Součástí výrokové části rozsudku o uznání cizozemského rozhodnutí musí být výrok o způsobu výkonu trestu uloženého cizozemským soudem i tehdy, má-li být, pro jeho slučitelnost s právním řádem České republiky (§ 451 odst. 3 TrŘ), pokračováno v jeho výkonu bez přeměny.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.4.2006, č.j. 3 Nt 373/2005-64, bylo rozhodnuto v trestní věci odsouzeného K. S. o uznání na území České republiky rozsudku Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 18.3.2004, sp.zn. 501 Hv 191/03 h, který nabyl právní moci 22.3.2004 a rozsudku Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 18.10.2004, sp.zn. 501 Hv 138/04 s, který nabyl právní moci dne 22.10.2004. V zákonné lhůtě byl rozsudek soudu prvého stupně napaden odvoláním krajského státního zástupce v Ostravě a odsouzeného K. S. Státní zástupce ve svém opravném prostředku namítá, že výrok rozsudku je neúplný, neboť v něm chybí odkaz na mezinárodní smlouvu, podle níž se postupuje při uznání cizozemského rozsudku, bližší specifikace cizozemského rozhodnutí, o jehož uznání se rozhoduje, resp. jeho výrok o vině a trestu, právní kvalifikace jednání, pro které byla osoba odsouzena v cizině podle trestního zákona České republiky, v jaké výměře se bude ještě trest v České republice vykonávat a skutečnost, že se pokračuje ve výkonu trestu uloženého v cizině (§ 451 odst. 3 tr.ř.) bez jeho přeměny. Státní zástupce odkázal na komentář k § 452 tr.ř. Za nejzávažnější pochybení ve výroku napadeného rozsudku pokládá absenci skutečnosti ve smyslu § 451 odst. 3 tr.ř., tzn., že se bude ve výkonu trestu uloženého cizozemským rozhodnutím pokračovat bez jeho přeměny podle § 451 odst. 1 tr.ř. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. a sám ve věci znovu rozhodl, přičemž odstranil výše uvedená namítaná pochybení. Odsouzený K. S. ve svém odvolání namítá, že mu bylo dne 3.5.2005 ve Věznici v Subenu sděleno, že musí souhlasit s výkonem trestu v České republice a podepsat předložené prohlášení, neboť nemůže celý trest vykonat na území Rakouska. Později zjistil, že to není pravda. Má zájem zbytek trestu vykonat v Rakouské republice, neboť mu zbývá nízký trest a má zde práci i jiné možnosti, jak zabezpečit rodinu. Dále uvedl, že nesouhlasí s výší škody, která je uvedena v napadeném rozsudku, a to ve výši 8.620,- EURO, neboť jeho škoda byla pouze 1.450,- EURO. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci, jako soudu odvolacímu (§ 252 tr.ř.), přičemž tento soud o podaných opravných prostředcích rozhodoval podle § 452 odst. 4 tr.ř. v neveřejném zasedání. Podle § 254 odst. 1 tr.ř. vrchní soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozsudku, proti němuž odvolatelé podali odvolání, i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům. Napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto v řízení, které bylo provedeno v souladu s požadavky zákona. Návrh na zahájení řízení o uznání cizozemského rozhodnutí podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky, které tak učinilo na základě žádosti Ministerstva spravedlnosti Rakouské republiky, ke Krajskému soudu v Ostravě, v jehož obvodu má odsouzený K. S. trvalý pobyt. Odsouzený je v tomto řízení zastoupen obhájcem a krajský soud rozhodl po písemném vyjádření státního zástupce, který s uznáním vyslovil souhlas, v předepsané formě zasedání. Odvolací soud však zjistil, že nalézací soud se dopustil pochybení, když do výroku nepojal všechny nezbytné náležitosti, jak bude rozvedeno níže (§ 258 odst. 1 písm. b/ tr.ř.). Ze spisového materiálu vrchní soud zjistil, že K. S. byl rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 18.3.2004, sp.zn. 501 Hv 191/03 h, jež nabyl právní moci dne 22.3.2004, uznán vinným zločinem výdělečné krádeže dle § 127, § 130 rakouského trestního zákona, jehož se dopustil tím, že odcizil níže uvedené cizí movité věci v hodnotě nepřesahující 2.000,- EURO níže uvedeným osobám v úmyslu se jejich přivlastněním nezákonně obohatit, a to: I.) dne 1.8.2003 v L./T., M. a L. v obchodech, v nichž mají dispoziční právo firmy DM, I. a M.: 7 ks Cricket „Licht ins Dunkel“, 4 ks Denim Tornado After Shave, 2 ks Denim Black After Shave, 4 ks Denim Original After Shave, 2 ks Cerutti Image Woman Pafrum, 1 ks Freedom Tommy Hilfiger Eau de Toilette, 1 ks Boss Eau de Toilette Parfum, 3 ks Gucci Envy Eau de Toilette Parfum, 2 ks Contradiction for men Calvin Klein Parfum, 11 ks Gillette Mach 3 po 4 kusech v jednom balení, 24 ks Gillette Mach 3 po 8 kusech v jednom balení, 7 ks Gillette Mach 3 Turbo po 8 kusech v balení, 14 ks JUWA Flumi skákací míče. II.) dne 20.2.2004 v M. ve firmě I.: 20 ks Gillette Mach 3 Turbo po 8 kusech v balení. Za toto trestné jednání byl odsouzen podle 1. trestní sazby § 130 rakouského trestního zákona k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců. Podle § 43 rakouského trestního zákona mu byla část trestu ve výši osmi měsíců při určení zkušební doby tří let podmíněně prominuta. Současně bylo rozhodnuto o započtení předběžné vazby dle § 38 odst. 1 č. 1 rakouského trestního zákona ode dne 20.2.2004 od 17.00 hod. do 17.3.2004 do 12.00 hod. K. S. byl dále odsouzen rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 18.10.2004, sp.zn. 501 Hv 138/04 s, který nabyl právní moci dne 22.10.2004, jímž byl uznán vinným trestným činem výdělečné krádeže a krádeže v rámci zločinného spolčení podle § 127, § 128 odst. 1 číslo 4, § 130 první a druhý případ rakouského trestního zákona. Trestného jednání se dopustili tím, že I. společně s E. a V. S. z výdělečných důvodů a jako členové zločinného spolčení při spolupůsobení jiného člena tohoto spolčení odcizili dále uvedeným oprávněným různé kosmetické přípravky a části oděvů v úhrnné hodnotě přesahující částku 2.000,- EURO, avšak nepřesahující částku 40.000,- EURO, s úmyslem nezákonně se jejich přivlastněním obohatit, přičemž muži pod ošacením vždy nosili dlouhé spodky, které byly v nohavicích zavázány, aby se tam daly ukrýt kradené věci, konkrétně: 1) v roce 2004 v době od počátku července až do jeho poloviny odcizili firmě DM v St. P. movité věci; přibližná škoda 2.000,- EURO, 2) v polovině července roku 2004 odcizili firmě DM v St. P. movité věci; přibližná škoda 2.000,- EURO. II. společně s E. S. v době mezi únorem roku 2004 a 5. srpnem roku 2004 při téměř 150-ti útocích většinou spáchaných v neprospěch firmy DM v L. nad D., ve S., St. P., v K. nad D., H. a H. odcizili movité věci, a to: 1) dne 22.7.2004 nebo 23.7.2004 v L. nad D.; přibližná škoda 728,35 EURO, 2) dne 26.7.2004 nebo 27.7.2004 v L. nad D.; přibližná škoda 1.474,90 EURO, 3) dne 5.8.2004 v L. nad D; přibližná škoda 27,90 EURO, 4) dne 5.8.2004 v M.; přibližná škoda 783,90 EURO, 5) dne 5.8.2004 v M.; přibližná škoda 548,35 EURO, 6) dne 5.8.2004 v blíže ještě nezjištěném místě; přibližná škoda 150,- EURO, 7) dne 5. srpna 2004 v H.; přibližná škoda 387,70 EURO. III. K. S. sám v době od poloviny května roku 2004 až do 9.8.2004 v L. nad D., ve S., H., St. P., K. nad D. a v H. při celkem asi 180-ti útocích většinou spáchaných v neprospěch firmy DM odcizil movité věci, a to: 1) dne 9.8.2004 v H.; přibližná škoda 353,90 EURO, 2) dne 9.8.2004 v H.; přibližná škoda 131,90 EURO, 3) dne 9.8.2004 v St. P.; přibližná škoda 53,90 EURO, 4) dne 9.8.2004 na blíže nezjištěném místě firmě BIPA; přibližná škoda 49,80 EURO, 5) dne 9.8.2004 na blíže nezjištěném místě firmě KIK; přibližná škoda 12,90 EURO, 6) dne 9.8.2004 na blíže nezjištěném místě firmě BIPA nebo DM; přibližná škoda 74,70 EURO. Za toto trestné jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, byla mu započítána předchozí vazba v době od 9.8.2004 od 16.40 hod. do 18.10.2004 do 10.30 hod. a současně byl zrušen podmíněný trest odnětí svobody podmíněně vynesený Zemským soudem v Korneuburgu, sp.zn. 501 Hv 191/03 h, a podmíněné propuštění. Dále bylo zjištěno, že K. S. v současné době vykonává trest odnětí svobody ve Věznici v Subenu v Rakouské republice a podle vyjádření justičních orgánů Rakouské republiky má konec trestu stanoven na 19.11.2006. Odvolací soud ověřoval, zda jsou splněny podmínky pro uznání výše uvedených cizozemských rozhodnutí na území České republiky v souladu s ustanovením § 450 tr.ř. a přitom vycházel ze Smlouvy mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou a Rakouskou republikou o vzájemném výkonu soudních rozhodnutí ve věcech trestních ze dne 20.5.1990, uveřejněné pod č. 113/1992 Sb. (dále jen Smlouvy). Nalézací soud chybně uvádí v odůvodnění svého rozhodnutí odkaz na Úmluvu o předávání odsouzených osob uveřejněnou pod č. 553/1992 Sb., neboť v čl. 22 odst. 2 této úmluvy je stanoveno, že pokud dvě nebo více stran již sjednaly dohodu nebo smlouvu o předávání odsouzených osob nebo jinak upravily své vztahy v těchto věcech, nebo kdyby tak učinily v budoucnosti, budou mít právo používat tyto dohody nebo smlouvy nebo podle nich upravovat tyto vztahy namísto této Úmluvy. Ze znění tohoto článku tak jasně vyplývá, že správně má být aplikována výše uvedená Smlouva. Bylo ověřeno, že K. S. je státním občanem České republiky, který má na území našeho státu trvalé bydliště a v době podání žádosti uložený trest převyšoval dobu 6-ti měsíců. Odvolací soud zjistil, že byl splněn čl. 5 Smlouvy, neboť bylo ověřeno, že činy K. S., jichž se rozhodnutí týkají, jsou soudně trestnými činy podle právního řádu obou států. Předmětné skutky je možno v České republice posoudit jako dva trestné činy krádeže dle § 247 odst. 1, odst. 2 tr.zák., kde zákonodárcem je stanovena sazba trestu odnětí svobody na šest měsíců až tři roky a trestný čin krádeže dle § 247 odst. 1 tr.zák., kde je stanovena trestní sazba až na dvě léta. Je tak možno konstatovat, že tresty odnětí svobody (12 měsíců a 18 měsíců), uložené K. S. rakouskými soudy, svou výší nepřesahují možnou výměru trestu odnětí svobody podle českého práva pro výše uvedený trestný čin krádeže, tedy trestní sazbu uvedenou v příslušném ustanovení zvláštní části trestního zákona. Čl. 9 písm. e) Smlouvy stanoví, že výkon rozhodnutí může být odmítnut, jestliže odsouzený nebo jeho zákonný zástupce s tím projevil nesouhlas. S ohledem na odvolací námitky odsouzeného je nutno uvést, že odsouzený K. S. projevil v protokole sepsaném ve Věznici v Subenu dne 3.5.2005 souhlas se svým přemístěním k dalšímu výkonu trestu odnětí svobody do České republiky. I když odsouzený v odvolání namítá, že byl chybně poučen, neboť mu bylo tvrzeno, že s přemístěním musí souhlasit, odvolací soud podotýká, že mezi justičními orgány Evropské unie platí zásada důvěry ve správnost a zákonnost jejich postupu, a proto odvolací soud neuvěřil tvrzení odsouzeného v jeho opravném prostředku. Ačkoli odsouzený v současné době nesouhlasí se svým přemístěním, nemá tento jeho postoj za následek obligatorní odmítnutí výkonu cizozemských rozhodnutí, když v čl. 9 písm. e) Smlouvy je stanovena pouze možnost a nikoli povinnost. Odvolací soud tak zjistil, že jsou splněny veškeré zákonné podmínky pro uznání výše uvedených rozhodnutí Zemského soudu v Korneuburgu a protože druh trestů odnětí svobody uložených uznanými cizozemskými rozhodnutími a délka jejich trvání je slučitelná s právním řádem České republiky, je nezbytné, aby v rozsudku o uznání bylo současně rozhodnuto, že se bude ve výkonu trestu odnětí svobody pokračovat bez jeho přeměny podle § 451 odst. 1 tr.ř. Tento postup je v souladu s čl. 15 odst. 1 Smlouvy. Konec trestu je dle zprávy justičních orgánů Rakouské republiky K. S. stanoven na 19.11.2006. Je proto nezbytné rozhodnout, v jakém typu věznice v České republice K. S. vykoná zbytek trestu. Z opisu rejstříku trestů bylo zjištěno, že K. S. byl již na území České republiky 2x ve výkonu trestu pro úmyslné trestné činy, jsou tak splněny zákonné podmínky § 39a odst. 2 písm. c) tr.zák. pro jeho zařazení do věznice s ostrahou. Odvolací soud neshledal splnění zákonných předpokladů uvedených v § 39a odst. 3 tr.zák. pro jeho zařazení do věznice s mírnějším režimem, neboť K. S. před spácháním trestného jednání na území Rakouské republiky byl 3x odsouzen pro trestný čin krádeže a 2x byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Odvolací soud tak po přezkoumaní dané trestní věci dospěl k závěru, že nalézací soud nepochybil, pokud rozhodl o uznání rozsudků Zemského soudu v Korneuburgu, avšak pochybil, pokud ve výroku neuvedl odkaz na mezinárodní smlouvu, podle níž se postupuje při uznání cizozemského rozsudku, v daném případě Smlouvu mezi Českou a Slovenskou Federativní republikou a Rakouskou republikou o vzájemném výkonu soudních rozhodnutí ve věcech trestních ze dne 20.5.1990, jejíž použití je v souladu s Úmluvou o předávání odsouzených osob ze dne 21.3.1983, uveřejněnou pod číslem 553/1992 Sb. Dále nalézací soud pochybil, když do výroku nepojal výrok o vině a trestu v cizozemských rozhodnutích, nerozhodl, že bude pokračováno ve výkonu uloženého trestu odnětí svobody podle § 451 odst. 3 tr.ř. a nezařadil jej do příslušného typu věznice. Odvolací soud tak přisvědčil odvolání státního zástupce, zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. a sám ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno výše.