"Došlo-li v důsledku postoupení pohledávky v průběhu řízení, v němž žalovaný uplatňoval v rámci své obrany své pohledávky vůči původnímu žalobci, k procesnímu nástupnictví na straně žalobce, není nezbytným předpokladem započtení těchto pohledávek vůči novému žalobci oznámení jejich existence, neboť nový žalobce svým vstupem převzal stav řízení včetně vědomosti o existenci pohledávek žalovaného vůči původnímu žalobci."

t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odstavci I. výroku m ě n í tak, že žaloba se z a m í t á. II. V odstavci IV. výroku se rozsudek soudu prvního stupně m ě n í takto: Žalovanému se povinnost zaplatit České republice soudní poplatek n e u k l á d á. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 100.931,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalovaného. O d ů v o d n ě n í : Citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 303.326,- Kč s úrokem z prodlení 16,9% ročně z částek 63.127,- Kč od 11.11.1997 do zaplacení, 20.918,- Kč od 17.1.1997 do zaplacení, 14.072,- Kč od 27.11.1997 do zaplacení, 26.546,- Kč od 4.12.1997 do zaplacení, 38.923,- Kč od 15.12.1997 do zaplacení, 2.016,- Kč od 15.12.1997 do zaplacení, 28.077,- Kč od 16.12.1997 do zaplacení, 22.983,- Kč od 6.1.1998 do zaplacení, 25.515,- Kč od 14.1.1998 do zaplacení, 14.935,- Kč od 14.1.1998 do zaplacení, 25.264,- Kč od 27.1.1998 do zaplacení, 20.950,- Kč od 5.2.1998 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (odst. I.), v rozsahu částky 17.935,- Kč s úrokem z prodlení 16,9% ročně od 11.11.1997 do zaplacení žalobu zamítl (odst. II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 36.845,- Kč (odst. III.) a také povinnost zaplatit státu na soudním poplatku částku 12.140,- Kč (odst. IV.). Soud prvního stupně vycházel z toho, že nynější žalobce C., s.r.o. je právním nástupcem původního žalobce JUDr. V. H., správce konkursní podstaty úpadce B. s.r.o., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 26.4.2005. Mezi účastníky nebylo sporným, že úpadce dodal žalovanému ovoce a zeleninu za ceny, které byly vyfakturovány, a které byly mezi stranami jako kupní ceny sjednány (žalovaný popřel pouze dodávku vyfakturovanou fakturou č. 01703342 ve výši 17.935,- Kč – v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta). Žalovaný namítal, že pohledávka žalobce zanikla započtením z 5.10.1998. Soud prvního stupně měl za prokázanou existenci pohledávek žalovaného vůči úpadci B. s.r.o., přičemž jde o pohledávky ve výši 15.321,60 Kč splatnou 13.6.1998, 119.364,- Kč splatnou 22.7.1998, 192.070,20 Kč splatnou 28.7.1998 a 31.060,20 Kč splatnou 14.7.1998, jelikož ale žalovaný neprokázal doručení svého jednostranného právního úkonu – zápočtu - právnímu předchůdci žalobce, nemohl dospět k závěru, že tímto způsobem pohledávka žalobce zanikla. U jednání soudu prvního stupně dne 17.1.2006 žalovaný namítl opětovně započtení týchž svých pohledávek vůči pohledávkám žalobce. Soud prvního stupně vycházel z toho, že dne 13.5.2005 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek JUDr. V. H. nynějšímu žalobci. Podle soudu prvního stupně nebyla opětovná námitka započtení učiněna ve lhůtě bez zbytečného odkladu po oznámení postoupení pohledávek (ust. § 529 odst. 2 OZ), pohledávky žalobce tedy nezanikly ani tímto započtením. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, kterým jej napadl ve věci samé toliko v odstavci I. výroku. Odvolání bylo podáno toliko z důvodu nesprávného právního posouzení věci, ust. § 205 odst. 1 písm. g) o.s.ř. (jak žalovaný upřesnil u jednání odvolacího soudu dne 1.2.2007). Žalovaný polemizoval se závěrem soudu prvního stupně, že se mu nepodařilo prokázat doručení jednostranného zápočtu žalobci a dovozoval, že dal-li České poště k přepravě zásilku obsahující zápočet pohledávek a tato zásilka mu nebyla vrácena zpět jako nedoručená, platí vyvratitelná právní domněnka, že tato zásilka byla adresátu, tj. společnosti B., s.r.o., doručena. Žalobci se tuto nastalou domněnku nepodařilo vyvrátit. Nebylo-li by tomu tak, nastala by absurdní situace, kdy by žalovaný měl prokázat, že třetí osoba, v tomto případě pošta, určitým způsobem konala. Žalovaný také nesouhlasí s právním názorem soudu prvního stupně, že započtení pohledávek, které měl vůči původnímu věřiteli, v již probíhajícím řízení neprovedl platně s ohledem na nedodržení lhůty pro oznámení existence těchto pohledávek stanovené ust. § 529 odst. 2 OZ. Žalobce jako postupník vstoupil do řízení na místo původního žalobce JUDr. V. H. a skutečnost, že žalovaný uplatňuje proti pohledávkám uplatněným v žalobě své pohledávky (tj. existence pohledávek dlužníka vůči postupiteli) mu byla známa. Žalobce, který vstoupil do řízení na místo původního věřitele musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu. Žalovaný navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně byl v odvoláním napadeném rozsahu, tedy v odstavci I. jeho výroku změněn tak, že žaloba bude v tomto rozsahu zamítnuta. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Žalovaným konstruovaná domněnka doručení nevyplývá z právních předpisů, proto také nemohla vzniknout. Žalobce k započtení ze 17.1.2006 namítal, že žalovaný použil k započtení nezpůsobilé pohledávky, neboť pohledávky žalovaného bylo promlčené. Domnívá se, že na právní vztah mezi účastníky, který vznikl postoupením pohledávek, nelze aplikovat ust. § 358 ObchZ. Dále namítal, že pohledávky účastníků se mohly střetnout teprve v okamžiku, kdy žalobci byla postoupena žalovaná pohledávka, tedy v roce 2005, kdy již byly pohledávky žalovaného promlčeny. Odvolací soud přejímá pro účely svého rozhodování skutková zjištění soudu prvního stupně, která nebyla odvoláním napadena a pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí v tomto směru odkazuje v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozsudku. Lze shrnout, že v řízení před soudem prvního stupně byla prokázána existence pohledávek žalobce v celkové výši 303.326,- Kč, ale též existence pohledávek žalovaného v celkové výši 357.816,- Kč, přičemž spornou zůstává otázka zániku pohledávek započtením. Uzavřel-li soud prvního stupně k otázce započtení jednostranným právním úkonem žalovaného z 5.10.1998, že žalovaný neprokázal doručení tohoto jednostranného právního úkonu právnímu předchůdci žalobce, tudíž nenastaly právní účinky jeho projevu vůle (ust. § 45 odst. 1 ObčZ), považuje odvolací soud jeho právní závěr za správný. Soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí s touto otázkou vypořádává zcela správně. K námitce žalovaného, že prokázal-li, že odeslal zápočet doporučenou poštou, byla založena vyvratitelná domněnka jeho doručení, je třeba uvést, že narozdíl od předpisů práva občanského procesního, které takové vyvratitelné domněnky pro doručování soudních písemností stanoví, občanské právo hmotné pro případ doručování písemností mezi subjekty občanskoprávních vztahů takové domněnky neupravuje, proto v tomto případě žádná taková domněnka nastat nemohla. Je na tom účastníku občanskoprávního vztahu, který jednostranný právní úkon činí, aby v případě sporu doložil, že tento úkon se dostal do dispoziční sféry strany, které je určen, neboť je v zájmu, aby jednostranný právní úkon vyvolal zamýšlené účinky. V tomto případě žalovaný neprokázal dojití jeho jednostranného zápočtu do sféry dispozice právního předchůdce žalobce, jím provedené započtení pohledávek proto nemohlo vyvolat právní účinky a pohledávky žalobce, které jsou předmětem sporu tak v důsledku započtení žalovaného z 5.10.1998 nezanikly. Odlišný právní názor však zaujal odvolací soud k otázce zániku pohledávek žalobce v důsledku započtení ze dne 17.1.2006. Se soudem prvního stupně nelze předně souhlasit potud, že by z ust. § 529 odst. 2 ObčZ vyplývala povinnost dlužníka ve lhůtě bez zbytečného odkladu po oznámení postoupení pohledávky uskutečnit započtení, neboť lhůta bez zbytečného odkladu je zde stanovena pro oznámení k započtení způsobilých pohledávek, které měl dlužník vůči postupiteli v době, kdy mu bylo postoupení oznámeno, postupníkovi, nikoli pro uskutečnění právního úkonu-započtení. Zákon tedy stanoví lhůtu bez zbytečného odkladu pro oznámení existence pohledávek dlužníka vůči postupiteli postupníkovi, nikoli pro započtení. V tomto případě došlo k postoupení pohledávek původního žalobce nynějšímu žalobci v průběhu soudního řízení, přičemž již před vstupem nynějšího žalobce jako nabyvatele práva do řízení žalovaný namítal existenci svých pohledávek, které konkrétně označil a odůvodnil a navrhl k jejich existenci důkazy. Právnímu předchůdci žalobce tedy bylo známo, že žalovaný uplatňuje ve sporu procesní obranu stojící na tvrzení o existenci započitatelných pohledávek. Z ust. § 107 odst. 4 o.s.ř. ve spojení s ust. § 107a odst. 3 o.s.ř. vyplývá, že ten, kdo vstupuje na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení, tzn. že všechny účinky (hmotněprávní i procesní) spojené se zahájením řízení mezi původními účastníky řízení zůstávají i po nástupu právního nástupce do řízení zachovány, procesní nástupce je vázán všemi procesními i hmotněprávními úkony, které v řízení učinil jeho právní předchůdce a jsou vůči němu účinné také tyto úkony učiněné druhou stranou sporu. Došlo-li v důsledku postoupení pohledávek v průběhu řízení k procesnímu nástupnictví na straně žalobce a žalovaný již vůči právnímu předchůdci žalobce uplatnil své pohledávky, není zapotřebí, aby existenci těchto pohledávek novému žalobci oznamoval, neboť tento svým vstupem do řízení převzal stav řízení v okamžiku svého vstupu včetně vědomosti o existenci pohledávek žalovaného vůči postupiteli. Neoznámení pohledávek dlužníka podle názoru odvolacího soudu v tomto případě započtení nebrání. S ohledem na námitku žalobce bylo také zapotřebí zabývat se otázkou, zda došlo k zániku pohledávky žalobce započtením promlčených pohledávek žalovaného (námitka započtení byla vznesena dne 17.1.2006, pohledávky byly splatné v roce 1998, promlčecí lhůta je čtyřletá a žalobce námitku promlčení vznesl). Ani žalobce nezpochybňoval, že z ust. § 358 ObchZ vyplývá, že pro možnost započtení jednostranným právním úkonem je rozhodující, že pohledávka nebyla promlčena v době, kdy se pohledávky, u nichž má dojít k započtení setkaly a že jen to, že v době, kdy byl učiněn projev vůle směřující k započtení, již u započítávané pohledávky promlčení nastalo, započtení nebrání, namítal ale, že citované ustanovení na dané započtení aplikovat nelze, neboť právní vztah mezi účastníky vznikl ze smlouvy o postoupení pohledávek a podléhá režimu občanského zákoníku, nikoli obchodního zákoníku. Tato námitka není důvodná, neboť právní vztah mezi účastníky vznikl z obchodní činnosti mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, přičemž postoupením pohledávky došlo toliko ke změně v osobě věřitele, nikoli ke změně obsahu tohoto právního vztahu, tudíž nemohlo dojít ani ke změně jeho právního režimu. Jelikož pohledávky žalobce byly splatné od 11.11.1997 do 5.2.1998 a pohledávky žalovaného od 13.6.1998 do 28.7.1998, tyto pohledávky se setkaly od 13.6.1998 do 28.7.1998, tedy v době, kdy pohledávky žalovaného promlčeny nebyly, a proto ve smyslu ust. § 580 ObčZ okamžikem, kdy se setkaly, zanikly. V této souvislosti se musel odvolací soud zabývat také otázkou výše pohledávek žalobce, a to jistiny včetně úroků z prodlení a tím, zda v důsledku započtení částky v celkové výši 357.816,- Kč (když žalovaný započetl toliko tuto částku, nikoli její příslušenství), došlo k zániku celé pohledávky žalobce. K datu 13.6.1998 činila pohledávka žalobce na jistině 303.326,- Kč a na úrocích z prodlení 25.273,- Kč (16,9% úrok z prodlení z částek, jak jsou uvedeny v odstavci I. výroku napadeného rozsudku od dat zde uvedených do 13.6.1998), tato pohledávka zanikla započtením částky 15.321,60 Kč, přičemž v tomto rozsahu zanikla povinnost žalovaného zaplatit úroky z prodlení (ust. § 330 odst. 1 ObchZ). K 14.7.1998 činila jistina pohledávky žalobce stále 303.326,- Kč a úroky z ní do 13.6.1998 9.951,40 Kč a 16,9% úrok z prodlení z této částky od 14.6.1998 do 14.7.1998 6.698,- Kč. Započtením zanikla pohledávka žalobce v celkovém rozsahu 31.060,20 Kč z toho 16.649,40 Kč představuje úrok z prodlení a 14.410,80 Kč jistina. K 15.7.1998 tedy žalovaný dlužil žalobci na jistině 288.915,20 Kč, úroky z prodlení od 15.7.1998 do 22.7.1998 z této částky činí 1.070,- Kč a započtením k tomuto datu zanikla pohledávka žalobce ve výši 119.364,- Kč z toho úroky z prodlení ve výši 1.070,- Kč a jistina 118.291,- Kč. K 28.7.1998 činila pohledávka žalobce 170.621,20 Kč, úroky z prodlení z této částky od 23.7.1998 do 28.7.1998 474,- Kč, celkem 171.095,20 Kč a započteno bylo 192.070,20 Kč, pohledávky žalobce tedy zanikly zcela. Odvolací soud dospěl k závěru, že provedeným jednostranným právním úkonem žalovaného ze dne 17.1.2006 žalobcem uplatněná pohledávka v celém rozsahu zanikla, a proto rozhodnutí soudu prvního stupně v odstavci I. výroku ve věci samé podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil tak, že žalobu zamítl. Vzhledem ke změně rozhodnutí ve věci samé, tedy vzhledem k tomu, že žaloba byla zamítnuta, nelze aplikovat ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění, proto bylo rozhodnutí soudu prvního stupně v odstavci IV. jeho výroku změněno tak, že žalovanému se povinnost zaplatit státu soudní poplatek neukládá. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení před soudy obou stupňů měl úspěch žalovaný, kterému s tímto řízením vznikly náklady v celkové výši 100.931,- Kč. Tato částka představuje náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 43.845,- Kč. Jde o paušální odměnu za řízení v jednom stupni z částky 321.261,- Kč dle § 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 36.320,- Kč, 7x režijní paušál po 75,- Kč a DPH ve výši 7.000,- Kč. V odvolacím řízení měl žalovaný náklady ve výši 57.086,- Kč. Tato částka představuje paušální odměnu za odvolací řízení dle § 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném od 1.9.2006 ve výši 43.370,- Kč, 2x režijní paušál po 300,- Kč, cestovné ve výši 976,- Kč a soudní poplatek z odvolání 12.140,- Kč. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku j e možno podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení cestou Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu.