"Vyšší soudní úřední není oprávněn vydat v občanském soudním řízení (vyjma řízení konkursního a vyrovnacího) usnesení podle § 107a odst. 2 o.s.ř."

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, soud prvního stupně dle ust. § 107a odst. 2 o.s.ř. připustil, aby do řízení na místo dosavadního žalobce vstoupila společnost J & T banka, a.s., se sídlem Praha 8, Pobřežní č. 297/14, IČ: 47115378. Toto rozhodnutí vydala vyšší soudní úřednice. Proti tomuto usnesení podali všichni tři žalovaní včas odvolání, ve kterém shodně namítali, že se soud prvního stupně při rozhodování o procesním nástupnictví nedostatečně zabýval otázkou aktivní legitimace dosavadního žalobce, kterou žalovaní v odvolání zpochybňovali. Navrhovali, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil a navrhovaný vstup nového nabyvatele práva do tohoto řízení na místo dosavadního žalobce nepřipustil. Odvolací soud podle ust. § 212, § 212a odst. 1 o.s.ř. přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a zjistil, že bylo vydáno vyšší soudní úřednicí. Za této situace se odvolací soud především zabýval otázkou, zda o návrhu podle § 107a odst. 1 o.s.ř. může rozhodnout vyšší soudní úřednice. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že soud prvního stupně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 28. 2. 2001, č.j. 5 Cm 18/2001-69, proti němuž podali všichni tři žalovaní včas odvolání. Právní skutečnost, z níž je dovozován přechod práva, nastala po rozhodnutí soudu prvního stupně, a žalobce navrhl vstup nového účastníka v průběhu odvolacího řízení, avšak ještě v době, kdy soud prvního stupně činil přípravné úkony před předložením věci odvolacímu soudu. Za této situace bylo namístě, že usnesení podle ust. § 107 odst. 2 o.s.ř. vydal soud prvního stupně (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M., Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C.H.Beck, 2003, 944s). Naopak nelze souhlasit s tím, že rozhodnutí vydala vyšší soudní úřednice, neboť z žádného ustanovení zák. č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, nebo zvláštního zákona nelze dovodit oprávnění vyšší soudní úřednice k vydání rozhodnutí podle ust. § 107a odst. 2 o.s.ř. Toto rozhodnutí nelze považovat za úkon soudu prvního stupně před předložením odvolání dle ust. § 10 písm. c) zák. č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednicích, ve znění pozdějších předpisů. Podle ust. §§ 1 a 3 shora citovaného zákona je vyšší soudní úředník oprávněn samostatně provádět úkony soudu v rozsahu stanoveném tímto nebo zvláštním zákonem a tyto úkony vykonává na základě rozvrhu práce (§ 1 odst. 2 KancŘ), který určuje, ve kterých věcech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem provádí vyšší soudní úředník úkony soudu a též určuje, ve kterých věcech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem vyšší soudní úředník provádí jednotlivé úkony na základě pověření předsedou senátu nebo samosoudcem. Z uvedeného vyplývá, že vyšší soudní úředník je oprávněn v občanském soudním řízení samostatně provádět úkony pouze ve věcech, které jsou taxativně stanoveny v §§ 9, 10, 12 a 13 shora citovaného zákona nebo ve zvláštním zákonu, a to za předpokladu, že má provádění těchto úkonů svěřeno rozvrhem práce a předseda senátu nebo samosoudce jej k provedení tohoto úkonu pověřil. V rozvrhu práce nelze určit, že vyšší soudní úředník bude provádět úkony mimo rozsah stanovený tímto nebo zvláštním zákonem a rovněž předseda senátu nebo samosoudce nemůže vyššího soudního úředníka pověřit k provedení jednotlivého úkonu ve věci, v níž to tento ani zvláštní zákon nestanoví. Zjištění, že soud prvního stupně nebyl při vydávání odvoláním napadeného rozhodnutí správně obsazen, má bez dalšího za následek zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení dle ust. § 221 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) o.s.ř. Za této situace se odvolací soud námitkami odvolatelů nezabýval.