Vysazení sazeniček konopí setého a jeho pěstování na volně přístupných místech (např. na mýtině v lesním prostoru či na svahu kopce) nenaplňuje znak objektivní stránky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a TrZ „bez povolení přechovává psychotropní látku“ jednak proto, že samotnou rostlinu takto pěstovanou nelze za psychotropní látku považovat, jednak proto, že ji pachatel nemá ve své moci. Takové jednání proto nelze kvalifikovat ani jako neoprávněné vyrábění psychotropní látky podle § 187 TrZ, neboť pouhé pěstování rostliny, není-li sama psychotropní látkou, není jejím vyráběním. Pěstování sazenic konopí setého však může naplňovat zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 TrZ ve formě opatření si předmětu určeného k výrobě psychotropní látky, event. jeho vývojových stádií.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 14.1.2005, č.j. 2 Tm 4/2004-438, byl obžalovaný mladistvý T. D.* (pseudonym) uznán vinným jednak proviněním nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr.zák. (bod 1.) a jednak proviněním pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák. (bod 3.). Za shora uvedená provinění a sbíhající se trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr.zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr.zák., kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19.4.2004, č.j. 1 T 35/2004-53, doručeným 12.5.2004, bylo obžalovanému mladistvému T.D. uloženo souhrnné trestní opatření odnětí svobody podle § 242 odst. 1 a § 35 odst. 2 tr.zák. a podle § 25 odst. 3 a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. v trvání 2 roků. Podle § 58 odst. 1 tr.zák. a § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. byl výkon tohoto trestního opatření podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let a současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19.4.2004, č.j. 1 T 35/2004-53, jakož i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující. Trestné činnosti se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustil skutky, popsanými ve výroku napadeného rozsudku, a to tak, že 1. společně s již pravomocně odsouzeným M.A. v době od března 2003 do 18.6.2003 společně v B. nad P. na zahradě č. 88 v zahrádkářské kolonii P. H., dále na mýtině v lesním prostoru v k.ú. obce Z. a také na svahu zvaném V. v k.ú. obce Š. nad S. zasadili nejméně 100 sazeniček konopí setého, o které se starali a vypěstovali z nich nejméně 44 kusů rostlin, vše v úmyslu získat z nich po usušení drť drogy marihuany, přičemž marihuana je droga z konopí, které je uvedeno v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů jako omamná látka zařazená do seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb. ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) a obsahuje látku tetrahydrokanabinol, který podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách. Všechny rostliny vysoké asi 30-50 cm byly při ohledání na místě dne 18.6.2003 obžalovanými vydány a zabaveny policií 3. mladistvý T.D. sám dne 17.6.2003 v přesně nezjištěné době mezi 17.30-19.45 hodin v B. n. P., za objektem gymnázia na ulici N. souložil s nezletilou X.Y* (pseudonym)., třebaže věděl, že X.Y. není ještě patnáct let. Naproti tomu byl obžalovaný mladistvý T.D. napadeným rozsudkem podle § 226 písm. a) tr.ř. zproštěn obžaloby pro skutek, spočívající v tom, že v období od jara 2003 nejméně do 18.6.2003 v B. nad P. v zahradě a v zahradním domku č. 88 v zahrádkářské kolonii P. H., opakovaně poskytl společně s M.A. drogu marihuanu získanou z úrody roku 2002 ke kouření z cigaret nebo z fajfky A.B.* (pseudonym), C.D.* (pseudonym), E.F.* (pseudonym), G.H.* (pseudonym), I.J.* (pseudonym), K.L.* (pseudonym), ačkoliv věděl, že jde o osoby mladší než patnáct let, a dále společně poskytl s M.A. mladistvé M.N.* (pseudonym), mladistvé O.P.* (pseudonym), ačkoliv věděl, že jde o osoby mladší než osmnáct let, přičemž marihuana je droga z konopí, které je uvedeno v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů jako omamná látka zařazená do seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb. ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) a obsahuje látku tetrahydrokanabinol, který podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, neboť nebylo prokázáno, že se tento skutek, pro který je mladistvý stíhán, stal. Proti tomuto rozsudku podal odvolání státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně. Odvolání bylo podáno včas (§ 248 odst. 1 tr.ř.), oprávněnou osobou /§ 246 odst. 1 písm. a) tr.ř./ a mělo zákonem předepsané náležitosti (§ 249 tr.ř.). Nebylo tedy shledáno zákonných důvodů pro jeho zamítnutí či odmítnutí podle § 253 odst. 1, odst. 3 tr.ř. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně své odvolání ve vztahu k tomuto obžalovanému zaměřil do výroku o vině i trestu, a to v neprospěch obžalovaného. V písemném vyhotovení svého odvolání uvedl, že jednání obžalovaného popsané pod bodem 1/ výroku napadeného rozsudku mělo být po právní stránce kvalifikováno jako provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr.zák. a nikoli podle § 187a odst. 1 tr.zák., jak toto jednání kvalifikoval soud prvního stupně. Ze strany obžalovaného se jednalo o činnost, která od počátku směřovala k neoprávněnému opatření marihuany ke kouření nejen pro vlastní potřebu, ale i pro druhé osoby. I samotný počet rostlin 44 kusů, které byly zabaveny policií, rozhodně neodpovídá pěstování drogy pro vlastní potřebu. Státní zástupce dále vyslovil nesouhlas se zprošťujícím výrokem ve vztahu k tomuto obžalovanému. Dle jeho názoru byla i v tomto směru důkazy provedenými před soudem prvního stupně trestná činnost mladistvého obžalovaného plně prokázána. Tedy bylo prokázáno, že i tento obžalovaný, stejně jako M.A., poskytoval marihuanu ke kouření nezletilým a mladistvým osobám uvedeným v podané obžalobě. Nesprávným je i zprošťující důvod aplikovaný soudem prvního stupně, když skutek se stal (byl jím soudem prvního stupně uznán vinným M.A.), pouze tento soud neshledal důkazy, svědčící o vině mladistvého obžalovaného T.D. Zároveň státní zástupce vyslovil souhlas s rozdělením žalované trestné činnosti do dvou skutků, jak to učinil soud prvního stupně, neboť obžalovaný poskytoval jiným osobám marihuanu z loňské úrody. Pokud jde o odvolání do výroku o uloženém trestním opatření odnětí svobody, pak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně uvedl, že toto podává automaticky pro případ, že bude mladistvý obžalovaný uznán vinným i skutkem, pro který byl napadeným rozsudkem obžaloby zproštěn. Výrok o vině ve vztahu k provinění pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák. státní zástupce podaným odvoláním nenapadl. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci u veřejného zasedání podané odvolání modifikovala v tom směru, že ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1/ výroku napadeného rozsudku navrhla jednání mladistvého obžalovaného kvalifikovat jako pokus provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 8 odst. 1 tr.zák., § 188 odst. 1 tr.zák., a to v návaznosti na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci v předmětné trestní věci ze dne 2.5.2005, sp. zn. 4 Tmo 11/2005, ve vztahu k původně spoluobžalovanému, dnes již pravomocně odsouzenému, M.A. V návaznosti na tuto úpravu právní kvalifikace jednání mladistvého obžalovaného modifikovala též návrh na uložení trestního opatření odnětí svobody. S ohledem na skutečnost, že mladistvý obžalovaný nestojí před soudem poprvé a opakovaně se dopouští přestupků, navrhla, při respektování výchovného hlediska trestního postihu, uložení trestního opatření odnětí svobody ve formě podmíněného odsouzení s dohledem, za současného uložení výchovného omezení podle § 19 odst. 1 písm. b), e) zák. č. 218/2003 Sb., spočívajícího v tom, aby se mladistvý nestýkal s osobami užívajícími návykové látky a sám tyto látky neužíval. Ve vztahu ke zprošťujícímu výroku uvedla, že odůvodnění napadeného rozsudku je v tomto směru kusé, nalézací soud se opírá pouze o výpovědi svědků z hlavního líčení a nevypořádává se s případnými rozpory v jejich výpovědích. Nalézací soud tedy důkazy, které provedl, hodnotí vadně. Byť mladistvý obžalovaný marihuanu, kterou pak nabízel nezletilým a mladistvým, dostal darem od odsouzeného A., i přesto lze jeho jednání podřadit pod zákonný pojem nabízení a tedy jeho jednání kvalifikovat jako provinění podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.zák. Obdobně jako u odsouzeného A. pak má zato, že z hlediska ustanovení § 88 odst. 1 tr.zák. zde není naplněna materiální stránka kvalifikované skutkové podstaty provinění podle § 187 odst. 3 písm. b) tr.zák. ve znění zák. č. 218/2003 Sb. V návaznosti na shora uvedené pak intervenující státní zástupkyně navrhla, aby byl napadený rozsudek ve vztahu k obžalovanému mladistvému T.D. podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d), e), odst. 2 tr.ř. zrušen ve výroku o vině pod bodem 1/, ve výroku o trestním opatření a ve zprošťujícím výroku podle § 226 písm. a) tr.ř. Zároveň navrhla, aby odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr.ř. sám ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1/ ve věci nově rozhodl a mladistvému obžalovanému za toto jednání a jednání popsané pod bodem 3/ výroku napadeného rozsudku a další sbíhající se trestné činy uložil souhrnné trestní opatření specifikované již shora. Ve vztahu ke zprošťujícímu výroku navrhla napadený rozsudek rovněž zrušit a podle § 259 odst. 1 tr.ř. věc v tomto rozsahu vrátit soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Z podnětu podaného odvolání Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací přezkoumal podle § 254 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání a správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a to jak z hlediska vytýkaných vad, tak z hlediska vad, které sice odvoláním vytýkány nebyly, avšak měly vliv na správnost výroků, proti nimž odvolání podáno bylo. S ohledem na charakter podaného odvolání nebyl shledán důvod pro přezkum výroku o vině ve vztahu ke skutku popsaném pod bodem 3/ napadeného rozsudku. K přezkumné činnosti odvolacího soudu a novému rozsudku ve věci je třeba uvést následující. V řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, v části, týkající se obžalovaného mladistvého T.D., nebylo shledáno takových podstatných vad, které by mohly mít vliv na správnost a zákonnost výroků napadeného rozsudku, zejména nebyla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby. Ve věci rozhodoval příslušný soud a tento ve věci rozhodl v intencích zachování totožnosti skutku podle § 220 tr.ř. Odvolacím soudem tedy nebyl shledán důvod pro zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Napadený rozsudek splňuje náležitosti § 120 odst. 3 tr.ř., pokud jde o jeho výrokovou část a také náležitosti § 125 odst. 1 tr.ř., pokud jde o jeho odůvodnění. Nalézací soud v odůvodnění napadeného rozsudku vyložil, byť velmi stručně, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů a jak se vypořádal s obhajobou obžalovaného, uplatněnou v průběhu dosavadního řízení. Nalézací soud provedl dokazování odpovídající ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř. a hodnocení důkazů, pokud jde o odsuzující část napadeného rozsudku, odpovídá ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. Hodnocení provedených důkazů je přitom výsadním právem soudu prvního stupně. Ze strany odvolatele žádné doplnění dokazování nebylo navrhováno, nutnost tohoto neshledal ani odvolací soud, proto nebyl shledán důvod pro zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. c) tr.ř. Odvolací soud však shledal podmínky pro zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr.ř. Soud prvního stupně v popisu skutkové věty pod bodem 1/ výrokové části napadeného rozsudku ne zcela odpovídajícím způsobem vyjádřil skutkový děj, vyplývající z dokazování provedeného před tímto soudem a popsaný v odůvodnění napadeného rozsudku. Z toho pak vyplynulo i další pochybení tohoto soudu, spočívající v porušení zákona při vymezení právní kvalifikace jednání obžalovaného mladistvého T.D. Na základě výsledků dokazování provedeného v průběhu řízení před soudem prvního stupně bylo nepochybně prokázáno, že obžalovaný mladistvý T.D. společně s dnes již pravomocně odsouzeným M.A. v době od března 2003 do 18.6.2003, na místech vymezených ve výrokové části tohoto rozsudku, zasadili nejméně 100 sazeniček konopí setého, o které se starali a vypěstovali z nich nejméně 44 kusů rostlin, a to v úmyslu získat z těchto rostlin po jejich usušení drť drogy marihuany. Je tedy zřejmé, že si takto chtěli opatřit surovinu (předmět), která by sloužila k následné výrobě (sušením a drcením) psychotropní látky (delta 9-tetrahydrokanabinolu), obsažené v marihuaně. K samotné výrobě psychotropní látky určené k užívání nedošlo, neboť dne 18.6.2003 byly rostliny konopí setého zajištěny přímo na místech jejich pěstování orgány Policie ČR. S ohledem na tato jednoznačně prokázaná skutková zjištění bylo nutno jednání obžalovaného mladistvého T.D.., stejně jako tomu bylo u pravomocně odsouzeného M.A., po právní stránce kvalifikovat jako pokus provinění (trestného činu) nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 8 odst. 1 tr.zák., § 188 odst. 1 tr.zák. ve znění zák. č. 218/2003 Sb. a podle § 6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., neboť se dopustil jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby sobě opatřil předmět určený k nedovolené výrobě psychotropní látky, přičemž jednal v úmyslu provinění spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo. Toto jednání nebylo možno, dle názoru odvolacího soudu, kvalifikovat jako provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr.zák. ve znění zák. č. 218/2003 Sb., jak to učinil soud prvního stupně, ani jako provinění podle § 187 odst. 1 tr.zák. ve znění zák. č. 218/2003 Sb., jak to ve svém písemném odvolání navrhoval státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně. Provinění (trestného činu) nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr.zák. ve znění zák. č. 218/2003 Sb. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Výrobou se přitom rozumí jakýkoli proces, kromě produkce (pěstování, vypěstování). V daném případě však ze strany obžalovaného mladistvého T.D. nebyly naplněny ani další alternativní znaky skutkové podstaty tohoto provinění (trestného činu), když z jeho strany nešlo ani o nabízení, neboť ve fázi, kdy byla jeho trestná činnost odhalena, neprojevil vůli omamnou či psychotropní látku poskytnout jinému. Tuto látku však ani jinému neopatřil jinak a ani ji nepřechovával, neboť samotné pěstování konopí setého na zahrádce, mýtině či svahu (tedy volně přístupném místě) nelze vyhodnotit jako přechovávání psychotropní látky, neboť v tomto případě mladistvý obžalovaný neměl takovou látku ve své moci. Z toho důvodu nebylo možno jednání mladistvého obžalovaného po právní stránce vyhodnotit ani jako provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr.zák. ve znění zák. č. 218/2003 Sb., neboť i zde by se muselo jednat o přechovávání této látky, byť pro vlastní potřebu. Ve vztahu k rozdělení trestné činnosti mladistvého obžalovaného do dvou samostatných skutků, kdy jedním z nich byl uznán vinným, jak je popsáno shora a pro druhý byl obžaloby zproštěn, nebyly ze strany odvolatele vzneseny námitky a také odvolací soud se se závěrem soudu prvního stupně učiněným v tomto směru ztotožnil. Vzhledem k tomu, že odvolací soud ve vztahu k mladistvému obžalovanému T.D. zrušil, byť pouze částečně, výrok o vině z rozsudku soudu prvního stupně a nově rozhodl tak, že mladistvého obžalovaného opět uznal vinným, musel tomuto nově uložit i opatření. Přitom se odvolací soud plně ztotožnil s odvolacími námitkami intervenující státní zástupkyně, jak je tato přednesla v rámci veřejného zasedání. Trestní opatření, jak bylo mladistvému obžalovanému uloženo soudem prvního stupně, však nebylo shledáno nepřiměřeně mírným, a proto nebyl shledán důvod pro zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř. Účelem opatření vůči mladistvému je především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění (§ 9 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb.). Mladistvému lze uložit pouze tato opatření: a) výchovná opatření, b) ochranná opatření a c) trestní opatření (§ 10 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb.). Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že obžalovanému mladistvému T.D. je namístě uložit trestní opatření, a to odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem /§ 24 odst. 1 písm. h) zák. č. 218/2003 Sb./. Mladistvému obžalovanému bylo nutno uložit souhrnné trestní opatření za splnění zákonných podmínek ustanovení § 35 odst. 2 tr.zák. a § 25 odst. 3 zák. č. 218/2003 Sb., neboť nyní vytýkané trestné činnosti se dopustil předtím, než byl odsouzen pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 19.4.2004, č.j. 1 T 35/2004-53, jenž byl obžalovanému doručen 12.5.2004. Trestní opatření pak bylo mladistvému obžalovanému ukládáno (stejně jako soudem prvního stupně) v rámci trestní sazby stanovené u činu nejpřísněji trestného, tedy v tomto konkrétním případě provinění pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr.zák. ve znění zák. č. 218/2003 Sb., tj. v rozpětí od 6 měsíců do 4 let. S ohledem na všechny okolnosti případu, jakož i osobu mladistvého obžalovaného, odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, považuje za přiměřené a odpovídající trestní opatření uložené na dvě léta. Na rozdíl od soudu prvního stupně však odvolací soud ve shodě s intervenující státní zástupkyní dospěl k závěru, že výkon tohoto trestního opatření nelze pouze podmíněně odložit na zkušební dobu v trvání tří let, ale že je zároveň nutno nad mladistvým obžalovaným vyslovit dohled. Dohledem se rozumí pravidelný osobní kontakt odsouzeného s úředníkem Probační a mediační služby, spolupráce při vytváření a realizaci probačního programu ve zkušební době a kontrola dodržování podmínek uložených odsouzenému soudem nebo vyplývajících ze zákona. Za nutné odvolací soud zároveň shledal uložení výchovného opatření, a to ve formě výchovného omezení dle § 19 odst. 1 písm. b), e) zák. č. 218/2003 Sb., spočívajícího v tom, že mladistvý obžalovaný má zakázáno stýkat se ve zkušební době podmíněného odsouzení s osobami užívajícími návykové látky a sám tyto užívat. Pro případ, že by se mladistvý obžalovaný ve zkušební době dopustil další trestné činnosti, nepodroboval se řádně dohledu probačního pracovníka a nedodržel uložené výchovné omezení, vystavuje se nebezpečí, že soud, případně již během zkušební doby, rozhodne o tom, že trestní opatření v trvání dvou let vykoná. Jak již bylo uvedeno shora, obžalovaný mladistvý T.D. byl napadeným rozsudkem také částečně zproštěn obžaloby. Ve vztahu k této zprošťující části napadeného rozsudku dal vrchní soud plně za pravdu odvolacím námitkám státního zástupce. Formálního pochybení se nalézací soud dopustil již v samotném zprošťujícím důvodu, pokud mladistvého obžalovaného obžaloby zprostil podle § 226 písm. a) tr.ř., tedy pokud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který je mladistvý stíhán. K závěru, že se skutek nestal, nelze dospět, pokud zároveň nalézací soud jiného spoluobžalovaného pro tentýž skutek uznal vinným. Pokud nalézací soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že tyto důkazy nesvědčí v neprospěch obžalovaného mladistvého T.D. a jeho vina nebyla prokázána, pak toho měl obžaloby zprostit podle § 226 písm. c) tr.ř., tedy z důvodu tohoto, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný. Odvolací soud však dospěl k závěru, že ani k takovému závěru by nalézací soud, pokud by provedené důkazy důsledně hodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. (což však neučinil), nemohl dospět. Hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně tak, jak je popsáno v odůvodnění napadeného rozsudku, je nutno označit jako naprosto kusé, přičemž nalézací soud vytrhává z kontextu pouze některé pasáže vypovědí mladistvého obžalovaného a slyšených svědků, takže jeho rozhodnutí je založeno pouze na části provedených důkazů. Pokud jde o výpověď samotného mladistvého obžalovaného, pak popis ze strany soudu prvního stupně uvedený na straně 8 odůvodnění napadeného rozsudku neodpovídá tomu, co obžalovaný k tomuto skutku skutečně uvedl při výslechu v rámci přípravného řízení (č.l. 199-202 spisu). Z této výpovědi přitom soud musí vycházet, když obžalovaný u hlavního líčení využil svého zákonného práva k věci nevypovídat. Stejně je tomu u popisu a hodnocení výpovědí některých ze slyšených svědků. Zejména ve vztahu k výpovědím svědků J., H., K. a J. nelze souhlasit s názorem nalézacího soudu vysloveným na straně 9 napadeného rozsudku, že „v této souvislosti pouze nekonkrétně jmenovali T.D.“. Naopak jejich výpovědi ve vztahu k tomuto obžalovanému jsou zcela konkrétními a usvědčujícími. Z hlediska případného právního posouzení jednání mladistvého obžalovaného je pak irelevantní, zda nezletilým a mladistvým poskytoval marihuanu vlastní nebo tu, kterou darem obdržel od jiné osoby. Tato pochybení nalézacího soudu při hodnocení provedených důkazů vedla k vadě napadeného rozsudku, spočívající v tom, že tento soud učinil jiná skutková zjištění, než která vyplývají z provedených důkazů a tedy k existenci zrušujícího důvodu podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. Bude na nalézacím soudu, aby v dalším řízení tato svá pochybení napravil, provedené důkazy důsledně vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř. a poté z nich vyvodil odpovídající skutkové a právní závěry. Z těchto důvodů bylo ve vztahu ke zprošťujícímu výroku napadeného rozsudku rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí, s tím, že ve svém dalším postupu je krajský soud vázán ustanovením § 264 odst. 1 tr.ř., přičemž v potaz bude muset vzít veškeré uvedené výhrady odvolacího soudu.