"Pohledávka z titulu poplatku za vedení registru emitenta akcií Střediskem cenných papírů vzniklá po prohlášení konkursu na majetek emitenta není nárokem, který má být uspokojen z majetku v podstatě ve smyslu § 31 odst. 2 záona č. 328/1991 Sb. "

t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně částky 92.000,- Kč m ě n í tak, že žaloba se z a m í t á , ve výroku I. ohledně částky 28.000,- Kč se rozsudek soudu prvního stupně p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. IV. Žalobce je povinen zaplatit na soudním poplatku za odvolací řízení 3.680,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Ostravě. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zavázal žalovaného k zaplacení částky 120.000,- Kč (výrok I.) a k náhradě nákladů řízení 33.502,75 Kč (výrok II.). Podle soudu prvního stupně se „zjevně jedná o pohledávku vzniklou v době po prohlášení konkursu týkající se majetku patřícího do podstaty, takže pasivní legitimace žalovaného je s ohledem na ust. § 14 odst. 1 písm. d) ZKV nepochybně dána a výši částky učinili účastníci řízení nespornou“. Posouzením otázky, zda předmětná pohledávka je či není pohledávkou za konkursní podstatou, se soud prvního stupně nezabýval. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Vytýkal soudu neúplné zjištění skutkového stavu věci, nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Podle něj měly být sporné skutečnosti posouzeny podle § 6 zákona o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb. (dále jen ZKV). Akcie emitované úpadcem, které jsou evidovány u žalobce v registru emitenta, nejsou majetkem úpadce, jedná se o položku pasiv v jeho rozvaze a tyto akcie jsou v majetku akcionářů. Dále namítal, že žalobce netvrdil a neprokázal, že akcie, s nimiž spojuje uplatněný nárok, byly do konkursní podstaty sepsány. Soud se touto otázkou při posuzování pasivní legitimace žalovaného nezabýval a nepoučil žalobce ve smyslu § 118a odst. 1, 3, aby tuto skutečnost tvrdil a prokázal. Soud se rovněž nezabýval tvrzením žalovaného, že majetek úpadce byl zpeněžen smlouvou o prodeji podniku dne 27.12.1999, tedy dva roky před tvrzeným vznikem nároku. Dále se soud nevypořádal s tím, že povinnost správce konkursní podstaty k úhradě pohledávek za podstatou je stanovena v § 31 odst. 2 ZKV a výčet pohledávek v tomto ustanovení je taxativní. Pokud se soud nárokem z hlediska tohoto ustanovení nezabýval, je jeho rozsudek podle žalovaného zmatečný, neboť žalovaný může mimo rozvrhové usnesení hradit jen pohledávky za podstatou. V odvolacím řízení žádal žalovaný změnu napadeného rozsudku a zamítnutí žaloby. Žalobce s odvoláním nesouhlasil. Podle něj úpadcem emitované akcie jsou „integrální součástí podniku“ a tyto akcie má spravovat žalovaný. Proto podle něj má i povinnost platit poplatky za vedení registru emitenta. Poplatky za vedení účtu majitele je podle žalobce žalovaný povinen platit proto, že se jednalo o vlastní akcie úpadce, které musely být vedeny na zvláštním účtu. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, 212a o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je zčásti důvodné. Podle obsahu předloženého spisu bylo toto řízení zahájeno 30.12.2004 a jeho předmětem je částka 120.000,- Kč, která představuje poplatky za vedení registru emitenta, na němž v době od srpna do prosince 2001 vedl žalobce pro Zbrojovku Vsetín, akciovou společnost, 1.653.515 kusů akcií v zaknihované podobě kódu ISIN CZ 00005004952 a v téže době bylo na majetkovém účtu úpadce evidováno 166.234 kusů akcií stejného kódu. V souladu s platným ceníkem žalobce z 24.7.2001, č.j. SCP-20468/M2586-2001, vyfakturoval podle položky 1.5 a 2.11 žalobce žalovanému částku 120.000,- Kč za vedení cenných papírů v registru emitenta a na účtu majitele. Částka za vedení účtu majitele ve výši 28.000,- Kč byla fakturována fakturou č. 0130000252 vystavenou 21.9.2001 se splatností 5.10.2001 na částku 4.000,- Kč, fakturou č. 0130001732 na částku 8.000,- Kč vystavenou 18.10.2001, splatnou 1.11.2001, fakturou č. 0130005772 na částku 8.000,- Kč vystavenou 7.12.2001, splatnou 21.12.2001, fakturou č. 0130003641 na částku 4.000,- Kč vystavenou 13.11.2001, splatnou 27.11.2001 a fakturou č. 130008430 na částku 4.000,- Kč vystavenou 8.1.2002, splatnou 22.1.2002. Za vedení registru emitenta byla žádána částka 92.000,- Kč, která byla fakturovaná fakturou 0140001753 na částku 16.000,- Kč, vystavenou 17.10.2001, splatnou 31.10.2001, fakturou č. 0140000038 na částku 24.000,- Kč, vystavenou 17.9.2001, splatnou 1.10.2001, fakturou č. 0140002463 na částku 16.000,- Kč vystavenou 13.11.2001, splatnou 27.11.2001, fakturou č. 0140003184 na částku 20.000,- Kč vystavenou 7.12.2001, splatnou 21.12.2001 a fakturou č. 0140003892 na částku 16.000,- Kč vystavenou 7.1.2002, splatnou 21.1.2002. Žalobce požádal výzvami z 28.7.2003 a 3.10.2003 o úhradu této částky, žalovaný však úhradu odmítl. V řízení u soudu prvního stupně žalovaný namítal, že akcie vedené na označených účtech nebyly sepsány do konkursní podstaty a navíc podnik úpadce dne 27.12.1999 smlouvou o prodeji podniku přešel na nového nabyvatele. U jednání soudu 8.3.2005 učinili účastníci nespornou výši částky, která je předmětem řízení, u tohoto jednání byli poučeni podle ust. § 119a o.s.ř. U jednání odvolacího soudu k dotazu soudu žalovaný sdělil, že smlouvou o prodeji podniku ze dne 27.12.1999 neprodal žádné akcie úpadce, tyto podle něj nebyly součástí konkursní podstaty. Podle § 14 odst. 1, písm. d) zák. č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen ZKV), řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být zahájena jen na návrh správce nebo proti správci; jde-li o pohledávky, které je třeba přihlásit v konkursu (§ 20 odst. 1), může být řízení, s výjimkou řízení o výkon rozhodnutí, zahájeno jen za podmínek uvedených v § 23 a § 24. Podle § 14a odst. 1 věta první ZKV, prohlášením konkursu přechází na správce oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů jinak přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do podstaty. Podle § 31 odst. 2 písm. b) ZKV, pohledávkami za podstatou, pokud vznikly po prohlášení konkursu, jsou náklady spojené s udržováním a správou podstaty. Podle § 56 odst. 1 písm. a), odst. 8, zák. č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (dále jen zákon o cenných papírech), je Středisko povinno evidovat zaknihované cenné papíry, změny jejich majitelů a další údaje, které se jich týkají, a to v rozsahu stanoveném tímto zákonem. Činnost podle odstavce 1 písm. c), § 58 odst. 1 a § 60 odst. 1 vykonává středisko bezplatně. Ostatní činnosti vykonává středisko za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy. Na zajištění pohledávky střediska za poskytnuté služby se přiměřeně použije ustanovení § 34 odst. 10. V této věci žalobou uplatnil žalobce dva nároky. Prvním je úhrada částky 92.000,- Kč za vedení registru emitenta v době od srpna do prosince 2001, druhým nárokem je úhrada částky 28.000,-Kč za vedení účtu majitele za totéž období, oba účty byly vedeny pro úpadce. Při posuzování nároku žalobce na úhradu částky 92.000,- Kč vyšel odvolací soud ze skutečností, vyplývajících z obchodního rejstříku úpadce, podle kterých Zbrojovka Vsetín, akciová společnost (dále jen společnost) byla založena podle § 25 zák. č. 104/1990 Sb., o akciových společnostech, dne 21.4.1998 byl na společnost prohlášen konkurs a společnost je ke dni rozhodování odvolacího soudu nadále zapsána v obchodním rejstříku. Žalobce ve smyslu § 1 a § 5 zákona o cenných papírech založil pro úpadce evidenci zaknihovaných akcií na registru emitenta, kterou vedl i v období, za které požaduje úhradu služby. O těchto skutečnostech ostatně nebyl mezi účastníky spor. Vedením registru emitenta - úpadce v období srpen-prosinec 2001 vzniklo podle § 56 odst. 8 zákona o cenných papírech žalobci právo na zaplacení této služby. Odvolací soud v tomto řízení posuzoval otázku, zda povinnost odpovídající tomuto právu nese žalovaný tak, jak to stanoví § 14 odst. 1 písm. d) ZKV. Při svých úvahách vyšel odvolací soud z účelu zákona o konkursu a vyrovnání, kterým je uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku, s cílem dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 3 ZKV). Zákon o konkursu vyrovnání upravuje způsob uspokojení věřitelů - majitelů pohledávek, které je třeba přihlásit do konkursu, u nichž může být nalézací řízení zahájeno jen za podmínek § 23 a 24 ZKV. Pohledávka za vedení účtu emitenta v době po prohlášení konkursu touto pohledávkou není. Proto je třeba zkoumat, zda se tato pohledávka „týká majetku patřícího do podstaty“ nebo zda „má být uspokojena z tohoto majetku“. Podle odvolacího soudu jsou akcie evidované v registru emitenta pojmově spjaty s existencí majetku úpadce v tom smyslu, že jejich prostřednictvím akumuluje základní kapitál nezbytný k zahájení podnikání a tento „startovní“ majetek se v průběhu podnikání transformuje na majetek patřící úpadci ke dni prohlášení konkursu. Úpadcem emitované akcie takto souvisejí s majetkem v podstatě, jeho součástí však nejsou, proto nelze dovodit, že úhrada za vedení registru emitenta - úpadce se týká majetku patřícího do podstaty (§ 14 odst. 1, písm. d/ ZKV). Dále se odvolací soud zabýval otázkou, zda tento nárok lze posoudit jako nárok, který „má být uspokojen z podstaty“. Žalobce argumentoval tím, že žádanou cenu služby za vedení registru emitenta lze posoudit jako náklad spojený s udržováním a správou podstaty ve smyslu § 31 odst.2, písm.b) ZKV. S tímto žalovaný nesouhlasil, protože akcie evidované na tomto registru nikdy nebyly v majetku úpadce a nemohly se proto stát součástí konkursní podstaty. Odvolací soud s tímto názorem souhlasí. Úpadcem emitované akcie nebyly v jeho majetku v den prohlášení konkursu a proto se nestaly součástí konkursní podstaty (§ 6 ZKV). Žalovaný s těmito akciemi, které nejsou majetkem v podstatě, nemůže nakládat, a proto podle § 14a odst.1 ZKV na něj povinnost platit úhradu za vedení registru emitenta nepřešla. Tyto akcie nejsou ani součástí podniku úpadce ve smyslu § 5 obchodního zákoníku, jak se domnívá žalobce, protože nejsou složkou podnikání a neslouží provozování podniku, ale jsou součástí existence úpadce jako právnické osoby (§ 154 ObchZ). Nelze proto dovodit, že pohledávka vzniklá žalobci za vedení registru emitenta úpadce po prohlášení konkursu je nákladem spojeným se správou podstaty ve smyslu § 31 odst. 2, písm. b) ZKV a že tato pohledávka „má být uspokojena“ z majetku v podstatě (§ 14 odst. 1, písm. d/ ZKV). Proto se odvolací soud neztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně, který své rozhodnutí po právní stránce opřel právě o úpravu § 14 odst. 1 písm. d) ZKV. Podle odvolacího soudu nelze žalobě vyhovět v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 92.000,- Kč za vedení registru emitenta úpadce v době od srpna do prosince 2001, proto ohledně částky 92.000,- Kč změnil napadený rozsudek a žalobu zamítl (§ 220 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.). Druhým uplatněným nárokem je právo na zaplacení částky 28.000,- Kč za vedení účtu majitele cenných papírů, na němž, podle tvrzení žalobce, byly v období srpen až prosinec 2001 vedeny vlastní akcie úpadce v počtu 166.234 kusů. Toto tvrzení žalovaný nezpochybnil, bránil se pouze tvrzením, že tyto akcie nebyly sepsány do podstaty, a proto nelze tuto pohledávku posuzovat jako pohledávku za podstatou. U jednání odvolacího soudu dále tvrdil, že tyto akcie nebyly převedeny smlouvou o převodu podniku úpadce ze dne 27.12.1999. Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdil v řízení před soudem prvního stupně, že akcie na účtu majitele nebyly vedeny, a že v odvolacím řízení se uplatní zásada neúplné apelace (účastníci byli poučeni podle § 119a o.s.ř.), odvolací soud po skutkové stránce vyšel ze závěru, že žalobce tyto akcie na účtu majitele úpadce v době od srpna do září 2001 vedl. Pokud byly akcie vedeny na účtu v době od srpna do prosince 2001, musely být na účtu majitele vedeny i v den prohlášení konkursu 21.4.1998 a podle § 6 odst. 1, 2 ZKV se staly součástí podstaty (otázka, zda měly či neměly v době prohlášení konkursu hodnotu a zda byly či nebyly sepsány do soupisu podstaty, není významná). Jestliže je žalovaný dne 27.12.1999 nepřevedl, jak tvrdil u odvolacího soudu, jsou dosud součástí konkursní podstaty a pohledávka žalobce za vedení těchto akcií na účtu majitele je pohledávkou spojenou se správou podstaty podle § 31 odst. 2, písm. b) ZKV, která má být uspokojena z podstaty. Povinnost k úhradě této pohledávky má podle § 14 odst. 1, písm. d) ZKV žalovaný. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 28.000,- Kč, která představuje poplatek za vedení účtu majitele cenných papírů, patřících úpadci v den prohlášení konkursu, za dobu od srpna do prosince 2001, podle § 219 o.s.ř. potvrdil. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., toto právo má žalovaný, který se však svého práva na náhradu v řízení před soudem prvního stupně výslovně vzdal. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst.1, 142 odst.1 o.s.ř., toto právo má rovněž žalovaný, který se však svého práva na náhradu v řízení před odvolacím soudem výslovně vzdal. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích vznikla žalobci povinnost zaplatit odpovídající částku soudního poplatku za odvolací řízení podle jeho výsledku, protože žalovaný je osvobozen od povinnosti platit soudní poplatek v odvolacím řízení podle § 11 odst. 2, písm. r) zákona o soudních poplatcích. Soudní poplatek za odvolací řízení činí 4.800,- Kč, žalovaný měl úspěch ohledně částky 92.000,- Kč, odpovídající část soudního poplatku z této částky činí částku 3.680,- Kč, k jejímuž zaplacení odvolací soud žalobce zavázal (pol. 17, písm. b/ Sazebníku soudních poplatků). P o u č e n í : Proti té části výroku I. tohoto rozsudku, kterou byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 92.000,- Kč, j e přípustné dovolání, které se podává ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u Krajského soudu v Ostravě (§ 237 odst. 1, písm. a/ o.s.ř.). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR. Proti té části výroku I. tohoto rozsudku, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 28.000,- Kč a proti výrokům II., III. a IV. n e n í opravný prostředek přípustný.