" Pokud se žalovaný nedostaví k prvnímu jednání a výslovně prohlásí, že souhlasí s projednáním věci bez jeho přítomnosti, pak za situace, kdy se svou, byť nedůvodnou omluvou, spojil vyjádření, v němž označil důkazy, mohl důvodně předpokládat, že soud o žalobě rozhodne na základě provedených důkazů. Za této situace nelze vydat rozsudek pro zmeškání."

t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem, který soud prvního stupně vydal jako rozsudek pro zmeškání, byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobci 141.800,- Kč se 4% úrokem z prodlení od 11.8.2002 do zaplacení a náklady řízení částkou 33.121,50 Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Dle odůvodnění se žalovaný, ač řádně a včas předvolán, nedostavil bez řádné a včasné omluvy k prvnímu jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 25.1.2005 a soud proto považoval za nesporná skutková tvrzení obsažená v žalobě. Dovodil, že žalovaný v rozporu s článkem V. odst. 2 smlouvy o nájmu dopravního prostředku uzavřené mezi účastníky dne 5.11.2001, nezaplatil žalobci škodu, kterou způsobil při provozu pronajatého automobilu zn. Ford Tranzit 2,5, a která činí dle znaleckého posudku žalovanou částku. Dne 10.8.2002 bylo vyčíslení škody žalovanému předáno a počínaje následujícím dnem je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. Namítl, že nebyly splněny podmínky pro postup podle ust. § 153b o.s.ř. Tvrdil, že závěr soudu prvního stupně o tom, že dne 26.10.2004 mu bylo řádně doručeno předvolání k jednání na den 25.1.2005 včetně stejnopisu žaloby a poučení o následcích nedostavení se k tomuto jednání, je v rozporu s pravdou. Stejně tak za nepravdivé označil zjištění, že se k jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil. Uvedl, že dne 18.1.2005 utrpěl úraz nohy, která mu byla znehybněna sádrovou dlahou, a proto ho jeho zástupce písemně z jednání omluvil a zaslal soudu též písemné vyjádření k žalobě. Konečně je toho názoru, že není splněn ani poslední předpoklad pro vydání rozsudku pro zmeškání, totiž požadavek, aby z tvrzení žalobce obsažených v žalobě o skutkových okolnostech věci též vyplývala odůvodněnost uplatněného nároku. Domáhal se zrušení napadeného rozsudku. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a to z hlediska odvolacích důvodů dle ust. § 205b o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 14.4.2003 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Skutkově tvrdil, že smlouvou o pronájmu dopravního prostředku, kterou mezi sebou účastníci uzavřeli dne 5.11.2001, si žalovaný pronajal dodávkový automobil tovární značky Ford Tranzit 2,5, . Při provozu pronajatého vozidla žalovaným došlo dne 7.11.2001 k jeho poškození havárií, která byla šetřena Policií ČR. Za účelem stanovení výše škody nechal žalobce zpracovat posudek znalce, který však žalovaný neuznal, a proto byl vypracován posudek nový, který škodu vyčíslil částkou 141.800,- Kč a který byl předán žalovanému 10.8.2002. Žalovaný škodu neuhradil. Soud prvního stupně vydal ve věci platební rozkaz, proti němuž žalovaný podal odpor. V odporu uvedl, že nárok žalobce neuznává ani částečně. Namítal jednak, že byl žalobcem ujištěn, že vozidlo je havarijně pojištěno, a dále, že požadovaná částka není skutečnou škodou, neboť vozidlo ještě nebylo opraveno. Žalovaný soudu předložil plnou moc svého právního zástupce. Soud prvního stupně nařídil jednání na den 18.11.2004. V předvolání poučil žalovaného mimo jiné i o následcích zmeškání tohoto jednání. Toto předvolání bylo advokátu žalovaného doručeno 16.6.2004. Ještě před konáním jednání odročil soud prvního stupně jednání na den 25.1.2005, když ve vyrozumění o odročení jednání upozornil na obsah poučení a příkazů obsažených v předcházejícím předvolání. Toto vyrozumění bylo advokátu žalovaného doručeno 26.10.2004. Dne 24.1.2005 bylo soudu prvního stupně doručeno podání advokáta žalovaného, v němž žádal o omluvu neúčasti žalovaného a jeho právního zástupce u jednání dne 25.1.2005, s tím, že souhlasí s projednáním věci bez jejich přítomnosti. Poukázal na stanovisko žalovaného uvedené v odporu proti platebnímu rozkazu a na přiložené vyjádření, v němž namítal, že není zřejmé, z jakého právního titulu po něm žalobce náhradu škody požaduje. Poukazoval na předchozí korespondenci, kde žalobce vyčíslil škodu částkou 80.000,- Kč. Navrhl provést důkaz znaleckým posudkem znalce Ing. P. ze dne 20.11.2001, který předložil a dopisem právního zástupce žalobce ze dne 11.4.2002, který rovněž předložil. Při ústním jednání dne 25.1.2005, k němuž se žalovaný ani jeho právní zástupce nedostavil, navrhl žalobce, aby bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání a soud poté rozhodl nyní napadeným rozsudkem. Z čistě formálního hlediska jsou naplněny formální předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť žalovanému byla soudem doručena žaloba do vlastních rukou, bylo mu včas do vlastních rukou doručeno předvolání k jednání na den 25.1.2005 a žalovaný byl též poučen, že bude rozhodnuto v jeho neprospěch rozsudkem pro zmeškání, jestliže jednání, k němuž byl předvolán, bez důvodné a včasné omluvy zmešká, a přesto se žalovaný k tomuto jednání, které bylo prvním jednáním ve věci, nedostavil a jeho omluva, která došla soudu před zahájením jednání, nebyla nijak odůvodněna. Odvolací argumentace žalovaného, pokud namítal nesprávnost závěrů soudu prvního stupně o naplnění těchto předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání, nemůže obstát. Je právně zcela bezvýznamné, že žalovaný měl omluvitelný důvod, a proto se ještě před jednáním omluvil, když tento důvod ve své omluvě soudu nesdělil. Závěr soudu prvního stupně, že se žalovaný nedostavil bez důvodné omluvy, je tedy správný. Také další předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání byly dány, neboť žalobce, který se k prvnímu jednání ve věci dostavil, navrhl, aby bylo rozhodnuto pro zmeškání žalovaného. Také žalobcova žalobní tvrzení o skutkových okolnostech sporu dostatečně odůvodňují závěr, že žaloba je opodstatněná. Přesto odvolací soud dospívá k závěru, že v konkrétním případě nebylo vydání rozsudku pro zmeškání namístě. Jak dovodil Ústavní soud ČR (nález ÚS 428/04) zavedení institutu rozsudku pro zmeškání sledovalo nepochybně zefektivnění a tím i zrychlení soudního řízení v případě, kdy je žalovaný nečinný a zaviněně svým postupem – svou nečinností (neúčastí na nařízeném soudním jednání) – délku soudního řízení prodlužuje. Současná procesní občanskoprávní úprava tedy usiluje o to, donutit účastníky řízení aktivně jednat a postupovat v duchu zásady „každý nechť si střeží svá práva“. Je však třeba mít na zřeteli, že rozsudek pro zmeškání je formální institut, který podstatně redukuje možnost uplatnění procesních práv žalovaného. Rozsudek pro zmeškání soud vydat může, ale nemusí. Zákon ponechává na úvaze soudu, zda i tam, kde jsou splněny všechny zákonem stanovené formální předpoklady, je vhodné o věci rozhodnout „kontumačním rozsudkem“. K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný nebo se odmítá aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně soudní řízení přetahuje. Prioritou v soudním řízení musí zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (žalovaných), kteří na soudním řízení chtějí participovat. Hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků. Podmínky pro vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání na místě“. Tolik závěry Ústavního soudu ČR. V konkrétním případě je třeba zvážit, že žalovaný od počátku aktivně jednal k obraně svých práv a důvody nesouhlasu s žalobou uvedl již v odůvodněném odporu proti platebnímu rozkazu. K nařízenému jednání se omluvil. Jelikož důvod omluvy soudu nesdělil, nelze jeho neúčast sice posoudit jako omluvenou, avšak na druhé straně je třeba vzít v úvahu jeho žádost, aby věc byla projednána bez osobní přítomnosti žalovaného, což ostatně ust. § 101 odst. 2 o.s.ř. připouští. Za situace, kdy se svou, byť neodůvodněnou omluvou, žalovaný spojil i své procesní vyjádření, v němž označil důkazy a listiny dokonce k důkazu předložil, mohl důvodně předpokládat, že soud o žalobě rozhodne na základě provedených důkazů. Dle názoru odvolacího soudu neměl být za těchto okolností rozsudek pro zmeškání vydán, a proto jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (ust. § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).