"Právo požádat o členství v družstvu podle § 232 odst. 1 věta druhá ObchZ vzniká jen dědici, případně tomu z dědiců, který je oprávněn vstoupit do všech členských práv a povinností zůstavitele".

t a k t o : I. Usnesení soudu prvního stupně se v napadené části, to je v odstavci prvém výroku, p o t v r z u j e a v odstavci druhém výroku m ě n í tak, že navrhovatelka je povinna zaplatit družstvu Zemědělsko-obchodní družstvo Mír na náhradě nákladů řízení částku 50.188,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. L. R. II. Na náhradě nákladů odvolacího řízení je navrhovatelka povinna zaplatit družstvu Zemědělsko-obchodní družstvo Mír částku 17.403,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. L. R. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh, kterým se navrhovatelka po družstvu domáhala zaplacení částky 135.505,- Kč s úrokem z prodlení 8,5% ročně od 5.10.1999 do zaplacení (první odstavec výroku) a zavázal navrhovatelku k zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 23.627,- Kč (druhý odstavec výroku). Ve třetím a čtvrtém odstavci výroku byli navrhovatelka a družstvo zavázáni každý k zaplacení částky 996,- Kč na soudním poplatku na označený účet. Podle odůvodnění soud prvního stupně dospěl k závěru, že členský podíl v družstvu nemůže být v majetku více osob a tuto „mezeru v zákoně“ nemohou zaplnit ani stanovy družstva, protože ty upravují pouze vzájemná práva a povinnosti člena a družstva, nikoli majetková práva majitele podílu na družstvu vůči třetím osobám. Pokud zákon neupravuje majetková práva více osob k členskému podílu v družstvu, nemůže takovýto vztah vzniknout. Navrhovatelka nemůže být spolumajitelkou členského podílu, a proto jí nepřísluší ani právo na vypořádací podíl. Toto usnesení napadla v prvním a druhém odstavci výroku navrhovatelka včasným odvoláním. Podle jejího názoru je soud v tomto řízení vázán výrokem dědického soudu (§ 159a odst. 4 o.s.ř.) a nemohl „jej“ proto posuzovat jako předběžnou otázku. Podle ní je napadené rozhodnutí typickou ukázkou formálního soudního postupu, který jako nezákonný kritizoval Ústavní soud v rozhodnutí „ze dne 28.6.2005 týkajícího se dědického řízení Karla Málka“. Pokud by podle navrhovatelky měl názor soudu oporu v zákoně, mohla by být s odkazem na úpravu § 461 odst.2 ObčZ dědicem ze závěti vždy jen jedna osoba. Potom by ovšem byly veškeré závěti s více dědici neplatné, a rovněž tak „neplatná“ by byla rozhodnutí soudů přiznávající dědictví na jejich základě. Tento závěr je absurdní. Názor soudu odporuje, podle navrhovatelky rovněž komentáři k obchodnímu zákoníku (6. vydání, nakladatelství Beck, str. 1000). Podle odvolatelky nabyly čtyři dědičky rovným dílem práva a povinnosti z členského vkladu na základě dohody schválené dědickým soudem v souladu se zákonem. Družstvo nárok navrhovatelky nezpochybňovalo, odmítlo výplatu pouze s odkazem na neplatné ustanovení stanov. Dnem smrti zůstavitelky se dle odvolatelky rozdělil její členský podíl na čtyři nové členské podíly a s každým z nich je spojena jedna čtvrtina majetkové účasti zůstavitelky. Navrhovatelka se nestala členkou družstva, proto se právo zůstavitelky na členský podíl transformovalo na vypořádací podíl. V odvolacím řízení navrhovatelka žádala změnu napadených částí výroku usnesení soudu prvního stupně tak, že návrhu bude vyhověno a bude jí přiznána náhrada nákladů řízení. Družstvo s odvoláním nesouhlasilo a navrhlo potvrzení napadených částí usnesení, protože spolumajitelství členského podílu v družstvu je vyloučeno. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v odvoláním dotčených částech (tj. v prvním a druhém odstavci výroku), v tomto rozsahu přezkoumal i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a o.s.ř.), zčásti opakoval dokazování, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle obsahu předloženého spisu se navrhovatelka v tomto řízení domáhá zaplacení žádané částky jako jedné čtvrtiny vypořádacího podílu po zůstavitelce E. P. Svůj nárok opírá o usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti v řízení sp. zn. D 64/99, které nabylo právní moci dne 15.7.1999, a o své oznámení družstvu ze dne 5.10.1999, že nemá zájem se stát jeho členkou. Soud prvního stupně provedl důkaz předmětným usnesením a čl. 10 stanov družstva, přijatých dne 4.12.1992 ve znění změny přijaté dne 13.3.1993, a odvolací soud na správná zjištění z tohoto článku stanov pro stručnost odkazuje. Odvolací soud z důvodu správnosti zjištění opakoval důkaz kopií usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 17. června 1999, vydaném v řízení sp.zn. D 64/99, z jehož čl. II./1a zjistil, že M. F., nar. 16.2.1945, E. K., nar. ..., K. M., nar. ... a J. Z., nar. ..., nabyly rovným dílem práva a povinnosti z členského vkladu u ZOD Mír Kunovice ve výši 542.023,- Kč. Podle § 232 odst. 1, 2, 3, 4 ObchZ členství fyzické osoby zaniká smrtí. Dědic členských práv a povinností zůstavitele může požádat družstvo o členství. Zákon nebo stanovy mohou určit, kdy představenstvo nesmí dědicovo členství odmítnout nebo kdy se nevyžaduje souhlas představenstva s nabytím členských práv a povinností dědicem. Souhlas představenstva se nevyžaduje, jestliže dědic nabyl práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu. Dědic, který se nestal členem, má nárok na vypořádací podíl člena, jehož členství zaniklo. Členství právnické osoby v družstvu zaniká jejím vstupem do likvidace nebo prohlášením konkursu, popřípadě jejím zánikem. Má-li právnická osoba právního nástupce, vstupuje nástupce do všech dosavadních jejích členských práv a povinností. Členství fyzické osoby v družstvu zaniká způsoby uvedenými v § 232 odst.1 a § 232 odst.1 ObchZ, jedním ze způsobů zániku členství je smrt fyzické osoby. Při zániku členství smrtí fyzické osoby zákon nepřipouští přechod „do všech dosavadních členských práv a povinností“ na nástupce obdobně jako v případě zániku právnické osoby (§ 232 odst. 4 ObchZ). Nástupce (dědic) fyzické osoby smrtí svého předchůdce nenabývá „přímo“ členská práva a povinnosti zůstavitele (§ 460 ObčZ). Z ustanovení § 232 odst.1 ObchZ vyplývá, že tomu, kdo je dědicem členských práv a povinností, vzniká po zůstaviteli „nové právo“, a to právo požádat družstvo o členství. Právo požádat o členství v družstvu však vzniká jen dědici, který vstoupí do všech členských práv a povinností zůstavitele, nikoli jen dědici „podílu“ na těchto právech. Odvolací soud se shoduje s názorem soudu prvního stupně, podle kterého v případě, kdy po zemřelém členu družstva je ve vztahu k právům z jeho vkladu (tj. právům vyplývajícím z podílu na družstvu) více nástupců, může se jen jeden z nich stát „dědicem členských práv a povinností“. Tomuto závěru odpovídá jak jazykový výklad ustanovení § 232 odst. 1, 4 ObchZ, který je ve vztahu k úpravě dědění, obsažené v ustanovení § 460 a násl. občanského zákoníku, speciální normou (§ 1 odst. 2 ObchZ), tak skutečnost, že české družstevní právo (Hlava II. obchodního zákoníku) nezná pojem „společný podíl v družstvu“ jak je tomu u kapitálových společností (§ 114 odst. 3, § 156 odst. 9 ObchZ). V tomto směru odvolací soud zcela souhlasí s názorem soudu prvního stupně uvedeným v odůvodnění napadeného usnesení. Nemožnost být „podílovým spolumajitelem“ družstevního podílu ostatně odpovídá i osobní povaze členství v družstvu a smyslu družstevnictví, v němž je podnikatelský účel založení družstva postaven na roveň nepodnikatelskému (svépomocná družstva, družstva založená za účelem uspokojování jiných potřeba svých členů). Členská práva a povinnosti v družstvu tento „dědic všech členských práv a povinností“ nabývá až uplatněním tohoto práva a udělením souhlasu představenstva (pokud se nejedná o případ kdy zákon či stanovy neurčují, že souhlas nelze odmítnout, nebo se souhlas nevyžaduje). Pokud se dědic nestane členem družstva, ať už proto, že nepožádal o členství nebo představenstvo oprávněně neudělilo souhlas či jeho členství odmítlo, vzniká tomuto dědici právo na vypořádací podíl. Aby bylo možno přiznat uplatněný nárok na vyplacení vypořádacího podílu, muselo by být v řízení prokázáno, že navrhovatelka se stala dědičkou všech členských práv a povinností po zemřelé E. P. ve smyslu § 232 odst. 1, věta druhá ObchZ, nikoli pouze podílu na těchto právech. Rozhodnutím dědického soudu se však navrhovatelka stala dědičkou podílu ve výši jedné čtvrtiny práv a povinností odpovídajících vkladu zůstavitelky v družstvu (tj. pouze „čtvrtinovou dědičkou“ jejích členských práv a povinností, nikoli dědičkou všech těchto práv). Na základě tohoto rozhodnutí, o které navrhovatelka opírala svůj nárok, proto nelze dovodit, že se stala dědičkou oprávněnou požádat o členství (dědičkou všech členských práv a povinností zůstavitelky) a proto jí tím, že se členkou nestala, nevzniklo právo na vypořádací podíl (či jeho část) ve smyslu ustanovení § 232 odst. 3 ObchZ. Tento názor odvolacího soudu není v rozporu s uvedeným rozhodnutím dědického soudu, které jednotlivým dědicům, ani dědicům společně, nezaložilo žádná konkrétní práva vůči družstvu. Toto rozhodnutí pouze vymezilo okruh osob, z nichž jen jeden se může stát dědicem všech členských práv a povinností, jemuž vznikne právo požádat o členství, a pokud se nestane členem i právo na vypořádací podíl zůstavitele. Které z těchto osob však toto konkrétní právo vznikne je otázkou dohody dědiců nebo soudního rozhodnutí, kterým tento dědic bude určen (analogicky NS ČR v rozhodnutí ze dne 27.1.2004 sp. zn. 30 Cdo 1874/2002). Rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, a proto je odvolací soud v prvním odstavci výroku podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Ve druhém odstavci výroku odvolací soud změnil napadené usnesení, protože částku náhrady nákladů, která přísluší družstvu, vyčíslil v jiné výši (§ 220 odst. 3 o.s.ř.). Družstvu vznikly náklady na právním zastoupení za řízení v prvním stupni u nepříslušného soudu v částce 24.830,- Kč podle § 3, bod 5., § 16 odst. 2, § 19 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb., neboť předmětem řízení je peněžité plnění a 4x paušální náhrada hotových výdajů po 75,- Kč. V předchozím odvolacím řízení družstvu vznikly náklady v částce 12.490,- Kč, z toho 12.415,- Kč za právní zastoupení (§ 3, bod 5., § 16 odst. 2, § 18 vyhl. č. 484/2000 Sb.) a 1x paušální náhrada hotových výdajů po 75,- Kč. Spolu s náhradou 19% částky DPH ve výši 7.148,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradou soudního poplatku za odvolací řízení ve výši 5.420,- Kč tato částka činí celkem 50.188,- Kč k jejímuž zaplacení odvolací soud navrhovatelku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. zavázal. V odvolacím řízení vznikly družstvu náklady na právním zastoupení v částce 12.415,- Kč (§ 3, bod 5., § 16 odst. 2, § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb.), 1x paušální náhrada hotových výdajů po 300,- Kč, náhradě za ztrátu času za 8 započatých půlhodin po 100,- Kč (§ 13 odst. 3, § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění vyhl. č. 276/2006 Sb.). Spolu s náhradou 19% částky DPH ve výši 2.779,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradou cestovného (včetně 19% DPH) ve výši 1.109,- Kč (cesta v délce 184 km vozidlem se spotřebou 7,33 l/100 km benzínu za cenu 30,40 Kč/1) činí celkové náklady odvolacího řízení, které je navrhovatelka povinna podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 zaplatit družstvu, částku 17.403,- Kč.