"Volba soudce za člena soudcovské rady nevytváří mezi voleným soudcem a jeho voliči takový poměr, pro který by byl důvod pochybovat o nepodjatosti soudce. Soudcem tvrzený vnitřní stav pocitu povinností a morálního závazku k voličům - kolegům soudcům a jeho neschopnost vypořádat se s důsledky svého zvolení do soudcovské rady při plnění povinností soudce by mohly znamenat jeho nezpůsobilost k výkonu soudcovské funkce".

Soudce JUDr. P. V. určený k projednávání a rozhodnutí věci předsedou krajského soudu postupem podle ust. § 15 odst. 2 o.s.ř. předložil své oznámení ve smyslu ust. § 15 odst. 1 o.s.ř., v němž uvedl, že je členem soudcovské rady krajského soudu, při výkonu tohoto mandátu je kolegům – soudcům krajského soudu jako svým voličům „povinován a morálně zavázán“, a takto vzniklý poměr k žalované jej činí podjatým a vyloučeným z projednání a rozhodnutí věci. Předseda krajského soudu předložil věc v souladu s ust. § 15 odst. 2 věty druhé o.s.ř. k rozhodnutí o vyloučení jmenovaného soudce z projednávání a rozhodnutí věci a vyslovil názor, že členství soudce v soudcovské radě krajského soudu nevytváří mezi ním a žalovanou takový poměr, pro který lze pochybovat o nepodjatosti soudce. Podle ust. § 14 odst. 1 o.s.ř. ve znění po novele provedené zák. č. 30/2000 Sb. (dále jen o.s.ř.) soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Předpokladem pro uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který nemá žádný osobní vztah k účastníkům či jejich zástupcům a není nikterak zainteresován na výsledku řízení. Soudce JUDr. P. V. vyslovil předsvědčení o své podjatosti vzhledem ke vztahu k žalované založeném na jeho volbě za člena soudcovské rady krajského soudu a na následném výkonu povinností člena soudcovské rady. S tímto názorem nelze souhlasit. Způsob ustanovení, volby a působnost soudcovských rad jsou upraveny v díle 2., § 46 – 59 zákona č. 6/2002 Sb. v platném znění. Podle ust. § 54 odst. 1 cit. zákona členy soudcovských rad i náhradníky volí shromáždění všech soudců přidělených nebo přeložených k výkonu funkce k příslušnému soudu, z čehož nelze učinit žádný závěr o nepřípustném vztahu či poměru mezi voleným soudcem a jeho kolegy – voliči při následném výkonu soudcovské funkce. Ani působnost soudcovské rady krajského soudu vymezená v ust. § 52 cit. zákona nenasvědčuje tomu, že výkonem funkce člena soudcovské rady vzniká mezi soudcem JUDr. V. a žalovanou takový nepřípustný poměr, pro který by soudce byl vyloučen z projednávání a rozhodnutí dané věci. Soudce JUDr. P. V. totiž netvrdí žádnou konkrétní skutečnost z okruhu působnosti soudcovské rady krajského soudu, která by se mohla dotýkat žalované soudkyně, např. okolnosti rozvrhu práce krajského soudu či jeho změn, vyjádření soudcovské rady k soudcům, kteří mají být jmenováni předsedou senátu krajského soudu, kteří mají být přiděleni či přeloženi k výkonu funkce u krajského soudu či jinam nebo jmenování do funkce předsedy a místopředsedy krajského soudu. Vrchní soud proto souhlasí s názorem předsedy krajského soudu, že volba soudce za člena soudcovské rady nevytváří mezi voleným soudcem a jeho voliči takový poměr, pro který by byl důvod pochybovat o nepodjatosti soudce. Soudcem tvrzený vnitřní stav a jeho neschopnost vypořádat se s důsledky svého zvolení do soudcovské rady by mohly znamenat jeho nezpůsobilost k výkonu soudcovské funkce. Z těchto důvodů vrchní soud rozhodl, že soudce JUDr. P. V. není vyloučen z projednávání a rozhodnutí této věci.