Součástí výrokové části rozhodnutí o předání státního občana České republiky nebo osoby, která má trvalý pobyt v České republice, do vyžadujícího státu k trestnímu stíhání, musí být výrok o podmínění tohoto předání ve smyslu § 411 odst. 7 TrŘ. Nedodržení lhůt stanovených k rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu (§ 411 odst. 11, 12, 13 TrŘ) nemá za následek nemožnost vydání rozhodnutí o předání vyžadované osoby k trestnímu stíhání do vyžadujícího státu.

Napadeným usnesením rozhodl Krajský soud v Ostravě, že podle § 411 odst. 4 tr.ř. je přípustné předání J. R. k trestnímu stíhání do Belgie pro skutek uvedený v Evropském zatýkacím rozkazu, vydaném dne 8.4.2005 pod č. 2005/020 Soudem prvního stupně v Bruggách – Belgie, jehož se měl dopustit tím, že a) Jako pachatel (v souladu s článkem 66 trestního zákona) pro porušení článku 1 a článku 77 bis § 1, 2 a 3 podle zákona z 15. prosince 1980 o podílení se přímo nebo jako prostředník na vstupu, průjezdu a nebo pobytu cizinců na území království za použití podvodu, jakékoliv formy nátlaku nebo i násilí, nebo zneužití mimořádné situace, ve které se cizinec nachází jako následek nezákonného nebo zkorumpovaného administrativního systému, nebo zneužití jeho nezletilosti, jiného stavu (těhotná), nemoci nebo jiného tělesného či psychického handicapu. A tyto jako pravidelnou činnost prováděl, přičemž se dopustil podílení se na organizovaném trestném činu, ať už jako jeho vedoucí osoba nebo jako jeho člen, v O. nebo při setkáních jinde v království minimálně v období od 1.1.2004 do 11.12.2004 mimo jiné na následujících trestných činech: 1. organizování vstupu zatím neidentifikovaného cizince, a to nejpozději dne 2.9.2004 a) nebo jeho pobyt v O. nebo jinde v království, a to nejméně od 23.9.2004, 2. organizování vstupu L. V. a B. I., kteří vstoupili do království nejpozději 11.12.2004 a) nebo jeho pobyt v O. nebo jinde v království, a to nejméně od 11.12.2004. b) Jako pachatel: Cestovní pas, zbrojní pas nebo pracovní povolení zfalšoval nebo používal zfalšovaný cestovní pas, zbrojní pas nebo pracovní povolení 1/ Použil falešný cestovní pas č. 45147233 na jméno H. D. v O. dne 11.12.2004. 2/ Použil falešný cestovní pas č. 5290383 na jméno T. J. v O. dne 11.12.2004 podle článku 66 a 198 trestního zákona. Dále bylo rozhodnuto tak, že se podle § 411 odst. 4 tr.ř. J. R. bere do předávací vazby (bod II. výroku napadeného usnesení). Proti tomuto usnesení podal J. R., prostřednictvím svého obhájce, ihned po jeho vyhlášení stížnost, která byla obhájcem dodatečně odůvodněna. V odůvodnění stížnosti se uvádí, že je zaměřeno proti oběma výrokům napadeného usnesení. V prvé řadě se namítá, že krajský soud svým rozhodnutím porušil ustanovení § 411 odst. 11, odst. 12, odst. 13 tr.ř. Z předloženého spisového materiálu totiž vyplývá, že stěžovatel byl zadržen na základě Evropského zatýkacího rozkazu dne 29.4.2005. Z § 411 odst. 1 tr.ř. vyplývá, že o Evropském zatýkacím rozkazu je nutno rozhodnout do 60-ti dnů od zadržení vyžadované osoby, přičemž podle § 411 odst. 12 tr.ř. je možno tuto lhůtu prodloužit o dalších 30 dnů ve výjimečném případě. Teprve v ustanovení § 411 odst. 13 tr.ř. se uvádí, že pokud nelze rozhodnout ani v prodloužené lhůtě, informuje o této skutečnosti soud příslušný orgán vyžadujícího státu a Eurojust. O předání pak rozhodne po odstranění překážky bránící tomuto rozhodnutí. Ani takováto okolnost v daném případě nenastala. Pokud tedy krajský soud rozhodl způsobem uvedeným ve výroku napadeného usnesení, postupoval naprosto svévolně při nedodržení příslušných ustanovení trestního řádu a je nepřípustné, aby na základě takového rozhodnutí došlo k omezení osobní svobody našeho státního příslušníka. Z výše uvedených důvodů se navrhuje, aby vrchní soud napadené usnesení v obou výrocích zamítl. Vrchní soud na podkladě podané stížnosti dle § 147 odst. 1 tr.ř. přezkoumal správnost obou výroků napadeného usnesení, jakož i řízení napadenému řízení předcházející. Na základě tohoto postupu dospěl k následujícím závěrům. V prvé řadě je nutno konstatovat, že krajský soud poměrně vyčerpávajícím způsobem řeší otázku charakteru trestné činnosti, pro kterou byl vydán Evropský zatýkací rozkaz, a to z hlediska přípustnosti předání našeho státního příslušníka na jeho základě k trestnímu stíhání do Belgie. V tomto směru lze na napadené usnesení odkázat s tím, že z hlediska podmínek přípustnosti předání je nutno dodat, že z popisu skutků vyplývá, že trestná činnost v některých případech počala ještě před 1.11.2004, ale v případě obou skutků pokračovala i po tomto datu. Z věcného hlediska je tedy výrok pod bodem I. napadeného usnesení v zásadě správný s tou výhradou, že se nelze spokojit s tím, aby podmínka uvedená v § 411 odst. 7 tr.ř. byla konstatována pouze v odůvodnění napadeného usnesení (viz odkaz na zprávy Úřadu královského prokurátora v Bruggách a belgického Federálního úřadu spravedlnosti), ale je ji nutno vyjádřit přímo v jeho výroku. Co se týče procesních námitek uvedených v odůvodnění stížnosti předávané osoby, dospěl stížnostní soud k závěru, že namítané lhůty jsou pořádkové, zařazené do trestního řádu v zájmu plynulé realizace Evropských zatýkacích rozkazů a dostatečné informovanosti zejména trestních orgánů vyžadujícího státu. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že nalézací soud podle § 411 odst. 11, odst. 12, odst. 13 tr.ř. nepostupoval zcela důsledně, tato formální vada řízení však nemůže mít vliv na správnost výroků napadeného usnesení. K tomu lze podotknout, že stěžovatel se ani v průběhu období od propuštění ze svého zadržení až do rozhodnutí soudu prvého stupně v předběžné vazbě nenacházel, takže ani v tomto ohledu neutrpěl žádnou újmu. Překážky v postupu nalézacího soudu pak nemají charakter subjektivní, ale zcela zřejmě tkví v pochybnostech krajského soudu o přípustnosti předání našeho občana do ciziny na základě Evropského zatýkacího rozkazu pro možný rozpor příslušných ustanovení trestního řádu s ustanovením čl. 14 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Jinými slovy řečeno, krajský soud vyčkával nálezu Ústavního soudu, který je uveden v odůvodnění napadeného usnesení. Pokud pak byl vzat J. R. do předávací vazby dle § 411 odst. 4 tr.ř. (výrok II. napadeného usnesení), je nutno konstatovat, že pokud bylo rozhodnuto o přípustnosti předání, pak je vzetí do předávací vazby ze zákona obligatorní. Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto tak, že výrok pod bodem I. byl doplněn způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení a výrok pod bodem II. zůstal nezměněn s tím, že spis bude neprodleně předložen nalézacímu soudu k výkonu stížností napadeného usnesení změněného usnesením stížnostního soudu.