"Směnka není neplatná jen z toho důvodu, že datum její splatnosti je totožné s datem jejího vystavení".

t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 99 000,- Kč s 6 % úrokem od 31. 12. 2000 do zaplacení a směnečnou odměnu 330,- Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, k rukám jeho advokátky, 23 530,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení, k rukám jeho advokátky, 24 454,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení směnečné pohledávky 99 000,- Kč s postižními právy a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 21 034,- Kč. V odůvodnění rozsudku uvedl, že důkazem, a to čtením předložené listiny označené jako „směnka“ zjistil, že se má jednat o směnku vlastní, vystavenou žalovaným na řad žalobce v Otrokovicích dne 30. 12. 2000 a splatnou ve stejný den, tj. 30. 12. 2000, když směnečný peníz je vyčíslen částkou 99 000,- Kč. S odkazem na ust. Čl. I. § 33 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) uvedl, že k tomu, aby splatnost směnky na určitý den byla možná je nezbytné, aby byla dána na celý jeden kalendářní den. Tím, že směnka, jejíž úhrady se žalobce domáhá, je vystavena a splatná ve stejný den, není splněna podmínka splatnosti směnky během celého kalendářního dne a soud proto považoval směnku za neplatnou, z níž nelze majiteli přiznat právo na zaplacení směnečného peníze. Výrok o náhradě nákladů řízení opřel o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž namítl nesprávné právní hodnocení zjištěného stavu věci soudem prvního stupně.Uvedl,že splatnost směnky stanovená určitým dnem odpovídá zákonné úpravě a je zcela v souladu s ust. Čl. I. § 33 odst. 1 ZSŠ. Plnění ze směnky je plněním možným, neboť totožnost data vystavení a data splatnosti směnečnému dlužníkovi splnit závazek ze směnky nebrání. Výklad soudu prvního stupně spočívající v tvrzení, že podmínka splatnosti směnky musí být dodržena během celého kalendářního dne, tedy 24 hodin, je nesprávný. Z uvedených důvodů navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí, i řízení mu předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.,ve znění účinném do 31.3.2005 – Čl.II. zákona č. 59/2005 Sb.) a po jednání (§ 214 o.s.ř.) dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. Dle obsahu spisu domáhal se žalobce, návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, doručeným soudu prvního stupně 29. 12. 2003, proti žalovanému zaplacení směnečné pohledávky 99 000,- Kč s postižními právy.Ve skutkových tvrzeních uvedl, že je majitelem směnky vlastní, znějící na uvedenou směnečnou sumu,kterou v jeho prospěch vystavil žalovaný .Směnka obsahuje doložku bez protestu, je splatná dne 30. 12. 2000 a dosud žalovaným zaplacena nebyla. Soud prvního stupně nerozhodl směnečným platebním rozkazem, jak bylo žalobcem navrhováno, při jednání ve věci provedl dokazování čtením předložené směnky a poté rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem. Předmětem řízení v posuzované věci jsou závazky ze směnky vlastní. Pro směnečné závazky z dikce zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen ZSŠ) obecně platí, že se vyznačují jednak nesporností a abstraktností, což znamená, že směnka sama o sobě je jediným a zcela dostatečný důvodem pro placení, a dále vysokou formálností,což se projevuje nejen v tom, že směnečná listina musí být jako „směnka“ označena,ale musí obsahovat jednotlivé doložky,které z hlediska směnky mají různý význam.Podstatu směnky vymezují doložky obligatorní (nutné,podstatné) a listina,která je neobsahuje není platnou směnkou. Pro platnost směnky je rovněž nezbytné aby jednotlivé doložky, v ní uvedené ,nebyly ve vzájemném rozporu a představovaly ucelený text, jehož obsahem je směnečné prohlášení. Obligatorní doložky směnky vlastní stanoví ZSŠ v ust.Čl.I.§ 75, dle jehož znění musí směnka vlastní obsahovat: označení,že jde o směnku,pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina sepsána; bezpodmínečný slib zaplatit určitou směnečnou sumu; údaj splatnosti; údaj místa ,kde má být placeno; jméno toho,komu nebo na jehož řad má být placeno; datum a místo vystavení směnky a podpis výstavce. Není sporu o tom,že směnka předložená žalobcem obsahuje všechny obligatorní doložky směnky vlastní.Spornou otázkou v projednávané věci zůstává doložka splatnosti,která je na směnce stanovena určitým dnem, shodujícím se s dnem jejího vystavení. Pokud jde splatnost směnky,podle ust. Čl.I.§ 33 odst.l ZSŠ (platného i pro směnku vlastní – Čl.I.§ 77 odst.l ZSŠ) může být směnka vystavena : na viděnou; na určitý čas po viděné; na určitý čas po datu vystavení; na určitý den. Podle odstavce 2 téhož ustanovení jsou neplatné směnky s jinou dobou splatnosti nebo splatností postupnou. Z výše citovaného ustanovení lze dovodit,že splatnost směnky je omezena na uvedené čtyři způsoby, které dává zákon výslovně (taxativně) k dispozici a jde-li proto o platnou směnku,z hlediska splatnosti,musí obsahovat jeden ze zákonem uvedených způsobů splatnosti. Naproti tomu pouze tehdy není-li možné doložku o splatnosti směnky podřadit pod některý z těchto způsobů,jde o směnku, z hlediska splatnosti, neplatnou (vadnou). Lze tedy uzavřít,že pro posouzení platnosti směnky je významné, zda údaj splatnosti, na směnce vyznačený,je přípustný. Odvolací soud ,na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru,že směnka předložená žalobcem je i z hlediska splatnosti směnkou platnou,neboť je splatná v určitý den, splatnost je dána jedním ze způsobů zákonem stavených.Rovněž ve vztahu data splatnosti k datu vystavení nelze směnku hodnotit jako neplatnou,neboť představuje plnění možné a jednotlivé doložky, tvořící text směnky, se vzájemně doplňují a směnku nelze chápat jako vnitřně rozpornou. Pokud z ust. Čl.I.§ 38 odst.l ZSŠ,dle jehož znění: směnku splatnou v určitý den nebo v určitý čas po datu vystavení nebo po viděné musí majitel předložit k placení v den platební nebo v jeden ze dvou následujících pracovních dní,vyplývá pro majitele směnky povinnost předložit směnku k placení určené osobě,nelze dovodit že by se tak u směnek splatných v určitý den mohlo stát nejdříve až den následující po vystavení. V této souvislosti je vhodné připomenout,že zákon nezmiňuje ve výše uvedeném ustanovení směnky splatné na viděnou ( vistasměnky),když tyto se stávají splatnými předložením. Jako nelze vyloučit předložení vistasměnky k placení nejen ve stejný den,ale v podstatě ihned po té, kdy byla vystavena, z hlediska časové posloupnosti nelze rovněž vyloučit vystavení směnky splatné v určitý den v ranních hodinách s úmyslem jejího zaplacení téhož dne odpoledne. Odvolací řízení, zahájené k odvolání žalobce, probíhalo v systému neúplné apelace a proto platí,že nové skutečnosti a důkazy mohou být tvrzeny a uváděny pouze v intencích ustanovení § 205a o.s.ř. Dle obsahu protokolu o jednání,konaném v řízení před soudem prvního stupně dne 23.12.2004 ,jednal soud za účasti žalovaného (v nepřítomnosti omluveného žalobce),a po té kdy jej podle ust. § 119a o.s.ř. poučil o tom,že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí označit dříve než ve věci vyhlásí rozhodnutí,neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a o.s.ř.,žalovaný prostřednictvím svého zástupce uvedl,že „žádné další návrhy nemá“. Pokud proto až v odvolacím řízení žalovaný tvrdil,že závazek směnkou zajištěný ,kterým byly nároky z titulu vypořádání žalobce jako společníka žalovaného, splnil a že žalobce není ve směnce označen správně,protože jeho příjmení není „S.“, ale „S.“, nelze než konstatovat,že tato tvrzení nebyla v řízení před soudem prvního stupně přednesena a nebyla-li přednesena,nebyly k nim nabídnuty ani důkazy. Z těchto důvodů nelze ani dovozovat zanedbání poučovací povinnosti soudu prvního stupně o důkazním břemeni. S ohledem na charakter směnečných závazků, jak je výše uvedeno, platí, že směnka sama o sobě je jediným a dostatečným důvodem pro placení a proto předloží-li majitel platnou směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat,je dlužník povinen zaplatit mu sumu, na kterou směnka zní.Protože odvolací soud shledal směnku platnou,změnil rozsudek soudu prvního stupně tak,že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 99,000,- Kč s postižními právy,jak jsou specifikovány ve výroku tohoto rozsudku (§ 220 o.s.ř.). Odvolací soud změnil rozhodnutí ve věci a z toho důvodu znovu rozhodl podle ust. § 224 odst.2 o.s.ř.o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. V důsledku změny rozhodnutí byl v řízení před soudem prvního stupně úspěšný žalobce a proto v souladu s ustanovením § 142 odst.l o.s.ř. uložil odvolací soud žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady vzniklé v řízení před soudem prvního stupně ve výši 23 530,- Kč, představující zaplacený soudní poplatek 3 980,- Kč a náklady právního zastoupení – odměnu za řízení 19 400,- Kč a dvě paušální náhrady á 75,- Kč na jeden úkon právní služby – převzetí zastoupení a podání žaloby ( vyhl. č.484/2000 Sb.§ 3 odst.1 ,5;vyhl.č.177/1996 Sb., § 13 odst.3). V odvolacím řízení byl úspěšný žalobce a proto s přihlédnutím k ust. § 142 odst.l a § 224 odst.l o.s.ř. rozhodl odvolací soud o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 24 454,-, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 3 980,-Kč a nákladů jeho právního zastoupení,představující odměnu za řízení 19 400,- Kč, dvě paušální náhrady á 75,- Kč na jeden úkon právní služby (odvolání, účast při jednání odvolacího soudu), náhradu cestovného za použití osobního auta advokátky žalobce, tovární značky PEUGEOT 206, při ujeté vzdálenosti ze Zlína do Olomouce a zpět celkem 130 km, při průměrné spotřebě benzinu Natural 95 6,46 litrů na lOO km, ceně benzinu 27,40 Kč za l litr, sazbě základní náhrady 3,80 Kč na l km – cestovné 724,-Kč - a náhradu za ztrátu času v rozsahu 4 půlhodin á 50,- Kč (vyhl.č. 484/2000 Sb. § 3, odst.1,5, § 10 odst.3; vyhl.č. 177/1996 Sb.§ 13 odst.3, § 14 odst.3; vyhl.č.647/2004 Sb.,kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad stanoví výše sazeb základních náhrad za používání silničních motorových vozidel a výše průměrných cen pohonných hmot)