V jednání pachatele, který znalosti informací o způsobu správy domovního majetku, jenž získal jako pracovník jedné organizace, využil k tomu, že se záměrem získání vlastního prospěchu dal popud k vypovězení mandátních smluv k provádění správy domů touto zaměstnavatelskou organizací a k uzavření obdobných smluv s organizací jinou, ve které byl jednatelem a společníkem, nelze spatřovat naplnění znaku neoprávněného užití informace dosud nikoli veřejně přístupné. Zneužití takových informací je znakem objektivní stránky trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 1 TrZ (nikoli též dle § 128 odst. 2 TrZ) a váže se na zneužití informací v oblasti organizovaného trhu cenných papírů nebo zboží.

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 14.9.2005, č.j. 52 T 14/2004-394, byl obžalovaný R.P. uznán vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr.zák., kterého se měl dopustit tím, že jako zaměstnanec obchodní společnosti S. d. Z., spol. s r.o., se sídlem na ul. Z. č. 428, Z., pověřený řízením úseku správy domů městských, spoluvlastněných a vlastněných fyzickými osobami a současně jednatel a společník obchodní společnosti 1. Z. s. d., spol. s r.o., se sídlem na ul. L. č. 4573, Z., se shodným předmětem činnosti, tj. zajišťování správy domů, se záměrem získání vlastního prospěchu dal svým jednáním v průběhu roku 2002 popud k vypovězení nejméně osmi mandátních smluv k provádění správy domů uzavřených mezi obchodní společností S. d. Z., spol. s r.o., a Společenstvími vlastníků jednotek domů, a to: 1) při výkonu pracovní náplně samostatně odborného provozně technického pracovníka spol. S. d. Z., spol. s r.o., pověřeného řízením správy domů, učinil Společenství vlastníků bytových jednotek domu číslo 3891, Z.-P., IČ:, nabídku jako jednatel obchodní společnosti 1. Z. s. d., s.r.o., na provádění správy jejich domu ve stejném rozsahu služeb, avšak za nižší cenu, na základě níž došlo na schůzi vlastníků jednotek domu dne 25.4.2002 k odsouhlasení změny správce domu, 2) při výkonu pracovní náplně samostatně odborného provozně technického pracovníka spol. S. d. Z., spol. s r.o., pověřeného řízením správy domů, učinil Společenství vlastníků bytových jednotek domu číslo 4143 až 4145, ulice H., Z., IČ:, nabídku jako jednatel obchodní společnosti 1. Z. s. d., s.r.o., na provádění správy jejich domu ve stejném rozsahu služeb, avšak za nižší cenu, na základě níž došlo na schůzi vlastníků jednotek domu dne 28.5.2002 k odsouhlasení změny správce domu, 3) při výkonu pracovní náplně samostatně odborného provozně technického pracovníka spol. S. d. Z., spol. s r.o., pověřeného řízením správy domů, učinil Společenství vlastníků bytových jednotek domu číslo 4507, ulice Dr., Z., IČ:, nabídku jako jednatel obchodní společnosti 1. Z. s. d., s.r.o., na provádění správy jejich domu ve stejném rozsahu služeb, avšak za nižší cenu, na základě níž došlo na schůzi vlastníků jednotek domu dne 25.6.2002 k odsouhlasení změny správce domu, 4) při výkonu pracovní náplně samostatně odborného provozně technického pracovníka spol. S. d. Z., spol. s r.o., pověřeného řízením správy domů, učinil Společenství vlastníků bytových jednotek domu číslo 3716, B. n., Z., IČ:, nabídku jako jednatel obchodní společnosti 1. Z. s. d., s.r.o., na provádění správy jejich domu ve stejném rozsahu služeb, avšak za nižší cenu, na základě níž došlo na schůzi vlastníků jednotek domu dne 19.8.2002 k odsouhlasení a následně na schůzi dne 22.5.2003 k přijetí nabídky změny správce domu, 5) při výkonu pracovní náplně samostatně odborného provozně technického pracovníka spol. S. d. Z., spol. s r.o., pověřeného řízením správy domů, P., Z., IČ:, nabídku jako jednatel obchodní společnosti 1. Z. s. d., s.r.o., na provádění správy jejich domu ve stejném rozsahu služeb, avšak za nižší cenu, na základě níž došlo na schůzi vlastníků jednotek domu dne 8.10.2002 k odsouhlasení změny správce domu, 6) při výkonu pracovní náplně samostatně odborného provozně technického pracovníka spol. S. d. Z., spol. s r.o., pověřeného řízením správy domů, učinil Společenství vlastníků bytových jednotek domu číslo 740 až 742, Tř. S., Z. – M., IČ:, nabídku jako jednatel obchodní společnosti 1. Z. s. d., s.r.o., na provádění správy jejich domu ve stejném rozsahu služeb, avšak za nižší cenu, na základě níž došlo na schůzi vlastníků jednotek domu dne 23.10.2002 k odsouhlasení změny správce domu, 7) při výkonu pracovní náplně samostatně odborného provozně technického pracovníka spol. S. d. Z., spol. s r.o., pověřeného řízením správy domů, učinil Společenství vlastníků bytových jednotek domu číslo 861, Věžové domy, Z., IČ:, nabídku jako jednatel obchodní společnosti 1. Z. s. d., s.r.o., na provádění správy jejich domu ve stejném rozsahu služeb, avšak za nižší cenu, na základě níž došlo na schůzi vlastníků jednotek domu, dne 5.11.2002 k odsouhlasení změny správce domu, a v uvedených případech došlo ke změně mandátní smlouvy ve prospěch obchodní společnosti 1. Z. s. d., s.r.o., dále 8) při výkonu pracovní náplně samostatně odborného provozně technického pracovníka spol. S. d. Z., spol. s r.o., pověřeného řízením správy domů, učinil v přesně nezjištěné době na podzim roku 2002 Společenství bytových jednotek domů, Věžové domy č. 876, Z., IČ:, písemnou a ústní nabídku jako jednatel obchodní společnosti 1. Z. s. d., s.r.o., na provádění správy domu ve stejném rozsahu, avšak za nižší cenu, na základě níž došlo na schůzi vlastníků bytových jednotek dne 10.11.2002 k odsouhlasení změny správce domu, kterým mělo dojít k převedení výkonu správy domu na obchodní společnost 1. Z. s. d., s.r.o., avšak následně pozdějším hlasováním členské schůze bylo rozhodnuto o neprovedení změny správce domu. Za tento trestný čin mu byl podle § 128 odst. 2 tr.zák., za použití § 53 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 tr.zák., uložen peněžitý trest ve výměře 120.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr.zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na 1 rok. Podle § 49 odst. 1 tr.zák. byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárních orgánů v obchodních společnostech a družstvech s předmětem činnosti správa a údržba nemovitostí na 1 rok. Podle § 229 odst. 1 tr.ř. byla poškozená společnost S. d. Z., spol. s r.o., Z. 428, Z., s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti uvedenému rozsudku podal obžalovaný R.P. odvolání, které následně odůvodnil prostřednictvím svého obhájce tak, že toto směřuje do výroku o vině a rovněž tak do výroku o trestech. Pokud jde o výrok o vině, má za to, že soud prvého stupně nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, když nebyla vyvrácena jeho obhajoba. Především poukázal na to, že on sám se správou nemovitého majetku zabýval delší dobu, a to, jakým způsobem je třeba postupovat při takové správě, navíc uváděly informace na internetu již od roku 1998 různé realitní kanceláře a tyto informace měl možnost rovněž zjistit z jiných zdrojů, např. ze Zpravodaje města Z. Nelze tedy souhlasit s tím, že by zneužil informace, které nebyly veřejně přístupné. Poukázal rovněž na to, že soud prvého stupně zamítl jeho návrh na výslech ing. L., která se měla vyjádřit, jakým způsobem se v městě Z. zajišťovala správa domů. S uloženými tresty pak nesouhlasí proto, že se nedopustil žádného trestného činu. V závěru odvolání tedy obžalovaný navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a aby byl obžaloby zproštěn. V rámci veřejného zasedání před odvolacím soudem pak obžalovaný doplnil své odvolání v tom směru, že informace potřebné ke správě nemovitostí měl rovněž ze své vlastní činnosti, tedy z výkonu funkce předsedy výboru společenství vlastníků na ulici L. 4573 ve Z. Vrchní soud v Olomouci, jakožto soud odvolací, především konstatuje, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 246 odst. 1 písm. b/ tr.ř.) a ve lhůtě naznačené v ustanovení § 248 odst. 1 tr.ř. Opravný prostředek pak splnil náležitosti obsahu odvolání ve smyslu § 249 odst. 1 tr.ř. Odvolací soud tedy z podnětu podaného odvolání přezkoumal podle hledisek vyjádřených v ustanovení § 254 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, které byly odvoláním obžalovaného napadeny, a to důsledně z hlediska vytýkaných vad, přičemž k vadám, které odvoláním nebyly vytýkány, přihlížel toliko, pokud měly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno. S ohledem na ustanovení § 254 odst. 3 tr.ř. musel odvolací soud přezkoumat rovněž výrok, kterým byla poškozená společnost S. d. Z., s.r.o., Z., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť tento výrok navazuje na odvoláním napadený výrok o vině. Po přezkoumání napadeného rozsudku v naznačeném směru, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, pak odvolací soud konstatuje, že řízení netrpí žádnými závažnými vadami, tedy takovými, které by odůvodňovaly postup dle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. V tomto řízení byla dodržena všechna stěžejní ustanovení trestního řádu, zejména ta, která mají zabezpečit právo obžalovaného na obhajobu, ustanovení týkající se zahájení trestního stíhání a seznámení se spisem. Obžaloba byla podána pro skutek, který je předmětem sděleného obvinění a ten je rovněž totožný se skutkem popsaným ve výrokové části napadeného rozsudku. Byla tedy zachována i totožnost zmíněných skutků. Důkazy, které byly v tomto řízení provedeny, byly realizovány vesměs po sdělení obvinění a jedná se tedy o důkazy procesně relevantní. Rovněž nelze pominout, že obžalovaný měl od počátku trestního řízení obhájce, jehož si zvolil na základě plné moci, a nedošlo ke zkrácení jeho práv na obhajobu. V uvedených souvislostech pak nelze přehlédnout, že obžalovaný ve svém odvolání ani žádnou vadu řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, nevytkl, a zrušovací důvod ve zmíněném ustanovení § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. neuplatnil. Pokud jde o vlastní napadený rozsudek tak, jak byl písemně vyhotoven a doručen procesním stranám, tento splňuje kritéria obsažená v ustanovení § 120 tr.ř. z hlediska struktury rozsudku a ustanovení § 125 tr.ř. stran jeho zdůvodnění, když je z něj zřejmé, které skutečnosti vzal soud za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. Je z něj rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obžalovaného a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. I přesto ovšem odvolací soud konstatuje, že v určité části se v napadeném rozsudku soud prvého stupně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro jeho rozhodnutí a zmíněným rozsudkem bylo rovněž porušeno ustanovení trestního zákona, jak bude zmíněno dále. Dále Vrchní soud v Olomouci dospěl k závěru, že rozsah dokazování, jež ve věci byl soudem prvého stupně proveden, je třeba považovat za dostačující k objasnění věci v rozsahu nezbytném z hlediska ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř. (zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném k rozhodnutí). Soudu prvého stupně nelze vytknout, že by neprovedl některý z podstatných důkazů, jež by mohly přispět k objasnění věci, či, že by provedené důkazy nehodnotil řádně a důsledně, způsobem požadovaným v ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. Dále odvolací soud považuje za potřebné zdůraznit, že námitky vznesené odvolatelem v podaném odvolání ve vztahu k výroku o vině jsou v podstatě totožné s jeho obhajobou, která byla uplatněna již v původním řízení před soudem prvého stupně. S touto obhajobou se přitom soud prvého stupně v napadeném rozsudku v rámci své hodnotící činnosti vypořádal. Odvolací soud zde zdůrazňuje, že obhajoba obžalovaného se v podstatě týká výlučně skutečnosti, že nezneužil informace, které by v té době nebyly veřejně přístupné, a proto se předmětného trestného činu nemohl dopustit. V tomto směru odvolací soud odkazuje na následující pasáž, ve které dal obhajobě v tomto směru jistým způsobem za pravdu (ve vztahu k charakteru informací jež obžalovaný při svém jednání využil), což jej vedlo k nutnosti napadený rozsudek v celém rozsahu zrušit. Nicméně, pokud jde o vlastní skutková zjištění, má odvolací soud za to, že tato jsou úplná a správná, když odpovídají obsahu provedených důkazů o průběhu děje, a proto na základě takto vybudovaných zjištění je možno ve věci v současné době rozhodnout. Pokud jde o právní kvalifikaci jednání obžalovaného, je třeba připustit, jak již bylo naznačeno výše, že námitka obžalovaného ve vztahu k charakteru informací, které měl využít při páchání předmětného jednání, je důvodná. Především je třeba zdůraznit, že soud prvého stupně, ač v právní větě užil i znak skutkové podstaty, spočívající v neoprávněném užití informace dosud nikoli veřejně přístupné, kterou obžalovaný měl získat z důvodu svého zaměstnání a své funkce a jejíž zveřejnění podstatně ovlivňuje rozhodování v obchodním styku, tak takové informace nespecifikoval ve skutkových zjištěních výrokové části napadeného rozsudku. Na druhém místě je třeba zdůraznit, že ustanovení § 128 tr.zák. zahrnuje dvě samostatné skutkové podstaty, postihující dvě rozdílná jednání: a) tzv. insider trading podle § 128 odst.1 tr.zák., kterého se dopustí ten, kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch neoprávněně užije informace dosud nikoliv veřejně přístupné, které získal z důvodu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce a jejichž zveřejnění podstatně ovlivňuje rozhodování v obchodním styku, a uskuteční nebo dá podnět k uskutečnění smlouvy nebo operace na organizovaném trhu cenných papírů nebo zboží, b) tzv. selftrading podle § 128 odst. 2 tr.zák., jehož se dopustí ten, kdo jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu uvedeném v odst. 1 uzavře nebo dá podnět k uzavření smlouvy na úkor jedné z nich. Soud prvního stupně (ostatně stejně jako i státní zástupce podávající ve věci obžalobu) si dostatečně neujasnili, o kterou z uvedených samostatných skutkových podstat v daném případě jde, když sice správně kvalifikoval jednání obžalovaného jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr.zák. (vycházeje z obžaloby, kterou v této věci podal státní zástupce), nicméně do právní věty pojal i znak spočívající v neoprávněném užití informací dosud nikoli veřejně přístupných, což je ovšem pouze znakem samostatné skutkové podstaty obsažené v ustanovení § 128 odst. 1 tr.zák. Soud prvého stupně, stejně jako státní zástupce podávající obžalobu, tedy neměl žádný důvod se otázkou naplnění tohoto znaku vůbec zabývat a uvedení zmíněného znaku do právní věty výrokové části napadeného rozsudku je porušením zákona, neboť se nevztahuje ke skutkové podstatě trestného činu dle § 128 odst. 2 tr.zák., jímž byl obžalovaný uznán vinným. Dále je třeba uvést, že dle názoru odvolacího soudu navíc informace, které obžalovaný měl k dispozici a které využil při spáchání trestné činnosti (jak je soud prvního stupně specifikuje v odůvodnění napadeného rozsudku na straně 11), vůbec nemají charakter „informace dosud nikoliv veřejně přístupné“ ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 tr.zák., neboť nešlo o informace, které by ze své povahy měl být dříve nebo později určeny ke zveřejnění či zpřístupnění veřejnosti. Vesměs šlo o informace, které se vázaly na podnikatelskou činnost společnosti S. d. Z., spol. s r.o., a jako takové nebyly ani do budoucna určeny ke zveřejnění, a proto nemají charakter informací dosud nikoli veřejně přístupných ve smyslu citovaného ustanovení trestního zákona. Oblast, v níž obžalovaný dal popud uzavření smluv na úkor své zaměstnavatelské organizace navíc ani nelze podřadit pod „organizovaný trh cenných papírů nebo zboží“. Již z těchto důvodů proto právní kvalifikace dle ustanovení § 128 odst. 1 tr.zák. ani nepřicházela v úvahu. Z důvodu výše uvedeného pochybení soudu prvého stupně pak odvolacímu soudu nezbylo, než z podnětu odvolání obžalovaného napadený rozsudek ve výroku o vině podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d) tr.ř. v celém rozsahu zrušit a v důsledku toho jej pak zrušit i ve všech navazujících výrocích. Odvolací soud pak rozhodl ve věci sám za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr.ř., neboť nové rozhodnutí mohlo být vybudováno na základě jinak správně zjištěného skutkového stavu. Odvolací soud tedy po zrušení napadeného rozsudku obžalovaného uznal znovu vinným jednáním, které je zcela totožné s jednáním obsaženým ve výrokové části napadeného rozsudku, přičemž však opravil pochybení obsažené v právní větě zmíněného rozsudku a následně jednání obžalovaného kvalifikoval opět jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr.zák. Je třeba říci, že zmíněného trestného činu se dopustí osoba, která jako pracovník, člen orgánů, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací se stejným nebo podobným předmětem činnosti, v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch, uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více z nich. V daném případě obžalovaný jako pracovník S. d. Z., spol. s r.o., a současně jako společník a statutární orgán obchodní společnosti 1. Z. s. d., spol. s r.o., v úmyslu opatřit sobě a své společnosti výhodu a prospěch, jednak uzavřel a jednak dal popud k uzavření smlouvy na úkor S. d. Z., spol. s r.o. Odvolací soud zde však považuje za potřebné ještě zmínit, že s ohledem na zásadu zákazu reformace in peius, obsaženou v ustanovení § 259 odst. 4 tr.ř., nemohl všechny formy jednání obžalovaného pojmout do právní věty nového rozhodnutí, neboť (když obžalovaný nejen dal popud k uzavření smlouvy, ale některé smlouvy i uzavřel) by tím došlo ke zhoršení postavení obžalovaného, přičemž odvolací soud zde zdůrazňuje, že odvolací řízení bylo vedeno výlučně z podnětu odvolání podaného samotným obžalovaným. Pokud jde o nově uložené tresty, které odvolací soud obžalovanému za zmíněný trestný čin uložil, je třeba uvést zejména to, že soud prvého stupně správně zvážil jak účel trestu, tak i možnosti nápravy obžalovaného ve smyslu ustanovení § 23 odst. 1 a § 31 tr.zák. a správně dovodil, že k nápravě obžalovaného postačí uložení peněžitého trestu ve výměře 120.000,- Kč, přičemž rovněž pro případ, že by nebyl peněžitý trest vykonán, stanovil i přiměřený náhradní trest odnětí svobody na dobu jednoho roku. Nicméně, v tomto směru je třeba soudu prvého stupně vytknout, že při ukládání tohoto peněžitého trestu nesprávně užil rovněž ustanovení § 53 odst. 2 písm. a), písm. b) tr.zák., neboť tato ustanovení se týkají situace, kdy peněžitý trest je ukládán bez podmínek ustanovení § 53 odst. 1 tr.zák. V daném případě však tomu tak nebylo, což sám nakonec soud prvého stupně konstatoval ve výrokové části i tím, že peněžitý trest uložil rovněž dle § 53 odst. 1 tr.zák. Je totiž nepochybné, že obžalovaný se svým jednáním snažil získat a také získal majetkový prospěch. Stejně tak chybně použil soud prvního stupně při ukládání tohoto trestu i ustanovení § 53 odst. 3 tr.zák., neboť to se vztahuje toliko k situaci, kdy je peněžitý trest ukládán jako trest samostatný (v daném případě byl však ukládán vedle trestu zákazu činnosti). Odvolací soud tyto formální chyby ve svém novém rozsudku tedy rovněž napravil. S ohledem na to, že adekvátním a přiměřeným se odvolacímu soudu jevil rovněž uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech s předmětem činnosti správa a údržba nemovitostí, jež byl obžalovanému uložen soudem prvého stupně na dobu jednoho roku, zopakoval i tento trest do nového rozhodnutí, neboť má za to, že takto uložený trest zákazu činnosti vhodně doplňuje uložený peněžitý trest a odráží rovněž skutečnost, že obžalovaný výrazně narušil chráněné vztahy v oblasti konkurence v obchodní činnosti. S ohledem na výše uvedené považoval odvolací soud námitky obžalovaného uplatněné v podaném odvolání za nedůvodné, neboť, jak bylo zmíněno výše, tyto se týkaly znaku skutkové podstaty trestného činu, pro který obžalovaný uznán vinným nebyl a který nesprávně soud prvého stupně pouze do napadeného rozsudku nadbytečně pojal a odvolání obžalovaného v podstatě vůbec nesměřovalo proti jinak správným skutkovým zjištěním soudu prvého stupně a správné právní kvalifikaci jeho jednání dle ustanovení § 128 odst. 2 tr.zák. Za těchto okolností tedy nebyl důvod pro zproštění obžalovaného obžaloby v této věci, jak navrhoval. S ohledem na to, že odvolací soud musel z podnětu odvolání napravit výše popsaná pochybení soudu prvního stupně (důsledně dbajíc toho, aby takovým postupem ovšem zhoršil postavení obžalovaného), pak toto odvolání nebylo ani nutno zamítat podle § 256 tr.ř.