracoval jako vedoucí výrobních kontrol v Č. z., a.s., U. B., v letech 1997-1998 jako vedoucí výrobní kontroly HS 3500 – montáž zbraní a od 1.1.1999 jako technický pracovník, kontrolor, výrobní kontrola HS 3300, byl s bezpečnostními předpisy vztahujícími se ke zbraním podrobně obeznámen i přesto si však koupil předmětnou zbraň bez výrobního čísla, tedy zbraň, jež není registrována a u které je tak dáno zvýšené nebezpečí jejího zneužití k páchání trestné činnosti. Vzhledem ke znalostem obžalovaného ing. J.Ž. má odvolací soud i nadále důvodné pochybnosti o způsobu nabytí předmětné zbraně obžalovaným. Na rozdíl od intervenujícího státního zástupce považuje odvolací soud doplnění dokazování v jím požadovaném smyslu za neúčelné (zjistit, zda byla v období od začátku roku 1999 do 14.5.1999 v Nivnici pořádána burza a zda policejní orgány zachytily vědomost, že na této burze je možno zakoupit i střelnou zbraň). Odvolací soud proto dospěl k závěru, že získání této zbraně do dispozice obžalovaného ing. Ž. nebylo spolehlivě prokázáno, což je vyjádřeno ve skutkové větě slovy „blíže nezjištěným způsobem získal“. S ohledem na všechny skutečnosti dané trestní věci, jež spoluurčují konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného, odvolací soud shledal stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného ing. Ž. za vyšší než nepatrný a obžalovaný tedy v úmyslu přímém dle § 4 písm. a) tr.zák., naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr.zák. Došlo-li postupem odvolacího soudu ke zrušení výroku o vině a vyslovení výroku nového, bylo třeba zcela nově zvažovat otázku právního následku činu obžalovaného. Obžalovaný ing. J.Ž. byl při nové kvalifikace činu ohrožen trestem odnětí svobody až na jeden rok, peněžitým trestem nebo propadnutím věci. Odvolací soud s přihlédnutím ke všem skutečnostem dané trestní věci, jež spoluurčují konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného, dospěl k závěru, že pro dosažení účelu trestu dle § 23 odst. 1 tr.zák. je nezbytné uložení trestu odnětí svobody, neboť jiný druh trestu by tento účel nesplnil. Protože k osobě obžalovaného nebylo od zaměstnavatele a ani z místa bydliště zjištěno žádných negativních poznatků, doposud nebyl odsouzen, lze předmětné trestné jednání obžalovaného Ž. vyhodnotit jako ojedinělé vybočení z jinak řádného způsobu života (obžalovanému polehčuje okolnost ve smyslu § 33 písm. g/ tr.zák.) a obžalovanému bylo proto možno uložit trest odnětí svobody při spodní hranici zákonné trestní sazby, v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu 18-ti měsíců. Protože rozsudek soudu I. stupně byl zrušen ohledně tohoto obžalovaného v celém rozsahu, bylo nově vysloveno, že podle § 229 odst. 1 tr.ř. byla poškozená společnost Č. z., a.s., U. B. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Ve vztahu k obžalovanému A.Z. je odvolací soud nucen konstatovat, že nalézací soud se dopustil pochybení spočívajícího v tom, že ve výroku o vině nespecifikoval střelivo, které dle svého skutkového závěru „přechovával společně s větším množstvím různého střeliva neoprávněně v místě svého bydliště a ve svém osobním automobilu“ a že tomuto skutkovému zjištění pak nepřiřadil odpovídající právní kvalifikaci, která se z pohledu tohoto vymezení – větší množství různého střeliva nabízela (§ 185 odst. 2 písm. b/ tr.zák.). Úvahu státního zástupce, že na podkladě odvolání obžalovaného do výroku o zabrání věci by vzhledem ke znění § 254 odst. 2 tr.ř. měl být přezkoumán i výrok o vině, je třeba pokládat za zákonu odpovídající, neboť výrok o vině nevymezuje vztah nezbytný pro vyslovení ochranného opatření – zabrání věci, to je vztah definovaný ustanovením § 55 odst. 1 tr.zák. Předmětem zabrání věci může být výlučně jen taková věc, která je ke spáchanému činu v některém ze vztahů uvedených v § 55 odst. 1 písm. a) až d) a která by mohla být jinak prohlášena za propadlou, kdyby byly splněny všechny podmínky nezbytné k uložení trestu propadnutí věci. Ke zrušení výroku o vině u obžalovaného A.Z. však nebyly shledány podmínky s ohledem na zákaz reformace in peius, neboť náprava skutkových a právních nedostatků odvoláním nenapadaného výroku by se nutně projevila ve změně učiněné v neprospěch obžalovaného. Nesprávnost výroku o zabrání věci je spatřována odvolacím soudem i v tom, že výrok o zabrání věci je zcela nekonkrétní a není možno z něj vyvodit, co kterému z obžalovaných bylo zabráno. Nalézací soud tak postupoval v rozporu s trestním zákonem (§ 258 odst. 1 písm. d/ tr.ř., § 73 tr.zák. a § 42 tr.ř.). Odvolací soud v rámci veřejného zasedání znovu provedl důkazy, jež byly provedeny v rámci hlavního líčení soudem I. stupně, přečtením podle § 213 odst. 1 tr.ř. protokolů o domovních prohlídkách obžalovaných Z., ing. Ž. a již pravomocně odsouzených K. a K., včetně prohlídek jiných prostor. Z těchto bylo zjištěno, že věci, jež jsou uvedeny ve výroku o zabrání věci dle § 73 odst. 1 písm. c) tr.zák. byly zajištěny nejen u obžalovaného A.Z., nýbrž i u již odsouzených F.K. (3 kusy nábojů ráže 9 mm) a B.K. (1 kus náboje ráže 7,62 mm a 1 kus slepého náboje do kulometu). S ohledem na tuto zjištěnou skutečnost, byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o zabrání věci i za použití § 261 tr.ř., kde je upravena zásada „beneficium cohaesionis“, jejíž podstatou je změna rozsudku i ve prospěch té osoby, která odvolání nepodala, jestliže jí prospívá důvod, pro který byl rozsudek změněn ve prospěch osoby, která odvolání podala. Rozhodnutím ve prospěch je nepochybně zrušení vadného výroku bez dalšího rozhodování (§ 259 odst. 1 tr.ř.). Další rozhodování o předmětných věcech, jež byly v rámci prohlídek zajištěny, je odvislé od návrhu státního zástupce v souladu s ustanovením § 239 odst. 1 tr.ř., přičemž je nepochybné, že bezpečnost lidí a majetku ve smyslu § 73 odst. 1 písm. c) tr.zák. vyžaduje zabrání takových věcí, které jsou k těmto zájmům samy o sobě nebezpečné, přičemž z vlastností nábojů a střeliva nebezpečnost přímo vychází. Odvolací soud shledal též oprávněnou výhradu obžalovaného A.Z., že do současné doby nebyla projednána jeho stížnost proti usnesení vyšetřovatele ze dne 19.10.1999, jíž bylo rozhodnuto o vrácení věci Č. z., a.s. Odvolací soud však nemůže toto pochybení svým rozhodnutím napravit.