Odvolání státního zástupce, jímž je výrok o vině obsažený v rozsudku soudu prvního stupně napaden jen z důvodu chybějícího zprošťujícího výroku o dílčích útocích pokračujícího trestného činu, nezakládá povinnost odvolacího soudu přezkoumat odsuzující část napadeného rozsudku.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5.1.2006, č.j. 2 Tm 6/2005-27, byla obžalovaná mladistvá B.P.* (pseudonym) uznána vinnou proviněním nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a § 187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Za to jí bylo uloženo podle § 187 odst. 2 tr. zák. a § 31 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. trestní opatření odnětí svobody v trvání 1 roku, přičemž podle § 33 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a § 58 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestního opatření podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Trestné činnosti se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustila skutkem, popsaným ve výroku napadeného rozsudku, takto: 1. v přesně nezjištěnou dobu od 23.7.2002 nejméně do 1.10.2003 na různých místech poskytla zadarmo ke kouření drogu marihuanu, - nezl. A.B.* (pseudonym), - nezl. C.D.* (pseudonym), - nezl. E.F.* (pseudonym), tedy osobám mladším 15 let, přestože jí byl věk těchto osob znám, - ml. Z.K.* (pseudonym), - ml. X.Y.* (pseudonym), - nezl. D.D.* (pseudonym), tedy osobám mladším 18 let, přestože jí byl věk těchto osob znám, přičemž marihuana je droga z konopí, které je uvedeno v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů jako omamná látka zařazená do seznamu IV. Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) a obsahuje látku tetrahydrokanabinol, který podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách. 2. v přesně nezjištěnou dobu od jara 2003 nejméně do 1.10.2003 ve Z. na různých místech poskytla i prodala opakovaně drogu metamfetamin-pervitin, a to nezl. A.B., ačkoliv věděla, že jí ještě není 15 let a ml. X.Y., ačkoliv věděla, že jí ještě není 18 let, přičemž droga metamfetamin-pervitin je uvedena v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách č. 62/1989 Sb. Proti napadenému rozsudku podal odvolání státní zástupce, a to ve prospěch mladistvé obžalované. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací (§ 252 tr. ř.) se nejprve zabýval odvoláním z hlediska včasnosti jeho podání a dospěl k závěru, že bylo podáno v zákonné lhůtě dle § 248 odst. 1 tr. ř. Dále se vrchní soud zabýval otázkou, zda odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a dospěl na základě § 246 odst. 1 písm. a) tr. ř. k pozitivnímu závěru. Nebyly shledány ani jiné skutečnosti, pro které by bylo namístě odvolání zamítnout dle § 253 odst. 1 tr. ř. Jelikož odvolání splňovalo zákonem stanovené obsahové náležitosti, nebylo shledáno důvodu ani k jeho odmítnutí dle § 253 odst. 3 tr. ř. Státní zástupce svým odvoláním směřoval pouze proti absenci zprošťujícího výroku v napadeném rozsudku. Poukázal na skutečnost, že obžaloba byla podána pro další útoky pokračujícího provinění, které krajský soud nevzal za dokazováním prokázány, s čímž je možno souhlasit, avšak nesprávně o těchto útocích nijak nerozhodl. Konkrétně jde o následující žalované útoky, kterých se obžalovaná mladistvá měla dle podané obžaloby dopustit nad rámec těch, pro které byla napadeným rozsudkem odsouzena: 1. v přesně nezjištěnou dobu od počátku roku 2002 nejméně do jara 2004 na různých místech ve Z.-K., P. P., prodala nebo poskytla zadarmo opakovaně ke kouření z fajfky drogu marihuanu, která obsahuje psychotropní látku tetrahydrokanabinol, osobám mladším 15 let, přestože jí byl věk těchto osob znám, a to - nezl. B.B.* (pseudonym), v přesně nezjištěnou dobu od jara 2003 do konce roku 2003 ve Z. v bytě na Z. a na jiných místech nejméně v 10 případech zadarmo ke kouření z fajfky, - nezl. C.C.* (pseudonym), v přesně nezjištěnou dobu od počátku roku 2003 nejméně do léta 2003 ve Z. v několika případech zadarmo, přičemž marihuana, která obsahuje tetrahydrokanabinol, je uvedena v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. jako omamná látka a je zařazena do seznamu IV. vyhlášky č. 47/1965 Sb., ve znění vyhlášky č. 458/1991 Sb., 2. v přesně nezjištěnou dobu od jara 2003 nejméně do konce roku 2003 ve Z. na různých místech poskytovala opakovaně osobám mladším 15 let drogu metamfetamin – pervitin, přičemž jí byl znám věk těchto osob, a to: - nezl. B.B., v přesně nezjištěnou dobu od jara 2003 nejméně do počátku roku 2004 ve Z. v bytě na Z. 1868 a jiných místech nejméně v 10 případech, přičemž drogu pervitin společně šňupaly, B.B. v několika případech kupovala drogu sama pro sebe a někdy i pro ml. Z.K., přičemž droga metamfetamin – pervitin je uvedena v příloze č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách č. 62/1989 Sb. Odvolatel se domáhal doplnění napadeného rozsudku o zprošťující výrok dle § 226 písm. a) tr. ř. ve vztahu k výše uvedeným neprokázaným útokům pokračujícího provinění. Samotnou odsuzující část napadeného rozsudku odvolatel dle obsahu podaného odvolání nenapadl a tato nabyla právní moci. Z podnětu podaného odvolání se odvolací soud dle § 254 odst. 1 tr. ř. v návaznosti na § 246 odst. 2 tr. ř. zabýval přezkoumáním napadeného rozsudku v tom směru, zda absence zprošťujícího výroku ve vztahu k útokům, pro které byla podána obžaloba, avšak které nebyly zahrnuty do odsuzující části, je v souladu se zákonem a odůvodněná, tedy z hlediska odvoláním vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, by bylo přihlédnuto jen pokud by měly podstatný vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno, resp. přesněji pro daný případ specifikováno – pokud by byly příčinou vytýkané absence zprošťujícího výroku. Odvolací soud dospěl k závěru, že podané odvolání je zcela důvodné. Ve vztahu k útokům, o nichž nebylo krajským soudem rozhodnuto, ač pro ně byla podána obžaloba, lze konstatovat, že předcházející řízení je prosto podstatných vad, bylo provedeno dokazování, jehož rozsah je z hlediska požadavků § 2 odst. 5 tr. ř. dostatečný, s hodnocením důkazů, skutkovými a částečně i právními závěry a s obhajobou obžalované se krajský soud v potřebném rozsahu v napadeném rozsudku stručně vypořádal. Rozsudek však v přezkoumávaném směru vykazuje podstatné vady, neboť je z něj nezjistitelné, jaké právní úvahy vedly krajský soud k tomu, aby nerozhodl zprošťujícím výrokem o útocích, pro které byla na obžalovanou podána obžaloba a jejichž spáchání nebylo obžalované prokázáno. Krajský soud přitom nepochybil v tom, že vzhledem k uplatnění zásady in dubio pro reo neuznal těmito útoky obžalovanou vinnou, což akceptoval i odvolatel, avšak v rozporu s povinností důsledně rozhodnout o žalovaném jednání v celém rozsahu podané obžaloby a § 226 písm. a) tr. ř. v kontextu § 12 odst. 12 tr. ř. pochybil, pokud o žalovaných útocích pokračujícího provinění, u nichž nebylo prokázáno, že se staly, nerozhodl zprošťujícím výrokem dle § 226 písm. a) tr. ř. Odvolací soud dospěl k závěru, že uvedené pochybení v podobě chybějícího zprošťujícího výroku může napravit postupem dle § 259 odst. 2 tr. ř., a proto sám rozhodl dle § 226 písm. a) tr. ř., jak to vyplývá z výroku tohoto rozsudku. Jak již bylo výše zmíněno, k předmětným žalovaným útokům pokračujícího provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a § 187 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. bylo provedeno dostačující dokazování a odvolací soud (stejně jako odvolatel) se též ztotožnil s hodnocením důkazů, jak ho ve vztahu k těmto útokům učinil krajský soud. Doplňovací rozhodnutí bylo možno učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn (§ 259 odst. 3 tr. ř.). Jelikož provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že se staly ve výroku tohoto rozsudku uvedené útoky pokračujícího provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a § 187 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., uvedené v obžalobě Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 20.9.2005, sp. zn. 3 KZv 81/2004, které bylo nakonec krajským soudem kvalifikováno pouze jako pokračující provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. a § 187 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., bylo namístě o nich rozhodnout zprošťujícím výrokem dle § 226 písm. a) tr. ř., neboť podle § 12 odst. 12 tr. ř. skutkem se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu.