Na společné gremiální poradě v Přední Labské dne 4.5.2005 byla schválena právní věta: "Na státní podnik, který vznikl podle zákona č. 111/1990 Sb. o státním podniku a jehož vnitřní poměry nebyly přizpůsobeny zákonu č. 77/1997 Sb., a tyto změny zapsány rejstříkovým soudem (§ 20 odst. 1 zák. č. 77/1997 Sb.), a který zanikl podle předchozí úpravy (§ 761 odst. 2 ObchZ., zrušená ustanovení § 27a - 27e HZ, § 70 - § 75 ObchZ ve znění platném do 31.12.2000) nelze aplikovat ustanovení § 75b odst. 2 ObchZ. o zrušení výmazu a obnovení likvidace".

t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e. II. Navrhovatelé nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh, kterým se navrhovatelé domáhali zrušení zápisu o výmazu státního podniku a obnovení jeho likvidace (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Podle odůvodnění byl návrh zamítnut proto, že podle soudu prvního stupně se úprava § 75b odst. 2 ObchZ vztahuje pouze na obchodní společnosti, zákon o státním podniku „neumožňuje“, aby došlo ke zrušení zápisu o výmazu státního podniku. Proti tomuto usnesení podali včasné odvolání navrhovatelé, kteří nesouhlasili s právním názorem soudu prvního stupně. Podle nich je třeba z ustanovení § 20a ObčZ a § 9 odst. 6 zákona o státním podniku dovodit, že úprava platná pro likvidaci obchodních společností, včetně obnovení likvidace, se vztahuje i na státní podniky. Namítali, že zužující výklad pojmu likvidace v zákoně o státním podniku by vedl k nerovnoprávnému postavení různých typů právnických osob, která není ve zvláštních zákonech nijak odůvodněna, a tím by došlo k porušení zejména článku 11 Listiny základních práv a svobod, protože ochrana vlastnického práva všech vlastníků by neměla stejný obsah. Při zužujícím výkladu, který zaujal soud prvního stupně, by u obchodních společností při zjištění dalšího majetku došlo k obnovení likvidace a vyššímu uspokojení věřitelů, u státních podniků by k tomuto dojít nemohlo a stát by se takto vyhnul i restituční povinnosti vydat věc oprávněným osobám. Dále argumentovali tím, že dosud probíhá spor o určení vlastnictví k nemovitostem, které jsou vedeny v katastru nemovitostí jako vlastnictví státu s právem hospodaření označeného státního podniku, a probíhá i spor o vydání nemovitosti podle zákona č. 87/1991 Sb.. V těchto souvislostech je podle navrhovatelů nutno vykládat právní předpisy tak, aby oprávněné osoby neutrpěly újmu. Proto se navrhovatelé v odvolacím řízení domáhají změny napadeného usnesení, zrušení zápisu o výmazu státního podniku a obnovení jeho likvidace. Vrchní soud, který dovodil, že odvolání navrhovatelů je podáno včas a oprávněnými osobami, obsahuje náležitosti podle § 205 odst. 1, odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a, § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání navrhovatelů není důvodné. Podle obsahu předloženého spisu se v tomto řízení, které bylo zahájeno 12. 4. 2002, domáhají navrhovatelé, aby soud rozhodl o zrušení zápisu o výmazu státního podniku S. O., státní podnik v likvidaci a obnovení jeho likvidace. V návrhu tvrdí, že proti vymazanému státnímu podniku navrhovatelé vedli spor o vydání nemovitostí, které jsou zapsány na LV č. 1547 v k.ú. Moravská Ostrava jako pozemky p.č. 1412, 1413 s budovami, které se na nich nacházejí, a rovněž spor o uzavření dohody o vydání těchto nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb. Jejich nárok dosud nebyl uspokojen a ani o něm dosud nebylo v soudním řízení rozhodnuto; řízení jsou vedena u Okresního soudu v Ostravě pod sp.zn. 30 C 148/92 a 30 C 414/92. Poté, co navrhovatelé zjistili, že státní podnik byl vymazán z obchodního rejstříku, dne 10. 4. 2002, navštívili katastr nemovitostí, v němž je vymazaný státní podnik stále zapsán jako subjekt, kterému svědčí právo hospodaření s uvedenými nemovitostmi. Navrhovatelé tvrdí, že jsou oprávněnými osobami podle zákona č. 87/1991 Sb. a jsou tedy v postavení věřitele vůči tomuto státnímu podniku. S nemovitostmi, k nimž je dosud zapsáno právo hospodaření vymazaného státního podniku, likvidátor nijak nenaložil, a proto žádají, aby soud rozhodl podle § 75b odst. 2 ObchZ o zrušení výmazu státního podniku a obnovení jeho likvidace. Soud prvního stupně učinil zjištění z příslušného rejstříkového spisu ohledně výmazu státního podniku ke dni 19. 12. 2001 a poté rozhodl napadeným usnesením. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddíl A.XIV, vložka 246, zveřejněného na Internetu v registrech MS ČR ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, vyplývá, že Dne 4.4.1990 byl zapsán S. O., státní podnik, dne 3.10.1991 byla zapsána likvidace tohoto státního podniku a dne 19.12.2001 byl vymazán z obchodního rejstříku. V době od 10.11.1992 do 14.2.2000 byl na majetek podniku prohlášen konkurs. Podle § 9 odst. 6 zákona č. 77/1997 Sb. o státním podniku v platném znění, nestanoví-li tento zákon jinak, použije se na likvidaci podniku úprava platná pro likvidaci obchodní společnosti. Podle § 20 odst. 1, 2 zák.č. 77/1997 Sb.o státním podniku v platném znění, podniky vzniklé podle zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, se považují za podniky vzniklé podle tohoto zákona ode dne zápisu změny v obchodním rejstříku, je-li jejich zakladatelem ústřední orgán státní správy, který do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona přizpůsobí zakládací listinu a složení dozorčí rady tomuto zákonu a zašle návrh na zápis změny v obchodním rejstříku a zakládací listinu příslušnému soudu, který vede obchodní rejstřík, v němž je podnik zapsán. Právní poměry podniku se do dne zápisu změny v obchodním rejstříku řídí dosavadními předpisy.Ve lhůtě uvedené v odstavci 1 může zakladatel, je-li jím ústřední orgán státní správy, rovněž podnik zrušit buď s likvidací, nebo bez likvidace podle zvláštního zákona; právní poměry těchto podniků, jakož i podniků ke dni účinnosti tohoto zákona v se řídí dosavadními předpisy s tím, že ustanovení zákona č.111/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o dozorčí radě a fondech se nepoužijí. Podle § 761 odst.2 ObchZ ustanovení § 70 až 75 se použijí obdobně i na likvidaci jiných právnických osob než obchodních společností, jestliže nemají právního nástupce a z právních předpisů, jež je upravuje, nevyplývá něco jiného. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že zákon č.77/1997 o státním podniku „neumožňuje“ soudu rozhodnout o zrušení výmazu a obnovení likvidace (případně o vstupu do likvidace a jmenování likvidátora). Z dikce ustanovení § 9 odst. 6 zákona č.77/1997 Sb. (ve znění novely provedené zák.č.103/2001 Sb.), který zakládá subsidiaritu úpravy likvidace společností podle obchodního zákoníku, aniž by některé části této úpravy byly vyloučeny a aniž by tento zákona odlišně upravil situaci, kdy se po ukončení likvidace či po výmazu státního podniku zjistí jeho dosud neznámý majetek, naopak vyplývá, že na proces likvidace státního podniku, jehož režim se řídí zákonem č.77/1997 Sb., je třeba podpůrně aplikovat úpravu likvidace společností podle obchodního zákoníku. Takovýto závěr je rovněž v souladu s úpravou § 20a odst. 4 ObčZ, § 3 odst. 3 zák. č. 77/1997 Sb. a § 54 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb..V tomto směru shledává odvolací soud námitku odvolatelů důvodnou. Tento závěr však platí pouze pro ten státní podnik, jehož vnitřní poměry jsou nebo byly (pokud již zanikl) upraveny zákonem č. 77/1997 Sb. o státním podniku (tj. státní podnik vzniklý podle zákona č.77/1997 Sb. nebo ten, který se za podnik vzniklý podle tohoto zákona považuje, § 20 zák. č. 77/1997 Sb.). Jen u tohoto státního podniku po jeho zániku připadá v úvahu zrušení výmazu a obnovení likvidace, pokud jsou splněny zákonné podmínky § 75b ObchZ. Na státní podnik, který vznikl podle zák.č. 111/1990 Sb. o státním podniku a jehož vnitřní poměry nebyly přizpůsobeny zák. č. 77/1997 a tyto změny zapsány rejstříkovým soudem (§ 20 odst. 1 zák. č.77/1997) a který zanikl podle předchozí právní úpravy (§ 761 odst. 2 ObchZ, zrušená ustanovení § 27a – 27e HZ, § 70 - § 75 ObchZ ve znění platném do 31.12.2000), nelze aplikovat ustanovení § 75b odst. 2 ObchZ o zrušení výmazu a obnovení likvidace. Tento závěr vyplývá z dikce § 761 odst. 2 ObchZ, podle které lze podpůrně na postup likvidace těchto státních podniků aplikovat pouze ustanovení § 70 - § 75 ObchZ. S. O., státní podnik, byl zrušen s likvidací, a tato byla do obchodního rejstříku zapsána dne 3.10.1991. Z této skutečnosti plyne, že poměry tohoto státního podniku se řídily až do jeho výmazu dne 19.12.2001 úpravou zákona č. 111/1990 Sb.(přerušení likvidace v době od 10.11.1992 do 14.2.2000 konkurzem na majetek státního podniku nemá na tento závěr žádný vliv). Nad rámec § 70 – § 75 úpravu obchodního zákoníku pro postup likvidace společností, tedy ani § 75b ObchZ o zrušení výmazu společnosti )a obnovení likvidace, proto v této věci aplikovat nelze. Rozhodnutí soudu prvního stupně je správné. Závěr odvolacího soudu o neaplikovatelnosti postupu podle § 75b ObchZ na státní podniky, které se řídí či řídily režimem zák. č. 111/1990 Sb., není v rozporu s ústavním principem ochrany vlastnického práva. Navrhovatelé v odvolání tvrdí nárok podle zák. č. 87/1991 Sb., o němž dosud nebylo rozhodnuto, a proto se domáhají zrušení výmazu státního podniku, který je v katastru nemovitostí zapsán jako subjekt práva hospodaření k pozemkům, k nimž vznesli restituční nárok. Povinnost státu odpovídající restitučnímu nároku navrhovatelů výmazem státního podniku z obchodního rejstříku nezanikla. Jedná se o závazek státu, na který se vztahuje úprava zákona č. 219/2000 Sb. o majetku státu, a k tomuto majetku, bez ohledu na zápis ve veřejném seznamu, má právo hospodařit příslušná organizační složka státu, případně Úřad pro zastupování státu (§ 54 odst. 4 zák. č. 219/2000 Sb.). Proto není důvodná námitka navrhovatelů, že pokud by u státních podniků podle § 111/1990 Sb. neměla být aplikována úprava § 75b ObchZ, vyhnul by se stát restituční povinnosti. Rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, proto je odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Navrhovatelé v odvolacím řízení úspěch neměli, proto jim právo na náhradu podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř. nevzniklo. Vzhledem k tomu, že státní podnik nemá způsobilost být účastníkem tohoto řízení, rozhodl odvolací soud pouze o náhradě nákladů ve vztahu k navrhovatelům.