"Již totožností těch prvků (slov), které jsou určující pro celkový dojem (tzv. silné prvky) ve slovním znění firem je založena objektivně zaměnitelnost firem soutěžitelů. Docílení dostatečného rozlišení znění firem nelze dosáhnout jinak, než vypuštěním jednoho ze dvou určujících slov z kmene firmy žalovaného". Pozn.: NS ČR 32 Odo 840/2004

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost změnit svou obchodní firmu tak, aby neobsahovala název A. s. to pouze v tomto uvedeném pořadí slov a dále uložil žalovanému podat návrh na zápis změny své obchodní firmy příslušnému soudu ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci rozsudku. Požadavek žalobce, aby byla uložena povinnost žalovanému změnit svoji obchodní firmu, aby neobsahovala slova „A. S.“ zamítl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 9.482,60 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvádí, že žalobce je majitelem kombinované ochranné známky č. 218998, s právem přednosti ode dne 16. 4. 1998 obsahující historický erb a název A. v. s., přičemž z předložených faktur a vinných etiket bylo prokázáno, že žalovaný opatřuje tyto faktury a vinné etikety označením A. s. K. s.r.o. Ze shodných skutkových tvrzení a úplných výpisů z obchodního rejstříku obou účastníků soud pak zjistil, že žalobce byl zapsán do obchodního rejstříku dne 29. 11. 1994 pod obchodní firmou A. v. s. K., spol. s r.o., přičemž jeho předmětem podnikání je mimo jiné výroba a prodej vína a alkoholických a nealkoholických nápojů a žalovaný byl zapsán do obchodního rejstříku dne 16. 2. 2001 pod obchodní firmou A. S. K., s.r.o., přičemž předmětem jeho podnikání je mimo jiné výroba nápojů a specializovaný maloobchod a velkoobchod. Soud nevyhověl žalobci v plném rozsahu, protože žalobce požadoval uložení povinnosti žalovanému změnit znění své obchodní firmy tak, aby neobsahovala slova arcibiskupské sklepy. Protože majoritním vlastníkem žalovaného je A. o. a vzhledem k historické tradici arcibiskupských sklepů má soud zato, že dostatečné bude uložit žalovanému povinnost změnit svoji obchodní firmu tak, aby neobsahovala nikoliv slova, ale název arcibiskupské sklepy, a to pouze v tomto uvedeném pořadí slov. Pokud by soud vyhověl žalobě v plném rozsahu má zato, že toto soudní rozhodnutí by nebylo vůči žalovanému přiměřené a navíc by se tím žalovanému odňala možnost vložit do své obchodní firmy název arcibiskupské, přičemž tento název je pro tuto obchodní firmu příznačný. Naproti tomu, co se týče vyhovění žalobě ve zbytku žalobního petitu, má soud zato, že provedené dokazování prokázalo, že firmy žalobce i žalovaného jsou zaměnitelné s tím, že žalobci jednoznačně svědčí priorita zápisu obchodní firmy do obchodního rejstříku. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobce i žalovaný. Žalobce ve svém odvolání namítal, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávnému závěru, že by uložení povinnosti žalovanému odstranit ze své obchodní firmy slova arcibiskupské sklepy bylo nepřiměřené. Žalobce tvrdí, že soud prvního stupně pochybil, pokud vycházel z toho, že sousloví arcibiskupské sklepy je název a žalovanému by nemělo být znemožňováno rozhodnutím soudu jej užívat. Tvrdí, že sousloví arcibiskupské sklepy není názvem, ale slovním spojením, které ve své obchodní firmě užívá jako první žalobce. Poukazuje na ust. § 10 odst. 1 obchodního zákoníku, které stanoví, že firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě. Tvrdí, že absolutní práva k obchodní firmě by byla zaručena tam, kde by došlo k uložení povinnosti žalované změnit obchodní firmu tak, aby z hlediska pohledu průměrného zákazníka účastníků nedocházelo k zaměnitelnosti. Aplikace právního názoru, že zaměnitelná je obchodní firma tehdy, pokud se shoduje (či jen nepatrně odlišuje v určité výrazné – dominantní části s obchodní firmou jiného podnikatele) musí vést k jinému rozhodnutí. Tvrdí, že je v přirozenosti zákazníků, že jim utkví v paměti povětšinou právě taková dominantní část obchodní firmy. Dle žalobce z hlediska průměrného spotřebitele je nosné a rozhodující spojení „arcibiskupské sklepy“, a to bez ohledu na pořadí či kombinaci, kterou užije žalovaná v obchodní firmě. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že jeho žalobě bude vyhověno v celém rozsahu. Žalovaný ve vztahu k podanému odvolání žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Tvrdí, že skutečnost, že jak obchodní firma žalobce, tak i obchodní firma žalovaného, obsahuje slovo „arcibiskupské“ vyplývá z toho, že v obou případech se na podnikání společností podílí jako společník A. o. Tím, že A. o. do uvedených společností jako společník vstoupilo, stalo se používání adjektiva arcibiskupské v obchodní firmě společnosti legitimním. Tvrdí, že firma by působila klamavě pouze v tom případě, že by obsahovala adjektivum „arcibiskupské“, přičemž by A. o. jako společník v dané obchodní společnosti nevystupovalo. Neopodstatněnost požadavku žalobce vůči němu je podtržena i skutečností, že A. o. se podílí na podnikání žalované společnosti jako společník s obchodním podílem ve výši 70%. Poukazuje na to, že v současné době navíc probíhá řízení o zrušení obchodní společnosti A. v. s. K. s.r.o. u soudu prvního stupně a dále také řízení o vyloučení společníka A. o. ze společnosti A. v. s. K. u Krajského soudu v Ostravě. Ke skutečnosti, že žalobce se vůči němu domáhá, aby změnil svoji obchodní firmu tak, aby neobsahovala slovo „sklepy“ lze odkázat na skutečnost, že provozování A. v. s. má dlouhou historickou tradici, a proto považuje tento požadavek za neodůvodněný. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jako i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že podanou žalobou žalobce vůči žalovanému uplatnil nárok na ochranu práv k obchodní firmě. Žalobce tvrdí, že vznikl dne 29. 11. 1994 zápisem do obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně pod obchodní firmou A. v. s. K. spol. s r.o. a předmětem jeho podnikání je koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, výroba a prodej vína, alkoholických a nealkoholických nápojů, zprostředkovatelská a hostinská činnost. Tvrdí, že jeho firma je v podvědomí zákaznické veřejnosti dobře známa, zejména v souvislosti s prodejem kvalitního vína. Kmen obchodní firmy je zároveň součástí kombinované ochranné známky č. 218998 pro označování výrobků a služeb – vína všeho druhu – třída 33 mezinárodního známkového třídění tříd výrobků a služeb. Tvrdí, že žalovaná společnost byla zapsána do obchodního rejstříku dne 16. 2. 2001 pod obchodní firmou A. S. K. s.r.o. se sídlem v Kroměříži, přičemž předmětem její činnosti je výroba nápojů, specializovaný maloobchod, velkoobchod, zprostředkování obchodů, hostinská činnost, činnost technických poradců v oblasti potravinářství zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Protože kmeny obchodních firem žalobkyně a žalované jsou jen nepatrně odlišné, kdy kmen obchodní firmy žalované společnosti se od kmene obchodní firmy žalobkyně odlišuje pouze velikostí písmen a tím, že neobsahuje slovo „vinné“, jde o obchodní firmy z hlediska průměrného zákazníka účastníků s ohledem na téměř totožný předmět podnikání účastníků, zcela zřejmě v dominantní části kmenu obchodní firmy zaměnitelné. Právo priority zápisu do obchodního rejstříku svědčí žalobci. Žalobce na zaměnitelnost obchodních firem upozorňoval a žádal žalovanou společnost, aby změnila svou obchodní firmu. Žalobce je přesvědčen o tom, že žalovaná, která si pro sebe zvolila obchodní firmu zaměnitelnou zcela jednoznačně s firmou žalobkyně, porušuje práva žalobkyně k její firmě a dále práva k ochranné známce. Tím, že žalovaná společnost užívá obchodní firmu ve svém kmeni zaměnitelnou s obchodní firmou žalobce nemůže plnit obchodní firma žalobce svou základní funkci, tedy funkci rozlišovací a žalobci tak vzniká nezanedbatelná škoda, když někteří zákazníci v omylu, že se jedná o žalobce odebírají zboží od žalované společnosti. Domáhá se toho, aby žalované společnosti byla uložena povinnost změnit svou obchodní firmu tak, aby neobsahovala slova „arcibiskupské sklepy“ a dále, aby jí byla uložena povinnost podat návrh na zápis změny své obchodní firmy ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný ve vztahu k podané žalobě navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že nárok žalobce neuznává ani zčásti. Tvrdí, že od svého vzniku používá přesné označení svých produktů dle skutečností zapsaných v obchodním rejstříku, a to na rozdíl od žalobce, který na svých etiketách uvádí údaje v rozporu se zápisem v obchodním rejstříku. Pokud jde o užívání zaměnitelného obchodního jména, namítá, že se odlišuje od žalobce jak názvem společnosti, tak také obligatorním dodatkem obchodního jména ve smyslu obchodního zákoníku. Tvrdí, že označení jeho výrobků je natolik odlišné, že nelze souhlasit s tvrzením žalobce ohledně užívání části ochranné známky žalobce. Otázka jednání žalovaného v rozporu s dobrými mravy ve vztahu k účasti A. o. v obou subjektech je diskutabilní s ohledem na žaloby podané A. o. u Krajského soudu v Brně. Má zato, že případný vznik škody neodebíráním zboží od žalobce není v žádném případě v přímé a příčinné souvislosti se vznikem jeho obchodní společnosti. Namítá, že A. v. s. v K. mají tradici díky svému zakladateli, tj. A. o. již od 13. století, takže těžko lze požadovat, aby v názvu svého obchodního jména nepoužíval slova „arcibiskupské sklepy Kroměříž“ a navíc žalobce ve své ochranné známce nemá uvedeno slovo Kroměříž. Soud prvního stupně provedl listinné důkazy označené a předložené žalobcem a žalovaným a poté již rozhodl ve věci nyní napadeným rozsudkem s odůvodněním, jak výše uvedeno. Odvolací soud částečné doplnil dokazování čtením úplného výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddílu C, vložky 39514 a zjistil, že je zde zapsána společnost s ručením omezeným od 16. 2. 2001 pod obchodní firmou A.S. K., s.r.o. do 14. 8. 2002 a od 14. 8. 2002 pod obchodní firmou A. Z. S. K., s.r.o. se sídlem Kroměříž, ulice Na kopečku XY. Jako předmět podnikání je zapsáno výroba nápojů, specializovaný maloobchod, velkoobchod, zprostředkování obchodů, hostinská činnost a činnost technických poradců v oblasti potravinářství. Společníci společnosti jsou A. o. s obchodním podílem 70%, dále J. K. s obchodním podílem 15% a J. K. s obchodním podílem 15%. V průběhu odvolacího řízení žalobce uplatnil změnu žaloby ve smyslu jejího doplnění o eventuelní petit, když navrhl, aby žalovanému bylo uloženo změnit svou obchodní firmu tak, aby obsahovala více jak 4 slova s tím, že mezi slovo „arcibiskupské“ a slovo „sklepy“ byla vložena alespoň další dvě slova tak, aby byla vyloučena zaměnitelnost obou obchodních firem účastníků. Změnu žaloby žalobce navrhl pro případ, že by primární petit byl dle názoru odvolacího soudu příliš široký. Odvolací soud ve smyslu ust. § 95 o.s.ř. a ust. § 216 odst. 2 o.s.ř. navrženou změnu žaloby nepřipustil, když v odvolacím řízení není přípustná taková změna žaloby, kterou žalobce uplatňuje nárok dosud neuplatněný před soudem prvního stupně. Odvolací soud dále zastavil podle ust. § 207 odst. 2 o.s.ř. odvolací řízení o odvolání žalovaného, který podáním ze dne 16. 12. 2002, tedy dříve než odvolací soud o podaném odvolání rozhodl vzal své odvolání v plném rozsahu zpět. Pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, vyjma skutkových závěrů, které soud prvního stupně učinil ohledně žalovaného. Odvolací soud po částečně doplněném dokazování zjistil, že žalovaný, poté co bylo rozhodnuto ve věci soudem prvního stupně, změnil svou obchodní firmu z původního názvu A. S. K., s.r.o. na A. Z. S. K., s.r.o. Po částečně doplněném dokazování odvolací soud pak dospívá k odlišným právním závěrům než soud prvního stupně. Podle ust. § 8 odst. 1 obchodního zákoníku obchodní firma (dále jen „firma“) je název, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel je povinen činit právní úkony pod svou firmou. Podle ust. § 9 odst. 2 obchodního zákoníku firmou obchodní společnosti nebo družstva a dalších právnických osob, které vznikají zápisem do obchodního rejstříku, je název, pod kterým jsou zapsány v obchodním rejstříku. Součástí firmy právnických osob je i dodatek označující jejich právní formu. Podle ust. § 10 odst. 1 věty první a druhé obchodního zákoníku firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele a nesmí působit klamavě. K odlišení firmy nestačí rozdílný dodatek označující právní formu. Podle ust. § 12 odst. 1 obchodního zákoníku, kdo byl dotčen na svých právech neoprávněným užíváním firmy, může se proti neoprávněnému uživateli domáhat, aby se takového jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále může požadovat vydání bezdůvodného obohacení a přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích. Podle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb. o ochranných známkách, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen zákona o ochranných známkách), bez souhlasu majitele ochranné známky nikdo nesmí užívat označení shodné nebo zaměnitelné s ochrannou známkou pro stejné nebo podobné výrobky nebo služby, pro které je ochranná známka zapsána, nebo je užívat ve spojení s těmito výrobky nebo službami, zejména umisťovat je na výrobky nebo jejich obaly, nabízet či uvádět na trh výrobky takto označené, nebo je skladovat, za tím účelem, dovážet nebo vyvážet výrobky s tímto označením či užívat toto označení v obchodním jménu, korespondenci či reklamě. Podle ust. § 15 odst. 1 věty první zákona o ochranných známkách majitel ochranné známky se může u příslušného soudu domáhat, aby každému bylo zakázáno užívat jeho ochrannou známku nebo označení s ní zaměnitelné pro stejné nebo podobné výrobky či služby a aby předměty, označené způsobem, jimž došlo k porušení jeho práv, byly staženy z trhu. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že obchodní firmy žalobce a žalovaného jsou zaměnitelné. V názvu obchodní firmy obou účastníků řízení se vyskytuje stejné slovní spojení – arcibiskupské sklepy, přičemž právní forma obou účastníků je shodná, jedná se o společnost s ručením omezeným. Pro posouzení, zda je dána objektivní zaměnitelnost obchodních firem, rozhoduje celkový dojem průměrného zákazníka, který zakotví v jeho paměti. I když tedy plné znění obchodních firem žalobce a žalovaného se liší, je nepochybné, že průměrnému zákazníkovi utkví z víceslovného znění obchodní firmy jeho příznačná, jen určitá výrazná a rozlišující část. Takovou výraznou rozlišující částí obchodní firmy žalobce je slovní spojení „arcibiskupské sklepy“, které je rovněž součástí ochranné známky žalobce. Základem obchodní firmy žalovaného je rovněž slovní spojení arcibiskupské sklepy. Ostatní rozlišující dodatky v obchodních firmách, tedy rozvíjející přívlastky „vinné“ v případě žalobce a „zámecké“ v případě žalovaného, jakož i dodatky rozlišující právní formu, tedy spol. s r.o. a s.r.o., jsou prvky, které nemají dostatečnou rozlišovací schopnost. K zabránění zaměnitelnosti obchodních firem účastníků nepostačují ani odlišná sídla obou účastníků, když bylo v řízení prokázáno, že předmět podnikání žalobce a žalovaného je stejný nebo obdobný. Vzhledem k tomu, že žalobce byl zapsán do obchodního rejstříku dříve než žalovaný a vzhledem k tomu, že je majitelem kombinované ochranné známky s právem přednosti ode dne 16. 4. 1998 obsahující historický erb a název arcibiskupské vinné sklepy, požívá jeho obchodní jméno ochrany a právem se domáhá toho, aby žalovanému byla uložena povinnost změnit své obchodní jméno. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že k tomu, aby byla vyloučena zaměnitelnost obchodních firem účastníků, je třeba, aby žalovaný změnil svou obchodní firmu tak, aby v názvu nebyla současně obsažena slova „arcibiskupské“ a „sklepy“, tedy aby název jeho obchodní firmy neobsahoval slovní spojení „arcibiskupské sklepy“, které je příznačné pro obchodní firmu žalobce. Žalovaný by tedy měl z názvu své obchodní firmy vypustit slovo „arcibiskupské“ popřípadě toto slovo nahradit jiným slovem a ponechat slovo „sklepy“ a nebo vypustit slovo „sklepy“ popřípadě toto slovo nahradit jiným slovem a ponechat slovo „arcibiskupské“. Dle názoru odvolacího soudu k vyloučení zaměnitelnosti obou obchodních firem nepostačuje, je-li žalovanému uloženo, aby změnil svou obchodní firmu tak, aby neobsahovala spojení „arcibiskupské sklepy“, a to pouze v tomto uvedeném pořadí slov, tak jak rozhodl ve věci soud prvního stupně. Žalobce zcela důvodně namítá, že toto rozhodnutí lze vyložit i tak, že mezi slova arcibiskupské sklepy lze vložit jiné slovo, což žalovaný také učinil a změnil svou obchodní firmu na A. Z. S. K. s.r.o. Tímto však nebyla odstraněna zaměnitelnost obou obchodních firem, ale naopak se ještě zvýšila, protože obě firmy mají stejný počet slov, lišící se pouze přívlastky „vinné“ a „zámecké“. K námitce žalovaného, že A. s. v K. mají tradici díky svému zakladateli, tj. A. o. již od 13. století a že tudíž po něm lze těžko požadovat, aby v názvu své obchodní firmy nepoužíval slova „arcibiskupské sklepy“ odvolací soud uvádí, že ani historická tradice sklepů v podzemí kroměřížského zámku a ani majoritní podíl A. o. ve společnosti žalovaného, neopravňují žalovaného k používání slovního spojení „arcibiskupské sklepy“ v názvu své obchodní firmy za situace, kdy již na trhu ve stejném předmětu podnikání existuje jiná společnost, která rovněž v názvu své obchodní firmy používá slovní spojení „arcibiskupské sklepy“ a jíž svědčí právo priority zápisu v obchodním rejstříku. To, že A. o., které je společníkem společnosti žalobce, si založilo svou vlastní společnost, ho neopravňuje k tomu, aby si pro svou novou společnost „odneslo“ název obchodní firmy žalobce. Jestliže A. o. chtělo v názvu obchodní firmy žalované společnosti vyjádřit, že je společníkem této společnosti, resp. společníkem s majoritním podílem, mělo volit jinou možnost, jak tuto skutečnost vyjádřit. Nelze však akceptovat, zvolila-li žalovaná společnost název obchodní firmy téměř totožný s názvem obchodní firmy po právu užívaným již jiným subjektem. Nejde o to, že se má někomu zakázat, aby v soutěži užíval jména svého společníka či jeho odvozeniny, nýbrž o to, aby za situace, kdy pro tentýž účel už bylo toto jméno, či jeho odvozenina užita, jiný subjekt, byť se stejným společníkem, totéž jméno či jeho odvozeninu neužil pro stejný účel. Chrání se tu priorita a každý nový podnikatel se musí vyvarovat všeho, čím by mohl nabytá práva a získané pozice cizích podniků poškodit. Protože soud prvního stupně zaujal jiný právní názor a v důsledku toho rozhodl ve věci nesprávně, odvolací soud podle ust. § 220 odst. 2 o.s.ř. napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změnil tak, že žalobě žalobce vyhověl a uložil žalovanému povinnost změnit svou obchodní firmu tak, aby v názvu nebyla současně obsažena slova „arcibiskupské“ a „sklepy“. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl se svou žalobou zcela úspěšný, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a náhradu nákladů odvolacího řízení. Na nákladech řízení před soudem prvního stupně vynaložil žalobce náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč, dále mu přísluší odměna advokáta za poskytování právních služeb, a to paušální sazba odměny podle vyhl. č. 484/2000 Sb. ust. § 8 písm. b) ve výši 6.200,- Kč, dále 3 x 75,- Kč režijní paušál za 3 úkony právní služby za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a účast u jednání ve výši 225,- Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) dále náhrada za promeškaný čas v délce 10 půlhodin po 50,- Kč ve výši 500,- Kč (ust. § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 vyhl č. 177/1996 Sb.) a dále cestovné právního zástupce žalobce osobním automobilem k jednání soudu prvního stupně z Řevnic do Brna a zpět, ujeto 472 km osobním automobilem značky Opel Astra Caravan SPZ XY 00-00, při průměrné spotřebě 7,2 l/100 km a vyhláškové ceně benzínu 25,10 Kč/1l ve výši 2.458,- Kč (ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Celkové náklady řízení před soudem prvního stupně účelně vynaložené žalobcem představují částku 10.383,- Kč. Na náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem přiznal odvolací soud žalobci náhradu za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 1.000,- Kč, paušální sazbu odměny advokáta podle vyhl. č. 484/2000 Sb. ust. § 8 písm. b) ve výši 6.200,- Kč, dále 2 x 75,- Kč režijní paušál za 2 úkony právní služby za sepis odvolání a účast u odvolacího jednání ve výši 150,- Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhradu za promeškaný čas v délce 16 půlhodin po 50,- Kč ve výši 800,- Kč (ust. § 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a cestovné právního zástupce žalobce osobním automobilem značky Mitsubishi COL SPZ YX 00-00 při celkové ujeté vzdálenosti 560 km Praha – Olomouc a zpět při průměrné spotřebě 7,8 l/100 km a vyhláškové ceně benzínu 24,30 Kč/1 l ve výši 3.021,- Kč (ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Celkové náklady odvolacího řízení představují částku 11.171,- Kč, náklady řízení před soudy obou stupňů činí 21.554,- Kč. Tuto částku je povinen zaplatit žalobci žalovaný ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce (ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).