"V řízení o vydání předběžného opatření nelze vzhledem ke stanoveným lhůtám k rohodnutí (§ odst. 4 o.s.ř.) přihlížet k listinám v cizím jazyce, pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak. Tento závěr není v rozporu se zásadou rovnosti účastníků před soudem zakotvenou v ustanovení § 18 o.s.ř.".

t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že návrh na vydání předběžného opatření se z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. III. Žalobce je povinen zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 500,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Krajského soudu v Ostravě. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud svým usnesením vyhověl návrhu a vydal ve prospěch žalobce předběžné opatření, kterým žalovanému přikázal zdržet se jakoukoliv formou zcizení či zatížení ve prospěch třetích osob s nemovitostmi zapsanými u Katastrálního úřadu – pracoviště Ostrava na LV č. pro k.ú. Šenov u Ostravy, Obec Šenov, uložil žalobci, aby do třiceti dnů od právní moci usnesení podal žalobu ve věci a zavázal žalobce povinností zaplatit soudní poplatek z návrhu ve výši 500,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce osvědčil, že má za žalovaným tvrzené pohledávky, že žalovaný je vlastníkem nemovitostí navržených k omezení předběžným opatřením a že připravil převod těchto nemovitostí na jiný subjekt, čímž vznikla obava, že výkon posléze vydaného rozhodnutí ve prospěch žalobce by mohl být ohrožen. Proti usnesení krajského soudu podal žalovaný včasné odvolání, ve kterém namítal, že dřívější závazky žalovaného vůči žalobci již zanikly započtením, žalovaný je vystaven tlaku žalobce a zvažuje proto podání žaloby o určení zániku závazku započtením a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Žalobce se k odvolání nevyjádřil. Odvolací soud je nucen v prvé řadě konstatovat, že soud prvního stupně se přes cizí prvek ve věci nezabýval otázkou pravomoci soudů České republiky a otázkou volby práva. Vzhledem k ustanovení § 37 zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen ZMPS) však lze s krajským soudem souhlasit, že ve věci je dána pravomoc českých soudů a vzhledem k ustanovení § 9, § 10 ZMPS i § 729 a násl. ObchZ je rozhodným právem český právní řád. Podle čl. II. zákona č. 59/2005 Sb. přechodných ustanovení, bodu 4., v řízení o návrzích na předběžné opatření podaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se postupuje podle dosavadních právních předpisů. Novela o.s.ř. provedená zákonem č. 59/2005 Sb. nabyla účinnosti 1.4.2005, odvolání směřuje proti rozhodnutí vydanému v řízení o návrhu podanému dne 31.3.2006, proto odvolací soud z podnětu podaného odvolání provedl odvolací řízení podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění po novele provedené zákonem č. 59/2005 Sb.(dále jen o.s.ř.). Podle § 74 odst. 1 o.s.ř. před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Odvolací soud zcela souhlasí se soudem prvního stupně, že zákonným předpokladem pro vydání předběžného opatření podle ustanovení § 74 a násl. je existující potřeba zatímně upravit poměry účastníků nebo existující obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen. Nařízení předběžného opatření pro obavu, že by byl ohrožen výkon rozhodnutí, které dosud nebylo vydáno a dosud neprobíhá ani řízení, v němž by mohlo být vydáno, nelze vyloučit, ale jde o zcela výjimečné opatření odůvodněné mimořádnými okolnostmi případu. Žalobce proto musí osvědčit, že má vůči žalovanému tvrzenou pohledávku nebo jiný nárok a že nic nebrání tomu, aby mu jeho nárok byl soudním rozhodnutím přiznán. Žalobce ovšem v řízení o vydání předběžného opatření nic takového neosvědčil. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce ke svým v žalobě doložil toliko a pouze smlouvy o postoupení pohledávek a s výjimkou jediné objednávky zboží žalovaného vůči žalobci přiložil další listiny (faktury a podobně) pouze v polském jazyce. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně zastává názor, že smlouva o postoupení pohledávek sama o sobě neosvědčuje existenci pohledávky žalobce za žalovaným a už vůbec neosvědčuje, že na základě takového dokladu bude v soudním řízení žalobci nárok přiznán. Žalobce totiž smlouvami o postoupení pohledávky osvědčuje toliko, že mu jiný subjekt postoupil pohledávku, avšak smlouva nemá žádnou vypovídací hodnotu o tom, že tato pohledávka za žalovaným skutečně existuje.Listinami v polském jazyce se soud prvního stupně správně nezabýval, neboť jednacím jazykem před českými soudy je jazyk český a bylo na žalobci, aby listinami v českém jazyce osvědčil splnění zákonných předpokladů pro vydání požadovaného předběžného opatření. Tento závěr není v rozporu se zásadou rovnosti účastníků před soudem zakotvenou v ustanovení § 18 o.s.ř., neboť řízení o vydání předběžného opatření je vzhledem ke lhůtám k rozhodnutí stanoveným v ustanovení § 75 odst. 4 o.s.ř. řízením zpravidla formálním, které probíhá vesměs bez nařízení jednání a bez slyšení účastníků či jiných osob toliko na podkladě podání účastníků a předložených listin. Ke splnění těchto zákonných postulátů jsou i účastníci z procesního hlediska povinni poskytnout soudu veškerou nezbytnou součinnost a předložit listiny ve stavu způsobilém k okamžitému procesnímu použití. To však listiny v cizím jazyce neumožňují. Z těchto důvodů bylo usnesení krajského soudu podle ustanovení § 220 odst. 1, písm. a) o.s.ř. změněno a návrh na vydání předběžného opatření byl zamítnut. Žalobce v řízení před soudy obou stupňů nebyl procesně úspěšný, žalovanému podle obsahu spisu v řízení náklady sporu nevznikly. Proto odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalobce nesplnil svou zákonnou poplatkovou povinnost z návrhu na vydání předběžného opatření, proto odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uložil žalobci, aby poplatkovou povinnost splnil (§ 4, písm. f/ zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění).