Samotné označení poštovního směrovacího čísla není způsobilé vymezit konkrétní platební místo směnky.

t a k t o: I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 100 000,- Kč s 6 % úrokem od 3. 2. 2005 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 333,- Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že listina, o níž žalobce uplatněný nárok opírá, není dle čl. I. § 76 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. (dále jen „ZSŠ“, přičemž se má na mysli čl. I. zákona) platnou směnkou vlastní, neboť neobsahuje konkrétní údaj místa, kde má být placeno (§ 75 bod 4 ZSŠ). Platební místo bylo na předmětné směnce označeno jako: „A.“, takový údaj však dle názoru soudu prvního stupně žádný konkrétní pevný bod na povrchu zemském (alespoň s přesností obce) nevymezuje. Použitý údaj poštovního směrovacího čísla nemůže být běžně se žádným městem spojován, výraz „28 října“ pak může představovat nejen označení ulice či náměstí v nějakém konkrétně neurčeném městě, ale může být též údajem určujícím datum placení. Není-li předmětná směnka platná, nelze žalovanému uložit, aby z ní byl povinen žalobci cokoliv zaplatit. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, ve kterém namítal, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí také spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Platební místo bylo dle názoru odvolatele vyznačeno na uplatněné směnce s dostatečnou určitostí, když jím je areál „firmy“ žalobce v U. H. na ulici . Byť na směnce není uvedená obec výslovně označena, z údaje poštovního směrovacího čísla je zřejmé, že se jedná o město U. H., které jako jediné má toto PSČ. Neobstojí ani právní názor soudu prvního stupně, dle kterého údajem „28. října“ může být míněn datum placení, neboť tento údaj je na směnce uveden v části týkající se nepochybně místa placení. Žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že údaj obce opomenul na směnku napsat žalovaný, který jednotlivé údaje na směnku vyplňoval. Z uvedených důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví. Žalovaný (podle obsahu svého přednesu u odvolacího jednání) považoval rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Podle § 75 bod 4 ZSŠ musí směnka vlastní obsahovat rovněž údaj místa, kde má být placeno. Podle § 76 odst. 1 ZSŠ listina, v které chybí některá náležitost uvedená v předchozím paragrafu, není platná jako vlastní směnka, s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích (ty se ovšem na posuzovaný případ nevztahují). Z hlediska skutkového stavu soud prvního stupně z předložené směnečné listiny správně zjistil, že platební místo směnky bylo v posuzovaném případě vymezeno údajem: „A“. Stěžejní otázkou pak bylo, zda lze takto provedené určení platebního místa směnky považovat za dostatečně určité. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že tomu tak není. Jak vyplývá z výše citovaných ustanovení, určení platebního místa je jednou z podstatných náležitostí směnky (lhostejno zda cizí nebo vlastní), jejíž absence způsobuje neplatnost směnky. Platebním místem může být, jak správně uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku již soud prvního stupně, kterýkoliv bod na této planetě; místo, kde má být na směnku placeno, ovšem musí být určité, tj. musí být určeno alespoň s přesností obce (města). Obecně se sice připouští, že určení obec či města nemusí být provedeno pouze uvedením jejich názvu, ale rovněž jiným identifikačním údajem, který učiní určené platební místo zcela nezaměnitelným, takovým identifikačním údajem ovšem uvedení poštovního směrovacího čísla není. Je obecně známou skutečností, že poštovní směrovací číslo (představující nezbytnou součást poštovní adresy) je přidělováno Českou poštou, s.p. jednotlivým provozovnám tohoto podniku (poštám), příp. konkrétnímu adresátovi (zvláštní poštovní směrovací číslo). Poštovní směrovací číslo tedy není údaj identifikující určitou obec, ale konkrétní poštu či adresáta, kterým bylo poštovní směrovací číslo přiděleno. Nelze též pominout, že v některých případech je stejné poštovní směrovací číslo používáno při dodávání zásilek do více obcí, neboť ne v každé obci je umístěna provozovna České pošty, s.p. (pošta). Z uvedeného dle názoru odvolacího soudu nepochybně plyne, že pouze pomocí údaje poštovního směrovacího čísla není (nemůže být) na směnce konkrétní platební místo určeno. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani argumentace odvolatele, že v tomto konkrétním případě náleží na směnce vyznačené poštovní směrovací číslo pouze městu U. H.. Je třeba mít na zřeteli, že s ohledem na skripturní povahu směnečných závazků je nutné při posuzování, zda předložená listina je platnou směnkou, vycházet výlučně z toho, co je na ní uvedeno. Sama směnečná listina musí podat úplnou informaci o všech podstatných skutečnostech, jež jsou rozhodné pro závěr o tom, zda obstojí jako platná směnka. Odporovalo by uvedené povaze směnečných závazků, pokud by závěr o (ne)platnosti směnky byl závislý na dalších okolnostech (v daném případě na skutečnosti, zda vyznačené poštovní směrovací číslo skutečně „náleží“ pouze jedné konkrétní obci), které nevyplývají bez dalšího z pouhého obsahu směnky a jež by bylo nutné teprve zjišťovat a v případě sporu dokazovat. Zcela bez významu (pro posouzení platnosti sporné listiny) je pak okolnost, zda chybějící označení obce (města), v němž mělo být na směnku placeno, lze přičítat k tíži výstavci směnky, který ji měl dle tvrzení žalobce vyplňovat, nebo žalobci. Podstatné je pouze to, jaký je výsledný obsah listiny žalovaným emitované. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný sice byl v odvolacím řízení úspěšný a měl by tak právo na náhradu jeho nákladů, dle obsahu spisu mu však v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku n e n í přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.