Znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu - způsobení škody příslušného typu (§ 89 odst. 11 TrZ) - může být naplněn součtem škod vzešlých z jednotlivých útoků jen tehdy, byly-li tyto dílčí útoky spáchány za podmínek pokračování v trestném činu podle § 89 odst. 3 TrZ. Útoky naplňujícími stejnou skutkovou podstatu je třeba rozumět skutky (§ 12 odst. 12 TrŘ), které vykazují znaky téže základní skutkové podstaty. Škody vzniklé z odlišných skutkových podstat (§ 148 odst. 1 TrZ a § 148 odst. 2 TrZ) nelze vzájemně sčítat.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.11.2003, č.j. 31 T 1/2001 – 855, byl obžalovaný L.S. uznán vinným v bodech 1) a 2) trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. c) tr.zák. ve znění zák.č. 265/2001 Sb. a v bodech 3), 4) a 5) trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. c) tr.zák. ve znění zák.č. 265/2001 Sb., dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1, § 148 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. c) tr.zák. ve znění zák.č. 265/2001 Sb., kterých se dle skutkových zjištění nalézacího soudu měl dopustit tak, že v měsících říjnu 1996, lednu 1997, říjnu 1997, listopadu 1997 a lednu 1998 v K. jako podnikatel – fyzická osoba podnikající pod obchodním jménem L.S. – LKW, B. 259/30, K., jež byl registrován jako čtvrtletní plátce daně z přidané hodnoty a současně jako poplatník daně z příjmů fyzických osob u správce daně Finančního úřadu v K., v úmyslu zkrátit daň a vylákat daňovou výhodu, předložil uvedenému finančnímu úřadu: 1) dne 25.10.1996 nepravdivé Přiznání k dani z přidané hodnoty za III. čtvrtletí roku 1996, kde mezi skutečně přijatá zdanitelná plnění v rozporu se zák.č. 588/1992 Sb. o daní z přidané hodnoty, zahrnul plnění, která ve skutečnosti nebyla realizována, a to se sazbou 22% daně z přidané hodnoty dle dokladů (faktur): údajného dodavatele J.S., P. č. 36, B., - č. 96/101 ze dne 14.5.1996 se základem daně 345.820,- Kč a daní 76.080,- Kč, - č. 108/96 ze dne 8.7.1996 se základem daně 359.108,20 Kč a daní 79.003,80 Kč, kdy na podkladě uvedených fiktivních dokladů od údajného dodavatele vylákal vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty v celkové částce 155.084,- Kč, 2) dne 25.10.1996 a 28.1.1997 nepravdivá Přiznání k dani z přidané hodnoty za III. a IV. čtvrtletí roku 1996, do nichž, a to ani následovně, v rozporu se zák.č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, nezahrnul daňové doklady prokazující poskytnutá plnění ze strany obchodní společnosti A., s.r.o., S. 432, K., a to se sazbou 22% daně z přidané hodnoty dle dokladů (faktur): - č. 96/075 ze dne 7.9.1996 se základem daně 768.000,- Kč a daní 168.960,- Kč, - č. 96/111 ze dne 25.11.1996 se základem daně 182.250,- Kč a daní 40.095,- Kč, - č. 96/112 ze dne 25.11.1996 se základem daně 450.000,- Kč a daní 99.000,- Kč, - č. 96/113 ze dne 25.11.1996 se základem daně 231.400,- Kč a daní 50.908,- Kč, - č. 96/114 ze dne 25.11.1996 se základem daně 200.000,- Kč a daní 44.000,- Kč, - č. 96/115 ze dne 25.11.1996 se základem daně 250.000,- Kč a daní 55.000,- Kč, - č. 96/116 ze dne 25.11.1996 se základem daně 180.000,- Kč a daní 39.600,- Kč, - č. 96/112 ze dne 9.12.1996 se základem daně 200.000,- Kč a daní 44.000,- Kč, - č. 96/123 ze dne 9.12.1996 se základem daně 150.000,- Kč a daní 33.000,- Kč, - č. 96/124 ze dne 9.12.1996 se základem daně 200.000,- Kč a daní 44.000,- Kč, - č. 96/125 ze dne 9.12.1996 se základem daně 100.000,- Kč a daní 22.000,- Kč, - č. 96/126 ze dne 9.12.1996 se základem daně 250.000,- Kč a daní 55.000,- Kč, - č. 96/127 ze dne 9.12.1996 se základem daně 50.000,- Kč a daní 11.000,- Kč, - č. 96/128 ze dne 9.12.1996 se základem daně 150.000,- Kč a daní 33.000,- Kč, - č. 96/129 ze dne 9.12.1996 se základem daně 80.000,- Kč a daní 17.600,- Kč, - č. 96/130 ze dne 9.12.1996 se základem daně 320.000,- Kč a daní 70.400,- Kč, kdy neodvedením daně z přidané hodnoty tuto zkrátil v celkové částce 827.563,- Kč, 3) dne 20.10.1997 nepravdivá Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1996, a to osoby své a manželky J.S., s níž od 29.7.1994 do 1.6.1996 podnikal ve sdružení, do kterých mezi skutečně vynaložené výdaje v rozporu se zák.č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, zahrnul fiktivní doklady, které na straně výdajů měly sloužit k dosažení, zajištění a udržení příjmů, a to doklady (výdajové pokladní doklady, faktury): údajného dodavatele J.S., P. 36, B., - č. VPD 917 ze dne 30.9.1996 se základem daně 359.108,- Kč, - č. VPD 920 ze dne 30.9.1996 se základem daně 352.618,- Kč, - č. VPD 921 ze dne 30.9.1996 se základem daně 345.820,- Kč, - č. VPD 1049 ze dne 12.10.1996 se základem daně 374.618,- Kč, - č. VPD 1064 ze dne 21.11.1996 se základem daně 292.250,- Kč, - č. VPD 1066 ze dne 3.12.1996 se základem daně 359.850,- Kč, údajného dodavatele I. M., G. J. 2819, Ostrava 1, - č. 96/128 ze dne 1.10.1996 se základem daně 597.852,- Kč, - č. 96/135 ze dne 22.10.1996 se základem daně 209.162,- Kč, - č. 96/142 ze dne 6.11.1996 se základem daně 359.936,- Kč, - č. 96/151 ze dne 15.11.1996 se základem daně 229.960,- Kč, - č. 96/159 ze dne 28.11.1996 se základem daně 380.050,- Kč, údajného dodavatele obchodní společnosti W., s.r.o., K. 16, P. 5, - č. 96/128 ze dne 18.12.1996 se základem daně 215.040,- Kč, kdy na podkladě fiktivních dokladů do údajných dodavatelů snížil základ daně v roce 1996 obou daňových subjektů o částku 4.076.264,- Kč, čímž zkrátil daň z příjmů fyzických osob v celkové výši 1.488.800,- Kč, 4) dne 10.11.1997 nepravdivá Přiznání k dani z přidané hodnoty za II. a III. čtvrtletí roku 1997, kde mezi skutečně přijatá zdanitelná plnění v rozporu se zák.č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, zahrnul plnění, která ve skutečnosti nebyla realizována, a to se sazbou 22% daně z přidané hodnoty dle dokladů (faktur): údajného dodavatele I.M., G. J. 2819, O. 1, - bez č. ze dne 22.10.1996 se základem daně 209.162,- Kč a daní 46.015,60 Kč, - bez č. ze dne 25.11.1996 se základem daně 229.960,- Kč a daní 50.591,30 Kč, - č. 96/159 ze dne 28.11.1996 se základem daně 380.050,- Kč a daní 83.611,- Kč, kdy na podkladě uvedených fiktivních dokladů od údajného dodavatele se pokusil vylákat vyplacení nadměrného dopočtu daně z přidané hodnoty v celkové částce 180.218,- Kč, ke kterému však z důvodu prověřování ze strany finančního úřadu nedošlo, 5) dne 26.1.1998 nepravdivé Přiznání k dani z přidané hodnoty za IV. čtvrtletí roku 1997, kde mezi skutečně přijatá zdanitelná plnění v rozporu se zák.č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty zahrnul plnění, která ve skutečnosti nebyla realizována, a to se sazbou 22% daně z přidané hodnoty dle dokladů (faktur): údajného dodavatele I.M., G. J. 2819, O. 1, - č. 96/128 ze dne 1.10.1996 se základem daně 597.852,- Kč a daní 131.527,50 Kč, - č. 96/142 ze dne 6.11.1996 se základem daně 359.936,- Kč a daní 79.186,- Kč, údajného dodavatele obchodní společnosti W., s.r.o., K. 16, P. 5, - bez č. ze dne 18.12.1996 se základem daně 215.040,- Kč a daní 47.308,80 Kč, kdy na podkladě uvedených fiktivních dokladů od údajných dodavatelů se pokusil vylákat vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty v celkové částce 258.023,- Kč, ke kterému však z důvodu prověřování ze strany finančního úřadu nedošlo, přičemž ke škodě českého státu jednáním pod body 1) a 2) vylákal daňovou výhodu v částce 155.084,- Kč a zkrátil daň v částce 827.563,- Kč a jednáním pod body 3), 4) a 5) zkrátil daň v částce 1.488.800,- Kč a pokusil se vylákat daňovou výhodu v částce 438.241,- Kč. Za tyto a za sbíhající trestné činy úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. b) tr.zák. a podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zák., kterými byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov, ze dne 16.5.2003, č.j. 18 T 175/2002 – 739, byl podle § 250b odst. 4 tr.zák. za použití § 35 odst. 2 tr.zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři roky. Podle § 39a odst. 3 tr.zák. byl obžalovaný pro účely výkonu trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr.zák. a § 50 odst. 1 tr.zák. byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání s předmětem činnosti silniční motorová doprava nákladní na tři roky. Podle § 35 odst. 2 tr.zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov, ze dne 16.5.2003, č.j. 18 T 175/2002 – 739, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti tomuto rozsudku podali odvolání státní zástupce v neprospěch obžalovaného L.S. a obžalovaný L.S. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací (§ 252 tr. ř.) se nejprve zabýval odvoláními z hlediska včasnosti jejich podání a dospěl k závěru, že byla podána v zákonné lhůtě dle § 248 odst. 1 tr. ř. Dále se vrchní soud zabýval otázkou, zda odvolání byla podána osobami k tomu oprávněnými a dospěl na základě § 246 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. k pozitivnímu závěru. Nebyly shledány ani jiné skutečnosti, pro které by bylo namístě odvolání zamítnout dle § 253 odst. 1 tr. ř. Jelikož odvolání splňovala zákonem stanovené obsahové náležitosti, nebylo shledáno důvodu ani k jejich odmítnutí dle § 253 odst. 3 tr. ř. Státní zástupce zaměřil své odvolání podané v neprospěch obžalovaného L.S. proti výrokům o vině i trestu. Ve vztahu k výroku o vině poukázal na nesprávnou právní kvalifikaci jednání obžalovaného s tím, že v § 148 odst. 1 tr. zák. a v § 148 odst. 2 tr. zák. jsou upraveny dvě samostatné skutkové podstaty, v prvém případě postihující zkrácení daně, ve druhém případě pak vylákání daňové výhody. Kumulace obou těchto skutkových podstat ani v případě naplnění kvalifikované skutkové podstaty dle § 148 odst. 3 písm. c) tr. zák. proto není správná a z tohoto důvodu se nelze ztotožnit ani s názorem, který je vysloven v posledním vydání komentáře k trestnímu zákonu z nakladatelství Beck, že by se měly škody při naplnění kvalifikované skutkové podstaty dle § 148 odst. 3 tr. zák. ve vztahu k oběma základním skutkovým podstatám sčítat. Trest odnětí svobody, který byl napadeným rozsudkem krajského soudu obžalovanému uložen, je nepřiměřeně mírný s ohledem na rozsah jednání obžalovaného, počet a závažnost jím spáchaných trestných činů, za které byl tento trest jako úhrnný uložen. Odvolatelem bylo v této souvislosti též poukázáno na stanovisko obžalovaného k trestné činnosti po jejím odhalení. Také rozhodnutí o způsobu výkonu trestu odnětí svobody není zákonné a je nepřiměřeně mírné, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro postup dle § 39a odst. 3 tr. ř. Státní zástupce se svým odvoláním domáhal zrušení napadeného rozsudku a nového rozhodnutí, jímž by byl obžalovaný uznán vinným v bodě 1) trestným činem dle § 148 odst. 2 tr. zák., v bodech 2) a 3) dvěma trestnými činy dle § 148 odst.1, odst. 3 písm. c) tr. zák., v bodech 4) a 5) pokračujícím pokusem trestného činu dle § 8 odst. 1, § 148 odst. 2 tr. zák. a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody nejméně v polovině zákonné trestní sazby se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou a dále trest zákazu činnosti shodný jako v napadeném rozsudku, za současného zrušení výroku o trestu, uloženého obžalovanému rozsudkem dřívějším. Obžalovaný L.S. směřoval svým odvoláním též proti výrokům o vině a trestu napadeného rozsudku. V rámci svého odvolání prakticky zopakoval již před krajským soudem uplatněnou obhajobu, že mu nebyl prokázán úmysl zkrátit daň či vylákat daňovou výhodu, ke způsobení škody státu došlo jeho nedůsledností a neznalostí účetnictví, přičemž se na ní podílely rovněž osoby, které mu vedly účetnictví. Pokud jde o doklady s.r.o. A., tyto byly zahrnuty do peněžního deníku, což nenasvědčuje úmyslu zkrátit daň. Pokud jde o falešné doklady dodavatelů zboží, mohl někdo zneužít jejich jména, převzít finanční hotovost a následně takto získané peněžní prostředky nepřiznat a neodvést daň. Náhradní díly k opravám vozidel byly dle výpovědí svědků zakoupeny. Jestliže bylo odebráno zboží a nebylo osvědčeno uskutečnění zdanitelného plnění, neznamená to ještě, že byl dán úmysl zkrátit daň. Nebylo prokázáno, že by věděl, že dodavatelé nejsou těmi, za které se vydávají. Domáhal se zrušení napadeného rozsudku a zproštění obžaloby. Z podnětu obou podaných odvolání přezkoumal vrchní soud dle § 254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, a správnost postupu řízení, které těmto předcházelo, a to jak z hlediska vytýkaných vad, tak z hlediska případných vad, které sice odvoláními vytýkány nebyly, pokud by měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. S ohledem na rozsah napadení rozsudku ze strany odvolatelů bylo povinností odvolacího soudu přezkoumat všechny výroky napadeného rozsudku. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání obžalovaného není důvodné, a proto rozhodl, že se zamítá dle § 256 tr. ř. Naopak odvolání státního zástupce bylo shledáno důvodným jak ve vztahu k výroku o vině, tak ve vztahu k výroku o trestu. Z jeho podnětu byl proto napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. Jelikož bylo nutno ve věci učinit rozhodnutí nové, rozhodl odvolací soud za podmínek § 259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. novým rozsudkem, neboť toto rozhodnutí bylo možno učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn. Aby bylo možno odstranit drobnou nepřesnost v označení dokladů v popisu skutku a změnit tak okrajově skutková zjištění, učiněná soudem prvního stupně, byly v odvolacím řízení k důkazu přečteny listinné důkazy na č.l. 342 a 345 p.v., kterými provedl dokazování již soud prvního stupně. K přezkumné činnosti odvolacího soudu a novému rozhodnutí je třeba uvést následující. V řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, neshledal odvolací soud podstatných procesních vad, zejména porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby, které by mohly mít vliv na správnost a zákonnost výroků napadeného rozsudku. Nebylo tedy důvodu ke zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. V napadeném rozsudku se krajský soud zásadně formálně správně a logicky vypořádal se všemi podstatnými okolnostmi významnými pro rozhodnutí o vině a trestu. Uvedl, jaké důkazy provedl, jak je hodnotil a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. Skutkovým zjištěním nelze vytýkat rozpornost, nejasnost nebo neúplnost, byť v případě označení výdajových pokladních dokladů v bodě 3) došlo k drobným nepřesnostem, když doklad ze dne 21.11.1996 byl označen nesprávně č. 1064 namísto správného č. 1164 a doklad ze dne 3.12.1996 č. 1066 namísto správného č. 1166. Podstatnou vadou skutkových zjištění však byla absence citace ustanovení daňových předpisů, které obžalovaný svým jednáním porušil, což je pro vystižení naplnění skutkové podstaty trestného činu dle § 148 tr. zák. nezbytné. Rozsudek jinak nebyl z hlediska obligatorních formálních náležitostí zatížen podstatnými vadami, jeho výrok odpovídal požadavkům § 120 tr. ř. a odůvodnění splňovalo kritéria, požadovaná zákonem v § 125 odst. 1 tr. ř., když zejména s hodnocením důkazů a obhajobou obžalovaného se krajský soud vypořádal velmi pečlivě. Vzhledem k nutnosti nápravy výše uvedených nedostatků popisu skutku byl přesto shledán důvod ke zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. V novém rozsudku odvolací soud tyto vady odstranil opravou nepřesností v označení dokladů a doplněním konkrétních ustanovení daňových předpisů, které obžalovaný svým jednáním porušil. Po přezkoumání napadeného rozsudku z hledisek uvedených v § 258 odst. 1 písm. c) tr. ř. dospěl odvolací soud k závěru, že krajský soud provedl dokazování v rozsahu, požadovaném ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř., neboť byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Přesvědčivé hodnocení důkazů v napadeném rozsudku odpovídá požadavkům § 2 odst. 6 tr. ř., když krajský soud hodnotil provedené důkazy jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu a pečlivě dbal, aby byly objasněny skutečnosti, svědčící jak v neprospěch, tak ve prospěch obžalovaného. O pečlivosti krajského soudu svědčí např. to, že odhalil chyby ve zprávě finančního úřadu o kontrole daně z přidané hodnoty (č.l. 313) v případě dokladů č. 96/075 z 25.11.1996 a č. 96/127 z 9.12.1996, což ve svém výsledku znamenalo snížení výše škody způsobené jednáním obžalovaného oproti podané obžalobě v rámci jednání, popsaného v bodě 3) napadeného rozsudku. Snad by bylo možno krajskému soudu v této souvislosti pouze vytknout, že změnu výše škody oproti obžalobě konkrétně neodůvodnil. Krajský soud se v napadeném rozsudku důsledně, podrobně a správně vypořádal s obhajobou obžalovaného. Jak již bylo výše uvedeno, v podaném odvolání byla tato obhajoba prakticky opakována, takže ze strany odvolacího soudu zásadně postačuje pouze odkázat na příslušné pasáže odůvodnění napadeného rozsudku, ke kterým nemá odvolací soud výhrad. K odvolacím námitkám je možno dodat, že z výpovědí osob, které obžalovanému zpracovávaly účetnictví, vyplynulo, že tyto postupovaly podle pokynů obžalovaného a řádně pracovaly s účetními doklady, které jim obžalovaný dal k dispozici. Tyto osoby neměly žádný motiv k tomu, aby zkracovaly daň či se snažily vylákat daňovou výhodu. Naopak svědkyně R.Š. a K.Z. usvědčují obžalovaného z toho, že v určitém období věděl, že vyhodnocení účetnictví vykazuje základ daně, přesahující 2 mil. Kč., byl s tím nespokojen a původní propočty byly poté z jeho iniciativy upravovány výrazným navýšením nákladů a tím došlo ke snížení základu daně na minimum. Krajský soud zcela správně vyhodnotil, že obžalovaný se v rámci svého podnikání v určité době dostal do značných finančních potíží, které řešil jednak různými půjčkami a jednak žalovanou trestnou činností. Tento závěr je zcela logický a vysvětluje motivaci obžalovaného. Je naprosto vyloučeno, že by vůči obžalovanému ve velmi krátkém časovém období současně několik dodavatelů vystupovalo pod falešnou identitou, navíc zrovna v době, kdy tento nebyl spokojen s vysokým základem daně, vyplývajícím z vyhodnocení účetnictví. Dokazováním (zejména výpovědí svědka F.K.) bylo též vyvráceno tvrzení obžalovaného, že investoval značnou částku do opravy havarovaného přívěsu. Samotná skutečnost, že obžalovaný doklady od s.r.o. A. nechal zahrnout do peněžního deníku, avšak nezahrnul je již do daňového přiznání, není nikterak v rozporu se závěrem krajského soudu o prokázání jeho zavinění v přímém úmyslu dle § 4 písm. a) tr. zák. Naopak provedeným dokazováním bylo obžalovanému toto zavinění spolehlivě prokázáno. Odvolání státního zástupce, směřující proti výroku o vině napadeného rozsudku, bylo shledáno zcela důvodným, neboť krajský soud pochybil při právní kvalifikaci jednání obžalovaného. Jak správně státní zástupce v odvolání uvedl, v § 148 odst. 1 tr. zák. a v § 148 odst. 2 tr. zák. jsou upraveny dvě samostatné skutkové podstaty, v prvém případě postihující zkrácení daně ve větším rozsahu, ve druhém případě pak vylákání daňové výhody. Odvolací soud se též ztotožnil s názorem, že kombinace obou těchto skutkových podstat ani v případě naplnění kvalifikované skutkové podstaty dle § 148 odst. 3 písm. c) tr. zák. jakožto trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák. není správná a nemá zákonný ani právně-teoretický podklad. Pokud státní zástupce vyjádřil nesouhlas s názorem, který je uveden v 5. vydání komentáře k trestnímu zákonu z nakladatelství Beck (autoři Šámal, Púry, Rizman), že by se měly výše škody při naplnění kvalifikované skutkové podstaty dle § 148 odst. 3 písm. c) tr. zák., popř. § 148 odst. 4 tr. zák., ve vztahu k oběma základním skutkovým podstatám sčítat, nepovažuje odvolací soud za možné z takového názoru dovozovat kvalifikační konstrukci, kombinující dva samostatné trestné činy v jeden, užitou krajským soudem v napadeném rozsudku. Praktický význam zmíněného názoru o sčítání výší škod je nejasný, nemůže-li mít dopad v právní kvalifikaci jednání a odvolací soud se s ním proto neztotožňuje, když ke sčítání výší škod shledává zákonný podklad pouze v § 89 odst. 3 tr. zák., nikoli však v § 148 odst. 3 písm. c) tr. zák. či § 148 odst. 4 tr.zák. Z uvedených úvah vyplývá, že krajský soud v napadeném rozsudku pochybil, pokud jednání obžalovaného kvalifikoval jako dva trestné činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Přitom je však třeba zdůraznit, že jinak zcela správně postupoval při aplikaci § 16 odst. 1 tr. zák., § 88 odst. 1 tr. zák. a 89 odst. 3 tr. zák., když užil pro obžalovaného příznivější znění trestního zákona, přihlédl k tomu, že jednáním obžalovaného byla způsobena škoda výrazně převyšující dolní hranici pojmu škody značné ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák., že trestná činnost byla spáchána v úmyslu přímém, páchána po delší dobu, obžalovaný spáchal více trestných činů a mezi podáním daňových přiznání v bodech 1), 2) a 3)-5) napadeného rozsudku není blízká souvislost časová. Ve vztahu k výroku o vině bylo proto shledáno důvodu ke zrušení rozsudku dle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. V novém rozsudku bylo jednání obžalovaného právně kvalifikováno v souladu s odvolacím návrhem státního zástupce a výše uvedeným právním názorem pod bodem 1) jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 2 tr.zák. ve znění zák.č. 265/2001 Sb., pod bodem 2) jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.zák. ve znění zák.č. 265/2001 Sb., pod bodem 3) jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.zák. ve znění zák.č. 265/2001 Sb. a pod body 4, 5) jako pokračující pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 8 odst. 1, § 148 odst. 2 tr.zák. ve znění zák.č. 265/2001 Sb. Přitom nebylo důvodu odchýlit se od napadeného rozsudku ohledně závěrů o naplnění jednotlivých znaků skutkových podstat trestných činů, aplikace § 16 odst. 1 tr. zák., § 88 odst. 1 tr. zák. a 89 odst. 3 tr.zák., neboť v těchto východiscích nedošlo k podstatným změnám oproti napadenému rozsudku, a proto se v tomto směru pro stručnost odkazuje na jeho správné odůvodnění. Také v případě výroku o trestu bylo odvolání státního zástupce shledáno zcela důvodným, neboť tresty odnětí svobody (včetně aplikace § 39a odst. 3 tr. zák.) i zákazu činnosti, které obžalovanému uložil krajský soud, byly shledány nepřiměřeně mírnými. V případě aplikace § 39a odst. 3 tr. zák. došlo i k porušení trestního zákona. Uvedené skutečnosti vedly odvolací soud ohledně výroku o trestu ke zrušení napadeného rozsudku dle § 258 odst. 1 písm. d) a e) tr. ř. a s ohledem na zrušení výroku o vině též dle § 258 odst. 2 tr. ř. Obžalovanému byl nově uložen trest odnětí svobody v rámci zákonné trestní sazby na dvě léta až osm let, a to v její polovině, konkrétně na pět let. Pro výkon tohoto trestu byl obžalovaný zařazen dle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti se shodným předmětem jako v napadeném rozsudku, ovšem na delší dobu pěti let. Odvolací soud při rozhodování o trestu respektoval základní zákonná východiska, vyplývající z § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák. (popř. § 31 odst. 2 písm. c/ tr.ř.), přičemž ve prospěch obžalovaného ve shodě s krajským soudem přihlédl k jeho dosavadní bezúhonnosti, většímu časovému odstupu od spáchání trestné činnosti, jakož i k jeho zdravotního stavu, na druhé straně v jeho neprospěch bylo nutno přihlédnout ke skutečnosti, že souhrnný trest mu byl ukládán za čtyři kvalifikované trestné činy s trestní sazbou do osmi let, další trestný čin a jeho pokus. Tento rozsah, výše způsobené škody, doba páchání a závažnost trestného jednání obžalovaného pak vedl k závěru, že přiměřeným je právě souhrnný trest odnětí svobody v polovině zákonné trestní sazby, vyplývající z § 250 odst. 3 tr. zák. Z použití uvedeného ustanovení je zřejmé, že odvolací soud se neztotožnil s názorem, který krajský soud vyjádřil v napadeném rozsudku, že nejpřísněji trestným činem dle § 35 odst. 1 tr. zák. je (pouze) trestný čin dle § 250b odst. 4 tr. zák., neboť trestní sazba vyplývající z jeho kvalifikované skutkové podstaty je shodná jako v případě trestného činu dle § 250 odst. 3 tr. zák. Porovnání trestních sazeb základních skutkových podstat pro posouzení toho, který čin je nejpřísněji trestný, nemá významu. Krajský soud však tímto postupem zákon neporušil, neboť souhrnný trest odnětí svobody uložil obžalovanému ve správné trestní sazbě. Odvolacím soudem užité ustanovení koresponduje s dřívějším rozsudkem Okresního soudu v Bruntále, pobočka Krnov. Jako porušení zákona a současně nepřiměřeně mírné hodnotil odvolací soud rozhodnutí o způsobu výkonu trestu odnětí svobody dle § 39a odst. 3 tr. zák., když pro aplikaci tohoto ustanovení v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky, neboť zařazení do jiného typu věznice, než vyplývá z ustanovení § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák., by v této věci přicházelo v úvahu jen při kumulativním splnění dvou podmínek – měl-li by soud se zřetelem na závažnost trestného činu a na stupeň a povahu narušení pachatele za to, že jeho náprava bude v jiném typu věznice lépe zaručena. Zatímco druhá z těchto podmínek splněna byla, neboť u obžalovaného s ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost a poznatky o jeho osobě nebyl učiněn závěr o výrazné morální narušenosti, postupu dle § 39a odst. 3 tr. zák. bránil závěr o vysoké závažnosti spáchané trestné činnosti. Proto byl obžalovaný nově zařazen k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou dle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. Pokud jde o trest zákazu činnosti, byl tento uložen krajským soudem důvodně za splnění zákonných podmínek s tím, že obžalovanému bylo zakázáno podnikání s předmětem činnosti, v souvislosti se kterým se trestné činnosti dopustil. V rámci nového rozhodnutí o tomto trestu dospěl odvolací soud k závěru, že v relaci s výměrou trestu odnětí svobody a ustálenou soudní praxí bude uložení též tohoto trestu v polovině zákonné trestní sazby, a proto mu byl uložen ve výměře pěti let. Současně byl též zrušen výrok o trestu z dřívějšího rozsudku, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Do výroku o uložení souhrnného trestu, jakož i do posledně zmíněného zrušovacího výroku, byly zahrnuty též údaje o rozhodnutí odvolacího soudu v dřívější trestní věci, které v napadeném rozsudku absentovaly („ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.11.2003, sp. zn. 6 To 408/2003“).