"Při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství".

t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 112.648,- Kč s 19 % úrokem z prodlení z částky 18.162,- Kč od 22.1.1998 do zaplacení, z další částky 18.162,- Kč od 22.2.1998 do zaplacení, z další částky 18.162,- Kč od 22.3.1998 do zaplacení a z další částky 18.162,- Kč od 22.4.1998 do zaplacení (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu, to je ohledně úroku z prodlení vyššího než 19 % ročně z částky 18.162,- Kč od 22.1.1998 do zaplacení, z další částky 18.162,- Kč od 22.2.1998 do zaplacení, z další částky 18.162,- Kč od 22.3.1998 do zaplacení a z další částky 18.162,- Kč od 22.4.1998 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal (výrok III.). Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.. Vycházel přitom ze skutečnosti, že předmětem řízení byla v posuzované věci žalovaná jistina ve výši 112.648,- Kč, a dále rovněž požadované příslušenství, to je úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 72 648,- Kč za dobu výše specifikovanou, celkem tedy (ke dni vyhlášení rozsudku) částka 1.082.861,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobě bylo vyhověno toliko co do žalované jistiny a části požadovaného příslušenství, celkem (ke dni vyhlášení rozsudku) co do částky 213.656,56 Kč, dospěl soud prvního stupně k závěru, že převážný úspěch ve věci měl žalovaný, kterému by dle uvedeného ustanovení náležela poměrná náhrada nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, náhrada nákladů řízení proto nebyla žádnému z účastníků přiznána. Proti tomuto rozsudku, výslovně však pouze proti jeho výroku III., kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, podal žalobce včas odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkal, že jeho rozhodnutí (v napadené části) spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Pro účely rozhodnutí o nákladech řízení je totiž nutné za předmět řízení považovat pouze vymáhanou jistinu, nikoli již také její příslušenství. Stejně se ostatně postupuje i při stanovení výše soudního poplatku či výše odměny advokáta za zastupování účastníka v řízení. Jelikož žalobce byl (vycházeje z výše uvedeného) v řízení zcela úspěšný, měl soud prvního stupně rozhodnout o nákladech řízení podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši. Z uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil tak, že přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud přezkoumal (v odvoláním dotčené části, to je ve výroku III.) napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a aniž by nařizoval jednání (§ 214 odst. 2, písm. e/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z výše citovaného ustanovení vyplývá, že soud ve sporném řízení rozhoduje o náhradě nákladů řízení (nejde-li o případy uvedené v ust. § 143 a § 150 o.s.ř.) podle míry úspěchu účastníků ve věci. Žalobce má ve věci plný úspěch tehdy, když soud vyhoví jeho žalobě v plném rozsahu, jinými slovy když o celém předmětu řízení rozhodne ve prospěch žalobce. Předmět sporného řízení je určen především žalobním petitem, příp. dalšími dispozitivními úkony účastníků (vzájemnou žalobou, změnou žaloby, jejím částečným zpětvzetím). V posuzované věci se žalobce domáhal (na základě podané žaloby) po žalovaném zaplacení částky 112.648,- Kč spolu s jejím příslušenstvím, představovaným úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (srov. výše). Předmětem řízení tedy v daném případě byla, vycházeje z obsahu podané žaloby, žalovaná částka spolu s požadovaným příslušenstvím – úrokem z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud prvního stupně rozhodnout (srov. ust. § 152 odst. 2 o.s.ř.) a podle míry úspěchu obou účastníků (ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení) pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení. Z uvedeného plyne, že soud prvního stupně nijak nepochybil, pokud měl za předmět řízení (pro účely určení poměru úspěchu obou účastníků v dané věci) nejen žalovanou částku, ale rovněž žalobcem požadované úroky z prodlení (vyčíslené v souladu s ust. § 154 odst. 1 o.s.ř. ke dni vyhlášení rozsudku). Za situace, kdy žalobce byl v řízení úspěšný (resp. žalovaný neúspěšný) pouze ohledně části předmětu řízení, pak zcela správně aplikoval při rozhodování o náhradě nákladů řízení ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a uzavřel, že náhrada nákladů řízení by náležela v dané věci úspěšnějšímu žalovanému (pokud by mu ovšem nějaké náklady v průběhu řízení vznikly). Opačný závěr, to je, že za předmět řízení (při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.) je nutné považovat toliko žalovanou jistinu a nikoli již též její příslušenství, nevyplývá, jak se mylně domnívá odvolatel, ani ze skutečnosti, že pro účely určení výše soudního poplatku (dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), příp. při stanovení výše odměny advokáta za zastupování účastníka v řízení (dle vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) se k příslušenství žalované pohledávky nepřihlíží (srov. § 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a § 3 odst. 3 cit. vyhlášky). Uvedené předpisy totiž předmět občanského soudního řízení nevymezují (a s ohledem na předmět jejich úpravy tak ani činit nemohou), pouze určují pravidla pro stanovení výše soudního poplatku, resp. výše odměny advokáta. Skutečnost, že (jen) pro tyto účely stanoví, že k příslušenství pohledávky se nepřihlíží, je pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. zcela bez významu. V této souvislosti je nutné také připomenout, že za podmínek stanovených v ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. lze při rozhodování o náhradě nákladů řízení určit výši odměny advokáta za zastupování rovněž podle vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), která (oproti úpravě obsažené ve vyhlášce č. 484/2000 Sb.) považuje za tarifní hodnotu (podle níž se určuje sazba mimosmluvní odměny advokáta) nejen výši požadovaného peněžitého plnění nebo cenu věci nebo práva, ale také jejich příslušenství (srov. § 8 odst. 1 cit. vyhl.). Pokud by ovšem skutečně platilo, že výše označené předpisy (upravující způsob stanovení odměny advokáta) vymezují, jak dovozuje odvolatel, rovněž předmět občanského soudního řízení, rozdílnost obou úprav by ve svých důsledcích nutně znamenala, že jiný předmět by mělo řízení, v němž by byla při rozhodování o náhradě nákladů řízení určena odměna advokáta za zastupování podle vyhl. č. 484/2000 Sb. (příslušenství žalované pohledávky by za předmět řízení nebylo možné považovat) a jiný řízení, v němž by bylo o odměně advokáta rozhodováno podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (předmětem řízení by bylo i požadované příslušenství). Takový závěr je přitom zjevně nesmyslný a nemůže obstát. Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je v napadeném výroku o nákladech řízení věcně správný, proto jej odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný sice byl v odvolacím řízení úspěšný a měl by tak právo na náhradu jeho nákladů, dle obsahu spisu mu však v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.