"Procesním důsledkem marného uplynutí lhůty pro podání návrhu na pokračování v řízení, které bylo podle ustanovení § 110 o.s.ř. přerušeno poté, kdy proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu byly podány námitky, je zrušení směnečného platebního rozkazu a zastavení řízení".

t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě zrušil směnečný platební rozkaz vydaný dne 4. 7. 2003, č. j. 23 Sm 155/2003-6 a řízení zastavil. Zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že se žalobci vrací zaplacený soudní poplatek. Dle odůvodnění uplynula zákonná lhůta k podání návrhu na pokračování v přerušeném řízení, aniž by takovýto návrh byl podán, a proto podle ust. § 111 odst. 3 o.s.ř. rozhodl soud o zastavení řízení. Dovodil, že za této situace je třeba zrušit již vydaný směnečný platební rozkaz, neboť při absenci návrhu na pokračování v přerušeném řízení je třeba mít zato, že účelu přerušení řízení, to je mimosoudního vyřízení věci, bylo dosaženo. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání žalobce. Dle jeho názoru soud prvního stupně rozhodl nesprávně, pokud již vydaný směnečný platební rozkaz zrušil a zastavil řízení ve věci. Za situace, kdy ve věci bylo již rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, bylo dle jeho názoru možné zastavit pouze řízení o námitkách podaných proti směnečnému platebnímu rozkazu. Žalobce vyjadřuje názor, že obdobně by řešil situaci odvolací soud, pokud by došlo k přerušení odvolací řízení. Nebyl-li by podán návrh na pokračování řízení, bylo by zastaveno odvolací řízení, aniž by však bylo zrušeno rozhodnutí prvoinstanční. Dále argumentuje tvrzením, že za situace, kdy by směnečný platební rozkaz byl napaden námitkami pouze jednoho z více žalovaných a došlo tak k přerušení řízení na shodný návrh žalobce a tohoto žalovaného, nebylo by možné v důsledku nepodání návrhu na pokračování v přerušeném řízení zrušit směnečný platební rozkaz vůči ostatním žalovaným. Domáhal se zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaní se k podanému odvolání nevyjádřili. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. Z obsahu předloženého spisu odvolací soud pero účely tohoto odvolacího řízení zjistil, že k návrhu žalobce rozhodl Krajský soud v Ostravě směnečným platebním rozkazem ze dne 4. 7. 2003, č. j. 23 Sm 155/2003-6, jímž uložil oběma žalovaným, aby žalobci zaplatili do tří dnů od doručení směnečného platebního rozkazu částku 5.680,- Kč s 6% úrokem od 22. 1. 2002 do zaplacení a náklady řízení částkou 6.750,- Kč nebo aby v téže lhůtě podali námitky, v nichž musí uvést vše, co proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu namítají. Oba žalovaní podali včasné námitky. K jednání soudu prvního stupně, které se konalo dne 27. 11. 2003 se žalovaní bez omluvy nedostavili. Dostavil se pouze zástupce žalobce, který uvedl, že se rýsuje možnost mimosoudního vyřízení věci, a proto navrhuje, aby řízení bylo přerušeno podle ust. § 110 o.s.ř. Usnesením ze dne 27. 11. 2003, č. j. 23 Cm 109/2003-23, které nabylo právní moci dne 2. 12. 2003 bylo řízení přerušeno. Jelikož návrhna pokračování v řízení nebyl podán, rozhodl soud prvního stupně nyní napadeným usnesením. Podle ust. § 110 věta prvá o.s.ř., jestliže to účastníci shodně navrhnou, nebo jestliže se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, anebo to alespoň jeden z účastníků navrhne a ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řízení. Podle ust. § 111 odst. 3 o.s.ř., jestliže je řízení přerušeno podle § 110, pokračuje v něm soud na návrh po uplynutí tří měsíců, s výjimkou řízení o rozvod, může soud na návrh pokračovat v řízení i před uplynutím této lhůty, jsou-li pro to závažné důvody. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku, soud řízení zastaví. Přerušení řízení podle ust. § 110 o.s.ř je důsledkem dispoziční zásady, jíž je ovládáno občanskoprávní řízení sporné. Účelem přerušení řízení je poskytnout účastníkům čas a možnost, aby si své vztahy vyřešili mimosoudně, pokud to povaha věci připouští. Vzhledem k tomuto účelu přerušení řízení podle ust. § 110 o.s.ř. zákon předepisuje určitou minimální a maximální dobu, během které je možno předpokládaného účelu přerušení řízení dosáhnout. Pokud jde o účinky přerušení řízení, pak s ohledem na to, že se přerušuje vždy řízení ve věci samé, nekonají se jednání a neběží procesní lhůty. Není-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku (počítáno od právní moci rozhodnutí o přerušení řízení), soud řízení zastaví. Předpokládá se totiž, že účastníci už nemají na dalším pokračování řízení zájem. Dojde-li k zastavení řízení, nejsou dotčena rozhodnutí, která již nabyla právní moci. Může jít o rozhodnutí o svědečném, znalečném, případně mezitímní rozsudek atd. Rozhodnutí ve věci samé však nemůže nabýt právní moci a v zájmu právní jistoty je třeba, aby takovéto rozhodnutí bylo soudem zrušeno. Zastavení řízení je zde totiž důsledkem nezájmu účastníků na řešení věci soudem, nikoli snad důsledkem jejich projevu, že se podrobují již vydanému nepravomocnému rozhodnutí. Odvolatel se tedy mýlí, pokud dovozuje, že za situace přerušení řízení ve stadiu odvolacího řízení by v obdobném případě došlo pouze k zastavení odvolacího řízení. Jak je již shora uvedeno, přerušeno je vždy řízení ve věci samé, a pokud by z důvodu nepodání návrhu na pokračování řízení zastavoval řízení odvolací soud, zrušil by též rozhodnutí soudu prvního stupně. Stejně nepřípadná je i odvolací argumentace žalobce konstruující situaci, kdy proti směnečnému platebnímu rozkazu podá námitky jen jeden z více žalovaných. To jednak není řešený případ a jednak v takovémto případě je zřejmé, že by řízení bylo zastaveno a směnečný platební rozkaz zrušen pouze vůči tomu žalovanému, který námitky podal, když ve vztahu k ostatním by směnečný platební rozkaz nabyl právní moci marným uplynutím lhůty k podání námitek. S ohledem na shora uvedené, proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (§ 219 o.s.ř.).