Vyhlášení rozsudku v rozporu s jeho obsahem, jak byl odhlasován, představuje podstatnou vadu řízení ve smyslu § 258 odst. 1 písm. a) TrŘ, neodstranitelnou ve veřejném zasedání, která odůvodňuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k novému rozhodnutí podle § 259 odst. 1 TrŘ.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 20.4.2006, č.j. 2 Tm 7/2005 – 669, byl obžalovaný P. S. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.zák. Za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin podle § 187 odst. 1 tr.zák. (nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů), za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), písm. e) tr.zák. a za trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr.zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6.6.2005, sp.zn. 31 T 76/2005, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody, a to podle § 187 odst. 2 a § 35 odst. 2 tr.zák., v trvání 3,5 (tří a půl roku). Podle § 39a odst. 3 tr.zák. byl pro výkon takto uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6.6.2005, sp.zn. 31 T 76/2005. Podle skutkových zjištění krajského soudu se obžalovaný P. S. trestné činnosti dopustil tím, že v přesně nezjištěnou dobu od září a října 2004 do 3.1.2005 ve Z. na různých místech poskytoval zadarmo nebo prodával drogu pervitin osobám mladším 18 let, přičemž znal jejich věk, a to: - mladistvé A. B.* (pseudonym), ve dvou případech pervitin prodal v blíže neurčeném množství a za nezjištěnou cenu, - mladistvé C. D.* (pseudonym), prodal víckrát jak 10x za různě vysoké částky po 1 g pervitinu průměrně za 1.000,- Kč psaníčko, - mladistvému E. F.* (pseudonym), prodal drogu pervitin v blíže neurčeném množství za blíže neurčené ceny, - mladistvému G. H.* (pseudonym) vícekrát prodal drogu pervitin, přičemž pervitin – droga metamfetamin je uveden v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách č. 62/1989 Sb. Uvedeným rozsudkem byli za stejnou trestnou činnost odsouzeni také mladiství X. Y.* (pseudonym), E. F. a Z. K.* (pseudonym), ve vztahu k nimž nabyl rozsudek právní moci, byť originál rozsudku, založený ve spise, není dosud opatřen doložkou právní moci. Citovaný rozsudek však nenabyl právní moci ve vztahu k obžalovanému P. S., neboť tento si ihned po jeho vyhlášení proti němu podal odvolání. V odůvodnění odvolání, vypracovaném jeho obhájkyní JUDr. I. H., se uvádí, že odvolání směřuje do všech výroků napadeného rozsudku. Odvolatel vytýká soudu prvního stupně, že vyhodnotil důkazy pouze v jeho neprospěch a v tomto směru odkazuje na výpovědi svědků A. B., J. D., kteří neuvedli žádné skutečnosti, které by byly ve prospěch obžalovaného, tak jako i spoluobžalovaný E. F. Ke svědecké výpovědi C. D., na základě které soud prvního stupně podle názoru odvolatele rozhodl v jeho neprospěch, namítá, že se jedná o dívku, která byla v inkriminované době závislá na omamných látkách, byla na léčení a její výpověď je v rozporu s ostatními důkazy. Proto je toho názoru, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl uznán vinným a navrhuje, aby v odvolacím řízení byl proveden důkaz výslechem svědka J. D., k jehož výpovědi z přípravného řízení nebylo možno přihlédnout a v hlavním líčení nevypovídal, neboť podle jeho názoru již nebude důvod u tohoto svědka k využití práva nevypovídat. Závěrem proto navrhuje, aby po provedení tohoto důkazu byl napadený rozsudek zrušen, a aby byl zproštěn obžaloby. Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež, jako soud odvolací, na podkladě podaného odvolání obžalovaného P. S. podle § 254 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku v těch jeho částech, které se týkají jen tohoto odvolatele, jakož i správnost postupu řízení, které této části rozsudku předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, přihlédl odvolací soud, jen pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Po provedeném přezkumu odvolací soud dospěl k závěru, že podané odvolání je důvodné, neboť samotné řízení napadenému rozsudku předcházející, vykazuje podstatnou vadu spočívající v porušení ustanovení, jímž se má zabezpečit objasnění věci a právo obhajoby, přičemž tyto mají vliv na správnost a zákonnost přezkoumávané části napadeného rozsudku (§ 258 odst. 1 písm. a/ tr.ř.). Také byly zjištěny vady rozsudku, spočívající v nejasnosti a neúplnosti jeho skutkových zjištění, přičemž nalézací soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí (§ 258 odst. 1 písm. b/ tr.ř.). Uvedené rozhodnutí mohl odvolací soud učinit v neveřejném zasedání podle § 263 odst. 1 písm. b) tr.ř., když zjištěné vady, z výše konstatovaných důvodů, nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání. Důvody, které vedly odvolací soud k tomuto rozhodnutí, spočívaly především ve vadě v řízení předcházejícího napadenému rozsudku, a to při jeho vyhlášení v hlavním líčení, konaném dne 20.4.2006. Předně je nutno uvést, že již při konfrontaci výroku napadeného rozsudku v jeho písemném vyhotovení s písemným vyhotovením protokolu o hlavním líčení, ve kterém je zaznamenán výrok napadeného rozsudku, byl zjištěn v části týkající se obžalovaného P. S. nesoulad spočívající v tom, že v uvedeném protokolu o hlavním líčení chybí jednak pasáž charakterizující drogu pervitin a jednak v něm chybí zcela právní věta trestného činu, jímž byl tento obžalovaný uznán vinným. K možné nápravě tohoto nesouladu v odvolacím řízení bylo nutno zjistit, jak byl výrok napadeného rozsudku skutečně v hlavním líčení vyhlášen, což bylo provedeno přehráním zvukového záznamu na nosiči CD, jenž je přílohou spisu. Po jeho přehrání byl přitom zjištěn tak zásadní nesoulad mezi skutečně vyhlášeným výrokem napadeného rozsudku zaznamenaným na nosiči CD a písemným vyhotovením rozsudku, včetně protokolu o hlavním líčení, že nezbylo, než postupem podle § 58 odst. 4 tr.ř. ověřit, jak byl výrok o vině ve vztahu k obžalovanému P. S. usnesen senátem soudu prvního stupně v závěrečné poradě. Podle protokolu o hlasování se senát v závěrečné poradě usnesl na rozsudku, podle kterého je obžalovaný P. S. uznán vinným skutkem, že „v přesně nezjištěnou dobu od září až října 2004 do 3.1.2005 ve Z. na různých místech poskytoval zadarmo nebo prodával drogu pervitin osobám mladším 18-ti let, přičemž znal jejich věk, a to: - mladistvé A. B., datum narození, v době od září až října 2004, ve dvou případech pervitin prodal v blíže neurčeném množství a za nezjištěnou cenu, - mladistvé C. D., datum narození, v době od září až října 2004 do 3.1.2005, prodal víckrát jak desetkrát za různě vysoké částky po 1 g pervitinu průměrně za 1.000,- Kč psaníčko, - mladistvému E. F., datum narození, v době od září až října 2004, prodal drogu pervitin v blíže neurčeném množství a za blíže neurčené ceny, - mladistvému G. H., datum narození, v době od září až října 2004, vícekrát prodal drogu pervitin.“ Takto citovaný výrok o vině obžalovaného P. S., jak se na něm usnesl senát soudu prvního stupně v závěrečné poradě, byl podle zvukového záznamu na CD nosiči vyhlášen v hlavním líčení ve skutečnosti odlišně a zjevně neúplně, a to tak, že tento obžalovaný se uznává vinným skutkem, že „v přesně nezjištěnou dobu září až říjen 2004 ve Z. na různých místech poskytoval zadarmo nebo prodával drogu pervitin osobám mladším 15-ti let a osobám mladším 18-ti let, přičemž znal jejich věk, a to: - nezletilé A. B., datum narození, - mladistvé C. D., špatné datum narození, - mladistvému E. F., datum narození, - mladistvému G. H., datum narození, tedy: neoprávněně prodal jinému psychotropní látku a spáchal takový čin vůči osobě mladší 18-ti let.“ Takto skutečně vyhlášený výrok napadeného rozsudku je v naprostém nesouladu s tím, jak se na něm usnesl senát v závěrečné poradě, když navíc následně došlo k nepřípustné manipulaci s protokolem o hlavním líčení, ve kterém byl zmanipulován výrok napadeného rozsudku v rozporu s tím, jak byl skutečně vyhlášen, a nakonec i písemné vyhotovení napadeného rozsudku je v nesouladu s tím, jak byl jeho výrok usnesen v závěrečné poradě a také, jak byl ve skutečnosti vyhlášen. V ustanovení § 128 tr.ř. (vyhlášení rozsudku) jsou uvedeny procedurální náležitosti, za jakých se vyhlašuje rozsudek. Podle odst. 2 citovaného ustanovení musí být vedle úvodního slova „jménem republiky“ vyhlášeno plné znění výroku, aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku, přičemž vyhlášení musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku tak, jak byl odhlasován. Na základě výše uvedeného zjištění musel odvolací soud konstatovat, že soud prvního stupně nepostupoval v souladu s ustanovením § 128 odst. 2 tr.ř., když vyhlásil napadený rozsudek v rozporu s jeho obsahem, jak byl v poradě odhlasován, čímž se dopustil tak závažné procesní vady, jak má na mysli ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř., kterou přitom nebylo možno v odvolacím řízení žádným způsobem napravit, a proto nezbylo, než z uvedeného důvodu ho zrušit z podnětu podaného odvolání obžalovaného P. S. a věc vrátit soudu prvního stupně, neboť tato závažná procesní vada způsobila naprostou nepřezkoumatelnost toho, jakého skutku se měl obžalovaný dopustit. Soud prvního stupně bude muset v dalším řízení znovu věc projednat v hlavním líčení a závěrečné poradě, přitom bude muset věnovat maximální pozornost tomu, aby v případě, pokud znovu dospěje k závěru o vině obžalovaného P. S., uvedl ve výroku o jeho vině všechny právně relevantní skutečnosti zákonných znaků posuzovaného trestného činu, včetně všech dalších obsahových náležitostí rozsudku tak, jak jsou uvedeny v § 120 a násl. tr.ř. Přitom odhlasovaný výrok ze závěrečné porady musí být následně v naprosté shodě s jeho vyhlášením, zaprotokolováním v hlavním líčení a písemným vyhotovením rozsudku. Soud prvního stupně bude muset přitom také opravit všechny formální nepřesnosti a neúplnosti zjištěných odvolacím soudem ve výroku napadeného rozsudku, týkajících se např. úplného slovního označení všech sbíhajících trestných činů u obžalovaného P. S., s přesným uvedením čísla jednacího rozsudku (nikoliv jen spisové značky), jímž byl těmito sbíhajícími trestnými činy uznán vinným a také musí být podle § 35 odst. 2 tr.zák. uveden úplný výrok, jímž byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 6.6.2005, sp.zn. 31 T 76/2005, neboť citované ustanovení požaduje, že musí být zrušena i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Soud prvního stupně se bude muset dále zabývat i pečlivým odůvodněním rozsudku, pokud dospěje opět k závěru o vině obžalovaného P. S. Dosavadní odůvodnění napadeného rozsudku je strohé a v zásadě nesplňuje požadavky ustanovení § 125 odst. 1 tr.ř., podle kterého soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Těmto zákonným požadavkům soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku ne zcela vyhověl. Sice v něm uvádí důkazy, o které opírá vinu obžalovaného, nicméně jejich obsah je neúplný a nelze tak přezkoumat, o který z důkazů se opírá některá důležitá skutková zjištění, jako je např. časové vymezení, do kdy měl obžalovaný P. S. posuzovanou trestnou činnost páchat. Z odůvodnění napadeného rozsudku je pak zřejmé, že vinu tohoto obžalovaného soud prvního stupně opírá o výpověď svědkyně C. D., avšak již nerozvedl, proč uvěřil této svědkyni, na rozdíl od důkazů, o kterých se zmiňuje obhajoba v odvolacích námitkách. V tomto směru bude muset soud ohledně věrohodnosti tvrzení svědkyně C. D. se zabývat i dalšími provedenými důkazy, o kterých se nezmiňuje v pasáži odůvodnění napadeného rozsudku ohledně obžalovaného P. S., avšak na jiných místech ohledně dalších spoluobžalovaných (nyní již odsouzených), včetně jejich výpovědí, neboť tyto důkazy ve vzájemných souvislostech dokumentují vztahy mezi zúčastněnými osobami na posuzované trestné činnosti a jejím obsahu, což může být východiskem pro zjišťování věrohodnosti tvrzení jednotlivých zainteresovaných osob. Soud prvního stupně se bude muset vypořádat také s obhajobou obžalovaného P. S., kterou uplatnil v odvolacích námitkách, včetně jeho návrhu na opakování výslechu svědka J. D., jenž sice v hlavním líčení uplatnil podle § 100 odst. 2 tr.ř. právo nevypovídat, když podle obhajoby toto právo u jmenovaného svědka zaniklo. S tímto názorem obhajoby se však odvolací soud neztotožnil, neboť s ohledem na dosud konané trestní řízení v projednávané věci a zjištěné poznatky nadále u tohoto svědka trvá právo odepřít výpověď, neboť by si mohl způsobit nebezpečí trestního stíhání. S ohledem na výše uvedené byl napadený rozsudek zrušen i z důvodů uvedeného v ustanovení § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř., a to pro vady rozsudku, jak o tom bylo pojednáno shora. Ze všech těchto důvodů bylo proto rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.