"Podmínkou řádného doručení usnesení postupem dle ust. § 66c zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění platném do 31.12.2007, je jeho vyvěšení v plném znění na úřední desce soudu. Nepostačí, je-li usnesení vyvěšeno ve zkráceném znění, které neobsahuje odůvodnění."

t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 33 K 9/2006-27 ze dne 10.5.2006 s e p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě zastavil řízení o návrhu dlužníka na prohlášení konkursu na jeho majetek pro nezaplacení zálohy na náklady konkursu. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně ustanovením § 5 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, když dlužník přes výzvu doručenou mu dne 13.4.2006 nezaplatil zálohu na náklady konkursu ve výši 50.000,- Kč. Dále uvedl, že výši zálohy stanovil s přihlédnutím k ust. § 8 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání a vyhláškou č. 476/1991 Sb. stanovené výši minimální odměny správce konkursní podstaty. Přihlédl rovněž ke skutečnosti, že s konkursem jsou spojeny další náklady, např. na vedení účetnictví, poštovné, atd. Účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti správce od počátku konkursu a překlenout počáteční nedostatek finančních prostředků. Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že mu dosud nebyla doručena výzva k zaplacení „soudního poplatku“. Dále vyjádřil názor, že není adekvátní, aby byl povinen uhradit „soudní poplatek“ v plné výši, když z podkladů předložených soudu se podává, že nedisponuje nijakou hotovostí, nicméně má pohledávky, které jsou vymahatelné. Navrhoval zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle ustanovení § 66a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání v platném znění platí, že pro konkurs a vyrovnání se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení soud rozhoduje usnesením. Jednání nařizuje tehdy, stanoví-li to zákon nebo jestliže to soud považuje za nutné. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212a odst. 1, 5 a 6 občanského soudního řádu), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník v podaném návrhu na prohlášení konkursu uváděl, že je předlužen, neboť má více věřitelů a jeho splatné závazky jsou vyšší než jeho majetek. Z připojených příloh označených jako Kniha závazků ke dni 8.2.2006, Kniha pohledávek ke dni 8.2.2006 a Stav ostatního majetku k 9.2.2006 vyplývá, že dlužník má splatné závazky vůči čtyřem svým věřitelům v celkové výši 3.375.157,70 Kč. Naproti tomu dlužník vykazuje majetek sestávající z pohledávek za společnostmi V.I. a.s. a T. a.s. ve výši 1.417.188,- Kč a pokladní hotovosti 482,70 Kč. Ustanovení § 5 odst. 1 a 2 zákona o konkursu a vyrovnání stanoví, že navrhovatel je povinen zaplatit zálohu na náklady konkursu až do částky 50.000,- Kč, a to i opakovaně; učiní tak na výzvu soudu v určené lhůtě a výši. Nebude-li záloha na náklady konkursu v určené lhůtě zaplacena, může soud před prohlášením konkursu řízení zastavit. O tomto následku musí být navrhovatel poučen. Z ustanovení § 32 odst. 6 zákona o konkursu a vyrovnání lze dovodit, že zaplacenou zálohu na náklady konkursu je možno použít k uspokojení nákladů spojených s udržováním a správou podstaty, včetně uspokojení nároků správce na odměnu a úhradu hotových výdajů, pokud tyto nejsou uspokojeny při rozvrhu. Z ustanovení § 9b odst. 2 citovaného zákona dále vyplývá, že zálohu lze použít též k zaplacení hotových výdajů a odměny předběžného správce, pokud byl v řízení ustaven. Zálohu lze tedy po navrhovateli konkursu požadovat, ať už je jím věřitel, nebo dlužník sám (§ 4 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání). V přezkoumávané věci soud prvního stupně nepochybil, když považoval za nutné před rozhodnutím o návrhu požadovat po dlužníkovi zaplacení zálohy. Z dlužníkem předložených seznamů vyplývá, že disponuje finančními prostředky v zanedbatelné výši (482,70 Kč). Je proto nutné, aby před prohlášením konkursu byla složena záloha, která umožní činnost správce konkursní podstaty od počátku jeho ustavení do funkce do doby, než se mu podaří vymoci alespoň část dlužníkem vykazovaných pohledávek. Soud prvního stupně zcela správně stanovil výši požadované zálohy částkou 50.000,- Kč, což i řádným způsobem odůvodnil. Dlužník především namítal, že před vydáním napadeného usnesení nebyl vyzván k zaplacení zálohy. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně sice dne 6.4.2006 vydal usnesení o výzvě k zaplacení zálohy na náklady konkursu ve výši 50.000,- Kč, avšak toto usnesení dlužník nikdy fyzicky nepřevzal a není možno ho považovat za doručené ani dle ust. § 50c odst. 4 občanského soudního řádu. Poštou vrácená doručenka totiž nemá náležitosti dle ust. § 50f odst. 3 občanského soudního řádu. Po podání odvolání soud prvního stupně vydal novou výzvu k zaplacení zálohy ve výši 50.000,- Kč, v níž dlužníkovi určil lhůtu k jejímu zaplacení v délce 15 dnů (č.l. 34). Usnesení bylo dlužníkovi doručeno dne 7.7.2006. Z uvedeného vyplývá, že soud prvního stupně před vydáním napadeného usnesení pochybil, neboť rozhodnutí o zastavení řízení dle ust. § 5 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání nepředcházelo doručení výzvy k zaplacení zálohy spolu s poučením o následcích jejímu nevyhovění. Tato vada však byla zhojena následným postupem soudu prvního stupně. Dlužník, ač mu byla dne 7.7.2006 doručena nová výzva, v určené lhůtě ani v dalším průběhu odvolacího řízení zálohu v požadované výši neuhradil. Pokud dlužník dále namítal, že nemá finanční prostředky ke složení zálohy na náklady konkursu,pak tato skutečnost není pro posouzení věcné správnosti napadeného usnesení rozhodná. Z ust. § 3 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání vyplývá, že právnická osoba nebo fyzická osoba – podnikatel, která je v úpadku, je povinna bez zbytečného odkladu podat návrh na prohlášení konkursu. Navrhovatel konkursu musí počítat s tím, že bude k zaplacení zálohy vyzván. Je proto věcí dlužníka, aby návrh podal včas v době, kdy buď ještě má pohotové finanční prostředky, ze kterých by mohl správce konkursní podstaty hradit alespoň počáteční náklady konkursu, či v době, kdy má prostředky ke složení zálohy na náklady konkursu, pro případ, že k jejímu složení bude soudem vyzván. Z výše uvedených důvodů odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení o návrhu dlužníka na prohlášení konkursu pro nezaplacení zálohy je věcně správné a jako takové ho proto podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Olomouci dne 5. dubna 2007