Pro řízení o ochranu zaměstnance proti diskriminaci ze strany zaměstnavatele je dána věcná příslušnost okresních soudů podle ustanovení § 9 odst. 1 o.s.ř.

t a k t o : Rozsudek krajského soudu se r u š í a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud zamítl žalobu na ochranu osobnosti žalobkyně formou omluvy s náhradou nemajetkové újmy v penězích, nepřiznal žalované ani státu právo na náhradu nákladů řízení, vycházel z názoru, že žaloba byla podána podle ustanovení § 13 odst. 1, 2 OZ a že neprodloužením pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou se žalovaná nedopustila protiprávního zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně včasné odvolání, v němž vytýkala soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci. Žalobkyně zdůraznila, že nepodala žalobu na ochranu osobnosti, ale domáhala se náhrady nemajetkové újmy ve smyslu ustanovení § 7 zákoníku práce za zneužití práv a povinností zaměstnavatele, tedy žalované a za její diskriminační jednání v pracovněprávním vztahu. V odvolání dále provedla právní rozbor pracovněprávních vztahů ze svého pohledu a navrhla napadený rozsudek změnit a žalobě v celém rozsahu vyhovět. Žalovaná se k odvolání vyjádřila, ztotožnila se s napadeným rozhodnutím a navrhla napadený rozsudek potvrdit. Podle čl. II. zákona č. 59/2005 Sb., přechodných ustanovení, bodu 1., není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Podle čl. II. zákona č. 59/2005 Sb., přechodných ustanovení, bodu 2., odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Novela o.s.ř. provedená zákonem č. 59/2005 Sb. nabyla účinnosti 1.4.2005, odvolání směřuje proti rozhodnutí vydanému dne 21.12.2007, proto odvolací soud z podnětu podaného odvolání provedl odvolací řízení podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění po novele provedené zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen o.s.ř.). Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobkyně splňuje obecné náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o.s.ř. a je odůvodněno relevantním odvolacím důvodem uvedeným v ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. (rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci), přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu i jemu přecházející řízení, v souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o.s.ř. tak učinil bez nařízení odvolacího jednání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Podle ustanovení § 9 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy. Podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) o.s.ř. krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a ochrany práv třetích osob, popřípadě ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích. Z obsahu je patrno, že žalobou podanou u Okresního soudu v Jihlavě 29.11.2004 se žalobkyně domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč podle ustanovení § 7 zákoníku práce za tvrzenou diskriminaci v souvislosti s neprodloužením pracovního poměru uzavřeného s ní na dobu určitou. Okresní soud vyslovil názor, že ve věci není věcně příslušným, poukazoval na ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) o.s.ř. a předložil věc k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci, který usnesením ze dne 30.6.2005, č.j. Ncp 660/2005-87 rozhodl o věcné příslušnosti krajských soudů a postoupil věc k vyřízení Krajskému soudu v Brně. Ve výroku tohoto usnesení odkazuje vrchní soud na ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) o.s.ř., byť žalobkyně svou žalobu nezměnila, neuplatnila nároky z ochrany osobnosti podle občanského zákoníku a i žalovaná ve svém vyjádření na č.l. 84 nepochybovala o tom, že jde o pracovněprávní spor. Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí vrchního soudu o věcné příslušnosti je nesprávné, avšak i tímto rozhodnutím byla založena věcná příslušnost krajského soudu. V žádném případě ovšem vrchní soud nemohl svým rozhodnutím o věcné příslušnosti vyvolat takové účinky, v důsledku nichž by došlo ke změně žaloby. Předmět řízení skutkovými údaji v žalobě vymezuje žalobkyně, ta žádá jednoznačně zadostiučinění za diskriminační jednání zaměstnavatele, a proto bylo nezbytné věc posoudit podle pracovněprávních předpisů. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani fakt, že žalobkyně nepožaduje toliko náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč, nýbrž také morální satisfakci formou omluvy, nýbrž je podstatné, zda z hmotného práva upravujícího pracovněprávní vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nárok na takovou satisfakci vzniká. Krajský soud věc posoudil podle ustanovení § 13 OZ, skutkově zkoumal zákonné předpoklady pro sankce za protiprávní zásah do osobnostních práv fyzické osoby a v důsledku tohoto vůbec nerozhodl o předmětu řízení, jak byl žalobkyní vymezen. Řízení tak zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, tuto vadu v odvolacím řízení nelze zhojit a napadený rozsudek byl proto podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.