" Návrh na odvolání likvidátora není úkonem prováděným v rámci provedení exekuce podle ust. § 28 a násl. zák. č. 120/2001 Sb. Pouze v případě provádění exekuce, kterou provede ten exekutor, kterého v návrhu na provedení exekuce navrhne oprávněný a kterého svým rozhodnutím soud pověří provedením exekuce, se úkony exekutora považují za úkony soudu. Řízení o návrhu na odvolání likvidátora postupem dle § 71 odst. 41 ObchZ je řízením nalézacím upraveným ust. § 200e o.s.ř., a to řízením uvedeným v § 9 odst. 3 písm. d) o.s.ř.".

t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením soud prvního stupně řízení zastavil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Zastavení řízení odůvodnil ust. § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, když navrhovatelka ani na výzvu soudu soudní poplatek za řízení o podaném návrhu nezaplatila. Jako navrhovatele označil v záhlaví usnesení „Exekutorský úřad Přerov“. Proti tomuto usnesení podala včas odvolání navrhovatelka JUDr. J. S., soudní exekutorka, Exekutorský úřad Přerov. Popsala nečinnost likvidátora povinného B. B., spol. s r.o., jímž je ustanoven Ing. P. P., popsala, proč jako exekuční úřad má právní zájem na vyřešení exekuce a podle § 71 odst. 4 obchodního zákoníku navrhuje jeho odvolání. Úkony exekutora lze podle ní podle § 28 zákona č. 120/2001 Sb. považovat za úkony soudu a lze pak dovodit, že návrh exekutora je možno chápat jako návrh samotného soudu, který by i v této věci taktéž své návrhy nezpoplatňoval. Navrhla, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 221 odst. 1 o.s.ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k pokračování v řízení o odvolání likvidátora. Odvolací soud poté, co dovodil, že odvolání je podáno včas, osobou oprávněnou, má náležitosti stanovené ust. § 205 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení jeho vydání předcházející, a to bez nařízení odvolacího jednání (§ 212, § 212a, § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání vyhovět nelze. Z obsahu spisu vyplývá, že soudní exekutorka JUDr. J. S., Exekutorský úřad Přerov, podala u Krajského soudu Ostrava, pobočka v Olomouci dne 28.1.2005 návrh na odvolání likvidátora Ing. P. P., likvidátora B. B., spol. s r.o. v likvidaci. Spis byl Krajskému soudu v Ostravě postoupen dne 1.2.2005. Usnesením ze dne 4.2.2005, č.j. 28 Cm 13/2005 – 5 byla navrhovatelka, označená jako Exekutorský úřad Přerov, vyzvána k zaplacení soudního poplatku za návrh, který podle položky 2c Sazebníku soudních poplatků činí 1.000,- Kč. Navrhovatelka reagovala sdělením datovaným 16.2.2005, soudu doručeným 9.3.2005, v němž poukázala na to, že dle § 28 zákona č. 120/2001 Sb. se považují úkony exekutora za úkony soudu a lze dovodit, že návrh exekutora je možno chápat jako návrh samotného soudu, který by své návrhy taktéž nezpoplatňoval. Navrhla proto, aby návrh na odvolání likvidátora zůstal ve smyslu jí uvedeného nezpoplatněn. Poté rozhodl soud prvního stupně napadeným usnesením s odůvodněním v něm uvedeným. Odvolací soud nejprve posuzoval otázku, kdo je navrhovatelem v tomto řízení, když soud prvního stupně navrhovatele označuje jako „Exekutorský úřad Přerov, se sídlem Přerov, Čechova 2889, IČ: 70931747“. Podle ust. § 19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, v platném znění je soudní exekutor fyzická osoba splňující předpoklady podle tohoto zákona, kterou stát pověřil exekutorským úřadem. V rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů (dále jen „exekuční činnost“) a další činnost podle tohoto zákona (§ 1). Exekutora jmenuje do exekutorského úřadu ministr (§ 10 odst. 1) a exekutor řídí činnost exekutorského úřadu, který jeho jménem plní všechny úkony potřebné k řádnému výkonu exekuční činnosti (§ 13 odst. 1). Ustanovení § 15 odst. 1 pak stanoví, kdy výkon exekutorského úřadu zaniká. Z uvedených ustanovení vyplývá, že způsobilost mít práva a povinnosti nemá exekutorský úřad, ale exekutor, v dané věci exekutorka JUDr. J. S., která návrh i odvolání podává, když exekutorský úřad pouze plní jejím jménem všechny potřebné úkony. Na adresu kanceláře, v níž vykonávají exekutorský úřad, se soudním exekutorům také doručují písemnosti (§ 48b o.s.ř.). I když tedy soud prvního stupně navrhovatelku v záhlaví nesprávně označil, toto nesprávné označení samo o sobě nemá následek nesprávnost celého rozhodnutí, neboť je zřejmo, že účastníkem řízení – navrhovatelkou – je soudní exekutorka JUDr. J. S.. Z obsahu spisu je zcela zřejmo, že odvolatelka – navrhovatelka - soudní exekutorka JUDr. J. S. soudní poplatek za podaný návrh na zahájení řízení na odvolání likvidátora nezaplatila. Pro posouzení otázky, zda povinnost zaplatit soudní poplatek jako poplatníkovi soudního poplatku za podaný návrh podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., ve znění platném k datu zahájení řízení, je třeba posoudit, zda v daném případě lze návrh exekutorky možno chápat jako „návrh samotného soudu“. Protože řízení se zahajuje buď na návrh (§ 79 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) nebo bez návrhu (§ 81 odst. 1 o.s.ř.), bylo výše uvedenou formulací zřejmě míněno, že věc je třeba posuzovat tak, jako kdyby soud řízení zahájil sám bez návrhu, když soud „sám sobě“ návrhy podávat nemůže. Řízení bez návrhu se však podle ust. § 81 odst. 1 o.s.ř. zahajuje usnesením, které se účastníkům doručuje do vlastních rukou, nestanoví-li zákon jinak. V této věci soud žádné usnesení o zahájení řízení nevydával; naopak byl podán návrh na zahájení řízení navrhovatelkou. Ostatně tvrzení navrhovatelky v odvolání je vnitřně rozporné, jestliže zároveň tvrdí, že navrhla odvolání likvidátora podle § 71 odst. 4 obchodního zákoníku pro porušování jeho povinností a zároveň tvrdí, že návrh exekutora je možno chápat jako „návrh samotného soudu“. Ustanovení § 71 odst. 4 obchodního zákoníku výslovně stanoví, že soud může na návrh osoby, jež na tom osvědčí právní zájem, odvolat likvidátora, který porušuje své povinnosti a nahradit ho jinou osobou. Jestliže může soud tak učinit na návrh, nemůže tak učinit i bez návrhu, tedy vydat usnesení o zahájení řízení o odvolání likvidátora na základě podnětu k zahájení takového řízení. Řízení v této věci tedy není řízením zahájeným usnesením soudu, tedy bez návrhu, ale na návrh navrhovatelky soudní exekutorky JUDr. J. S.. Návrh na odvolání likvidátora není úkonem prováděným v rámci provedení exekuce podle ust. § 28 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. Pouze v případě provádění exekuce, kterou provede ten exekutor, kterého v návrhu na provedení exekuce navrhne oprávněný a kterého svým rozhodnutím soud pověří provedením exekuce, se úkony exekutora považují za úkony soudu. Řízení o návrhu na odvolání likvidátora postupem dle § 71 odst. 4 obchodního zákoníku je řízením nalézacím upraveným ust. § 200e o.s.ř., a to řízením uvedeným v § 9 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Řízení o odvolání likvidátora společnosti s ručením omezeným není řízením věcně osvobozeným od soudních poplatků (§ 11 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) a navrhovatelka není osobou od poplatků osobně osvobozena (§ 11 odst. 2 téhož zákona). Proto je třeba uzavřít, že soud prvního stupně postupoval správně, když řízení poté, co soudní poplatek splatný podáním návrhu na zahájení řízení o odvolání likvidátora společnosti s ručením omezeným navrhovatelka ani ve lhůtě dodatečně jí soudem určené nezaplatila, zastavil. Věcně správné usnesení soudu prvního stupně bylo proto postupem dle ust. § 219 o.s.ř. potvrzeno, a to i ve věcně správném výroku o náhradě nákladů řízení. V odvolacím řízení navrhovatelka úspěch neměla a odvolací soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.).