"Skutečnost, že měna je určena údajem, který není označením zcela konkrétní měny, ale jen druhem měny mající v různých státech různou hodnotu, nemusí vést k neplatnosti směnky. Taková směnka je platná tehdy, je-li měna měnou státu vystavení či státu placení a lze tak aplikovat čl. I., 41 odst. 4 ZSŠ."

t a k t o : I. Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í takto: Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 300.000,- Kč s 6% úrokem od 16.8.2002 do zaplacení, směnečnou odměnu 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na nákladech řízení před soudy obou stupňů.částku 111.481,30 Kč na účet zástupce žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu na zaplacení směnečné pohledávky 300.000,- Kč s postižními právy v plném rozsahu zamítl (I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II.). Dle odůvodnění soud prvního stupně z předložené listiny ze dne 8.4.2002 označené jako směnka zjistil, že údaj zaplatit určitou peněžitou sumu je vyjádřen 300.000,- a 300.000,- korun. Tento údaj nesplňuje náležitosti čl.I § 1 bod 2. ZSŠ, neboť peněžitá suma musí být udána v konkrétní existující měně. Koruna je výraz příliš obecný a nesplňuje podmínky zákona, když měnou v České republice je koruna česká. Protože ze zákona směnečného a šekového nelze dovodit fikci, že by pod neúplnou zkratkou měny měla být považována měna platná např. v místě vystavení či místě splatnosti směnky, žalobu pro neplatnost listiny jako směnky zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst.1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaným, kteří byli ve věci zcela úspěšní, avšak také zcela nečinní, žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Vytýká soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci. Se závěrem soudu prvního stupně, že ze zákona směnečného a šekového nelze dovodit případnou fikcí, že by pod neúplnou zkratkou měny měla být považována měna platná v místě platebním nebo v místě vystavení, nesouhlasí. Odkázal na komentáře k ZSŠ, podle nichž z ust.čl.I § 41 odst.4 ZSŠ vyplývá, že je-li směnečná suma udána v takovém druhu peněz, který má stejné označení, avšak různou hodnotu ve státě vystavení a ve státě placení, je směnečná suma určena v měně platebního místa. Samotnou skutečnost, že směnečná suma byla uvedena obecným pojmenováním měny bez přesného uvedení měny státu, nečiní směnku neplatnou, neboť má zato, že jde o měnu státu, kde se nachází platební místo, tedy v tomto případě o koruny české. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že žalovaní 1) a 2) jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně směnečnou pohledávku 300.000,- Kč s 6% úrokem od 16.8.2002 do zaplacení, odměnu ve výši 1/3% směnečného peníze, tj. 1.000,- Kč, náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 48.150,-Kč a náklady odvolacího řízení. Žalovaní 1) a 2) ve vyjádření k žalobě i odvolání uvedli, že v řízení před soudem prvního stupně byli zcela nečinní proto, že si nepřebírali zásilky soudu. Společnost žalovaného 1) byla již v té době nefunkční a žalovaný 2) měl problémy s manželkou, rozváděl se a bydlel u přítelkyně, proto se na adrese, kde mu zásilky byly soudem doručovány nezdržoval. Dále po poučení odvolacím soudem o tom, že by měli uvést všechno, co proti směnce a uplatněnému nároku namítají, pro případ, že odvolací soud zaujme odlišný právní názor, namítali formální neplatnost žalované směnky z důvodu nesprávně uvedené měny. Ztotožnili se tak se závěry rozsudku soudu prvního stupně. Žádné další námitky nevznesli. Navrhli potvrzení napadeného rozsudku. Odvolací soud podle § 206, § 212 o.s.ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou ze dne 20.7.2006 se žalobce domáhal vydání směnečného platebního rozkazu, jímž by žalovaným 1) a 2) bylo uloženo zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 300.000,- Kč s 6% úrokem od 16.8.2002 do zaplacení, směnečnou odměnu 1.000,- Kč a náklady řízení. Tvrdil, že je majitelem směnky cizí vystavené žalobcem dne 8.4.2002, jejíž akceptací se žalovaný 1) zavázal zaplatit žalobci částku 300.000,- Kč dne 15.8.2002. Žalovaný 2) směnku avaloval. Směnka byla v den splatnosti řádně prezentována k placení v místě platebním, nebyla však zaplacena. Žalobce proto též uplatňuje postižní práva a náklady řízení za zaplacený soudní poplatek a právní zastoupení 48.150,-Kč. Soud prvního stupně směnečný platební rozkaz nevydal a nařídil ve věci jednání. Z vrácených obálek zásilek s červeným pruhem, v níž bylo předvolání k jednání soudu s žalobou žalovaným doručovány, se podává, že obě zásilky byly doručovány soudním doručovatelem na adresy uvedené v žalobě, a byly uloženy u soudu dne 2.11.2005, přičemž žalovaným byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedli, a byli písemně poučeni o důsledcích nevyzvednutí. Soud prvního stupně věc projednal bez účastní žalovaných, když považoval předvolání k jednání za doručená, provedl důkaz žalovanou směnkou, účastníky poučil podle § 119a o.s.ř. a rozhodl napadeným rozsudkem. Z ust. § 46 odst.6 o.s.ř. vyplývá, že doručování písemnosti určené do vlastních rukou fyzické osobě uložením, je-li doručováno do místa jejího trvalého pobytu, je neúčinné, jestliže tato osoba soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržovala v den, kdy nebyla zastižena a době do 10 dnů od uložení. Z ust. § 47 odst. 1, 3 o.s.ř. vyplývá, že právnické osoběse doručuje na adresu jejího sídla zapsaného v obchodním rejstříku. Byla-li písemnost doručována na tuto adresu, je uložení písemnosti určené do vlastních rukou neúčinné, jestliže právnická osoba soudu prokáže, že v den, kdy nebyl zastižen nikdo, kdo byl oprávněn zásilku přijmout a době do 10 dnů od uložení, ve skutečnosti sídlila jinde a že bez zbytečného odkladu požádala o změnu zápisu jejího sídla v obchodním rejstříku. Z Výpisu v obchodním rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně oddíl C, vložka 39911, se podává, že žalovaný má stále zapsáno sídlo S., B.. Doručení žaloby i předvolání k jednání tomuto žalovanému desátého dne od uložení zásilky dne 2.11.2005, je proto třeba považovat za účinné. Přes pochybnost o účinnosti uložení zásilky obsahující žalobu a předvolání k jednání soudu prvního stupně žalovanému 2), tedy o doručení těchto písemností žalovanému 2), který tvrdil, že se v době doručování na adrese, kde mu byly zásilky doručovány, nezdržoval, odvolací soud nevyžadoval, aby svá tvrzení žalovaný 2) prokázal. Žalovaný 2) i žalovaný 1) zastoupený jednatelem - žalovaným 2), se totiž dostavili k odvolacímu jednání a měli tak možnost se jak k žalobě, tak i k odvolání vyjádřit a po poučení odvolacím soudem uvést všechny skutečnosti na svou obranu. Odvolací soud zopakoval důkaz žalobcem předloženou směnkou a zjistil, že byla vystavena v Brně dne 8.4.2002 žalobcem jako výstavcem, obsahuje označení, že jde o směnku pojaté do vlastního textu listiny a příkaz zaplatit na řad žalobce dne 15.8.2002 třistatisíckorun. Jako směnečník je uveden žalovaný 1), který ji v části určené pro akceptaci podepsal. Jako aval za směnečníka je uveden a podepsán žalovaný 2). Směnka byla splatná u Č, a.s. pobočka B, M. H. 6, B.. V rámečku v horní části listiny označené „měna, částka je údaj 300.000,-“. Odvolací soud vzal za prokázané, že žalobcem předložená listina, je platnou směnkou cizí. Obsahuje všechny údaje uvedené v ust.čl.I § 1 body 1.až 7. Skutečnost, že měna je určena údajem, který není označením zcela konkrétní měny, ale jen druhově uvádí měnu, která má v různých zemích různou hodnotu, nemusí vést k neplatnosti směnky pro neurčitost příkazu zaplatit. Z ust. čl.I § 41 odst.4 ZSŠ vyplývá, že je-li směnečná suma udána druhem peněz, který má stejné označení, avšak různou hodnotu ve státě vystavení a ve státě placení, má se zato, že je tím míněn druh peněz platebního místa. Protože je upraven jen tento konflikt, kdy by se nabízely měny dvě, je nutno dovodit, že v případě, kdy tento konflikt nehrozí, že taková měna obíhá a postačí, že měna s tímto druhovým označením obíhá alespoň v místě vystavení nebo v místě placení. Tím spíše to platí, je-li směnka vystavena i splatná v zemi totožné. V posuzované věci byla směnka vystavena i splatná v Brně, proto nelze než uzavřít, že příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu třistatisíc korun se týká korun českých, neboť jde o měnu, která obíhá jak v místě vystavení tak v místě platebním. Námitky žalovaných týkající se neplatnosti směnky pro nesprávně uvedenou měnu na žalované směnce jsou proto nedůvodné. Jiné námitky žalovaní proti směnce nevznesli. Odvolací soud z těchto důvodů rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst.1 písm.a) o.s.ř. změnil tak, že uložil žalovaným povinnost směnečnou pohledávku 300.000,- Kč spolu s postižními právy ze směnky žalobci společně a nerozdílně zaplatit. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst.2 a § 142 odst.1 o.s.ř. tak, že povinnost tyto náklady žalobci zaplatit je ukládána žalovaným, kteří byli ve věci zcela neúspěšní. Náklady žalobce před soudem prvního stupně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12.040,-Kč a nákladů právního zastoupení, tj. paušální odměny dle vyhl.č. 484/2000 Sb. dle § 3 odst.1 bod 5. a § 16 odst.2 ve výši 36.020,-Kč a náhrad dle vyhl.č. 177/1996 Sb. § 13 odst. 3, tj. paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby požadované žalobcem ve výši 150,-Kč a DPH 19% z částky 43.042,30 ve výši 6.872,30 Kč dle § 137 odst.3 o.s.ř., celkem 55.082,30 Kč. Náklady žalobce v odvolacím řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12.040,-Kč a nákladů právního zastoupení, tj. paušální odměny dle vyhl.č.484/2000 Sb. ve výši 36.020,-Kč, paušální náhrady hotových výdajů dle vyhl.č.177/1996 Sb. § 13 odst. 3, a to za dva úkony právní služby, jeden za podání odvolání ve výši 75,-Kč a druhý za účast na jednání odvolacího soudu dle téže vyhlášky ve znění vyhl.č.276/2006 Sb. bod 17. ve výši 300,-Kč, a cestovních náhrad § 13 odst.4 vyhl.č.177/1996 Sb. ve výši 881,50 Kč (osobním automobilem, tov.zn. VW Sharan, z Brna do Olomouce a zpět, celkem 160 km, při průměrné spotřebě 6,6l nafty/100 km a ceně 25,90 Kč/1l, paušální náhradě 3,8 Kč/1 km) a 19% DPH z částky 44.359,-Kč ve výši 7.082,50 Kč dle § 137 odst.3 o.s.ř., tj. celkem 111.481,30 Kč. Náhradu těchto nákladů řízení jsou žalovaní povinni zaplatit podle § 149 odst.1 o.s.ř. zástupci žalobce. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně dospěje dovolací soud k závěru, že rozhodnutí má ve věci zásadní právní význam.