"Je v rozporu s dobrými mravy soutěže a jednáním v nekalé soutěži podle § 48 ObchZ, pokud soutěžitel informuje smluvního partnera jiného soutěžitele o připravenosti "nadále pokračovat v úkolech společně vytyčených v minulosti" poté, kdy rozhodující odborníci tohoto soutěžitele přešli do jeho firmy".

Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Brně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaslat na adresu Ministerstva vnitra České republiky dopis obsahující dementi obsahu předcházejícího dopisu ze dne 17. 5. 1995 o situaci ve firmě žalobce, dále zaplacení přiměřeného zadostiučinění ve výši 2.500.000,- Kč a přiznání práva uveřejnit výrok a zkrácené odůvodnění rozsudku v tisku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobci bylo uloženo uhradit žalovanému tyto náklady částkou 119.825,- Kč. Dle odůvodnění jednání žalovaného, v němž žalobce spatřoval nekalou soutěž, konkrétně zaslání dopisu ze dne 17. 5. 1995 Ministerstvu vnitra ČR, nebylo v rozporu s dobrými mravy, byť bylo na samé hranici korektnosti. Uvedené jednání nebylo ani způsobilé žalobci přivodit újmu, když jeho důsledkem bylo vytvoření konkurenčního prostředí, což je žádoucí. Pokud pak došlo ke zmenšení objemu zakázek žalobce, nestalo se tak v důsledku jednání žalovaného, nýbrž v důsledku nastolení praxe výběrových řízení. Pokud jde o tvrzení přetahování pracovníků žalobce, pak jakýkoli vliv žalovaného nebo odchod zaměstnanců žalobce k žalovanému nebyl prokázán. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce. Vytýká soudu prvního stupně, že neprovedl jím navržené důkazy, zejména nevyslechl zaměstnance Policejního prezídia ČR J. P. a Ing. F. A., jimiž hodlal prokázat, že obsah dopisu žalovaného hrubě poškodil žalobce, jako do té doby jediného dodavatele systému elektronické zabezpečovací signalizace pro výzbroj Policie ČR, a že Ing. O. jako statutární orgán žalovaného využil pozice bývalého jednatele žalobce, za účelem navázání obchodní spolupráce ve prospěch žalovaného a třetích osob personálně spojených s žalovaným, na úkor žalobce. Nevyslechl ani svědky Ing. P. F. a Ing. K. N., kteří mohli dosvědčit, že žalovaný přiměl několik zaměstnanců pracujících ve vývojovém oddělení žalobce, kteří se podíleli na vývoji pultů centralizované ochrany, k ukončení pracovního poměru u žalobce a k navázání pracovněprávního vztahu se žalovaným, přičemž jejich znalostí výrobní a technické povahy využil ve prospěch žalovaného při jeho konkurenční činnosti ke škodě žalobce. Konečně nevyslechl ani svědka Ing. D. M., který se mohl vyjádřit k ekonomickým důsledkům jednání žalovaného pro společnost žalobce a v tomto směru neprovedl ani navrhovaný znalecký posudek. Žalobce dále vytýká soudu prvního stupně, že ačkoli žalobcova tvrzení byla bezezbytku prokázána, soud prvního stupně dospěl k odlišným skutkovým závěrům, když nepovažoval za prokázané, že ke změně postoje Policejního prezídia Policie ČR ohledně připuštění druhého dodavatele do systému PCO, firmy A. s. r. o., došlo výlučně na základě dopisu nazvaného „Závažné oznámení“,a že by žalovaný měl jakýkoli vliv na odchod zaměstnanců žalobce k žalovanému. Tyto závěry jsou dle žalobce v rozporu s provedenými důkazy, zejména výpověďmi svědků Ing. K., Ing. K., Ing. Š. a Ing. M. Dle názoru odvolatele soud prvního stupně věc rovněž nesprávně právně posoudil, pokud dovodil, že jednání žalovaného sice nebylo zcela korektní, avšak nedosahovalo takové intenzity, aby mohlo být posuzováno jako jednání nekalosoutěžní. Žalobce je přesvědčen, že jednáním popsaným v žalobě se žalovaný dopustil nekalé soutěže, neboť toto jednání naplňuje veškeré znaky skutkové podstaty ust. § 44 odst. 1 ObchZ. Žalovaný jednoznačně zneužil dřívějšího postavení jednatele a vedoucího vývojového oddělení Ing. O. ve společnosti žalobce k získání výhody v obchodním styku ve svůj prospěch a ve prospěch třetí osoby na újmu žalobce ve vztahu k hlavnímu odběrateli žalobce. Za tímto účelem rovněž přesvědčil několik zaměstnanců vývojového oddělení žalobce, aby ukončili pracovní poměr se žalobcem a navázali pracovněprávní vztah se žalovaným, přičemž tuto skutečnost použil jako argument při obchodním jednání s odběratelem žalobce a současně si zajistil možnost provádět výrobu shodných či obdobných zařízení, jako dodával žalobce. Žalobce zdůraznil, že jeho spolupráce s Policejním prezídiem Policie ČR měla charakter výlučného postavení na trhu v důsledku specifik dodávaného zařízení, které bylo na základě usnesení vlády zařazeno do materiálové výzbroje Police ČR. Výběr žalobce jako jediného dodavatele systému PCO FAUTOR byl proveden na základě výběrového řízení a z důvodu zajištění bezpečnosti dodávaného systému neměl odběratel zájem na dodávkách komponentů jiných výrobců do systému. O zařazení jiného výrobce, konkrétně společnosti A. s. r. o., začal odběratel prokazatelně uvažovat až poté, kdy mu byly tyto dodávky žalovaným nabídnuty. Nešlo přitom o nastolení konkurenčního prostředí běžnými způsoby používanými obvykle subjekty v tržním prostředí, ale o násilné prosazení dodavatele do dosud kompaktního systému jednoho výrobce, a to způsobem, který nese znaky nekalé soutěže. Žalobce se mohl sice účastnit zavedení výběrových řízení, avšak zejména s ohledem na nižší náklady žalovaného na vývoj a výrobu v důsledku použití odborných znalostí bývalých zaměstnanců žalobce, byl v mnoha případech žalovaný úspěšnější pro nižší nabídkovou cenu. Konečně žalobce vytýká soudu prvního stupně, že zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na rozhodnutí ve věci tím, že zamítl návrh žalobce na spojení tohoto řízení s řízením o ochranu žalobce před nekalosoutěžním jedním ze strany osob personálně propojených se žalovaným. Žalobce má zato, že obě řízení spolu úzce souvisí a jednotlivé důkazy prováděné v každém samostatném řízení neposkytnou soudu správný základ pro rozhodnutí. Domáhal se proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Za prapříčinu sporu označil skutečnost, že žalobce se neuměl vyrovnat s autorskými nároky Ing. Š. Proto došlo ve firmě žalobce, kterou ovládal Ing. Ž. a Ing. H., ke konfliktu, který vyústil v odvolání Ing. O. z funkce jednatele žalobce. Ve společnosti žalobce i žalovaného přitom bylo stejné personální složení, navíc společníkem žalovaného byl Ing. Š., autor předmětného zařízení. Jelikož žalobce s ukončením ústního souhlasu Ing. Š. neukončil využívání jeho autorského díla, byla firma žalovaného nucena učinit kroky, aby mohla soutěžit. Přitom firma žalovaného je jediná, která tyto výrobky legálně vyrábí. V uvedeném dopise byly uvedeny pouze pravdivé skutečnosti. Po odchodu vývojových pracovníků žalobce nemohl ve vývoji pokračovat, aniž přibral do vývoje nové pracovníky, z čehož ovšem hrozilo prolomení ochrany systému. Dle žalovaného pak dopis není v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný touto formou pouze informoval Policejní prezídium o situaci, k níž došlo. Tímto dopisem nemohl žalovaný poškodit dobré jméno žalobce. Netvrdil, že něco dělá lépe. Zákazníkovi předvedl naprosto stejné výrobky a jen mu umožnil vybrat si, čímž vytvořil podmínky pro vznik konkurenčního prostředí. O tom, že na trhu budou namísto jednoho subjektu, subjekty dva, rozhodlo Policejní prezídium, nikoli žalovaný a pokles tržeb žalobce není v příčinné souvislosti s nekalosoutěžním jednáním. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou u Krajského obchodního soudu v Brně dne 12. 9. 1995 se žalobce domáhal ochrany proti nekalé soutěži a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ze strany žalovaného. Tvrdil, že převažujícím předmětem jeho činnosti je zřizování poplašných zařízení, montáž a opravy telekomunikačních zařízení a s tím související poskytování software. Konkrétně se jedná o zhotovování a montáže pultů centralizované ochrany, členěné dle konečných uživatelů na typy zařazené do výzbroje Polici ČR (FAUTOR II) a typ civilní (SEDAT). Tvrdil, že žalovaný se vůči němu dopouští nekalé soutěže, konkrétně klamavé reklamy, vyvolání nebezpečí záměny a zlehčování, a to svými výrobky, které uvádí jednak v propagačním materiálu zasílaném obchodním partnerům žalobce jako „Představení firmy“, zejména pak v dopise ze dne 17. 5. 1995 nazvaném „Závažné oznámení“, zaslaném Ministerstvu vnitra ČR a Policii ČR, což jsou hlavní obchodní partneři žalobce. Domáhal se vydání rozsudku, jímž by bylo žalovanému uloženo zdržet se šíření reklamního materiálu nazvaného „Představení firmy“, dále zaslat dopis konkrétního textu na adresu Ministerstva vnitra ČR, a konečně též zaplacení zadostiučinění v částce 5.000.000,- Kč. Požadoval též přiznání práva zveřejnit rozsudek na náklady žalovaného v odborném periodickém tisku. Svá žalobní tvrzení v průběhu sporu dále doplnil. Tvrdil, že žalovaný prostřednictvím svého statutárního orgánu zahájil přibližně od května 1995 obchodní jednání se strategickým obchodním partnerem žalobce za účelem navázání obchodní spolupráce na úkor žalobce, jenž měl od roku 1992 vzhledem ke své specifické produkci systému elektronické zabezpečovací signalizace výjimečné postavení na trhu a jenž byl jediným dodavatelem pultů centralizované ochrany FAUTOR pro Policii ČR. Toto výjimečné postavení žalobce bylo založeno Usnesením vlády ČR č. 584 ze dne 7. 10. 1992 a následným rozhodnutím Policie ČR o výběru pultů centralizované ochrany vyvinutého žalobcem do výzbroje Policie ČR. Statutární orgán žalovaného Ing. M. O. dezinformoval Policejní prezídium PČR o situaci ve společnosti žalobce a s využitím svého předchozího postavení jako jednatele ve společnosti žalobce a s využitím znalostí a informací o produktech žalobce z doby svého dřívějšího působení ve funkci vedoucího vývojového oddělení pultů centralizované ochrany u žalobce, navázal obchodní kontakt s Policejním prezídiem PČR, jehož důsledkem bylo vyvolání nejistoty a nedůvěry obchodního partnera v právní nezávadnost produktů žalobce a poškození dobrého jména žalobce. Žalobce byl z těchto důvodů nucen průběžně opakovaně jednat s uvedeným obchodním partnerem za účelem objasňování vzniklé situace. Konečným důsledkem bylo rozhodnutí Policejního prezídia ČR z roku 1997 o otevření pultů centralizované ochrany dalšímu dodavateli – společnosti A. R. T., spol. s r. o. Brno, ve kterém statutární orgán žalovaného Ing. O. působí. Dále tvrdil, že nekalosoutěžním jednáním žalovaného bylo i tzv. přetažení zaměstnanců pracovníků vývojového oddělení vývoje a výroby půltů centralizované ochrany, jejichž pracovní poměr u žalobce byl ukončen dohodou, kterou ze strany žalobce podepsal Ing. O., jenž posléze podepsal jejich pracovní smlouvy s žalovaným. Tito zaměstnanci ve společnosti žalovaného vykonávali pracovní činnost ve stejném nebo obdobném druhu práce a využívali tak technické informace o systému PCO vyvinutém žalobcem, získané v rámci pracovní činnosti u žalobce ve prospěch žalovaného. Jednání Ing. O. a Ing. Š. bývalého externího spolupracovníka žalobce ve prospěch žalovaného a personálně propojené společnosti A. R. T., spol. s r. o. na úkor žalobce, vyústilo v řadu sporů a vzájemná trestní oznámení. Žalovaný ve své procesní obraně nejprve namítal, že účastníci nemohou být v soutěžním vztahu, neboť společníci žalobce a žalovaného jsou do značné míry stejní. V dalším vyjádření připustil, že se žalobou tvrzeného jednání dopustil, avšak poukazoval na souvislost se sporem mezi svým společníkem Ing. Š., který je zároveň autorem díla SW označeného jako FAUTOR a SEDAT a žalobcem, o odměnu za vytvoření autorského díla, jakož i na spor dalšího svého společníka Ing. O. s žalobcem, o protiprávním odvolání Ing. O. z funkce jednatele žalobce. Je to žalobce, který po odchodu Ing. Š. a Ing. O. i nadále využívá těchto patentů bez řádné licenční smlouvy, a tím porušuje autorská práva. Naopak žalovaný zakládá svoji činnost na vlastnictví patentu. Formulace dopisu ze dne 17. 5. 1995 není dle žalovaného nekalosoutěnžím jednáním. Je totiž pravdou, že většina zaměstnanců vývojového týmu žalobce odešla, a tedy došlo k jeho zániku a v důsledku toho existovalo i reálné nebezpečí prolomení ochrany softwarového vybavení. Spolupráce s více firmami nese riziko případného narušení ochrany, avšak byla to sama Policie ČR, která se rozhodla spolupracovat s oběma firmami, a to až v roce 1997, tedy jeden a půl roku po napsání vytýkaného dopisu žalovaným. Navíc žalovaný sám nikdy s Policií ČR neobchodoval, když kontakty s policií byly navázány jinou firmou. Žalovaný rovněž nespatřuje nic závadného na situaci, kdy zaměstnanci žalobce přešli k žalovanému, který jim nabídl výhodnější podmínky a je jen logické, že technické poznatky, které získali u žalobce, pak aplikovali u žalovaného. Soud prvního stupně poté, kdy v důsledku zpětvzetí části žaloby zastavil řízení ohledně žaloby na zdržení se šíření reklamního materiálu nazvaného „Představení firmy“, provedl důkaz listinami, zejména též usnesením vlády České republiky ze dne 7. 10. 1992 č. 584, protokolem o výběru zařízení PCO pro zařazení do materiálové třídy 22 ze dne 3. 3. 1992, závěry z porady vedoucích pracovníků služby ochrany objektů ze dne 3. 3. 1992, kupní smlouvou ze dne 10. 10. 1992 uzavřenou mezi žalobcem a Policií ČR, faxovým dopisem žalovaného adresovaným Ministerstvu vnitra PČR ze dne 17. 5. 1995, dohodou o rozvázání pracovního poměru Ing. M., Ing. F. a Ing. N., dopisem zvláštního technického útvaru Policie ČR ze dne 21. 7. 1997 a metodickým pokynem ředitele ZTÚ SKP Policie ČR ze dne 11. 12. 1997 a dále vyslechl jednatele žalovaného Ing. M. O. a svědky Ing. P. K., Ing. M. K., Ing. J. Š., z řad zaměstnanců Policejního prezídia a Policie ČR a svědky Ing. J. Š., Ing. A. M., bývalých pracovníků žalobce. Poté již rozhodl nyní napadeným rozsudkem, v jehož odůvodnění se vypořádal i s tím, proč neprovedl další navrhované důkazy. Z obsáhlého odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že soud prvního stupně vzal za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce, jehož společníky byli Ing. L. H., Ing. A. Ž. a Ing. M. O., byl do obchodního rejstříku zapsán 28. 5. 1991, žalovaný, jehož společníkem kromě již jmenovaných byl dále Ing. R. Š., byl zapsán do obchodního rejstříku 7. 12. 1993, oba mimo jiné s předmětem podnikání poskytování software. Ve výběrovém řízení, které bylo realizováno na základě usnesení vlády, jímž bylo rozhodnuto o vybavení Policie ČR, jednotným typem pultu centralizované ochrany, zvítězil dne 4. 3. 1992 výrobek žalobce FAUTOR II a dne 10. 9. 1992 byla uzavřena kupní smlouva na 21 kusů těchto zařízení. Za žalobce převážně s policií jednal Ing. O. a Ing. H. Dne 20. dubna roku 1994 ukončili u žalobce pracovní poměr vývojoví pracovníci Ing. M., Ing. F. a Ing. N. a vzápětí uzavřeli pracovní smlouvy s žalovaným. Dohodu o rozvázání pracovního poměru s žalobcem uzavřel jménem žalobce Ing. O. Ing. O. následující den uzavřel s těmito pracovníky pracovní smlouvy jménem žalovaného. Dne 17. 5. 1995 Ing. M. O. jménem společnosti žalovaného zaslal Policejnímu prezídiu Policie ČR dopis, v němž informoval o situaci ve společnosti žalobce. Zhruba v té době informoval o problémech ve společnosti žalobce pracovníky Policejního prezídia též Ing. Š. a Ing. H. Odpovědní pracovníci policejního prezídia tyto informace interpretovali jako rozpad firmy žalobce na firmy dvě. Spor o autorství software pak u nich vzbudil obavy o právní bezvadnost výrobků žalobce a vyvolal nejistotu v tom, se kterým z účastníků jednat. Jednání pak probíhala jak s Ing. O., tak i Ing. H., aniž by bylo přesně rozlišováno, kdo jedná za kterou společnost. Poněvadž bylo zjevné, že komunikační protokol nezbytný pro výrobu softwarového vybavení pultu centralizované ochrany znají obě společnosti, a poněvadžse vědělo, že vývojoví pracovníci odešli od žalobce k žalovanému, přes negativní stanovisko žalobce rozhodla Policie ČR ve druhé polovině roku 1997 umožnit vstup dalšího dodavatele objektových zařízení pro systém FAUTOR II, a to společnosti A. s. r. o. Následně pak byla zavedena praxe výběrových řízení, u nichž průběžně byli úspěšní oba účastníci soutěže, tedy i žalobce. Odvolací soud částečně doplnil a částečně opakoval provedené důkazy a zjistil: - Z úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, že dne 23. 1. 1995 byla zapsána společnost L., s. r. o., jejíž obchodní jméno bylo změněno 2. 11. 95 na A. R. T., spol. s r. o., jejímž jednatelem byl do 28. 11. 2000 JUDr. M. V. a od 28. 11. 2000 Ing. R. Š. Firma má v předmětu podnikání mj. též výrobu, instalaci a opravy elektrických strojů a přístrojů a poskytování software. - Z faxového dopisu datovaného 17. 5. 1995 adresovaného MV PČR Praha, že jako odesílatel je uvedena firma F. – A. spol. s r. o., označená též slovně A. R. T., IČ: 49966731 a podepsán je za firmu Ing. M. O. Dopis je označen jako „závažné oznámení“ a v textu se s odkazem na „osobní informaci z předminulého týdne o nově vzniklé situaci ve firmě F. s. r. o.“ uvádí, mj. následující text: „K 1. 5. 1995 skončili pracovní poměr u firmy F. spol. s r. o. všichni vývojoví pracovníci systému Fautor jako reakci na situaci, která nastala v divizi PCO FAUTOR po personálních a organizačních změnách, které prosadili dva ze tří společníků firmy F., kteří se na vývoji, výrobě a montážích PCO Fautor nepodíleli. Nastalo reálné nebezpečí, že se celý vývojový tým rozpadne. Východisem se stala jejich činnost ve firmě F. – A. založené v r. 1993. Firma F. A. A. R. T. zaměstnává vývojové pracovníky, kteří vyvinuli a dále vyvíjejí systém Fautor II. V současné době však existuje ze strany F. nebezpečí prolomení ochrany SW vybavení, která byla vytvořena se záměrem zabránit zneužít SW. Vyřazení všech ochran pro celý systém může nyní potvrdit pouze firma F. – A. Upozorňujeme Vás proto oficiální cestou na možnost výskytu neautorizovaného SW v systému FAUTOR II a za chování systému s tímto nezákonně použitým programovým vybavením neneseme záruky a odpovědnost. Kromě toho výrobce takového produktu bude pravděpodobně vystaven soudní žalobě ze strany autorů SW a firmy F. – A. F. F. A. je připravena Vám ochotně poskytovat veškeré SW vybavení pro PCO Fautor nebo jej na Váš požadavek dodat výrobci zařízení. Jsme dále připraveni s Vámi spolupracovat na rozšiřování a zdokonalování systému PCO Fautor II a pracujeme nadále na úkolech, které jsme si společně vytýčili v minulosti. Nabízíme Vám rovněž bezplatné školení techniků a operačních důstojníků tak, jak bylo v plánu v minulosti. - Z listiny označené jako „PŘEDSTAVENÍ FIRMY“ bez data, že obsahuje základní údaje o F. – A. spol. s r. o., A. R. T., jako převažující předmět činnosti uvádí poskytování SW, jako dosavadní činnost udává „vrcholové zkušenosti“ z oboru kombinových lokálních radiových a drátových datových sítí pro přenos dat malého objemu a velkého významu. Pod označením „realizace“ je pak uvedena systémová analýza, návrh HW a SW, provedení HW a SW mimo jiné též PCO Fautor II (pult centralizované ochrany zařazený do výzbroje PČR). - Z dopisu ředitele ZTÚ SKP PČR, Policii ČR, Správám krajů ze dne 21. 7. 1997, že informoval o rozhodnutí umožnit vstup do systému FAUTOR II firmě A. R. T. spol. s r. o., (A.R.T.) s tím, že pro krajská pracoviště OTO budou zakoupena objektová zařízení na základě výsledku výběrového řízení mezi firmou A.R.T. s firmou F, v rámci limitu pro dosud nenasmlouvaná zařízení, od firmy F. Po takto doplněném a zhodnoceném dokazování dospívá odvolací soud k odlišným právním závěrům než soud prvního stupně. Se soudem prvního stupně lze souhlasit potud, že jednání žalovaného, které je předmětem sporu, je jednáním v hospodářské soutěži, když účastníci jsou zcela nepochybně soutěžitelé. Byť jsou personálně propojeni, každý vyvíjí podnikatelskou činnost pod vlastní firmou a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku, přičemž s ohledem na obdobný předmět podnikání, poskytování software, se střetávají na relevantním trhu. Při posouzení, zda žalobou tvrzené jednání žalovaného naplňuje i ostatní předpoklady generální kaluzule nekalé soutěže (§ 44 odst. 1 ObchZ) se však již hodnocení zjištěného skutkového stavu a jeho právní posouzení odvolacím soudem, liší. Z hlediska skutkového odvolací soud vychází ze zjištění soudu prvního stupně, které po upřesnění umožňují učinit závěr, že žalovaný zaslal Ministerstvu vnitra ČR, Polici ČR, jemuž žalobce jako výhradní dodavatel dodával pulty centralizované ochrany, dopis datovaný dne 17. 5. 1995 nazvaný „Závažné oznámení“. Samotný obsah tohoto dopisu je zcela jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a je způsobilý u adresáta žalobce poškodit a získat prospěch žalovanému. Z označení i obsahu tohoto dopisu je naprosto zřetelný úmysl žalovaného vyvolat u hlavního odběratele žalobce pochybnosti, o možnosti pokračovat v bezproblémové spolupráci s žalobcema znejistit adresáta v orientaci mezi oběma společnostmi (žalobcem a žalovaným). Žalovaný nejen, že v dopise poskytuje čátečně pravdivé informace o skončení pracovního poměru vývojových pracovníků systému Fautor u žalobce, ale sám tuto situaci prezentuje jako nebezpečí prolomení ochrany SW vybavení ze strany žalobce, když je zřejmé, že zaručení bezpečnosti celého systému je prioritou odběratele. Žalovaný se prezentuje jako „jediný“ kdo v této situaci může zabránit negativním následkům pro odběratele a současně tvrzením, že „nadále pracuje na úkolech společně vytýčených v minulosti“, nabídkou bezplatného školení „jak bylo v plánu v minulosti“ a zříkáním se odpovědnosti za chování systému „s nezákonně použitým programovým vybavením“ navozuje dojem a vnucuje představu, že vlastně to byl žalovaný, s kým do té doby probíhala bezproblémová spolupráce. Tento dopis tedy nelze rozhodně považovat pouze za jednu z informací, která vyvolala řetěz jednání ústících v umožnění vstupu další společnosti personálně propojené s žalovaným jako dalšího dodavatele systému FAUTOR“ Policii ČR v roce 1997, ale za zcela zásadní moment ve vztazích mezi žalobcem a jeho hlavním odběratelem. Skutečnost, že důsledkem nebylo úplné vyřazení žalobce z těchto dodávek, ale pouze zavedení výběrových řízení mezi žalobcem a společností A. R. T. spol. s r. o., nemění nic na tom, že dopis byl v rozporu s dobrými mravy a byl způsobilý žalobci újmu způsobit. Tímto skutkem tak žalovaný naplnil všechny znaky generální klauzule nekalé soutěže (ust. § 44 odst. 1 ObchZ) a též zvláštní skutkovou podstatu klamavé reklamy, kdy šířil údaje o vlastním podnikání a jeho výrobcích, které byly způsobilé vyvolat klamnou představu o tom, že je jediný, kdo do budoucna může zajistit bezproblémové fungování systému a zjednat tím podniku žalovaného nebo podniku s ním personálně propojeného prospěch na úkor žalobce (§ 45 odst. 1 ObchZ) v souběhu s dalšími skutkovými podstatamia sice parzitování na pověsti (§ 48 ObchZ), kdy navozením představy o pokračování v dosavadní spolupráci, sledoval cíl získat pro sebe prospěch, jehož by jinak nedosáhl, a konečně zlehčování (§ 50 odst. 2 ObchZ), kdy šíření údajů o odchodu vývojových pracovníků žalobce a rozpadu jeho vývojového týmu je nepochybně v konkrétním případě s ohledem na specifika obchodnězávazkového vztahu mezi žalobcem a Policií ČR způsobilé újmu žaloci přivodit. Také další žalobcem tvrzený skutek – reklamní leták „Představení firmy“ má nekalosoutěžní charakter, neboť se v něm žalovaný presentuje jako firma s vrcholovými zkušenostmi z oboru a realizací PCO Fautor II (pult centralizované ochrany), zařazený do výzbroje PČR, ač prokazatelně v době této prezentace byl jediným dodavatelem tohoto zařízení žalobce. Reklamní leták není datován, s ohledem na to, že žalobce jej přiložil k žalobě podané u soudu dne 12. 9. 1995, je zřejmé, že pochází z této doby. Z hlediska tohoto skutku však žalobce nekonkretizoval svá tvrzení, kterým obchodním partnerům byl tento propagační materiál doručen a nelze tedy z hlediska tohoto skutku považovat za prokázané, že byl šířen ve smyslu ust. § 45 odst. 1 ObchZ. Dotvrzení této skutečnosti a její prokázání pak za situace, kdy žalobce v tomto směru vzal zpět žalobu na zdržení se šíření tohoto reklamního materiálu, může mít význam z hlediska výše přiměřeného zadostiučinění. Konečně třetí vytýkaný skutek, to je přetahování vývojových pracovníků žalobce, bylo dle názoru odvolacího soudu rovněž dostatečně prokázáno. Odchod tří vývojových pracovníků inicioval Ing. O., který v té době byl jednatelem žalobce i žalovaného. Nepochybně však jednal jako jednatel žalovaného a v zájmu žalovaného, když vzápětí využil této skutečnosti k prezentaci fimy žalovaného, jako jediné firmy schopné pokračovat ve vývoji, výrobě a montážích PCO Fautor. Přitom výpovědí svědka Ing. M. bylo dostatečně prokázáno, že při odchodu vývojových pracovníků využil žalovaný dezorientaci těchto zaměstnanců ve vztazích mezi oběma personálně propojenými firmami. Je sice zásadně dovoleno, aby firma získala cizí zaměstnance, zejména nabídkou lepších pracovních podmínek, nesmí však být závadný cíl a prostředky k tomu použité, což se v konkrétním případě stalo. Využitím znalostí těchto zaměstnanců pro sebe v hospodářské soutěži tak žalovaný současně naplnil i skutkovou podstatu § 51 písm. a) ObchZ porušení obchodního tajemství. Z hlediska shora uvedených závěrů pak odvolací soud shledává za důvodný návrh žalobce, jímž se domáhal po žalovaném zaslání vysvětlujícho dopisu Ministerstva vnitra ČR. Proto v této části změnil napadený rozsudek tak, že žalobě vyhověl (§ 220 odst. 1 o.s.ř.). Za důvodný, co do základu, považuje odvolací soud též nárok žalobce na přiznání finančního zadostiučinění, popřípadě i zadostiučinění formou přiznání práva na zveřejnění rozsudku. Jelikož těmito nároky se soud prvního stupně pro odlišný právní názor na posouzení, zda jednání žalovaného je jednáním nekalosoutěžním nezabýval, nejsou ve spise podklady umožňující odvolacímu soudu o tomto nároku rozhodnout. Proto v tomto rozsahu odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).