"Podstatnou náležitostí smlouvy o postoupení pohledávky není určení,zda jde o převod úplatný či bezúplatný.Neobsahuje-li tedy smlouva o postoupení pohledávky údaje ohledně úplatnosti či bezúplatnosti převodu,nelze z tohoto důvodu smlouvu o postoupení pohledávky považovat za neplatnou.“

t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci, společně a nerozdílně, na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 18 815,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 3. 3. 2005, č.j. 23 Sm 504/2004-10 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že námitky žalovaných nelze považovat za důvodné. Námitku, že žalobce není v řízení aktivně legitimován, když mu nesvědčí souvislá řada indosamentů vzhledem k vadám podpisů, nutno považovat za nepřípustnou s ohledem na ust. čl. I. § 7 zákona směnečného a šekového, podle něhož, jsou-li na směnce podpisy osob, které z nějakého důvodu nezavazují osoby, které se na směnku podepsaly, nemá to vliv na platnost závazku ostatních osob na ní podepsaných. Toto ustanovení nelze vyložit jinak, než že každý účastník směnečného vztahu může zpochybňovat svůj vlastní podpis, nikoliv však podpisy ostatních účastníků tohoto vztahu, tak jak to činí žalovaní v námitkách a kromě toho oprávnění všech osob, které se na směnku podepsaly, vyplývá z dokladů předložených v průběhu řízení. Za důvodnou nelze považovat námitku, že směnka byla nabyta Investiční a poštovní bankou a.s. vědomě ke škodě žalovaných, když smlouva o postoupení pohledávek zajištěných směnkou je neplatná pro neurčitost, protože postrádá ujednání o výši a způsobu úplaty za postoupenou pohledávku. Podstatnou náležitostí smlouvy o postoupení pohledávky je přesná specifikace postoupené pohledávky a specifikace jednajících osob. Naproti tomu není podstatnou náležitostí určení, zda jde o převod úplatný či bezúplatný včetně další konkretizace v případě úplatného převodu. Stanoví-li ust. § 526 odst. 2 ObčZ, že dlužníkovi nepřísluší dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení pohledávek, je-li mu to notifikováno postupitelem, nepochybně to musí platit i pro řízení o námitkách. Za důvodnou nelze považovat ani námitku, že pohledávka zajištěná směnkou zanikla, když remitent směnky uzavřel smlouvu o prodeji podniku se společností B. CZ s.r.o., a ta se dohodla dne 18. 10. 2001 s žalovaným 1) na ukončení leasingové smlouvy zajištěné směnkou. Tuto námitku soud považuje za nepřípustnou, když indosament směnky před splatností se váže ke smlouvě, kterou má soud za platnou. Je nutno poukázat opět na ust. § 526 ObčZ, podle něhož, dle názoru soudu, není možné, aby postupitel poté, co došlo k postoupení pohledávky a oznámení této skutečnosti dlužníkovi, nadále s pohledávkou disponoval. Podle názoru soudu i poté, co došlo k dohodě mezi společností B. CZ s.r.o. a žalovaným, trvalo právo postupníka na úhradu všech postoupených pohledávek. S tímto závěrem pak koresponduje i nedůvodnost poslední námitky žalovaných v tom směru, že směnka byla doplněna v rozporu s ust. čl. I., § 10 zákona směnečného a šekového. Je nepochybné už z porovnání doby, na níž byla sjednána leasingová smlouva a doby, v níž došlo k jejímu ukončení, že v té době ještě nebyly splatné více než dvě splátky sjednané leasingovou smlouvou, jejichž včasné nezaplacení dalo majiteli směnky právo blankosměnku doplnit a uplatnit. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasná odvolání, ve kterém shodně namítali, že jejich námitka týkající se zániku pohledávky zajištěné směnkou je nejen přípustná, ale i důvodná. Mají za to, že jakmile došlo k dohodě mezi společností B. CZ s.r.o. a žalovaným 1) o zrušení leasingové smlouvy, zaniklo tím i právo postupníka na úhradu všech postoupených pohledávek, které měly být hrazeny v budoucnu, protože zánikem leasingové smlouvy zanikl i právní důvod plnění žalovaného 1). Tvrdí, že pohledávka, zajištěná žalobcem uplatněnou směnkou, neexistuje, když zanikla k 18. 10. 2001, a proto není ani žádný právní důvod pro uplatnění zajišťovací směnky. Nesouhlasí ani s právním posouzením, týkajícím se námitky neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Nesouhlasí s aplikací ust. § 526 odst. 2 ObčZ, které stanoví, že dlužník je povinen po oznámení hradit dluh postupníkovi, aniž by byl postupník povinen prokazovat uzavření smlouvy o postoupení pohledávky. Poukazují na to, že v rámci svých tvrzení o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky prokazují v tomto řízení skutečnost, že I.a.s. nabyla směnku ke škodě žalovaných. Ust. § 526 odst. 2 ObčZ se neužije, protože se nejedná o prokázání smlouvy o postoupení postupníkem, ale o zjištění skutečností, které mají vliv na posouzení oprávněnosti uplatnění zajišťovací směnky. Podle jejich názoru se soud prvního stupně řádně nevypořádal ani s námitkou, že směnka byla doplněna v rozporu s ust. čl. I. § 10 zákona směnečného a šekového. Poukazují na to, že ve vyplňovacím prohlášení jsou zcela jasně uvedeny podmínky, za kterých lze směnku vyplnit, kterou bylo možné vyplnit a užít jen tehdy, jestliže se leasingový nájemce dostal do prodlení s placením nejméně dvou leasingových splátek, nebo došlo-li k předčasnému ukončení leasingové smlouvy z důvodu neplnění jeho povinností. Protože leasingová smlouva byla ukončena dohodou stran a žalovaný 1) nebyl v té době v prodlení s úhradou ani dvou splátek, nebyl dán žádný důvod k vyplnění směnky. Poukazují na to, že smlouvou o postoupení pohledávky nelze postoupit věcná práva, takže podle jejich názoru leasingové splátky nebylo možné postoupit smlouvou o postoupení pohledávky, nebylo možné, aby došlo k záměně účastníků vztahu, aby nový nabyvatel vstoupil do všech práv a povinností. Navrhuji, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na vydání směnečného platebního rozkazu zamítne. Žalobce ve vztahu k podanému odvolání žalovaných navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Podle názoru žalobce soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a zároveň věc po právní stránce správně posoudil. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a o.s.ř.), dokazování částečně doplnil a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných nejsou důvodná. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že podanou žalobou žalobce vůči žalovaným uplatnil nárok na zaplacení směnečné pohledávky 65 167,- Kč s postižními právy ze směnky a skutkově tvrdil, že je řádným majitelem směnky vlastní ze dne 10. dubna 2000 na směnečný peníz 65 167,- Kč, kterou vystavil žalovaný 1) na řad společnosti P. f. a l. a.s., a kterou avaloval žalovaný 2). Uvedl, že směnka byla splatná dne 10. září 2002, původním remitentem byla indosována na řad I. a.s. a poté na základě smlouvy o prodeji podniku uzavřené dne 19. 6. 2000 mezi I.a.s., jakožto prodávajícím a Č a.s., jakožto kupujícím přešla na Č. a.s., která směnku poté rubopisovala na řad žalobce. O uplatněném nároku rozhodl soud prvního stupně směnečným platebním rozkazem dne 3. 3. 2005 pod č.j. 23 Sm 504/2004-10. Vydaný směnečný platební rozkaz napadli žalovaní včasnými, obsahově shodnými námitkami, ve kterých namítali nedostatek aktivní legitimace žalobce, když podmínkou pro uplatnění práv ze směnkyje existence nepřerušené řady indosamentů. Vznesli námitku neplatnosti prvního rubopisu učiněného z P. f.a l. a.s. na subjekt I. a.s. Tvrdí, že z rubopisu na směnce není vůbec zřejmé, za kterou z uvedených právnických osob fyzická osoba podepsaná u indosamentu jedná, či zda jedná za sebe sama, když není u podpisu fyzické osoby uvedena obchodní firma právnické osoby, za kterou by tato fyzická osoba měla jednat. Obdobnou námitku vznáší i ve vztahu k indosamentu ze dne 26. 3. 2004, když tento opět za Č. a.s. nepodepisovaly osoby oprávněné jednat dle výpisu z obchodního rejstříku. Tvrdí, že směnka byla nabyta společností I. a.s. vědomě ke škodě žalovaných, když tato banka byla povinna postupovat dle smlouvy uzavřené s P. f. a l. a.s. a znění vyplňovacího směnečného prohlášení č. 20001102/1 a takto nepostupovala. Poukazují na to, že v souladu s rámcovou smlouvou uzavřenou dne 9. 11. 1994 uzavřela P. f. a l. a.s., jako postupitel, dne 27. 4. 2000 smlouvu o postoupení pohledávky s I. a.s., jako postupníkem, kdy předmětem postoupení byly pohledávky vzniklé z leasingové smlouvy č. 1102, tj. pohledávky vzniklé z titulu jednotlivých leasingových splátek. Mají za to, že smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi P. f.a l. a.s. jako postupníkem a I. a.s. jako postupitelem je neplatná, postrádá ujednání o výši a způsobu úplaty za postoupenou pohledávku, takže podle jejich názoru I. a.s. se na základě této smlouvy nikdy nemohla stát věřitelem žalovaného 1) a oprávněným držitelem směnky, která zajišťovala závazky z leasingové smlouvy č. 1102. Namítají neexistenci pohledávky a neopodstatněnost uplatnění směnky. Poukazují na to, že žalovaný 1) leasingové splátky řádně hradil a nikdy se nedostal do prodlení, které by zakládalo právo k vyplnění směnky. 18. 10. 2001 došlo dohodou smluvních stran, tj. žalovaného 1) a společnosti B.CZ s.r.o., jako právního nástupce P. f. a l. a.s., k ukončení leasingové smlouvy. Mají za to, že došlo k zániku příčinného závazku, účelem emise směnky bylo zajištění závazku, který zanikl, takže uplatnění směnky není opodstatněné. Žalovaní dále vznesli námitku nesprávného vyplnění směnky dle § 10 zákona směnečného a šekového. Tvrdí, že nenastala žádná z možností, která by zakládala právo směnku vyplnit, když žalovaný nikdy nebyl v prodlení s žádnou splátkou a naopak při ukončení smlouvy dohodou mu byla vrácena část zálohy na úhradu leasingových splátek. Žalobce odmítl námitky žalovaných zčásti jako nepřípustné, zčásti jako nedůvodné. Poukázal na to, že žalovaným bylo bezprostředně po postoupení pohledávek doručeno oznámení o tomto postoupení a byli proto povinni plnit ve prospěch postupníka veškeré postoupené pohledávky, tj. zaplatit všechny postoupené leasingové splátky podle leasingové smlouvy. Smlouva o prodeji části podniku sice převedla práva z leasingových smluv na společnost B.CZ s.r.o., smlouva o ukončení leasingové smlouvy, kterou tento subjekt uzavřel s žalovaným 1), však nepochybně nemůže být platná přinejmenším v tom rozsahu, pokud by zasahovala do práv třetích subjektů. Nedůvodná je i námitka neexistence závazku z důvodu ukončení leasingové smlouvy. Tvrdí, že směnka byla doplněna v souladu s vyplňovacím a směnečným prohlášením, protože do ní byla doplněna dlužná částka ve smyslu dohody o postoupení pohledávek. Odvolací soud částečně doplnil dokazování a zjistil: - z výpisu z účtu žalovaného 1), že v roce 2000 – a to v měsících květen, červen, srpen, září, říjen, listopad a prosinec 2000 byla vždy na stejný účet č. 0000341040/5100, VS 14677400 poukázána splátka ve výši 5 329,- Kč - z výpisu z účtu žalovaného 1), že v roce 2001 – a to v měsících leden – říjen 2001 byla vždy na stejný účet č. 0000341040/0300 (dříve 5100) poukázána splátka ve výši 5 329,- Kč - z protokolu o výslechu svědka ing. J. M., managera Č. a.s. vyslýchaného orgány Policie ČR v Praze dne 5. 9. 2006 v trestní věci obviněných ing. B. a J. T. – ukončování leasingových smluv, že v rámci svého výslechu uvedl, že pokud banku kontaktoval leasingový nájemce, který doložil patřičné doklady k tomu, že uhradil své závazky P.f. a l. a.s. a předložil nějakou dohodu o ukončení, případně zrušení leasingové smlouvy, tak pokud k datu ukončení leasingové smlouvy měl v bance vše uhrazeno, a neměl tudíž vůči bance k tomu datu žádné své závazky, byla mu na jeho žádost směnka vrácena nebo protokolárně zničena. V případě, že směnka nebyla vrácena ani zlikvidována, byly směnky včetně veškeré dokumentace předány novému nabyvateli, tj. společnosti H. s.r.o., který měl s danou směnkou nakládat jak mu zákon ukládá. - z protokolu o výslechu svědka ing. Š. V., vedoucího týmu vymáhání pohledávek Č. a.s. slyšeného orgány Policie ČR v Praze dne 6. 9. 2006 v trestní věci ing. B. a J. T. – ukončování leasingových smluv, že v případě, kdy leasingový nájemce požádal o navrácení zajišťující směnky, byla mu vždy vrácena. Pokud ji banka nadále evidovala, byla postoupena na společnost H. s předávacím protokolem, a to i v případech, kdy banka neevidovala vůči leasingovému nájemci žádný závazek. Směnka byla předána jako součást dokumentace, nebyla vyplněna. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními, která učinil soud prvního stupně z jednotlivých listinných důkazů, a na která pro stručnost odůvodnění odkazuje, a v zásadě též souhlasí s právními závěry, které soud prvního stupně učinil. Podle ust. čl. I., § 17 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb., ve znění zákona č. 29/2000 Sb., kdo je žalován ze směnky, nemůže činit majiteli námitky, které se zakládají na jeho vlastních vztazích k výstavci nebo k dřívějším majitelům, ledaže majitel při nabývání směnky jednal vědomě na škodu dlužníka. Odvolací sud souhlasí, a v tomto směru odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, se závěry, které soud prvního stupně učinil ohledně námitky žalovaných, že žalobce není v řízení aktivně legitimován, když mu nesvědčí souvislá řada indosamentů vzhledem k vadám podpisů. Odvolací soud se sice neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaní nemohou v rámci obrany proti směnečnému platebnímu rozkazu zpochybňovat platnost smlouvy o postoupení pohledávky, souhlasí však s tím, že podstatnou náležitostí smlouvy o postoupení pohledávky není určení, zda jde o převod úplatný či bezúplatný včetně další konkretizace v případě úplatného převodu. Neobsahuje-li tedy smlouva o postoupení pohledávky údaje ohledně úplatnosti či bezúplatnosti převodu, nelze z tohoto důvodu smlouvu o postoupení pohledávky považovat za neplatnou. Žalovaní tedy svou námitkou neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 27. 4. 2000 mezi P.f.a l. a.s. jako postupitelem a I. a.s. jako postupníkem neprokázali, že by na I. a.s. nepřešly pohledávky směnkou zajištěné, tj. právo na zaplacení jednotlivých leasingových splátek vyplývajících z leasingové smlouvy č. 1102. Námitka, že smlouvou o postoupení pohledávky nebylo možné postoupit leasingové splátky, když není možné, aby došlo k záměně účastníků smluvního vztahu, nebyla vznesena v zákonné třídenní lhůtě, a proto odvolací soud k této námitce s ohledem na zásadu koncentrace směnečného řízení vyjádřenou v ust. § 175 odst. 4 o.s.ř. nepřihlédl. Z žalované směnky vyplývá, že byla původním majitelem směnky indosována dne 27. 4. 2000 na řad I. a.s. a poté, co v důsledku smlouvy o prodeji podniku uzavřené mezi I. a.s. a Č. a.s. přešla na Č. a.s., byla datovaným indosamentem indosována z Č.a.s. na řad žalobce. Pohledávky směnkou zajištěné (právo na zaplacení jednotlivých leasingových splátek vyplývajících z leasingové smlouvy č. 1102) byly postoupeny na I. a.s., takže nabyvatel směnky se stal i věřitelem směnkou zajištěných pohledávek. Přešla-li posléze směnka na základě smlouvy o prodeji podniku uzavřené mezi I. a.s. jako prodávajícím a Č. a.s. jako kupujícím na Č. a.s., která pak převedla uplatněnou směnku na žalobce, a to rubopisem, který byl umístěn na směnku až po uplynutí lhůty vymezené v ust. čl. I. § 20 odst. 1 zákona směnečného a šekového, a má tedy účinky jen obyčejného postupu, nutno námitky mající původ v mimosměnečných vztazích mezi společností P. f.a l. a.s. a žalovanými považovat za přípustné. Kauzální námitku žalovaných, že závazek směnkou zajištěný zanikl dohodou ze dne 18. 10. 2001 uzavřenou mezi žalovaným 1) a společností B. CZ s.r.o., se kterou uzavřela P.f. a l. a.s. smlouvu o prodeji části podniku, nelze považovat však za důvodnou. I když žalovaní v námitkách tvrdili, že k úhradě směnkou zajištěných závazků, tj. zaplacení leasingových splátek došlo, toto své tvrzení neprokázali. Jednotlivými výpisy z účtu žalovaného 1) bylo prokázáno, že v roce 2000 zaplatil žalovaný 1) I. a.s., resp. Č. a.s. 7 leasingových splátek a v roce 2001 pak 10 leasingových splátek. V době, kdy byla uzavřena dohoda o zrušení leasingové smlouvy mezi společností B. CZ s.r.o. a žalovaným 1), byly již pohledávky z leasingové smlouvy postoupeny na I. a.s., resp. Č.a.s., takže uzavřená dohoda o zrušení práv a povinností z leasingové smlouvy se v žádném případě netýkala leasingových splátek. Postoupením pohledávky došlo ke změně subjektu závazkového vztahu v osobě věřitele, a po postoupení pohledávek se žalovaný 1) nemohl zprostit povinnosti zaplatit leasingové splátky jinak, než plněním postupníkovi, tj. I. a.s. a následně jejímu právnímu nástupci Č. a.s. Nelze proto v žádném případě přisvědčit odvolatelům, že směnkou zajištěné pohledávky dohodou uzavřenou s jiným subjektem než věřitelem zanikly, a v důsledku tohoto zanikla i žalovaná směnka coby zajišťující instrument. To, že Č. a.s. byla informována o tom, že došlo k ukončení leasingových smluv, je bez právního významu, z této skutečnosti nelze dovodit, že by se banka dopustila nějakého protiprávního jednání, když i za této situace směnky indosovala na žalobce. Nelze přisvědčit odvolatelům ani v tom, že soud prvního stupně se nevypořádal řádně s námitkou, že směnka byla vyplněna v rozporu s vyplňovacím směnečným prohlášením, podle kterého mohl věřitel vyplnit blankosměnku, dostane-li se dlužník do prodlení s placením nejméně dvou leasingových splátek. Vzhledem k tomu, že dohodu o zrušení leasingové smlouvy, uzavřel žalovaný 1) s jiným subjektem, než na kterého byly postoupeny leasingové splátky, byl dlužník povinen i po ukončení leasingové smlouvy nadále leasingové splátky novému věřiteli hradit. Jelikož žalovaný 1) netvrdil, že by leasingové splátky hradil i po uzavření dohody o zrušení leasingové smlouvy dne 18. 10. 2001, dostal se tak zcela nepochybně do prodlení s placením leasingových splátek a žalobci nic nebránilo ve vyplnění směnky. Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní nebyli se svým odvoláním procesně úspěšní, a jsou proto povinni společně a nerozdílně zaplatit procesně úspěšnému žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Na náhradě nákladů odvolacího řízení přiznal odvolací soud žalobci zastoupenému advokátkou odměnu za právní zastoupení podle vyhl. č. 484/2000 Sb. podle ust. § 3 odst. 1 bodu 5 ve výši 14 280,- Kč, dále režijní paušál za tři úkony právní služby (za účast u odvolacího jednání a dvakrát vyjádření k věci), z toho jedenkrát 75,- Kč za vyjádření datované dnem 15. 12. 2005 a dva režijní paušály á 300,- Kč za účast u odvolacího jednání dne 3. 10. 2006 a další vyjádření k věci ze dne 20. 9. 2006 (ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 191/1999 Sb. účinné od 1. 9. 2006), dále cestovné právního zástupce žalobce k jednání odvolacího soudu, cesta konána osobním automobilem značky Hyundai Coupé, registrační číslo , z Ostravy do Olomouce a zpět ujeto 120 km, průměrná spotřeba 10,96 litrů na 100 km benzinu Natural ve vyhláškové ceně, celkem jízdné 856,- Kč (ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), a dále 19 % DPH ve výši 3 004,- Kč, když advokátka žalobce osvědčila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty (ust. § 19a vyhl. č. 484/2000 Sb.). Celkem účelně vynaložené náklady řízení žalobcem v odvolacím řízení představují částku 18 815,- Kč, kterou jsou povinni zaplatit žalovaní žalobci ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce (ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku, k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nesplní-li povinní dobrovolně a ve stanovené lhůtě to, co jim ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V Olomouci dne 3. října 2006