Jednání osoby oprávněné jednat za právnickou osobu (např. jednatele s.r.o.) vedené snahou byť i částečně zmařit uspokojení věřitele této právnické osoby naplňuje znaky trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 TrZ a nikoli trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 2 TrZ.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.6.2003, č.j. 31 T 11/2002-2558, bylo rozhodnuto podle § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. o vrácení věci obviněných ing. R.K. a J.Š. státnímu zástupci k došetření. Obvinění jsou stíháni obžalobou státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 26.11.2002, sp.zn. 2 KZv 24/2002, pro skutky kvalifikované u obviněného ing. R.K. v bodech 1) až 4) jako pokračující trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr.zák. a v bodech 3) a 4) jako pokračující trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr.zák. a pokračující trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 3 tr.zák. u obviněného J.Š. v bodech 1) až 3) jako pokračující trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr.zák. dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr.zák., kterých se měli dopustit tím, že I. obviněný ing. R.K. samostatně: jednak jen jako jednatel spol. s r.o. J. – J. stavby se sídlem v Č. V., kpt. J. č. 113, okres J., - strany prodávající - , jež byla dlužníkem ve vztahu k ve spisu konkrétně vyjmenovaným zakladatelům společného podniku J. – J. stavby, spol. s r.o., i vůči věřitelům z činnosti obchodní a jejich právním nástupcům s částkami tam přesně vyčíslenými, a jednak též jako společník spol. s r.o. J. se sídlem tamtéž, přičemž obě tyto společnosti měly jako předmět činnosti mimo jiné i nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, za nápadně nevýhodných podmínek pro stranu prodávající, jimiž byly např. složení nízkého procenta kupní ceny, která navíc byla oproti znaleckým posudkům několikanásobně nižší, či stanovení dlouhodobých splátek této kupní ceny, uzavřel níže uvedené kupní smlouvy, 1) dne 13.9.1994 s P.S., ohledně nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 73 pro katastrální území Česká Ves – a sice řadového rodinného domku č. 441 a parcely č. 1565 – za částku 159.000,- Kč a za podmínky, že při podpisu kupní smlouvy bude složeno 10 % kupní ceny a následovat budou roční splátky s termínem zaplacení celé kupní ceny do 30.12.1997, ačkoliv skutečná hodnota nemovitosti byla dle znaleckého posudku nejméně 598.000,- Kč, tedy prodána tato nemovitost byla za částku nejméně o 439.000,- Kč nižší, 2) dne 13.9.1994 s manželi I. a Z.K., ohledně nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 73 pro katastrální území Česká Ves – a sice řadového rodinného domku č. 437 a parcely č. 1561 – za částku 159.000,- č a za podmínky, že při podpisu kupní smlouvy bude složeno 10 % kupní ceny a následovat budou roční splátky s termínem zaplacení celé kupní ceny do 30.12.1997, ačkoliv skutečná hodnota nemovitosti byla dle znaleckého posudku nejméně 576.000,- Kč, tedy prodána tato nemovitost byla za částku nejméně o 417.000,- Kč nižší, 3) dne 14.10.1994 s P.S. již jako jednatelkou spol. s r.o. J. se sídlem Č. V., kpt. J. č. 13, okres J., ohledně nemovitosti zapsané na listu vlastnictví č. 73 pro katastrální území Česká Ves – a sice obytného domu č. 293 a parcel čísel 1525, 1526 a 1527 – za částku 103.425,- Kč a za podmínky, že při podpisu kupní smlouvy bude složeno 30 % kupní ceny s termínem jejího plného zaplacení do 31.12.1994 s tím, že prodávající strana bude povinna uhradit všechny poplatky a daně z převodu, ačkoliv skutečná hodnota nemovitosti byla dle znaleckého posudku nejméně 1.838.000,- Kč, tedy prodána tato nemovitost byla za částku nejméně o 1.734.575,- Kč nižší, 4) v měsíci září roku 1994 s P.S. již jako jednatelkou spol. s r.o. J. se sídlem Č. V., kpt. J. č. 13, okres J., kupní smlouvy, předmětem kterých byly věci movité, a sice čísel 90/94 ohledně notebooku přenosného PC dle znaleckého posudku v hodnotě 28.105,- Kč za kupní cenu 28.105,50 Kč, 91/94 ohledně software MS DOS dle znaleckého posudku v hodnotě 1.230,- Kč za kupní cenu 1.230,- Kč, 92/94 ohledně vysokozdvižného vozíku dle znaleckého posudku v hodnotě 33.948,- Kč za kupní cenu 33.948,- Kč, 99/94 ohledně osobního počítače PC dle znaleckého posudku v hodnotě 24.600,- Kč za kupní cenu 24.600,- Kč, 100/94 ohledně tiskárny STAR dle znaleckého posudku v hodnotě 16.970,- Kč za kupní cenu 13.161,- Kč, 102/94 ohledně monitoru Color dle znaleckého posudku v hodnotě 6.273,- Kč za kupní cenu 6.273,- Kč, 107/94 ohledně elektrické vrtačky stolní dle znaleckého posudku v hodnotě 861,- Kč za kupní cenu 861,- Kč, 108/94 ohledně ručního vozíku OCCR dle znaleckého posudku v hodnotě 1.230,- Kč za nákupní cenu 1.230,- Kč, 109/94 ohledně brusky stolní dle znaleckého posudku v hodnotě 369,- Kč za kupní cenu 369,- Kč, 110/94 skříňky LN 30 plechové dle znaleckého posudku v hodnotě 123,- Kč za kupní cenu 123,- Kč, 111/94 ohledně nákladního automobilu zn. AVIA 30 N valník dle znaleckého posudku v hodnotě 12.500,- Kč za kupní cenu 12.300,- Kč, 112/94 ohledně míchačky 75 l dle znaleckého posudku v hodnotě 1.395,- Kč za kupní cenu 615,- Kč, 115/94 ohledně kompresoru dle znaleckého posudku v hodnotě 1.845,- Kč za kupní cenu 1.845,- Kč, 116/94 ohledně software MS DOS dle znaleckého posudku v hodnotě 1.230,- Kč za kupní cenu 1.230,- Kč, 117/94 ohledně polaroid PC dle znaleckého posudku v hodnotě 2.670,- Kč za kupní cenu 1.230,- Kč, 118/94 ohledně vozíku jeřábového dle znaleckého posudku v hodnotě 480,- Kč za kupní cenu 1.845,- Kč a 121/94 ohledně transformátoru 50 KWA dle znaleckého posudku v hodnotě 2.779,- Kč za kupní cenu 2.779,80 Kč, v roce 1995 na podkladě leasingové smlouvy č. 10235 uzavřené mezi spol. s r.o. Š. a spol. s r.o. J. – J. stavby na nového nájemce spol. s r.o. J. převedl jako předmět leasingu osobní automobil zn. Škoda Favorit 135 dle znaleckého posudku ke dni 6.3.1995 v hodnotě 110.190,- Kč a na podkladě leasingové smlouvy č. 3633 uzavřené mezi spol. s r.o. Š. a spol. s r.o. J. – J. stavby na nového nájemce spol. s r.o. J. jako předmět leasingu převedl osobní automobil zn. Škoda Favorit 135 dle znaleckého posudku ke dni 6.3.1995 v hodnotě 110.190,- Kč, dále pak, rovněž v měsíci září roku 1994, s fyzickými osobami – I.K., N.J., M.Š., ing. P.V., Z.K., F.R., L.K. a dokonce v jenom případě sám se sebou jako kupující uzavřel další kupní smlouvy, předmětem kterých byly také věci movité, jimiž nakonec jednak majetek spol. s r.o. J. – J. stavby v postavení dlužníka snížil celkem o částku nejméně 2.590.575,- Kč, jednak pro spol. s r.o. J. získal 1.734.575,-Kč, II. obviněný J.Š. samostatně: jako jednatel spol. s r.o. J. – J. stavby se sídlem v Č. V., kpt. J. č. 13, okres J., - strany prodávající -, jež byla dlužníkem ve vztahu k ve spisu konkrétně vyjmenovaným zakladatelům společného podniku J. – J. stavby, spol. s r.o., i vůči věřitelům z činnosti obchodní a jejich právním nástupcům s částkami tam přesně vyčíslenými za nápadně nevýhodných podmínek pro stranu prodávající, dále specifikovaných, uzavřel tyto smlouvy, 1) dne 27.12.1994 s O.M., o půjčce na částku 1.730.000,- Kč, která měla být splácena v termínech do 31.12.1995 a 31.12.1996, aniž byly stanoveny úroky a věrohodné zajištění závazku, 2) dne 14.2.1995 s O.M., jako jednatelem spol. s r.o. M. C. se sídlem B., R. 20, ohledně nemovitostí zapsaných pro katastrální dílny se stavební plochou p.č. 1574, autodílny se stavební plochou p.č. 1576, zastavěné plochy p.č. 1511, pastviny p.č. 1512, ostatní plochy p.č. 1570, pastviny p.č. 1571, pastviny p.č. 1572, pastviny p.č. 1582, ostatní plochy p.č. 1583, pastviny p.č. 2408, se všemi venkovními úpravami, domu č.p. 180 p.č. 200/2 v katastrálním území Adolfovice – za částku 2.726.000,- Kč splatnou ve třech splátkách do 30.4.1995 do 31.8.1995 a do 31.12.1995, ačkoliv skutečná hodnota nemovitostí byla dle znaleckého posudku 6.545.000,- Kč, tedy prodány tyto nemovitosti byly za částku o 3.819.000,- Kč nižší, 3) dne 26.6.1995 s V.M., jako jednatelem spol. s r.o. M. C. se sídlem B., R. 20, kupní smlouvu ohledně nemovitosti pro katastrální úřad Česká Ves, - a sice domu č. 13 se stavební plochou p.č. 1577 s příslušenstvím – za částku 980.000,- Kč a za podmínky, že 50 % kupní ceny bude složeno do 31.12.1995 a její zbytek do 31.12.1996, ačkoliv skutečná hodnota nemovitosti byla dle znaleckého posudku 1.390.000,- Kč, tedy za částku o 410.000,- Kč nižší tato nemovitost prodána být měla, k čemuž ovšem nedošlo, neboť dne 7.8.1995 byl návrh na zápis změny vlastnictví do katastru nemovitostí vzat zpět, jimiž nakonec majetek spol. s r.o. J. – J. stavby v postavení dlužníka nejméně o částku celkem 5.549.000,- Kč, skutečně snížil, o částku 410.000,- Kč se jej snížit alespoň snažil. Nalézací soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že po předběžném projednání obžaloby dospěl k závěru, že postavení obviněných ing. R.K. a J.Š. před soud není zcela důvodné. Namítá, že státní zástupce nedodržel ustanovení § 177 písm. c), d) tr.ř. Ve všech skutcích tak, jak jsou v žalobním návrhu vymezeny, zcela absentuje místo, kde mělo ke spáchání trestné činnosti dojít, je pracováno s naprosto nekonkrétními pojmy, které nelze akceptovat. Skutkové věty v obžalobě jsou koncipovány tak, že jsou ve svém důsledku nepřezkoumatelné a nesplňují ani požadavek, aby nebyly zaměnitelné s jiným jednáním. Dále podané obžalobě vytýká, že prakticky postrádá jakékoliv právní úvahy, které by ji odůvodňovaly. Ze spisu dle nalézacího soudu vyplývá, že ing. R.K. byl jednatelem a společníkem obchodní společnosti J. – J. stavby, s.r.o., avšak toliko do 27.9.1994. Spisový materiál neobsahuje ničeho, z čeho by bylo možno dovodit, že byl v postavení osoby dle § 128 odst. 2 tr.zák. i po tomto datu a že tudíž naplnil beze zbytku znaky této skutkové podstaty trestného činu. Neobstojí případný odkaz na zápis změn v obchodním rejstříku dne 4.11.1994, jelikož jde o naplnění principu pozitivní publicity, nikoli o faktický stav, který existoval již 27.9.1994 a který je z pohledu trestního práva rozhodný. K bodu I/4) obžaloby namítá, že obžaloba neobjasňuje, čím mělo dojít ke zmenšení majetku obchodní společnosti J. – J. stavby, s.r.o. Přitom současně platí, že trestní odpovědnost dlužníka podle § 256 tr.zák. nemůže založit jednání, které spočívá v prodeji majetku za odpovídající protihodnotu. Není zřejmé, jak se státní zástupce vypořádal s faktem, který vyplývá ze spisu, a to že některým věřitelům bylo již v první polovině roku 1994 nabízeno náhradní plnění, ovšem tuto variantu odmítli a požadovali peníze. Dále podotýká, že v daném případě nelze hovořit o věřitelích obviněného ing. K. nebo J.Š., jelikož tito byli společníky obchodní společnosti J. – J. stavby, s.r.o. Přitom platí, že za závazky kapitálových obchodních společností společníci neručí nebo ručí jen omezeně. Tudíž by bylo možno uvažovat o naplnění skutkové podstaty trestného činu poškozování věřitele dle § 256 odst. 2 tr.zák. Není zřejmé, proč obžaloba v bodech 3) a 4) klade za vinu obviněnému ing. K. spáchání dvou pokračujících trestných činů poškozování věřitele, jak by bylo možno dovodit z čl. 5 obžaloby. Vytýká obžalobě, že navrhuje čtení znaleckých posudků za podmínek § 211 odst. 4 tr.ř. a listinných důkazů dle § 213 tr.ř. bez uvedení příslušného odstavce. Proti tomuto usnesení si podal Krajský státní zástupce v Ostravě ve lhůtě uvedené v ustanovení § 143 odst. 1 tr.ř. stížnost, v níž připustil, že napadená obžaloba trpí formálními nedostatky, zejména ve svém odůvodnění, které však nelze v žádném případě považovat, dle jeho názoru, za závažné vady procesní, event. za vady ve skutkových zjištěních, které by nebylo možno odstranit v průběhu hlavního líčení před soudem bez výrazných těžkostí a na újmu rychlosti řízení. Totéž platí i v případě námitky soudu o nejasnosti a nepřezkoumatelnosti jednotlivých skutkových vět, s ohledem na absenci uvedení místa, kde mělo dojít ke spáchání trestné činnosti. Soud sám současně připouští, že tuto skutečnost lze z předloženého spisového materiálu nepochybně zjistit. Proto nic nebrání soudu po provedeném dokazování upřesnit jednotlivé skutkové věty ve vztahu ke konkrétním obviněným v tomto směru. Rovněž tak má soud možnost doplnit a upřesnit skutkové věty za účelem precizování a konkretizace jednotlivých subjektů – dlužníků obchodní společnosti J. – J. stavby, s.r.o., jakož i „další kupní smlouvy“, týkající se skutku v bodě I/4) napadené obžaloby, kdy bližší skutečnosti lze zjistit ze spisového materiálu, případně vyžádat doplnění listinného důkazního materiálu v rámci výslechu svědků, navržených obžalobou, k osobnímu slyšení. Státní zástupce připouští toliko formální pochybení v návrhové části podané obžaloby ve vztahu k uvedení chybné či nedostatečné citace paragrafového znění trestního řádu, což však v žádném případě nemá vliv na skutkové okolnosti či procesní dopad v rámci dalšího řízení ve věci před soudem. Dále namítl, že soud není vázán právní kvalifikací skutků, obsaženou v napadené obžalobě, přestože se věcná a místní příslušnost soudu k projednání trestní věci odvíjí od obsahu podané obžaloby, zejména v ní uvedené právní kvalifikace. Soud může snadno doplnit dokazování vyžádáním a opatřením úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného u téhož krajského soudu, týkajícího se obchodní společnosti J. – J. stavby, s.r.o., za účelem dokladování skutečnosti, zda obviněný ing. R.K. byl i po datu 27.9.1994 jednatelem nebo společníkem uvedené obchodní společnosti a následně posoudit otázku trestnosti žalovaného jednání jmenovaného. Státní zástupce na závěr uvedl, že přestože napadená obžaloba trpí určitými formálními nedostatky, tyto nelze kvalifikovat jako závažné procesní vady či neobjasnění základních skutkových okolností ve smyslu ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. a vrácení předmětné věci státnímu zástupci k došetření by v daném případě znamenalo další neúměrné časové prodloužení přípravného řízení, což by mělo s ohledem na dobu spáchání žalovaných skutků značně nepříznivý dopad. Závěrem navrhl, aby soud II. stupně napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.6.2003, sp.zn. 31 T 11/2002, jako nedůvodné zrušil a uložil soudu I. stupně, aby ve věci jednal a rozhodl. Z podnětu podané stížnosti přezkoumal Vrchní soud v Olomouci podle § 147 odst. 1 tr.ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení napadenému usnesení předcházející, a dospěl k závěru, že podaná stížnost není důvodná. Řízení, které vydání napadeného usnesení předchází, není zatíženo procesními vadami, neboť usnesení vydal správně obsazený, věcně a místně příslušný soud. Napadené usnesení je reakcí na obžalobu a k ní připojený spis. Podmínky, za nichž státní zástupce podává obžalobu, definuje ustanovení § 176 tr.ř., obsahové náležitosti obžaloby ustanovení § 177 tr.ř. Ze zásady obžalovací (§ 2 odst. 8 tr.ř.) vyplývá, že soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu (§ 220 odst. 1 tr.ř.), přičemž tento skutek je pak předmětem jeho právní kvalifikace s tím, že navrženou právní kvalifikací není soud vázán (§ 220 odst. 3 tr.ř.). V souladu s teoretickým chápáním skutku de iure (skutkem se rozumí určitá událost ve vnějším světě, záležející v jednání člověka, která může mít znaky trestného činu či trestných činů anebo nemusí vykazovat znaky žádného trestného činu. Podstatu skutku tedy tvoří jednání pachatele a následek tímto jednáním způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva) stanoví § 177 písm. c) tr.ř. požadavky na popis skutku v žalobním návrhu obžaloby (zejména uvedení místa, času a způsobu jeho spáchání, etc.). To proto, že skutkem v trestním řízení je souhrn toliko trestněprávně relevantních faktů popsaných v aktech aplikace práva orgánů činných v trestním řízení, nikoliv jejich právní posouzení. Skutek vyjadřující trestněprávně relevantní fakty je předmětem právní kvalifikace, tj. podřazení pod zákonné znaky skutkové podstaty příslušného trestného činu, a to na rozdíl od skutkového děje, zahrnujícího i fakta trestněprávně nerelevantní (jde o popis skutkových okolností konkrétního případu, bez ohledu na jejich trestněprávní relevanci). Soud II. stupně vzhledem k výše uvedenému přisvědčil nalézacímu soudu a považuje podanou obžalobu za vadnou. Ve skutkové části výroku napadené obžaloby je pracováno s naprosto nekonkrétními pojmy vztahujícími se k věřitelům společnosti obžalovaných a k pohledávkám, jež tyto subjekty měly. Skutkové věty jsou koncipovány tak, že jsou ve svém důsledku nepřezkoumatelné a nesplňují ani požadavek, aby nebyly zaměnitelné s jiným jednáním. Vážné nedostatky se vztahují zejména ke skutku, jež je popsán v bodě I/4), kde je uvedeno: „dále pak, rovněž v měsíci září roku 1994, s fyzickými osobami – I.K., N.J., M.Š., ing. P.V., Z.K., F.R., L.K. a dokonce v jednom případě sám se sebou jako kupující uzavřel další kupní smlouvy, předmětem kterých byly také věci movité“. Tato část výroku je tak nejasná, že z ní nelze zjistit nic o majetku, o jeho hodnotě a za jaké částky byl prodán. Z dikce ustanovení § 256 odst. 1 tr.zák. vyplývá, že je nezbytné uvést věřitele společnosti obžalovaných, tedy subjekty, které mají právo na plnění, zejména na základě existujících závazkových právních vztahů, a to na základě smlouvy o majetkovém vypořádání se stanovením splátkového kalendáře. Dlužník ve smyslu ustanovení § 256 odst. 1 tr.zák. zmaří uspokojení svého věřitele tím, že jednáním vůči svému majetku některou z forem podle § 256 odst. 1 tr.zák. způsobí stav, kdy věřitel nemůže ani částečně dosáhnout uspokojení své pohledávky. Dle soudní praxe zaplacení skutečné pohledávky, nízké ocenění majetku nebo jeho prodej, kterým je za zcizenou část získána odpovídající protihodnota, nezakládá trestní odpovědnost dlužníka podle § 256 tr.zák., byť by tímto jednáním zmařil nebo částečně zmařil uspokojení věřitele. K trestní odpovědnosti nestačí je-li dlužníkem oddáleno, popřípadě ztíženo uspokojení věřitele, pokud věřitel má možnost uspokojit svou pohledávku z jiného dlužníkova majetku (viz. R 41/1990). K námitce nalézacího soudu o nevhodnosti právní kvalifikace jednání obviněných dle § 256 odst. 1 tr.zák. (neboť dle krajského soudu nelze hovořit o věřitelích obviněného ing. K. nebo J.Š., jelikož tito byli společníky obchodní společnosti J. – J. stavby, s.r.o. a přitom platí, že za závazky kapitálových obchodních společností společníci neručí nebo ručí jen omezeně), s níž se stížnostní soud neztotožnil, je nezbytné připomenout, že je pravdou, že podle našeho platného trestního práva může být pachatelem trestného činu pouze fyzická osoba, když trestní zákon výslovně otázku trestní odpovědnosti právnických osob neřeší. To však nevylučuje, aby za trestné činy, spáchané v rámci činnosti právnické osoby, trestně odpovídala individuální fyzická osoba jako pachatel trestného činu ve smyslu § 9 odst. 1 tr.zák. Podle soudní praxe je obecně přípustná trestní odpovědnost individuální fyzické osoby v případech, pokud pachatel jako fyzická osoba, za právnickou osobu jedná a tímto jednáním se dopustil trestného činu. Je tedy nesporné, že i stávající právní úprava umožňuje v konkrétních případech dovodit individuální trestní odpovědnost fyzické osoby, jednající v rámci právnické osoby nebo za ni, ať již jednal v postavení iniciátora protiprávního rozhodnutí nebo člena schvalujícího orgánu a nebo realizátora takového rozhodnutí. Pachatelem trestného činu podle § 256 odst. 1 tr.zák. (jež je trestným činem se zúženým okruhem pachatelů) může být jen osoba, vystupující jako dlužník, neboť jde o speciální subjekt. Jestliže zákon stanoví, že pachatelem musí být nositel zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení, postačí, že zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení jsou dány u právnické osoby, jejímž jménem pachatel jedná (§ 90 odst. 2 tr.zák.). Pokud tedy dlužníkem je právnická osoba, může být pachatelem fyzická osoba, která je jejím statutárním orgánem, anebo fyzická osoba oprávněná jednat za právnickou osobu jako její pracovník nebo člen (společník), anebo jako její zástupce. Pojem statutární orgán je vymezen v ustanovení § 20 odst. 1 Občanského zákoníku. Statutárním orgánem je ten, kdo je oprávněn činit právní úkony, právnické osoby ve všech věcech, a to na základě smlouvy o zřízení právnické osoby, zakládací listiny nebo na základě zákona. Z ustanovení § 20 odst. 1 Občanského zákoníku vyplývá, že jednání statutárního orgánu je vlastním jednáním právnické osoby samé, čili právní úkony statutárního orgánu se přičítají právnické osobě samé. Jde tedy o přímé jednání právnické osoby. Na ustanovení § 20 odst. 1 Občanského zákoníku se váže ustanovení § 13 odst. 1 Obchodního zákoníku, které uvádí, že právnická osoba jedná statutárním orgánem. Objektem trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 tr.zák. je právo věřitele na uspokojení jeho pohledávky, kterou má vůči pachateli – dlužníku. Dlužník částečně zmaří uspokojení pohledávky svého věřitele mimo jiné i tím, že reálně nebo fiktivně zmenší svůj majetek některým z jednání, uvedeným v ustanovení § 256 odst. 1 písm. a), b), c) tr.zák., v jehož důsledku věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky v tom rozsahu, jako by tomu bylo v případě, kdyby dlužník uvedeným způsobem nejednal. Předpokladem trestní odpovědnosti za trestný čin podle § 256 odst. 1 tr.zák. je úmyslné zavinění pachatele, který jako dlužník jedná s cílem vyhnout se plnému uspokojení věřitele, případně činí určité skutečné či fiktivní dispozice se svým majetkem, ač si z okolností musí být vědom toho, že jeho jednání může mít takový následek, a pro případ, že jej způsobí, je s tím srozuměn. O úmyslu pachatele vyhnout se placení dluhů může svědčit rovněž i to, že se vkladem majetku použitelného k uspokojení věřitelů podílel na založení společnosti s ručením omezeným s vědomím, že vůči této společnosti nebudou moct věřitelé své pohledávky uplatnit, protože na ni své dluhy vůči nim nepřevedl a že jiný majetek k uspokojení věřitelů dlužníkovi nezbyl. Probíhá-li vedle trestního stíhání dlužníka pro trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 tr.zák. též konkurzní řízení, týkající se majetku téhož dlužníka, je třeba z hlediska trestní odpovědnosti zjistit výsledky konkurzního řízení v tom smyslu, zda majetek, dotčený uvedeným trestným činem, byl zahrnut (vrácen) do konkurzní podstaty a určen k uspokojení věřitelů, tj. v jakém rozsahu zůstali věřitelé uspokojeni a byli tedy jednáním dlužníka skutečně zkráceni. To může mít význam zejména z hlediska posouzení rozsahu v jakém byl trestný čin nedokonán a v jakém zůstal ve stádiu pokusu (§ 8 odst. 1 tr.zák.). Dále je nutno podotknout, že dlužník, který prodá svůj majetek nebo jeho část a ze získaných prostředků uhradí jiné, skutečné (nikoli fingované) pohledávky vůči sobě, se nedopouští trestného činu podle § 256 odst. 1 tr.zák., byť tímto jednáním zmaří nebo částečně zmaří uspokojení věřitele. Stejně je tomu, když dlužník prodejem svého majetku nebo jeho části pouze ztíží nebo oddálí uspokojení věřitele, jemuž zůstává možnost uspokojit svoji pohledávku z jiného dlužníkova majetku. Pokud obžalobou je jednání obviněného ing. R.K. popsané v bodě I/ 3) a 4) současně právně kvalifikováno jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 3 tr.zák., tak stížnostní soud připomíná, že podle § 128 odst. 2 tr.zák. se trestného činu zneužívání informací v obchodním styku dopustí ten, kdo v úmyslu opatří sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizaci se stejným nebo podobným předmětem činnosti uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více z nich. Pod znak „účastník na podnikání organizace nebo k podniku“ lze podřadit i takovou účast na podnikání, jako je dohoda s vlastníkem organizace nebo podniku o tom, že se pachatel prakticky podílel na jejich řízení, popřípadě na rozdělování zisku, ač oficiálně tato jeho účast nevyplývá z jeho právního postavení, např. spoluvlastníka. Výhoda nebo prospěch získaný jednáním uvedeným v ustanovení § 128 odst. 2 tr.zák. na úkor jednoho z podniků nebo organizací nemusí v případě, kdy jde o uzavření smlouvy o prodeji věci, záležet na tom, že je prodána za nižší hodnotu než skutečně má. Výhoda nebo prospěch ve smyslu tohoto ustanovení mohou záležet i v tom, že se kupující dozvěděl o prodeji věci dříve, než byly nabídnuty i ostatním případným kupcům, popřípadě jim nebyly nabídnuty vůbec a cena tak byla průměrná, ač mohla být i vyšší, nebo že kupujícím byla získána možnost splátek, ač jiní kupci by zaplatili hotově. K naplnění základní skutkové podstaty trestného činu podle § 128 odst. 2 tr.zák. pachatel výhody nebo prospěchu dosáhnout nemusí, postačí, že to měl v úmyslu, avšak kvalifikaci podle odst. 3 předmětného ustanovení trestního zákona, jejichž je za potřebí, aby pachatel značný prospěch (částku nejméně 500.000,- Kč) získal. Z logických návazností rozhodnutí vydávaných orgány činnými ve stádiu přípravného řízení (hlava desátá, oddíl čtvrtý a šestý trestního řádu) je zřejmé, že státní zástupce podává obžalobu za situace, kdy neshledal zákonné podmínky pro rozhodnutí jiná (§ 171 až 173 tr.ř.). Znamená to, že dospěl k závěru, že je dostatečně odůvodněno podezření, že obvinění spáchali trestný čin a že je proto odůvodněno jeho postavení před soud (§ 176 odst. 1 tr.ř.). Oprávnění státního zástupce podat na obviněného obžalobu je spojeno s jeho povinností splnit předpoklady definované zněním § 177 tr.ř., tzn. též skutek, v němž je spatřován trestný čin, popsat tak, aby vyjadřoval zákonné znaky konkrétního trestného činu, který v něm státní zástupce shledává. Podmiňuje-li zákon (podle § 2 odst. 1 tr.ř. nikdo nemůže být stíhán jako obviněný jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon) možnost vedení trestního stíhání obviněných nutností skutkového vyjádření konkrétního trestného činu v popise skutku již v aktu aplikace práva, jímž dochází k zahájení trestního stíhání obviněného, a to popisem vyjadřujícím znaky jak subjektivní tak objektivní stránky trestného činu, tj. v usnesení o zahájení trestného stíhání obviněného postupem podle § 160 odst. 1 tr.ř. (dříve ve sdělení obvinění), poté je nutno tento požadavek vztahovat k rozhodnutí svého druhu, jímž je obžaloba, jež podmiňuje zahájení soudního řízení. Trestný čin je definován zněním § 3 tr.zák. Podává-li státní zástupce obžalobu, je povinen vymezit skutek tak, aby vyjadřoval znaky trestného činu, tj. znaky uvedené v tomto ustanovení trestního zákona a současně též znaky trestného činu uvedeného ve zvláštní části trestního zákona (§ 177 písm. c/ tr.ř.). Dospěje-li státní zástupce k závěru, že výsledky přípravného řízení poskytují možnost obviněného uznat vinným (trestným činem, pro který je podávána obžaloba, resp. případně trestným činem jiným - § 220 odst. 3 tr.ř.), poté je povinen v popise skutku vyjádřit trestní protiprávnost jednání obviněného. Při vymezení objektivní stránky trestného činu v popise skutku měly být dodrženy požadavky, které ustanovení § 177 formulované pod písm. c), d) vznáší (místo, čas a způsob spáchání), neboť tyto náležitosti, přispívající k přesnému označení skutku mají podstatný význam pro trestněprávní posuzování věci. Jak již výše bylo uvedeno, řízení před soudem je vedeno ohledně skutku, který je popsán v žalobním návrhu, nikoli ohledně právní kvalifikace. Protože žalobní návrh státního zástupce v dané trestní věci je v popise skutku ve svém důsledku nepřezkoumatelný a z jeho dikce vyplývá, že může být zaměnitelný s jiným jednáním, shledal tak stížnostní soud naplnění veškerých zákonných podmínek pro vrácení trestní věci obviněných ing. R.K. a J.Š. státnímu zástupci k došetření ve smyslu ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. Soud II. stupně považuje výše uvedené vady za tak závažné procesní vady přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem a proto tento postup je jediným možným řešením dané věci. Státní zástupce bude tedy muset v následujícím řízení provést takové úkony, jež rozvádí soud I. stupně na str. 7 a 8 svého rozhodnutí, tedy žalobní návrh musí být formulován stručně, musí být ucelený, jasně formulovaný, logicky uspořádaný a musí obsahovat náležitosti podle zákona (článek 41 odst. 2 Obecných pokynů č. 9/1994 Sb., pokynů NSZ). Je to nejdůležitější část obžaloby, což vyplývá už z toho, že soud může rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu (§ 220 odst. 1 tr.ř.). Je nezbytné, aby skutek byl ve skutkové větě popsán stručně a výstižně tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, a to uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností. Státní zástupce se musí vyhnout nekonkrétním pojmům, neboť skutkové věty musí obsahovat vedle dalších náležitostí také konkrétní věřitele, s konkrétními výšemi pohledávek. Zejména musí formulačně napravit ustanovení skutkové věty pod bodem I/4), neboť skutek zde popsaný je neurčitý a jak již bylo konstatováno výše, je nepřezkoumatelný a je zaměnitelný s jiným jednáním. Musí být řádně dokladováno to, že obviněný ing. R.K. byl i po datu 27.9.1994 jednatelem, společníkem obchodní společnosti J. – J. stavby, s.r.o., popřípadě, zda jednal na základě mu udělené plné moci a kým. Je to předpoklad pro spáchání trestného činu dle § 128 tr.zák., zda tedy dal k tomu dříve podnět a poté, co již jednatelem nebyl, došlo za souhlasu stávajícího vedení společnosti k realizaci jeho původního záměru. Dále je nutno podotknout, že další pochybení, jež byla shledána nalézacím soudem v podané obžalobě (navrhované čtení znaleckých posudků a listinných důkazů, absence místa, kde mělo dojít ke spáchání trestné činnosti, řádné zdůvodnění podané obžaloby ve smyslu ustanovení § 177 písm. d) tr.ř.) nevykazují takový stupeň závažnosti, jež vyžaduje trestní řád v ustanovení § 188 odst. 1 písm. e) tr.ř. pro zde předvídaný postup. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem přisvědčil soud II. stupně závěru nalézacího soudu, že je nezbytné vrátit předmětnou věc státnímu zástupci k došetření, neboť je toho třeba k odstranění závažných procesních vad přípravného řízení, které nelze napravit v řízení před soudem. Stížnost státního zástupce byla proto podle § 148 odst. 1 písm. e) tr.ř. jako nedůvodná zamítnuta.