Usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, soud prvního stupně směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2002, č.j. 4 Sm 170/2002-7 vůči žalovanému l) zrušil a řízení zastavil (výrok I.) a dále rozhodl, že ve vztahu k žalovanému 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že žalovaní ve včas podaných námitkách uvedli, že směnečným platebním rozkazem bylo rozhodnuto o nároku ze zajišťovací směnky ke kupní smlouvě č. 001/2001 uzavřené mezi žalobcem a žalovaným 1), v níž se smluvní strany dohodly, že všechny majetkové spory, které by v budoucnu vznikly z této kupní smlouvy, bude s konečnou platností rozhodovat jeden rozhodce ve smyslu zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. S ohledem na skutečnost, že v čl. III. (Zajištění), je výslovně zmíněna blankosměnka, kterou byly zajištěny povinnosti z předmětné smlouvy, tak i nárok z této směnky musí být řešen před rozhodcem. Vzhledem k tomu, že není dána pravomoc soudu, bylo rozhodnuto o zrušení směnečného platebního rozkazu vůči žalovanému l) a v souladu s ust. § 106 odst. l o.s.ř. řízení vůči žalovanému 1) zastaveno. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas odvolání, ve kterém připustil, že kupní smlouva č. 001/2001 ze dne 9. 2. 2001 obsahuje rozhodčí doložku, současně ale upozornil, že v dané věci se žalobce domáhá proti žalovanému l) zaplacení peněžité částky nikoliv jako nároku z kupní smlouvy, ale nároku ze směnky. I když tento směnečný závazek kryje majetkový právní vztah mezi žalobcem a žalovaným 1) z kupní smlouvy, existuje tento směnečný závazek samostatně vedle závazku z kupní smlouvy, a proto se na něho rozhodčí doložka obsažená v kupní smlouvě nevztahuje. Kromě toho vyslovil názor, že z. č. 216/1994 Sb. se na práva z právních vztahů směnečných a šekových, s ohledem na specifický druh řízení upravený v § 175 o.s.ř., nemůže použít. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaní se k podanému odvolání žalobce nevyjádřili. Odvolací soud podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání nelze upřít důvodnost. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, doručeným soudu dne 9. 7. 2002, se žalobce domáhal vydání směnečného platebního rozkazu ukládajícího žalovaným 1) R.-R. a S. v.o.s., 2) L. a.s., 3) J. R. povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně směnečnou pohledávku 2.445.822,- Kč s postižními právy, a to na základě směnky vystavené žalovaným 1) dne 25. 6. 2001 na směnečnou sumu 2.445.822,- Kč splatnou 31. 5. 2002, kterou žalovaní 2) a 3) podepsali jako směneční rukojmí. Proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 8. 2002, č.j. 4 Sm 170/2002-7 podali všichni tři žalovaní včas námitky, včetně námitky procesněprávní poukazující na nedostatek podmínek řízení. V této souvislosti uvedli, že předmětná směnka je zajišťujícím instrumentem ke kupní smlouvě č. 001/2001, ve které si smluvní strany sjednaly, že všechny majetkové spory, které by v budoucnu z této kupní smlouvy vznikly, bude s konečnou platností rozhodovat jeden rozhodce ve smyslu zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, a proto není Krajský soud v Ostravě k projednání předmětné žaloby věcně příslušný (správně pravomocný). Pokud by se žalobce domáhal svých práv z kupní smlouvy u příslušného rozhodčího soudu a duplicitně také práv ze zajišťující směnky, došlo by k oddělení zajišťující směnky od hlavního závazkového vztahu z kupní smlouvy a žalovaným by tak mohlo být uloženo dvojí plnění z jednoho právního důvodu. Soud prvního stupně učinil zjištění z předložené kupní smlouvy č. 001/2001 uzavřené dne 9. 2. 2001 mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným 1) jako kupujícím a na tomto základě rozhodl odvoláním napadeným usnesením. Podle ust. § 106 odst. 1 o.s.ř., jakmile soud k námitce žalovaného uplatněné nejpozději při prvním jeho úkonu ve věci samé zjistí, že věc má být podle smlouvy účastníků projednána v řízení před rozhodci, nemůže věc dále projednávat a řízení zastaví; věc však projedná, jestliže účastníci prohlásí, že na smlouvě netrvají. Soud projedná věc i tehdy, jestliže zjistí, že věc nemůže být podle práva České republiky podrobena rozhodčí smlouvě nebo, že rozhodčí smlouva je neplatná, popřípadě že vůbec neexistuje, nebo že její projednání v řízení před rozhodci přesahuje rámec pravomoci přiznané jim smlouvou, a nebo že rozhodčí soud odmítl se věcí zabývat. Podle ust. § 175 odst. 4 o.s.ř., podá-li žalovaný včas námitky, nařídí soud k jejich projednání jednání; k námitkám později vzneseným však již nelze přihlížet. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný (šekový) platební rozkaz ponechá v platnosti, nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu. Odvolací soud obecně konstatuje, že je-li uplatněn nedostatek podmínek řízení v námitkách proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu, jedná se o procesněprávní námitku, o níž nutno rozhodnout podle ust. § 175 odst. 4 o.s.ř. K projednání této námitky je nutné nařídit jednání a po jejím projednání lze o zrušení vydaného směnečného platebního rozkazu rozhodnout formou rozsudku. Zrušením vydaného směnečného platebního rozkazu se řízení končí, a proto se již o zastavení řízení nerozhoduje. V posuzované věci se žalovaní v námitkách, tedy po vydání směnečného platebního rozkazu, který má povahu rozhodnutí ve věci samé, bránili, že v této věci neměl rozhodovat soud, ale měla být projednána v řízení před rozhodcem. Z odůvodnění odvoláním napadeného usnesení je zřejmé, že soud prvního stupně o této námitce nedostatku pravomoci soudu nerozhodoval jako o námitce proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu dle ust. § 175 odst. 4 o.s.ř., nýbrž jako o námitce dle ust. § 106 odst. 1 o.s.ř. a podle tohoto ustanovení řízení zastavil. Naopak z odůvodnění se nepodává, podle jakého zákonného ustanovení soud prvního stupně rozhodl o zrušení vydaného směnečného platebního rozkazu. Vydaný směnečný platební rozkaz může soud prvního stupně zrušit buď dle ust. § 175 odst. 2 o.s.ř., který odkazuje na ust. § 173 odst. 2 o.s.ř., případně dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. (usnesením) nebo postupem dle ust. § 175 odst. 4 o.s.ř. (rozsudkem). V posuzované věci připadá v úvahu pouze postup podle ust. § 175 odst. 4 o.s.ř., který soud prvního stupně nedodržel, neboť o procesněprávní námitce nedostatku pravomoci soudu k vydání směnečného platebního rozkazu rozhodl bez projednání této námitky při jednání. Bude třeba, aby soud prvního stupně k projednání námitek všech tří žalovaných nařídil jednání a dokazování nejprve zaměřil na posouzení námitky procesněprávní povahy. Vzniknou-li o obsahu kupní smlouvy pochybnosti, bude třeba je odstranit výkladem dle ust. § 35 ObčZ. Pro rozhodnutí v této věci bude podstatné vyřešit otázku, zda si smluvní strany v čl. VI. bod 7. kupní smlouvy č. 001/2001 ze dne 9. 2. 2001 dohodly rozhodování rozhodcem i o nárocích na zaplacení směnky nebo pouze o nárocích z kupní smlouvy směnkou zajištěných. V této souvislosti bude třeba zabývat se vůlí smluvních stran a současně zvážit, zda se tato rozhodčí smlouva vztahuje na žalované 2) a 3), kteří nejsou účastníky kupní smlouvy, v níž byla rozhodčí doložka sjednána, neboť i oni se rozhodčí smlouvy a nedostatku pravomoci soudu v námitkách dovolávají. Teprve v závislosti na výsledku posouzení procesněprávních námitek všech tří žalovaných bude možné zabývat se jejich námitkami hmotněprávními. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 221 odst. 1, 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.