"Ke změně výroku směnečného platebního rozkazu o nákladech řízení může dojít pouze na základě podaného odvolání a nikoliv na základě námitek, neboť v námitkovém řízení lze pouze rozhodnout, zda směnečný platební rozkaz byl vydán právem a bude ponechán zcela nebo zčásti v platnosti, nebo zda jsou námitky důvodné a platební rozkaz bude třeba zcela nebo zčásti zrušit. Směnečné rozkazní řízení, jakož i na něho navazující řízení o námitkách, je stále řízením v jenom stupni, které probíhá před soudem prvního stupně, a proto vznikl-li ve směnečném rozkazním řízení nárok na odměnu za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni sníženou o 50 % z důvodu, že advokát učinil pouze jediný úkon právní služby, lze v rozhodnutí o námitkách přiznat odměnu za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni ve výši zbývajících 50 %".

t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e . II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně m ě n í tak, že žalovaní 1), 2), 3), 4), a 5) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci, k rukám jeho advokáta, náklady námitkového řízení 3 810,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaní 1), 2), 3), 4), a 5) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci, k rukám jeho advokáta, náklady odvolacího řízení 89 452,30 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně ponechal směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2004, č.j. 3 Sm 22/2004-48 proti všem žalovaným v plném rozsahu v platnosti (výrok I.) a žalovaným 1), 2), 3), 4) a 5) uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci, k rukám jeho advokáta, náhradu dalších nákladů řízení ve výši 75,- Kč (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že ani jednu z uplatněných námitek neshledal důvodnou. K námitce nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze dne 16. 4. 2002, č.j. 51 Cm 235/2000-53, ve znění potvrzujícího rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2002, č.j. 14 Cmo 246/2002-90, z něhož vyplývá, že smlouva o prodeji podniku mezi I a p. b., a.s. a Č. o. b., a.s. ze dne 19. 6. 2000 je platná, dále odkázal na obsah dílčí smlouvy o postoupení pohledávek a smlouvy o převodu zajišťovací rektasměnky ze dne 27. 2. 2004, podle nichž nový nabyvatel práva navíc vzal na vědomí skutečnost, že převáděná směnka je založena u soudu. K namítané neexistenci dohody o vyplnění blankosměnky uvedl, že v dohodě ze dne 17. 11. 1998 je směnka ze dne 21. 10. 1998 identifikována referenčním pořadovým číslem, které se shoduje s číslem na předmětné směnce ze dne 17. 11. 1998. Za situace, že žalovaní nebyli schopni soudu směnku z 21. 10. 1998 předložit, dospěl k závěru, že taková směnka neexistuje a uvěřil tvrzení žalobce, že při psaní data vystavení směnky došlo ve vyplňovacím směnečném prohlášení k chybě v psaní. K námitce, že původní majitel porušil svůj závazek směnku nepřevádět soud uvedl, že se jedná o závazek mimosměnečný, který nemá vliv na platnost převodu práv ze směnky a tudíž ani na platnost vydaného směnečného platebního rozkazu. K namítanému nepředložení směnky k placení soud uvedl,že ve vztahu k přímým dlužníkům nemá prezentace směnky zachovávací účinky. K namítané neexistenci platebního místa uvedl, že se jedná o existující adresu, na níž má v současné době pobočku původní žalobce. K namítanému zániku směnkou zajištěného závazku, a to z důvodu existence dohody o úhradě dluhu a o částečném prominutí dluhu podepsané žalobcem dne 15. 9. 2004 a žalovaným 1) dne 20. 9. 2004, tedy až po vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 4. 8. 2004 uvedl, že tím nebyla nahrazena původní úvěrová smlouva a navíc se sjednaný splátkový kalendář týká období, které následuje po vydání směnečného platebního rozkazu, takže na jeho platnost nemůže mít žádný vliv. Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti výroku II. o náhradě nákladů námitkového řízení podal žalobce včas odvolání, ve kterém namítal, že mu byly přiznány náklady řízení v nesprávné výši, neboť mu byla přiznána pouze paušální náhrada výdajů 75,- Kč za jeden úkon právní služby, zatímco žalobci vznikly náklady za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni dle § 3 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve výši 70 830,- Kč, paušální náhrada výdajů dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby ve výši 150,- Kč (převzetí a příprava zastuopení, účast na jednání před soudem prvního stupně) a náhrada cestovních výdajů dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z.č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách ve znění vyhl. č. 647/2004 Sb. ve výši 2 627,- Kč za cestu vykonanou jeho advokátem z Prahy do Brna k jednání soudu a zpět do sídla jeho kanceláře. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žalovaným 1), 2), 3), 4) a 5) uloží povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci náhradu dalších nákladů řízení ve výši 74 107,- Kč. Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání rovněž všichni žalovaní, kteří v něm shodně opakovali námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce z důvodu, že v souvislosti s převodem práv ze směnky nedošlo k fyzickému uchopení směnky novým nabyvatelem a dále námitku neexistence dohody o vyplnění směnky z důvodu, že předložené vyplňovací prohlášení ze dne 17. 11. 1998 se týká směnky ze dne 21. 10. 1998 a nikoliv předmětné směnky ze dne 17. 11. 1998. Všichni žalovaní v odvolání nově namítali neplatnost směnky z důvodu, že na směnce jsou dvě konkurující se doložky „na řad“ a „nikoli na řad“, přičemž tvrdili, že doložka „na řad“ byla přeškrtnuta až po podpisu směnky žalovanými. V této souvislosti se dovolávali ust. článku I. § 69 ZSŠ. Navrhovali, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že vydaný směnečný platební rozkaz vůči všem žalovaným zruší. Odvolací soud podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. ve znění účinném do 31. 3. 2005 přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání žalovaných 1), 2), 3), 4), a 5) je nedůvodné, zatímco odvolání žalobce proti výroku o nákladech řízení je zčásti důvodné. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že na návrh žalobce Č. o. b., a.s., který soudu předložil originál směnky s doložkou „bez protestu“ vystavené žalované 1) dne 17. 11. 1998 nikoli na řad I. a p. b., a.s., znějící na částku 2 621 335,90 Kč a splatné 31. 1. 2001, kterou žalovaní 2), 3), 4) a 5) avalovali, vydal soud prvního stupně směnečný platební rozkaz ze dne 4. 8. 2004, č.j. 3 Sm 22/2004-48, ukládající žalovaným 1), 2), 3), 4), a 5) povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci – C. LTD, směnečný peníz 2 621 335,90 Kč s 6 % úrokem od 1. 2. 2001 do zaplacení, směnečnou odměnu 8 738,- Kč a náklady řízení 105 200,- Kč. Směnečným platebním rozkazem byla žalovaným uložena povinnost zaplatit již novému nabyvateli práva, jehož vstup do řízení byl ještě před vydáním směnečného platebního rozkazu připuštěn usnesením ze dne 24. 5. 2004, č.j. 3 Sm 22/2004-45, a to na návrh dosavadního žalobce, který prokázal, že byla uzavřena dílčí smlouva o postoupení pohledávek a smlouva o převodu zajišťovací rektasměnky ze dne 27. 2. 2004 a nový nabyvatel práva se vstupem do tohoto řízení souhlasil. Všichni žalovaní podali proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu námitky, ve kterých zpochybňovali postavení žalobce jako majitele směnky s odůvodněním, že převod rektasměnky nebyl dovršen předáním listiny postupníkovi, neboť v době převodu byla směnka uložena u soudu a v této souvislosti dále zpochybňovali přechod práv ze směnky, a to jednak z původního věřitele I. a p.b., a.s. na Č. o. b., a.s. z důvodu neplatnosti smlouvy o prodeji podniku, jakož i z původního žalobce na nového nabyvatele práva z důvodu neplatnosti smlouvy o převodu zajišťovací rektasměnky ze dne 27. 2. 2004, neboť nebyla za postupitele podepsána osobami oprávněnými za něho jednat. Dále namítali neexistenci dohody o vyplnění směnky, porušení závazku původního majitele, že směnku nebude dále převádět a neplatnost směnky z důvodu neexistence platebního místa. Žalovaní 2), 3), 4) a 5) dále namítali, že původní majitel směnky porušil povinnost uloženou v článku I. § 45 odst. 2, § 77 ZSŠ, neboť jim neoznámil, že na směnku nebylo výstavcem ničeho zaplaceno, a že směnka nebyla žalovanému 1) řádně předložena k placení. Proto nemůže být její proplacení požadováno po rukojmích. Žalovaní 3) a 4) v námitkách navíc uvedli, že výkon práv ze směnky je vůči nim v rozporu s dobrými mravy, neboť v době podpisu směnky byli u žalovaného 1) v pracovním poměru a směnku podepsali z obavy před rozvázáním z pracovního poměru. Žalovaný 1) ve svých námitkách navíc uvedl, že smlouva o úvěru č. 220994019 ze dne 1. 8. 1994, k jejímuž zajištění předmětná směnka dle tvrzení žalobce sloužila, byla nahrazena dohodou o úhradě dluhu a o částečném prominutí dluhu. S ohledem na obsah této dohody došlo jejím uzavřením k nahrazení původního závazku žalovaného 1) vůči žalobci závazkem novým a tím současně došlo i k zániku zajištění tohoto závazku předmětnou směnkou. I za situace, kdyby k zániku původního závazku nedošlo, je zatím předčasné domáhat se práv ze směnky, neboť shora uvedenou dohodou byla splatnost směnkou zajištěné pohledávky změněna. K projednání těchto námitek nařídil soud prvního stupně jednání, u kterého provedl důkaz směnkou, dohodou o vyplnění směnky ze dne 17. 11. 1998, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek a smlouvou o převodu zajišťovací rektasměnky ze dne 27. 2. 2004, dohodou o úhradě dluhu a o částečném prominutí dluhu podepsané žalobcem dne 15. 9. 2004 a žalovaným 1) dne 20. 9. 2004 a vzhledem k tomu, že účastníci po poučení dle ust. § 119a o.s.ř. žádné další důkazy nenavrhovali (s výjimkou žalovaných, kteří navrhovali odročit jednání za účelem předložení směnky z 21. 10. 1998), rozhodl soud na základě shora provedených důkazů odvoláním napadeným rozsudkem. Odvolací soud přezkoumal správnost postupu soudu prvního stupně v řízení o námitkách a pokud se týká posouzení námitek, které žalovaní v podaném odvolání již nezmiňovali, odkazuje odvolací soud na věcně správné závěry soudu prvního stupně, se kterými se ztotožňuje. Pokud odvolatelé v odvolání opakovaně zpochybňovali aktivní věcnou legitimaci současného žalobce s odůvodněním, že mu směnka nebyla předána a tudíž se nemohl stát jejím majitelem, odkazuje odvolací soud na článek 1. bod 1.3 smlouvy o převodu zajišťovací rektasměnky ze 27. 2. 2004, ve které si smluvní strany sjednaly, že závazek postupitele předat postupníkovi (bianko směnku) je splněn ke dni podpisu této smlouvy. Pokud je veden soudní spor o zaplacení pohledávky nebo směnky a směnka je založena v soudním spise, má se za to, že je závazek postupitele předat směnku splněn podpisem této smlouvy, i když k faktickému předání směnky nedojde. Z uvedeného vyplývá, že byla-li směnka v souvislosti s podáním návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu doručeným soudu dne 24. 1. 2004 předána soudu, přešla práva ze směnky na nového nabyvatele dnem podpisu smlouvy dne 27. 2. 2004, aniž došlo k jejímu faktickému uchopení novým nabyvatelem práva. K namítané neexistenci dohody o vyplnění směnky ze 17. 11. 1998, odvolací soud dodává, že nedostatek takové dohody musí prokázat ten, kdo je na směnce podepsán. Žádný ze směnečných dlužníků nepřipojuje svůj podpis na směnku bezdůvodně. Zůstanou-li okolnosti, za kterých se rukojmí na směnku podepsali, neznámé, nelze to přičíst k tíži žalobci, který drží v rukou vyplněnou směnku, ale právě těmto rukojmím, kteří měli v rámci námitek vysvětlit, jak se jejich podpis na dané směnce ocitl a že se tak stalo za okolností,kdy nelze žádnou ani neformální dohodu o vyplnění směnky očekávat (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2001, sp. zn. 5 Cmo 556/2000, publikovaný v časopise Právní rozhledy č.5/2001 na str. 231 a násl.). V posuzované věci existuje písemná dohoda o vyplnění směnky ze dne 17. 11. 1998 podepsaná žalovaným 1) jako výstavcem, jakož i žalovanými 1) – 5) jako směnečnými rukojmími a pokud žalovaní namítají, že se tato dohoda týká jiné směnky vystavené dne 21. 10. 1998 byť v ostatním se všechny identifikační znaky této směnky shodují s předmětnou směnkou, bylo k unesení důkazního břemene třeba, aby směnku z 21. 10. 1998 předložili, což neučinili ani v odvolacím řízení. Námitka neplatnosti směnky z důvodu existenci dvou konkurujících si doložek „na řad“ a „nikoli na řad“ a s tím související námitka změny textu směnky dle článku I. § 69 ZSŠ byla poprvé uplatněna až v odvolacím řízení, jedná se proto o námitku novou, k níž nelze s ohledem na zásadu koncentrace řízení vyjádřenou v ust. § 175 odst. 1 o.s.ř. přihlížet. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., jako věcně správný dle ust. § 219 o.s.ř., potvrdil. Naopak ve výroku II. o náhradě nákladů námitkového řízení byl rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změněn a žalobci podle ust. § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů námitkového řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni snížené o 50 % na částku 35 480,- Kč, neboť advokát žalobce učinil v námitkovém řízení pouze jediný úkon právní služby, paušální náhrady výdajů 75,- Kč za jeden úkon právní služby (účast u jednání před soudem prvního stupně dne 27. 1. 2005), náhrady cestovních výdajů 2 627,- Kč za cestu vykonanou advokátem žalobce k tomuto jednání ze sídla jeho kanceláře v Praze do Brna a zpět, osobním autem , tovární značky Opel Zafira, při průměrné spotřebě 8,96 litrů benzinu 95 O Super (Natural 95) na 100 km za cenu 27,40 Kč za litr a při sazbě základní náhrady 3,80 Kč a dále z náhrady za čas promeškaný v souvislosti s touto cestou v délce 10 započatých půlhodin á 50,- Kč (dle § 13 odst. 3, 4, § 14 odst. 1, písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., z.č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění vyhl. č. 647/2004 Sb.) a dále z částky 7 349,60 Kč odpovídající 19 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle z.č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Žalobce se v odvolání domáhal přiznání odměny za zastupování advokátem v řízení před soudem prvního stupně v plné výši z důvodu, že učinil v řízení dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, účast u jednání před soudem prvního stupně dne 27. 1. 2005). Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že advokát žalobce převzal jeho zastoupení sice po zahájení řízení, ale ještě ve fázi směnečného rozkazního řízení (plná moc ze dne 16. 2. 2004) před vydáním směnečného platebního rozkazu (4. 8. 2004). V této fázi řízení před soudem prvního stupně učinil pouze jediný úkon právní služby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. Č. 177/1996 Sb., když soudu předložil plnou moc ze dne 16. 2. 2004. Povinnost k náhradě nákladů vzniklých v této fázi řízení je třeba žalované straně uložit společně s povinností zaplatit požadovanou částku ve vydaném směnečném platebním rozkaze (§ 175 odst. 1 o.s.ř.). V této věci soud prvního stupně uložil ve směnečném platebním rozkaze žalované straně pouze povinnost zaplatit žalobci náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 105 200,- Kč. Za situace, že žalobce s tímto rozhodnutím o nákladech řízení nesouhlasil, měl proti výroku směnečného platebního rozkazu podat odvolání, což neučinil. O nákladech, které vznikly před vydáním směnečného platebního rozkazu, je již rozhodnuto tímto rozkazem a znovu o nich rozhodovat před soudem prvního stupně nelze. Zkrácené směnečné rozkazní řízení se vyznačuje tou zvláštností, že směnečný platební rozkaz je jediným skutečným rozhodnutím ve věci samé. Je-li napaden námitkami, neznamená to jeho odstranění, což platí i pro výroky o náhradě nákladů řízení. Jsou-li podány námitky, neposuzuje již soud uplatněný nárok, ale posuzuje důvodnost námitek, kterými se dlužník zaplacení brání. Je-li pak shledána jeho obrana nedůvodnou a v důsledku toho je směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti, zůstává v platnosti i výrok o náhradě nákladů, který je v něm obsažen. Při skončení námitkového řízení rozhodne pak soud pouze o nákladech, které vznikly v námitkovém řízení samotném, a nemůže již znovu rozhodovat o náhradě nákladů řízení (vzniklých ve směnečném rozkazním řízení), o které již předtím rozhodl v rámci směnečného platebního rozkazu (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 8. 2000, sp. zn. 5 Cmo 475/2000 publikovaný v Buletinu advokacie č. 6-7/2001, str. 80 a násl.). Vzhledem k tomu, že námitky žalovaných byly shledány nedůvodnými a v důsledku toho byl ponechán směnečný platební rozkaz v platnosti, zůstává v platnosti i výrok o náhradě nákladů směnečného rozkazního řízení, který je v něm obsažen. Ke změně výroku směnečného platebního rozkazu o nákladech řízení může dojít pouze na základě podaného odvolání, a nikoliv na základě námitek, neboť v námitkovém řízení lze pouze rozhodnout, zda směnečný platební rozkaz byl vydán právem a bude ponechán zcela nebo zčásti v platnosti, nebo zda jsou námitky důvodné a platební rozkaz bude třeba zcela či zčásti zrušit. Směnečné rozkazní řízení, jakož i na něho navazující řízení o námitkách, je stále řízením v jednom stupni, které probíhá před soudem prvního stupně, a proto vznikl-li ve směnečném rozkazním řízení nárok na odměnu za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni sníženou o 50 % z důvodu, že advokát učinil pouze jediný úkon právní služby, lze v rozhodnutí o námitkách přiznat odměnu za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni ve výši zbývajících 50 %. Žalobci, který byl v odvolacím řízení úspěšný bylo podle ust. § 142 dst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši celkem 89 452,30 Kč. Tyto náklady sestávají z odměny za zastupování advokátem v odvolacím řízení ve výši 70 960,- Kč (z tarifní hodnoty 2 621 35,90 Kč + směnečná odměna 8 738,- Kč = 2 630 073,90 Kč), dvakrát paušální náhrady výdajů á 75,- Kč za jeden úkon právní služby (podání odvolání a účast u jednání před odvolacím soudem dne 4. 4. 2006), náhrada za promeškaný čas 14 půlhodin á 50,- Kč, cestovní výdaje 3 360,- Kč za cestu advokáta žalobce k jednání odvolacího soudu z Prahy do Olomouce a zpět, vykonanou osobním autem tovární značky Renault Megane, při průměrné spotřebě 7,1 litrů benzinu 95 O Super (Natural 95) na 100 km při ceně 30,40 Kč za litr a sazbě základní náhrady 3,80 Kč, celkem ujeto 560 km, dle § 3 vyhl. č. 484/2000 Sb., § 13 odst. 3, 4, § 14 odst. 1 písm. a) odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., z.č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách ve znění vyhl. č. 496/2005 Sb. a částky 14 282,30 Kč odpovídající 19 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle z.č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).