"Důkazní břemeno k pravosti podpisu na směnce nese v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žalovaný."

t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 59.307,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupkyně žalobce. O d ů v o d n ě n í : Citovaným rozsudkem soud prvního stupně ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz vydaný tímto soudem dne 30.4.2004 pod č.j. 22 Sm 32/2004-8 a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na nákladech námitkového řízení částku 2.966,- Kč. Jako jedinou, podle něj významnou, se zabýval ze tří námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu vznesených žalovaným námitkou, že směnka nebyla nikým za žalovaného podepsána. Vycházel z toho, že je na žalovaném, aby prokázal, že směnku nepodepsal a pokud jde o skutková zjištění, v tomto směru vycházel z důkazů směnkou, znaleckým posudkem z oboru grafologie, výpovědí svědka B. T. a dospěl k závěru, že žalovanému se nepodařilo prokázat, že směnku nepodepsal. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, kterým jej napadl v celém rozsahu a domáhal se jeho změny tak, že směnečný platební rozkaz bude zrušen. Soudu prvního stupně žalovaný vytýkal nesprávné právní posouzení věci (ust. § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř.), které spočívá v nesprávném posouzení otázky důkazního břemene ohledně pravosti směnečné listiny. Za nesprávný považuje žalovaný názor soudu prvního stupně, že bylo na žalovaném, aby jednoznačně prokázal, že směnku za výstavce nepodepsal. Žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR k otázce důkazního břemene-rozsudek ze dne 29.10.1997 ve věci sp.zn. 2 Cdo 257/97 publikovaný v Právních rozhledech č. 7/1998, v němž Nejvyšší soud judikoval, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Předkládá-li žalobce k důkazu směnku, je k námitce žalovaného také povinen prokázat vznik směnečného závazku. Namítá-li žalovaný, že směnku nepodepsal, leží důkazní břemeno ohledně pravosti podpisu a tedy pravosti listiny na žalobci, neboť ten ji předkládá a slovy shora uvedeného judikátu vyvozuje z pravosti podpisu žalovaného pro sebe příznivé právní důsledky. Žalovaný v této souvislosti poukázal také na stať prof. JUDr. Josefa Macura, DrSc. nazvanou Právní a skutkové domněnky při dokazování listinou v soudním řízení publikovanou v časopisu Právní rozhledy č. 2/2001, v níž je uvedeno, že v případě soukromých listin vzniká procesní straně, která důkaz soukromou listinou navrhuje, důkazní povinnost ohledně pravosti listiny již za situace, kdy druhá strana byť jen formálně, popře pravost podpisu, jímž je soukromá listina opatřena. To podle žalovaného platí pochopitelně i pro směnky, neboť směnka je soukromou listinou. V tomto případě však nebylo prokázáno, že by předmětnou směnku podepsal za žalovaného 1) jeho jednatel tak, jak bylo žalobcem tvrzeno. Žalovaný dále poukazuje na to, že i ostatní věci prezentované v řízení žalobcem či jeho bývalým zaměstnancem Ing. T. jsou pochybné. Směnka měla být údajně Ing. Š. podepsána v R. pod R. přesto, že jako místo jejího vystavení je uvedeno S. M.. Dohoda o vystavení směnek měla být údajně podepsána jednatelem žalovaného v R. pod R., avšak jako místo jejího podpisu je uvedeno F.-M., přičemž u strany kupující je tento údaj napsán odlišným písmem, než u strany prodávající. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Z ust. § 175 o.s.ř. vyplývá, že důkazní břemeno v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu nese žalovaný a v tomto případě se žalovanému nepodařilo prokázat, že podpis na směnce není jeho podpisem. Z obsahu spisu vyplývá, že dne 30.1.2004 předložil žalobce v prvopisu soudu prvního stupně směnku vlastní, kterou se žalovaný zavázal zaplatit na řad žalobce směnečnou sumu ve výši 500.000,- Kč se splatností dne 31.12.2003 a navrhl, aby soud prvního stupně vydal pro částku 500.000,- Kč s 6% úrokem od 1.1.2004 do zaplacení a směnečnou odměnu ve výši 1.666,60 Kč směnečný platební rozkaz. Soud prvního stupně tomuto návrhu dne 30.4.2004 vyhověl a žalovaný proti němu podal včas námitky, v nichž uvedl, že 1. mu není známo, že by Ing. P. Š. či někdo jiný za společnost žalovaného podepisoval směnečné prohlášení či směnku, která by měla být v držení žalobce, 2. žalobce v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu lže, uvádí-li, že žalovanému byla směnka předložena k placení v den splatnosti, tj. 31.12.2003, přičemž návrh podepisuje v den 22.1.2003, tj. cca 12 kalendářních měsíců před datem splatnosti a 3. že nikdo směnku nepodepsal. K poslední námitce žalovaného žalobce tvrdil, že směnku podepsal Ing. P. Š. jako jednatel žalovaného, podpisu směnky Ing. Š. byl přítomen Ing. B. T.. Soud prvního stupně provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví-ruční písmo, zpracovaným Kriminalistickým ústavem Policie ČR v Praze dne 13.4.2006 pod č.j. KUP-456/KI-3-2006, směnkou, dvěma variantami dohody o vystavení směnek a splnění závazků ze smlouvy o dílo č. 010822/ŠT01 a vyslechl svědka Ing. B.T. a z těchto důkazů učinil správná skutková zjištění, která odvolací soud pro účely svého rozhodování přejímá a v tomto směru pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně. Jde-li o prvé dvě námitky, tedy námitku nedostatku vědomosti o podpisu směnky a námitku vztahující se k okamžiku předložení směnky k placení, v tomto směru žalovaný rozhodnutí soudu prvního stupně nenapadá, soud prvního stupně se s těmito námitkami vypořádal zcela správně a odvolací soud se dále již těmito otázkami nezabýval. Stěžejní pro vyřešení tohoto sporu je otázka, kterého z účastníků řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu tíží důkazní břemeno k námitce, že podpis výstavce na směnce není podpisem žalovaného (v tomto případě podpisem jednatele žalovaného). Soud prvního stupně bez bližšího odůvodnění vycházel z toho, že důkazní břemeno tíží žalovaného a dále se již zabýval hodnocením v řízení provedených důkazů. Obecně lze s žalovaným souhlasit, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky (NS ČR 2 Cdo 257/97), jakož i s tím, že směnka je soukromou listinou, nikoli listinou veřejnou. Otázku důkazního břemene k pravosti směnky však je třeba posuzovat s ohledem na speciální procesní úpravu směnečného řízení, tedy s ohledem na ust. § 175 odst. 1 a 4 o.s.ř. Z této úpravy vyplývá, že předloží-li žalobce v prvopisu směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat, vydá soud na jeho návrh směnečný platební rozkaz. V tomto případě žalobce předložil soudu v prvopisu směnku, o jejíž pravosti nebyl důvod pochybovat, proto soud vydal směnečný platební rozkaz. Již tímto způsobem žalobce důkazní břemeno, které jej tíží v řízení o vydání směnečného platebního rozkazu, unesl. Dále bylo na žalovaném, aby proti směnečnému platebnímu rozkazu vznesl námitky a svá tvrzení v námitkách také prokázal. I v případě, že žalovaný tvrdí, jako je tomu v tomto případě, že listina, na jejímž základě byl vydán směnečný platební rozkaz, není platnou směnkou, je totiž na něm, aby to namítal a také je na něm, aby své námitky prokázal. V řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu důkazní břemeno stran tvrzení tvořících námitky tíží žalovaného nikoli žalobce. Při úvahách o platnosti podpisů na směnce je zapotřebí rozlišit jejich formální a materiální stránku. Podpis právnické osoby z formálního hlediska vyžaduje označení názvu právnické osoby a podpis nějaké osoby fyzické, přičemž aby se jednalo o formálně platný podpis, vyžaduje běžná zkušenost, aby na směnce byl vyznačen vlastnoruční projev, který vykazuje zevní znaky podpisu. V tomto případě směnka v rubrice pro podpis výstavce tyto náležitosti splňuje. Teprve z hlediska materiálního je rozhodující, zda jde skutečně o vlastní svobodný projev vůle právnické osoby. K platnosti směnky však postačuje, jsou-li na ní platné podpisy z hlediska formálního, teprve pro zavázání určité osoby je nezbytné, aby směnka byla platná formálně i materiálně. Z ust. § 175 odst. 1 o.s.ř. podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že předloží-li žalobce formálně platnou směnku, vydá soud na tomto základě směnečný platební rozkaz, čímž také žalobce unese své důkazní břemeno v řízení o vydání směnečného platebního rozkazu. Namítá-li žalovaný, že podpis na směnce není jeho pravým podpisem, namítá-li tedy nedostatek podpisu z hlediska materiálního, je pak toliko na něm, aby svá tvrzení prokázal. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že soud prvního stupně otázku, koho tíží důkazní břemeno v tomto sporu, posoudil zcela správně. I když žalovaný ve svém odvolání způsob, jakým soud prvního stupně zhodnotil důkazy před ním provedené, výslovně nenapadá, odvolací soud se touto otázkou dále zabýval. Vycházel-li soud prvního stupně ze zjištění ze znaleckého posudku v souvislosti s výpovědí Ing. T., postupoval zcela správně, dospěl-li k závěru, že žalovaný neprokázal, že podpis na směnce není jeho podpisem. Nelze také přehlednout dohodu o vystavení směnek a splnění závazků ze smlouvy o dílo, z níž vyplývá, že mezi účastníky tohoto sporu existovaly obchodní vztahy a že účastníci se dohodli na vystavení dvou směnek k zajištění závazků z těchto vztahů. Jde-li o poslední námitku žalovaného, že směnka měla být podepsána dle výpovědi svědka T. v R. pod R. přesto, že jako místo jejího vystavení je uvedeno na směnce S. M., je třeba uvést, že jde jednak o opožděnou námitku, jednak o skutečnost, která je v odvolacím řízení nová a tudíž nepřípustná (ust. § 205a odst. 2 o.s.ř.). Ze všech výše uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je rozhodnutím věcně správným a jako takové bylo podle ust. § 219 o.s.ř. jak ve výroku ve věci samé, tak ve výroku o nákladech řízení potvrzeno. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení měl úspěch žalobce, kterému s tímto řízením vznikly náklady v celkové výši 59.307,- Kč. Tato částka představuje paušální odměnu za odvolací řízení podle § 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 47.300,- Kč, 1x režijní paušál ve výši 300,- Kč, náhradu za ztrátu času cestou k jednání soudu za 8 započatých půlhodin po 100,- Kč, cestovné z Ostravy do Olomouce a zpět celkem 1.438,- Kč (automobil Volkswagen Passat, průměrná spotřeba 12,7 l pohonných hmot na 100 km při jejich ceně 28,10 Kč/1 l, celkem najeto 200 km při paušální náhradě 3,80 Kč/1 km) a DPH ve výši 9.469,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.