"Záruční účinek rubopisu směnky podle ustanovení čl. I § 15 odst. 1 ZSŠ je vyloučen, indosoval-li směnku správce konkursní podstaty (v rámci jejího zpeněžení)."

t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku p o t v r z u j e . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 272.422,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupkyně žalovaného 2). III. Odvolání žalovaného 1) se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Citovaným částečným rozsudkem soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz vydaný tímto soudem dne 2.9.2006, č.j. 17 Sm 63/2003-19 vůči žalovanému 2) a dále rozhodl, že o návrhu žalobce vůči žalovanému 1) a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Žalobce se zaplacení částky 5.481.054,- Kč a směnečné odměny ve výši 18.270,10 Kč domáhal jako nároku ze směnky cizí ze dne 23.3.1998 vystavené a akceptované žalovaným 1) V žalobě tvrdil, že na majetek Českomoravské družstevní spořitelny – spořitelního a úvěrního družstva byl dne 15.12.2000 prohlášen konkurs, po prohlášení konkursu byla rubopisem všechna práva ze směnky převedena správcem konkursní podstaty úpadce, tedy žalovaným 2), na žalobce. Vzhledem k tomu, že v rámci rubopisu není učiněna opačná doložka, odpovídá indosant za přijetí a zejména zaplacení směnky. Přestože žalobce předložil směnku v den splatnosti k proplacení, na směnku nebylo dosud ničeho zaplaceno. O včas podaných námitkách žalovaného 2) soud prvního stupně rozhodl, jak jejiž výše uvedeno s odůvodněním, že „námitka žalovaného 2) týkající se nedostatku jeho pasivní legitimace je důvodná, když správce konkursní podstaty není majitelem směnky, ale je jen oprávněn se směnkou nakládat. Správce konkursní podstaty pouze spravuje svěřený majetek. Správce je oprávněn a zmocněn pouze zakládat s majetkem, zpeněžuje tedy cizí majetek. Z tohoto důvodu je zpětný postih proti němu vyloučen s ohledem na mimosměnečnou dohodu“. Proti tomuto rozsudku podal žalobce z důvodu nesprávného právního posouzení věci (ustanovení § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř.) včasné odvolání, kterým se domáhal jeho změny tak, že ve vztahu k žalovanému 2) bude směnečný platební rozkaz ponechán v platnosti. Žalobce jednak nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že správce konkursní podstaty není pasivně legitimován, neboť z ustanovení § 14 odst. 1 písm. d) zákona o konkursu a vyrovnání vyplývá, že řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, mohou být zahájena jen na návrh správce nebo proti správci, z toho dovozoval, že neměl jinou možnost, než žalovat přímo správce konkursní podstaty. Dále poukazoval na to, že způsob, jakým žalovaný 2) napsal rubopis, nevyloučil jeho odpovědnost za přijetí a zaplacení směnky. Soudu prvního stupně také vytýkal, že žalovaný 2) uplatnil sice námitku nedostatku pasivní legitimace, ale odůvodnil ji zcela jinak, než soud ve svém rozhodnutí, neboť žalovaný 2) je přesvědčen, že když nebyl zavázanou stranou v hlavním vztahu, nemůže být zavázaným ani ve vztahu akcesorickém. Podle žalobce není možné, aby soud opřel své rozhodnutí o námitkách o zcela jinou argumentaci, nežli uplatnil v námitkách žalovaný 2). Žalovaný 2) navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Jde-li o otázku nedostatku pasivní legitimace na jeho straně, zcela souhlasil s názorem soudu prvního stupně, který je podle žalovaného 2) podpořen i soudní judikaturou. Jde-li o druhou námitku žalobce, připustil, že žalovaný 2) svou argumentaci o nedostatku pasivní legitimace zdůvodnil jinak, než soud prvního stupně, avšak podstatné je, že předmětnou námitku jako takovou v zákonem stanovené lhůtě uplatnil. Otázka její důvodnosti je pak podle žalovaného 2) otázkou právní, kterou si soud posuzuje a vykládá sám. Výše citovaný rozsudek napadl včas podaným odvoláním také žalovaný 1), který namítal, že řízení, které jeho vydání předcházelo, je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu, neboť bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného 1), který nebyl řádně o jednání vyrozuměn. Tato situace se jeví žalovanému 1) jako velmi neobvyklá a proto se domnívá, že došlo k oslabení jeho právního postavení, aniž by mohl jakýmkoliv způsobem uplatnit své námitky. Z obsahu spisu vyplývá, že proti směnečnému platebnímu rozkazu vydanému v této věci soudem prvního stupně dne 2.9.2003, č.j. 17 Sm 63/2003-19 podali námitky oba žalovaní, přičemž u žalovaného 2) jde o námitky včasné a je jimi namítáno, že žalovaný 2) není pasivně legitimován, neboť směnečný závazkový vztah je akcesorickým vztahem k hlavnímu závazkovému vztahu, jímž je smluvní vztah založený mezi úpadcem a žalovaným 1) smlouvou o úvěru č. 119/98 ze dne 2.3.1998. Nabývacím titulem vlastnického práva žalobce k pohledávce hlavní je příklep dražebníka uskutečněný v rámci dobrovolné dražby konané dne 14.8.2001 a právní vztah mezi žalobcem a úpadcem se řídí občanskoprávní úpravou smlouvy o postoupení pohledávek. V této souvislosti ustanovení § 527 odst. 2 ObčZ stanoví, že za dobytnost postoupené pohledávky postupitel ručí do výše přijaté úplaty spolu s úroky, jen když se k tomu postupníkovi písemně zavázal. Žalovaný 2) písemně ručitelský závazek za dobytnost pohledávky žalobce za žalovaným 1) ze smlouvy o úvěru nepřevzal. Jelikož žalovaný 2) není zavázanou stranou z pohledávky hlavní založené smlouvou o úvěru, nemůže být ani zavázanou stranou v akcesorickém smluvním vztahu založeném indosací směnky. Žalovaný dále namítal promlčení směnečného závazek vůči indosantovi směnky s tím, že prohlášením konkursu na majetek úpadce dne 15.12.2000 se podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. g) zákona o konkursu a vyrovnání staly splatnými všechny pohledávky úpadce za jeho dlužníky, tedy i pohledávka úpadce z titulu žalovanému 1) poskytnutého úvěru i předmětná směnka vystavená a akceptovaná na řad úpadce žalovaným 1). S odkazem na ustanovení § 70 odst. 2 zákona směnečného a šekového potom konstatoval, že nároky žalobce vůči žalovanému 2) byly promlčeny dne 15.12.2001. V námitkách žalovaný 2) uvedl, že směnka byla vystavena žalovaným 1), sloužila k zajištění pohledávky úpadce vůči žalovanému 1) ze smlouvy o poskytnutí úvěru č. 119/98, dne 15.12.2000 byl na majetek úpadce prohlášen konkurs, mimo jiné se tedy stala splatnou pohledávka úpadce vůči žalovanému 1) z poskytnutého úvěru. Dne 14.8.2001 v rámci zpeněžování podstaty úpadce byla provedena dražba, jejímž předmětem byla pohledávka úpadce vůči žalovanému 1 ve výši jistiny 3.500.000,- Kč, příslušenství ve výši 1.813.479,45 Kč a nabyvatelem předmětu dražby se stal žalobce. V rámci nabytí vlastnického práva žalobce k vydražené pohledávce převedl na něj žalovaný 2) rubopisem ze dne 4.9.2001 i práva z předmětné směnky. Žalovaný 2) v námitkách zdůrazňoval, že stávající vlastník pohledávky žalobce od počátku sporu ví, že směnečný vztah je akcesorickým vztahem k hlavnímu závazkovému vztahu, jímž je smluvní vztah založený mezi úpadcem a žalovaným 1) smlouvou o úvěru. Soud prvního stupně provedl důkaz předloženou směnkou, smlouvou o poskytnutí úvěru č. 119/98, protokolem o provedené dražbě ze dne 14.8.2001, potvrzením o nabytí vlastnictví ze dne 4.9.2001 a protokolem o předání předmětu dražby ze dne 4.9.2001 a z těchto důkazů učinil správná skutková zjištění, která odvolací soud pro účely svého rozhodování přejímá. K námitce porušení koncentrační zásady řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, k němuž podle žalobce mělo dojít tím, že soud prvního stupně dovodil nedostatek pasivní legitimace žalovaného 2) z jiného důvodu, nežli výslovně žalovaný 2) uváděl, je třeba uvést, že v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá, tedy popsat skutkově důvody, které jej vedou k nesouhlasu s tímto rozhodnutím soudu. Otázka právního posouzení skutkových zjištění, která soud učiní, je pak již pouze věcí soudu, přičemž ten není vázán právními závěry, které ze skutkových zjištění učiní účastníci řízení. Pro posouzení důvodnosti námitek ve směnečném řízení ve smyslu § 175 o.s.ř. nejsou rozhodné právní závěry vyjádřené žalovaným, ale pouze a jen jím uvedená skutková tvrzení (NS ČR 29 Odo 705/2001). V námitkách, které v tomto řízení vznesl žalovaný 2), tento popsal skutkový stav věci a zejména namítal návaznost směnky na úvěrový vztah, jakož i to, že po prohlášení konkursu na majetek „Českomoravské družstevní spořitelny – spořitelního a úvěrního družstva“ byla v rámci zpeněžování podstaty uskutečněna dražba pohledávky z úvěru a v rámci nabytí vlastnického práva žalobce k pohledávce z úvěru byla rubopisem převedena také práva z předmětné směnky. Z takto koncipovaných námitek lze dovodit závěr, který učinil soud prvního stupně, tudíž lze konstatovat, že zásada koncentrace směnečného řízení porušena nebyla. Jde-li o samotné právní posouzení otázky pasivní legitimace správce konkursní podstaty, je podle názoru odvolacího soudu rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodnutím věcně správným, byť jeho odůvodnění je velmi stručné. Nad rámec toho, co uvedl soud prvního stupně, odvolací soud doplňuje, že z ust. čl. I. § 15 odst. 1) ZSŠ vyplývá obecně záruční účinek rubopisu. Podle tohoto ustanovení indosant odpovídá za přijetí a zaplacení směnky – ten, kdo směnku převedl, odpovídá za její dobytnost. Tento účinek je však podle názoru odvolacího soud již ze samotné podstaty v případě indosace směnky správcem konkursní podstaty, jako tomu bylo v rámci této věci, vyloučen, neboť správce konkursní podstaty prováděl nucený převod pohledávky z úvěru v rámci zpeněžování konkursní podstaty a v souvislosti s tím také indosoval směnku. Za této situace je nepředstavitelné, aby přebíral garanci za kvalitu toho, co nuceně prodával. Správce tedy, jak zcela správně uvádí soud prvního stupně, nejedná jako majitel směnky, nejedná ale ani jako zástupce tohoto majitele a je těžko představitelné, že by za této situace měl převzít garanci za dobytnost směnky. Uvádí-li soud prvního stupně, že zpětný postih proti správci je vyloučen i s ohledem na mimosměnečnou dohodu, lze i s touto argumentací souhlasit. Obsah mimosměnečné dohody účastníků vyplývá z konsensu dosaženého dražbou kauzální pohledávky zajištěné směnkou, když vydražitel nepochybně věděl, že se jedná o obtížně vydobytelnou pohledávku, které byla nuceně převáděna v rámci zpeněžování podstaty úpadce jejím správcem. Za této situace lze následné uplatnění postižních práv ze směnky proti správci konkursní podstaty považovat za spekulativní. Z výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jím zrušil směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalovanému 2), je rozhodnutím správným, a proto bylo toto rozhodnutí v odstavci I. výroku potvrzeno. Soud prvního stupně sice nesprávně rozhodl tak, že o náhradě nákladů řízení také mezi žalobcem a žalovaným 2) bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí, přestože vydal rozhodnutí, kterým se řízení mezi žalobcem a žalovaným 2) končí, odvolací soud však toto pochybení soudu prvního stupně napravil tak, že rozhodl jak o nákladech řízení soudu prvního stupně mezi těmito účastníky, tak o odvolacích nákladech mezi nimi. Na těchto nákladech byla žalovanému 2) podle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., jelikož měl v obou řízeních úspěch, přiznána částka 272.422,- Kč, která představuje náklady žalovaného 2) v řízení před soudem prvního stupně ve výši 135.595,- Kč (paušální odměna dle § 3 vyhl. č. 484/2000 Sb. účtovaná z částky 5.481.054,- Kč – 113.720,- Kč, 3 x režijní paušál á 75,- Kč a DPH ve výši 21.650,- Kč). Náklady odvolacího řízení činí celkem 137.875,- Kč a sestávají z paušální odměny účtované z částky 5.499.324,- Kč (směnečná suma + odměna) ve výši 113.990,- Kč, dvou režijních paušálů (1 x 75,- Kč, 1 x 300,- Kč), cestovného automobilem AUDI TD 1,8, RZ 3T 77271 z Ostravy do Olomouce a zpět celkem 224 km – 1.456,- Kč (průměrná spotřeba 9,7 l nafty/100 km při ceně 28,10 Kč/1 l, paušální náhrada 3,80 Kč/1 km), DPH ve výši 22.006,- Kč. Napadl-li částečný rozsudek vydaný ve vztahu k žalovanému 2) svým odvoláním žalovaný 1), bylo jeho odvolání podle ustanovení § 218 písm. b) o.s.ř. odmítnuto jako podané někým, kdo k odvolání není oprávněn. Napadeným rozsudkem nebylo rozhodováno o právech a povinnostech žalovaného 1), neboť v řízení směnečném jsou žalovaní samostatnými společníky, a proto žalovanému 1) právo podat odvolání nepřísluší. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Olomouci dne 20. září 2007