Nedoloží-li poškozená právnická osoba, že nárok na náhradu škody v adhézním řízení za ni uplatila osoba oprávněná (zejména neplyne-li toto z výpisu z obchodního rejstříku), poté je třeba učinit závěr, že nárok nebyl uplatněn řádně. Poškozené organizaci v takovém případě nelze přiznat postavení osoby oprávněné k podání odvolání (§ 246 odst. 1 písm. d) tr.ř. a contr.).

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9.1.2004, č.j. 39 T 14/2000-653 byl obžalovaný M. Š. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr.zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody za současného vyslovení dohledu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obžalovanému uložena povinnost nahradit způsobenou škodu a.s. S M. L. Z., H. n. č. 264/18. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená a.s. odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podala odvolání poškozená a.s. O. P., N. 11 (dále jen poškozený). V odvolání bylo argumentováno skutečností, že krajský soud, přestože v předchozím rozsudku ze dne 29.1.2003 o povinnosti k náhradě škody ve vztahu k poškozenému rozhodl, v napadeném rozsudku již nikoli a uvedl pouze důvody, proč tak učinit nemohl. Odůvodnění nemůže obstát, protože není pravdivé, navíc citovaná zásada (míněn zřejmě zákaz reformace in peius) nebyla soudem aplikována správně. Ač to v odvolání nebylo výslovně uvedeno, dle jeho obsahu odvolací soud dovodil, že odvolatel se domáhá doplnění chybějícího výroku o náhradě škody do napadeného rozsudku (§ 259 odst. 2 tr. ř.). Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací (§ 252 tr. ř.) se nejprve zabýval odvoláním z hlediska včasnosti jeho podání a dospěl k závěru, že bylo podáno v zákonné lhůtě dle § 248 odst. 1 tr. ř. Dále se vrchní soud zabýval otázkou, zda odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou. V tomto směru dospěl na základě § 246 odst. 1 písm. d) tr. ř. k negativnímu závěru, neboť odvolací právo dle citovaného ustanovení má pouze ten poškozený, který uplatnil v trestním řízení nárok na náhradu škody řádně a včas (§ 43 odst. 3, § 206 odst. 2 tr. ř.). Podle § 43 odst. 3 tr. ř. je návrh na náhradu škody třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. Právnická osoba může úspěšně návrh učinit jen osobou, která je oprávněna ji zastupovat a takové návrhy za ni činit. V daném případě byl sice zmíněný návrh učiněn, jak to vyplývá z č.l. 143, a to dne 26.7.2000 při svědeckém výslechu v přípravném řízení ing. F. C., ředitelem obchodní skupiny a.s. O. P. Tento pracovník poškozené a.s však policejnímu orgánu ani později soudu nikdy neprokázal, že je osobou oprávněnou zastupovat poškozeného. Ani z výpisu z obchodního rejstříku na č.l. 211 a násl. nevyplývá, že by jmenovaný pracovník poškozeného byl oprávněn jej zastupovat. Jak vyplývá dále z č.l. 251-252 spisu, dne 20.10.2000 obdržel poškozený přípis Krajského soudu v Brně s upozorněním, že se dosud řádně nepřipojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody a pokud tak hodlá učinit, bylo mu k tomu dáno příslušné poučení. Poškozený výzvu ignoroval a do okamžiku zahájení dokazování v hlavním líčení dne 1.11.2000 se řádně s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení nepřipojil, a proto nebyl dle § 44 odst. 2 tr. ř. jako poškozený k účasti na hlavním líčení vůbec připuštěn. V souladu s těmito skutečnostmi pak Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 21.3.2001 o jeho nároku na náhradu škody důvodně nerozhodl (č.l. 360 a násl.). Tento rozsudek byl zrušen jen k odvolání obžalovaného M. Š. a touto skutečností vznikl pro celé další následující řízení limit, daný zásadou zákazu reformace in peius (změny k horšímu), vyplývající z § 264 odst. 2 tr. ř. Poškozený sice poté předložil soudu plnou moc ze dne 20.12.2001, která však neopravňovala ing. F. C. k zastupování poškozeného před soudem ani k uplatnění nároku na náhradu škody a už vůbec neprokazovala takové jeho oprávnění v době, kdy se za poškozeného s nárokem na náhradu škody připojil. Ze všech dosud uvedených důvodů tedy bylo nutno učinit závěr, že poškozený v řízení řádně neuplatnil nárok na náhradu škody a není proto subjektem, oprávněným podat odvolání (§ 246 odst. 1 písm. d/ tr. ř.). Pokud později Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 29.1.2003 (č.l. 479 a násl.) za popsané situace o nároku poškozeného na náhradu škody přesto (nesprávně) rozhodl, na což poškozený v odvolání poukazoval, není toto rozhodnutí pro závěr, že poškozený řádně neuplatnil nárok na náhradu škody, právně relevantní. Na okraj zbývá jen pro úplnost dodat, že v dalším odvolacím řízení byl k odvolání obžalovaného posledně citovaný rozsudek zrušen. Z výše uvedených důvodů bylo odvolání poškozeného zamítnuto dle § 253 odst. 1 tr. ř. jako podané osobou neoprávněnou, čímž bylo vyloučeno, aby vrchní soud přistoupil k věcnému přezkoumání napadeného rozhodnutí dle § 254 tr. ř.